Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, jako bys popisovala moje dítě, taky pořád v opozici, jdeme ven nechce, jdeme z venku domů taky nechce, při koupání scéna, že nepůjde do vany, po koupání scéna, že nechce z vany i když jí nabízím něco co má ráda, tak první řekne ne a teprve když jí dojde o co jde tak souhlasí, někdy je to fakt o nervy, s tím kňouráním to má poslední dobou taky, pořád k mamince a maminka pochová a tátu nechce, já jen doufám, že je to věkem a časem to přejde jinak se zblázním, co mi trochu pomáhá je ji na něco navnadit, třebas ven ji lákám na králíčka, že mu vezmem něco k jídlu, dovnitř zase na pohádku, ale ne vždy to funguje, moje máma říká, že ji moc rozmazluju, ona na ni vždycky vyrukuje s bubákem a to je fakt, že pak poslechne, ale to mně se nějak příčí ji strašit. Jo není to lehký s těma našima miláčkama, ale holt to musíme vydržet, snad se to časem zlepší.
zakladatelko, díky za tohle téma
…já mám totiž doma to samé,takže zjištění, že v tom nejsme sami mě vždycky trošku podpoří
Naše 22 měs. beruška naprosto neposlouchá,období NE!! mi připadá ,že máme snad už půl roku, vymýšlí si, dávám ji možnost volby,ale ona se prostě nechce rozhodnout, takže je to : „půjdeš na písek,nebo trampolínu?“ odpověď: píset! ..tak se vydáme tím směrem..v půli cesty:Nééé! Tapotýn!! Tak jdeme v klidu na trampošku,zouvám botičky -Nééé! Píset!! Dobrá,cpu boty na nohy…vydáváme se k písku…Nééé! Tapotýn! No,chci zůstat nad věcí,zachovat klid…však si vybere..ale když se to zopakuje po osmé-desáté-dvanácté…tak si taky v duchu říkám:…tě zabiju!!
A to byl jen jeden příklad ze sta…
Navíc mojí nevůli vyhovět ji kdykoliv ,v čemkoliv a hlavně OKAMŽITĚ /trpělivost není její silná stránka
/doprovází svým hurónským řevem a jekotem /a to je maso-je totiž neskutečně hlučná a ve svých výstupech vytrvalá!/
Dr. mě na tuto její „povahu“upozorňovala už hned po návratu z porodnice…no,nechápala jsem, jak na to přišla
A měla pravdu… To, že si vymýšlí,kdo ji podá pití,kdo vynese nočník,kdo ji dá jogurt,kdo ji vyndá z vany…zcela na denním pořádku.A podotýkám, že si to užívám plně 24hodin denně -žádnou možnost hlídání totiž nemáme,já se vzdálím tak sotva 3 x za měsíc /lékař,nákup/.Navíc ještě pořádně nespala,takže já taky ne..
.Tak jen doufám, že z toho časem povyroste…alespoň trošku
,nebo skončím v blázinci ![]()
Vyroste z toho. Prvorozený byl jeden čas absolutně nesnesitelný, ale začíná se to lepšit, už si i sám hraje, jezdí s auťákama, hraje si s bráchou. Jen zkrátka nedělá takové ty běžné věci, kreslení ho nebaví, ani v miniškoličce většinou nic nevytvoří, motorka ho taky nebaví, koloodrážedlo by nezvládnul…
Hry s bráchou jsou taky takové jejich, třeba včera nejlepší hra za odpoledne bylo to, že švihal bráchu přes hlavu tričkem, oba se u toho řehtali jak prdlí ![]()
Mě přijde, že naše představa o tom, co by děti měli dělat, někdy silně naráží na to, co děti chtějí skutečně dělat. Ideální den mého syna by spočíval v ježdění autem, výtahem, po jezdících schodech, pozorování bagrů, popelářů, výběr několika růzbých aut, pořádně se naklepat v autíčku na mince, vyráchat se ve vaně a pak čumět na pohádky. Nic moc edukativního a žádné „vhodné“ činnosti pro rozvíjení jeho schopností ![]()
Tak toto také znám.Dcera byla to samé měla stejné stavy a má psychika byla totožná z tvojí.Dnes to tak už není.Musíš si vybudovat respekt,má tě na háku a vůbec tě nebere na vědomí.Na nic se neptej co chce dělat nebo kam chce jít prostě ho postav před hotovou věc se slovy a tak to prostě bude.U nás seto osvědčilo.Sice to bylo ze začátku těžké ale po pár dnech bylo vyhráno.
@Anonymní píše:
Hrozně mě to mrzí, ale mám pocit, že své dítě nenávidím. Snažím se s ním vyjít, ale za žádnou cenu to není možný. Pořád kňourá, kňučí, nic mu není dobré. Jsou mu dva roky, asi nějaké období vzdoru taky probíhá, ale nepamatuju si období, kdy by byl normální spokojené dítě. Pořád se obviňuju, že dělám něco špatně, ale moje okolí, manžel, kamarádky, tchýně, máma, sestra mě vidí jako trpělivou a hodnou matku, tak nevím proč mám tak zlobivé dítě
Sám si nehraje, nic se mu nelíbí, na všechno říká NE, nepůjdu ven, pak zas půjdu ven, jsme venku a chce domů, pořád na mě natahuje ruce a říká mami, maminko, pomazlím ho a on stejně pořád kňourá. Už jsem se silami v koncích.....chci si s ním kreslit, nechce, chci s ním jít ven, nechce, koloběžku, odrážedlo, nechce.....
Asi není rada, jen jsem se chtěla vypovídat
fakticky ho nesnasis, nebo nesnasis jen tohle jeho chovani a kdyz se na nej koukas spiciho, srdce ti laskou useda?
protoze jinak je to podle me na psychologa.
@Pudloslava píše:
fakticky ho nesnasis, nebo nesnasis jen tohle jeho chovani a kdyz se na nej koukas spiciho, srdce ti laskou useda?
protoze jinak je to podle me na psychologa.
Zbožňuju ho, miluju ho, ve chvíli, kdy ho uložím do postele a odcházím z jeho pokoje, tak ho miluju nejvíc na světě
Je nejkrásnější dítě na hřišti apod.
Ale jednoduše, nebaví mě být matkou, nenávidím vymýšlet pro něj aktivity, když ho nic nebaví, nic nechce. Ale on to neříká naštvaně, rozzlobeně, prostě kňourá.
a mě to tááááák vytááááčííííí
![]()
@Ema N. píše:
ja se taky ptam, ale kdyz vim, ze to chce (ze je treba rad venku), tak se ho zeptam:otazka: chces jit ven?
odpoved: ne
otazka: tak ma jit maminka sama?
odpoved: ne
otazka: tak se pujdeme obleknout?
odpoved: ne
odpoved moje: tak se maminka jde obleknout a ty zustanes doma, kdyz chces byt tadya v tu chvili bys mela videt ty mety k prebalovaku a jak rychle vytahuje obleceni…
a takhle to je se vsim… neptam se ho vzdy, ale spravne kladenymi otazkami ho dovedu k tomu, ze to vlastne chce on…
A neboj, i my mame porad ne ne ne (protoze rict ano jeste neumi), visi mi na noze kdykoliv ma prilezitost a vubec je to „zlaticko“…
ale kdyz se mnou neni, tak je to nadherne, sikovne a mile dite, ktere neknoura a nestezuje si, posloucha a dava pozor na to, co lidi reknout…
to jenom na matky dite takhle zkousi, co si muze dovolit…
preji hodne sily![]()
![]()
Nekdy i na babicky ![]()
Já tě teda úplně chápu. Mám doma šikovného kluka, ale ukňourané obdobní jsme taky zažili, a já jsem z toho byla úplně mimo, a kdykoliv to na něj přijde teď, tak to psychicky nezvládám (a to právě to kňourání, jak píšeš - nejde o to, jak s ním jednat, to je běžný problém skoro u všech dětí)… až s druhým dítětem vidím, že dítě může být úplně jiné a můžu si to užívat… a to u vás to není období, ale je to pořád. Akorát nemám radu, jen vydržet… mimochodem, hrozně pomohla školka - jednak se srovnal, ale hlavně si od něho odpočinu já a pak si společný čas užíváme…
Odpoledne jsme vyrazili na hřiště, na písek, sice si nehrál sám, ale i tak byl moc hodný. To ale než se mu to zase zevšední, pak bude kňourat i tam ![]()
Nejhorší na tomhle všem je, že si každý den říkám, že jsem neměla dítě mít, že to prostě nezvládám a to není jen teď, to je od jeho narození.
Proto nechci žádné další dítě, nechci kazit život jemu a sobecky ani sobě.
Ale aby bylo jasno, svoje dítě neskutečně miluju, moc se o něj bojím, nikdy nechci, aby mu kdokoliv ublížil, ale přijde mi, že sama mu ubližuji tím, že jsem bezradná a dost na něj křičím, protože 3× po dobrém a pak už vybuchnu.
On sám za mnou po nějakém svém výstupu chodí s umělým úsměvem na tváří zubí se a říká: maminkoo, už Tě nezlobím ![]()
@Veruš1 píše:
A neni mu opravdu něco? Jak dlouho to trvá? Co zadní stoličky, nelezou mu?
S dětmi si moc nehraje, teď má momentálně období, že si všechno přivlastňuje
Zuby už má všechny, je zdráv. Je to umrčenec od narození ![]()
A co zkusit zeptat se dr. na tento stav, když jak píšeš je takový už od miminka??
Zkus kdyžtak ty jesličky nebo tak a uvidíš, zda to pomůže. Nám to pomohlo,tedy spíš nám to prospívá oběma, i když jsme nebyli až v takové situaci jako ty..Taky už někdy nemám sílu pořád něco vymýšlet (myslím, že nás je víc) a jet skoro 24hod naplno
Tak ráda vzpomínám na kojenecký věk
Oni nám z toho všeho vyrostou a pak budeme ještě rády vzpomínat ![]()
@Hodaka píše:
Zakladatelko já myslím že se s ním moc crcášprostě a jasně, jdeme ven! choď s ním někam kde se může válet, když ho chytne rapl
ať se třeba pose..
doma se mu taky tolik nevěnuj, nech mu volnou zábavu, jasný že si s ním hraj ale ne celý den.A jak spí? to je taky důležitý, jestli si při spánku dokáže odpočinout
mám taky dvouleťáka, blbý den má málokdy, je celkem hodný
ale když ho to chytne
tak ho nechám klidně vytřít chodníky ve městě
a že už jich pár vytřel, já si buď sednu když je kam nebo stojím a čekám až ho to přejde
na lidi se vyprdni, moudrý pochopí, idiot ne
Myslím, že se moc necrcám, někdy už nemám nervy a pošlu ho prostě dpo pokoje, venku když kvůli něčemu začne mrčet, postavím čelem ke zdi a řeknu mu, že až se vykňourá, tak budeme pokračovat v cestě, zabírá to, ale kňučí stejně.
A spává celkem dobře, večer cca od 20h do 6h ráno, odpo vesměs vždy minimálně 1,5-2,5h.
Zakladatelko já podle toho co píšeš, tak máš normálního kluka, akorát ukňučeného, ale je moc šikovný, maminkoo, já už tě nezlobím to je super ![]()
můj nemluví, a když se mu něco nelíbí, tak ječí
už i soused, když nás potká tak říká, Dobrý den, pane pavián ![]()
Můj syn si s nikým nehraje, děti ho nezajímají, jen velké ty má rád.Na hřišti je taky sólo.
Nebuď na sebe tak přísná, a nesnaž se být dokonalá máma, nikdy jí nebudeš, nikdo není ![]()
@Veryska81 píše:
A co zkusit zeptat se dr. na tento stav, když jak píšeš je takový už od miminka??Zkus kdyžtak ty jesličky nebo tak a uvidíš, zda to pomůže. Nám to pomohlo,tedy spíš nám to prospívá oběma, i když jsme nebyli až v takové situaci jako ty..Taky už někdy nemám sílu pořád něco vymýšlet (myslím, že nás je víc) a jet skoro 24hod naplno
Tak ráda vzpomínám na kojenecký věk
![]()
Oni nám z toho všeho vyrostou a pak budeme ještě rády vzpomínat
Stydím se to dr říct, ona mi řekne, že je to v tomto věku normální. Vždy když jsme u ní, tak to naznačuju: třeba, no on je malej takovej umrčenec věčnej. Ví, že jako miminko stále plakal, to byl děs, ale nikdy mi radu nenabídla ![]()
@Hodaka píše:
Zakladatelko já podle toho co píšeš, tak máš normálního kluka, akorát ukňučeného, ale je moc šikovný, maminkoo, já už tě nezlobím to je super
můj nemluví, a když se mu něco nelíbí, tak ječí![]()
už i soused, když nás potká tak říká, Dobrý den, pane pavián
Můj syn si s nikým nehraje, děti ho nezajímají, jen velké ty má rád.Na hřišti je taky sólo.
Nebuď na sebe tak přísná, a nesnaž se být dokonalá máma, nikdy jí nebudeš, nikdo není
Moc děkuju
Šikovný je, to ano, mluví krásně, všichni ho chválí. jen tak mimo řečí, tchýně s ním chodí do kostela, já teda věřící nejsem, ale budiž, on vydrží celou mši a doma sepne ručičky a pomodlí se celý otčenáš
Lump jeden, když spí, tak ho teď miluju úplně nejvíc
ale zítra zas propadnu depresi.