Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tak to s tou sprchou jsem taky dvakrát udělala dceři, když jí byly dva roky, měla takovej záchvat, že se nemohla ani nadechnout, bála jsem se že se normálně zalkne.Nevěděla jsem, co v tu chvíli dělat.
tak to s tou sprchou, uz nam to taky radily ale jak tu nekdo predemnou psal co se asi honi tomu diteti v hlavicce, ja bych to nedokazala, muj manzel asi ano, ale ja bych to maly nemohla v zivote udelat! akorat by z toho mela nejakej mindrak nebo deprese a zly sny, jako nasi to udelali jendou brachovi kdyz byl malej a byl uplne vynervenej, vyklepanej, jako tohle je moc.
Studenou sprchu praktikovala párkrát moje teta na svém synovi,když mu byly asi 3 roky ,narodila se mu sestřička a on tak žárlil, že byl pro ni až nebezpečný.Házel na ni do postýlky velký polštář,těžké hračky, poléval ji vodou..a další lahůdky
Jiné rady prý nezabíraly,sprcha ano! Už je to spousta let..Žádné následky to na něm nezanechalo
Já tím doma vyhrožuju taky, když naše malá madam předvádí svoje hysteráky,ale nevím, jestli bych to opravdu zkusila…přinejmenším by to omarodila,jak ji znám
Takže asi zůstanu jen u vyhrožování ![]()
Me studenou sprchou polevali, dodnes si to zive pamatuju, navic jeste pred kamaradkou. Ten pocit studu se mi nikdy nevymaze. Stud za to, ze mam nejake emoce, ze to je FUJ! a ze priste za ne zase dostanu. Dodnes si se svymi emocemi nevim rady. Bodejt, kdyz jsem se je nenaucila zvladat, protoze jsem je nesmela projevovat. Nemam potrebu tohle svymu diteti delat. To radsi u nej budu 2 hodiny stat a chranit mu hlavu, tak dlouho, jak on potrebuje.
Tak já s hysterákama zatím nemám zkušenost u svého Šimona, ale vím, že jsem sprchu nedostala nikdy. Měla jsem v dětství epilepsii (ne však příliš záchvatovou - záchvat 2× do věku dvou let, pak jen takové to koukání do blba) a údajně by mohla sprcha záchvat vyvolat, tak bacha na to. Já bych to tedy nepokoušela. Kromě toho, všechno si většinou zkouším na sobě - odsávání, pálivost mýdla v očích apod. a upřímně, tohle bych na sobě nezkusila a proto to ani jemu neudělala. Je to prostě léčba šokem a nikdy nevíme, jak se s tím to malé tělíčko vyrovná.
Jsem ráda, že tu konečně někdo píše, že studenou sprchu NE. Už jsem se bála, že je to jakási norma, a že jsem jediná komu to v pořádku nepřijde.
Zaznělo to tady… Malé děti neumí ovládat své emoce, to se teprve musí naučit a my bychom jim v tom měli pomoci. Osobně studenou sprchu za pomoc nepovažuju.
Musím říct, že moje holčička není poslední dobou zrovna zlatíčko, a to je jí teprve 17 měsíců. Denně má několik výstupů, ať už něco chce, nechce, nebude… Ne, je její oblíbené slovo a několikrát za den s sebou praští o zem (i venku). Po pravdě někdy mám co dělat abych se ovládla a přiznám se, že na ni občas zakřičím, ale pokaždé, když už mám nervy na pochodu a nejraději bych jí seřezala, tak si opakuju, že jednak já jsem pro ní vzor a musím se podle toho chovat a druhak pokud po ní chci, aby ovládala své emoce, tak to musím dokázat taky.
Je to někdy o nervy. Ale stále si myslím, že jsou i jiné cesty než studená sprchá nebo výprask.
Taky bych v životě nedala dítě pod studenou sprchu…nikdy člověk neví jaké to bude mít v pozdějším věku následky…kamarádka to dělala synovi a ten se do dneška 4 roky bojí jít pod sprchu.....už dopředu křičí
Taky mám takhle ukňourané dítě a mám pocit že vše dělám špatně,ale doufej že se to časem zlepší.Mýmu prckovi jsou také 2roky a umí vystřihnout pěkný divadlo když jsme venku,nebo na návštěvě nebo doma atd.Přeju pevné nervy.
tak přesně tohle si prožívám občas já
ale fakt to neni nenávist..jenom my sme obyčejný lidi a nezvládáme ppsychicky poslouchat od rána do večera kňourání a fňukání našich ,,miláčků´´…taky mazlím a můžu se přetrhnout ale občas to ve mě všechno vybublá a mám přesně takovej názor,že sem máma na prd…a ty svoje dítě miluješ,kdyby ne,tak bys tady neřešila tuto diskuzi
takže hlavu vzhůru zkus si odpočinout,prcka dát na hlídání a udělej si den či víkend pro sebe,já se teď v neděli sebrala a šla sama se svojí hlavou na odpolední výlet, a fakt to pomohlo tyhle deprésé sou fuč
hodně sil přeju ![]()
Mně v tomhle strašně pomohla mamka, když mi řekla, že ze mě byla tak zoufalá, že mě odvedla k dětské doktorce a řekla jí, že mě nechce. Je to šílený, vím, jak to strašně zní, ale byla prý zoufalá a už nevěděla, jak dál. Doktorka jí řekla, že to přejde, že se mi formuje osobnost a že musí být trpělivá. … A jaký super člověk ze mě vyrostl
Syn je taky číslo, jsou mu dva roky a ve většině vašich příspěvků ho vidím, přitom se mi zdá, že všechny děti okolo jsou strašně hodné, takže divná musím být jen já. Když to tu čtu, moc mi to pomáhá, že v tom nejsem sama
@Anonymní píše:
Hrozně mě to mrzí, ale mám pocit, že své dítě nenávidím. Snažím se s ním vyjít, ale za žádnou cenu to není možný. Pořád kňourá, kňučí, nic mu není dobré. Jsou mu dva roky, asi nějaké období vzdoru taky probíhá, ale nepamatuju si období, kdy by byl normální spokojené dítě. Pořád se obviňuju, že dělám něco špatně, ale moje okolí, manžel, kamarádky, tchýně, máma, sestra mě vidí jako trpělivou a hodnou matku, tak nevím proč mám tak zlobivé dítě
Sám si nehraje, nic se mu nelíbí, na všechno říká NE, nepůjdu ven, pak zas půjdu ven, jsme venku a chce domů, pořád na mě natahuje ruce a říká mami, maminko, pomazlím ho a on stejně pořád kňourá. Už jsem se silami v koncích.....chci si s ním kreslit, nechce, chci s ním jít ven, nechce, koloběžku, odrážedlo, nechce.....
Asi není rada, jen jsem se chtěla vypovídat
Já to mám také.Když je někde na hlídání tak je to andílek a vzteká se minimálně .Jakmile přijde maminka,je zle.hned začne knučet,sápat se na mě,pak se zase vzteky sápe na zem.Mlátí ssebou.S kýmkoliv je sám,je klid,jen s eobjevím tak to vypukne.Už nevím,co s ním.Za chvilku mu budou dva roky.Můj první syn byl pohodář,tohle je upír,který mi pije krev.Já a jeho bráška jsme s ním nejvíc.Na nás je nejhnusnější.kouše,škrábe,štípe,mlátí.Děs.Myslím,že na to žádná rada neexistuje.Jen doufat,že nezešílím než z toho trochu vyroste. ![]()
@Veruš1 píše:
Neptej se, oznamuj. Jdeme ven, jdeme kreslit, jdeme na motorku.
Souhlasím s holkama, neptat se oznamovat!! Něco podobného dělala švagrová a ted si s pětiletou dcerkou nevědí radi… Řid se tím, co chceš ty, on by měl poslechnout… Děti mají poslouchat své rodiče a né naopak… Přeji hodně sil a pevné nervy!!!!
@Bajča píše:
Je to hrůza že toto někdo dokáže napsatMěla by si vážit slova.Myslím že by bylo lepší napsat nenávidím třeba mateřství a ne že nenávidím své dítě
Podobné pocity má hodně matek,ale nikdy by neměly napsat něco takového,to bys viděla jak by ti chyběl kdybys s ním nějakou dobu nebyla
To je pravda, já ted syna nemám u sebe už třetí den a jsem jak bez ruky!! Strašně mě chybí!!!!!!!!!!!!! Je na prázdninách u bybči… Asi by se mělo přemýšlet o tom co si můžu jen myslet a co napsat…
Mám taky někdy černé myšlenky, a když mě syn zlobí, tak mu dám i na zadek, ale pak mě to hrozně mrzí, že ho mydlím… Ale ve vzteku se neudržím a plácnu… ![]()
Myslím, že nejde o nesnášenlivost dítěte…
Pokud máš možnost, předej ho babče a zajdi si na kosmetiku, ke kadeřnici.. Udělej si hezkej den jen sama pro sebe.. Budeš se cítit líp a nabereš síly.
@Hodaka píše:
Zakladatelko já myslím že se s ním moc crcášprostě a jasně, jdeme ven! choď s ním někam kde se může válet, když ho chytne rapl
ať se třeba pose..
doma se mu taky tolik nevěnuj, nech mu volnou zábavu, jasný že si s ním hraj ale ne celý den.A jak spí? to je taky důležitý, jestli si při spánku dokáže odpočinout
mám taky dvouleťáka, blbý den má málokdy, je celkem hodný
ale když ho to chytne
tak ho nechám klidně vytřít chodníky ve městě
a že už jich pár vytřel, já si buď sednu když je kam nebo stojím a čekám až ho to přejde
na lidi se vyprdni, moudrý pochopí, idiot ne