Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Anonymní, napadlo, mne, máš v pořádku štítnou žlázu? Já po porodu druhé dcery, byla protivná sama sobě, nervní, všechno mne rozházelo, kolikrát jsem šílela kvůli kravinám. Nakonec to dopadlo, tak, že to se mnou seklo, šla jsem k obvodní doktorce, tam se rozbrečela a řekla, jí jak se cítím. Nejdřív mne chtěla poslat na psychiatrii, a nakonec jí napadlo odebrat krev na štítnou žlázu. Měla jsem jí v takovém stavu, že jsem rok marodila. Dneska jsem v pořádku, beru každý den tabletu, protože mi jí museli odstranit a tyhle potíže už nemám. ![]()
@Emilie To je super přirovnání
Štěňata se taky necvičí jen na cvičáku, ale i doma. A připomněla jsi mi trik, kdy si cvičitelé psy před zkouškama prohodili (třeba tejden byl pes u cizího pána). A když si je vrátili, pes byl šťasten, že je se svým pánem a poslouchal jako hodinky - třeba by to zabralo i u dětí ![]()
Jinak mě zaujal výraz konflikt. Myslela jsem si, že konflikt můžu mít s aspoň přibližně rovnocenným partnerem, ne s batoletem.
Kromě jasných zdravotních problémů - včetně třeba nevhodné antiko - mně napadá, jestli ty psychické roblémy směrem k dítěti nejsou přenos. Že jsi vlastně naštvaná na někoho jiného, ale nepřipouštíš si to, protože je nějak důvod, nebo jsi to tady nenapsala, prootže máš za to, že to není podstatné, a tak to jakoby pouštíš na dítě. Vysvětluješ si, že zdroj tvé nespokojenosti je dítě. Nevm, jen mně to napadlo. ![]()
No jasně no, tak na plné kecky - neštve tě otec tvého dítěte, protože musíš být s dítětem celé dny sama?
@renč My už jedeme druhej pokus a opět asi nic, takže žádnej další nebude a jde spát až večer. Mám pocit, že ve 14měsících zrušíme denní spaní.
Hele zakladatelko, co je no… to jak jsi psala…dokonalost… Já jsem teď vzala děti na koupák ještě s kámošem syna. Říkám je tam zima, ale máte to slíbené tak tedy ok jedem. No dcera má MS vzala si tampon, že prostě nutně jede taky, zacvakala jsem vstupné, parkovné, malinovku. Kluci vlítli do vody a dcera chvilku leží pak se zvedne a říká: Mně strašně bolí břicho, tak říkám, jdi na záchod, ne to nepomůže, tak si vem sváču, kdepak tu bych
, říkám, tak si vyndej ten tampon a vem si vložku, Na to ona, to já si sebou nevzala…
Nakonec kluci přišli z vody modří, klepali se jak ratlík, dcera tam na mě zle houkala, že jako umírá, tak jsem zbalila po 45 minutách deku a jelo se domů. Ideál a pohoda s dětmi neexistuje
Musíš k tomu tak přistupovat a když ti budou vypovídat nervy řekni si, alespoň můj syn nebude mít ve 14ti MS a nebudu muset jet z koupaliště ![]()
Ale vážně, já bych zkusila ne psycholožku, ale psychiatra. Pokud máš předrážděné nervy, můžeš tpět skrytou poruchou a nějaká psychofarmaka by ti možná pomohla víc, než rozebírat hodiny kdo, co, jak. Ta štítná žláza je taky dost možná o hormonech nemluvě (ona je má vlastně na starost). Nevím jak dlouho jsi kojila ale… poptej se nějakého dobrého doktora. Za krevní testy nic nedáš. A prosím tě, vůbec jsem se nikoho nechtěla dotknout, prostě někdy se to tak nahromadí. Je fajn, že si to uvědomuješ a že s tím chceš něco dělat. My ti tady můžeme psát jak je to normální, ale ty musíš vědět jak moc ještě své nervy udržíš. Já bych zkusila toho endokrinologa a popřípadě… http://www.dumtriprani.cz/…enni-centrum Je to zdarma a fajn lidi, doporučuji.
Klid a držím pěsti ![]()
Nejhorší je hladové, unavené a znuděné dítě.
To je pak kňourání, skučení, odmlouvání.
Zakladatelko, myslím, že si tímhle prochází hodně mamin. Můj pocit je ten, že jsi nespokojená se svým životem, nenaplňuje Tě to tak, jak by dle obecného měřítka mělo. Nakonec je z toho začarovaný kruh, navíc své pocity přenášíš na dítě a je to ještě horší.
Mně pomohlo předcházet veškerému kňourání. Takže pravidelné jídlo, pravidelný spánek a pravidelní aktivity. Neberu to jako na vojně, takže je to plus mínus.
Pokud ráno jedeme někam za zábavou, kde jsou i jiné děti, tak je den zalitý sluncem, ale jak jsme celý den doma, nebo jen v okolí a sami spolu, jen to hrozný. ![]()
V první řadě by to chtělo vydechnout a jak už tady zaznělo jít se třeba ožrat. ![]()
Tu situaci s jogurtem bych řešila tak, že bych řekla, že OK, tak pokud je studený, tak počkáme, za chvilku bude teplý. Pokud by i pak dítko nechtělo, tak bych se zeptala co chce k snídani a pokud by řeklo, co chce, tak bych dala jinou variantu, pokud by nic jíst nechtělo, tak by prostě nic nebylo a dala bych třeba za hodinu ovoce, nebo něco.
Tak mladší synátor nesnědl oběd. Zcela to odmítl. No odmítl. Řval jak tur, že jíst nebude. Tak šel spát bez jídla. Dstal ho teď. Zblajzl vše a sám a jak v restauraci. Mohla jsem ho taky tady hodinu nutit, honit se lžící, že…
![]()
@Emilie píše:
Tak mladší synátor nesnědl oběd. Zcela to odmítl. No odmítl. Řval jak tur, že jíst nebude. Tak šel spát bez jídla. Dstal ho teď. Zblajzl vše a sám a jak v restauraci. Mohla jsem ho taky tady hodinu nutit, honit se lžící, že…![]()
![]()
![]()
Tak nevím, snad možná, že takhle jsem si to nepředstavovala, manžel je často na služebkách, ale už mám vypozorované, že jsem nervozní, jen když jsem s malým, jinak vůbec ne, jinak jsem happy. Nepředstavovala jsem si, že je to s dětmi tak těžké
Nebaví mě dělat program, nebaví mě chodit na písek, nebaví mě nic kolem dětí, přitom ho miluju, opravdu, ale tyhle věci mě nenaplňují
![]()
Já v podstatě jiný problém nemám, to jsme řešily s tou psycholožkou a na nic jsme nepřišly, jen asi to, že chci být dokonalá, vše stihnout, vše zvládnout, což sama vím, že to nejde. Když jsem bez malýho, tak jsem bavičem společnosti a pohodový člověk, ale s malým…vše mě štve, nikam se mi nechce…
Prostě ses nenašla v mateřství, kde je pánem situace někdo jiný než ty. je to tvůj mrňous. Nevím co máš za profesi, ale nepřemýšlela ses vrátit do práce, alespon na částečný úvazek? Prcka může hlídat, babička, chůva, jesle. Přečti si tohle… https://www.emimino.cz/…erstvi-9522/
@Anonymní píše:
Tak nevím, snad možná, že takhle jsem si to nepředstavovala, manžel je často na služebkách, ale už mám vypozorované, že jsem nervozní, jen když jsem s malým, jinak vůbec ne, jinak jsem happy. Nepředstavovala jsem si, že je to s dětmi tak těžké![]()
![]()
Nebaví mě dělat program, nebaví mě chodit na písek, nebaví mě nic kolem dětí, přitom ho miluju, opravdu, ale tyhle věci mě nenaplňují
![]()
![]()
No mě v tomhle pomohlo scházet se s jinýma (i bezdětnýma) lidma, chodit s malou na plavání, do herny. Už jsou ve věku, kdy se zabaví s jinýma dětma a nemusíš právě řešit ten program. Nebo jsou různé miniškolky, kde může prcek třeba 2× týdně dopoledne být a ty můžeš dělat, co Tě baví.
@Anonymní píše:
Tak nevím, snad možná, že takhle jsem si to nepředstavovala, manžel je často na služebkách, ale už mám vypozorované, že jsem nervozní, jen když jsem s malým, jinak vůbec ne, jinak jsem happy. Nepředstavovala jsem si, že je to s dětmi tak těžké![]()
![]()
Nebaví mě dělat program, nebaví mě chodit na písek, nebaví mě nic kolem dětí, přitom ho miluju, opravdu, ale tyhle věci mě nenaplňují
![]()
![]()
Věř mi, že v tom fakt nejsi sama. A ne že by to byla rada - ale jsem sakra ráda, že ti mí dva špunti mají si s kým na tom písku hrát!!! A když se pak řežou, zacpávám si uši - to si musí holt vyřešit mezi sebou, ne, čí byla ta lopatička a čí ten trakktůrek
néééé srandičky, ale dokud neteče krev, tak jsem fakt v klidu - to bych se musela zbláznit a to je bohužel to, co asi zlobí tebe ![]()
Celý den na to myslím a děkuji všem za příspěvky, povzneslo mě to nad věc. Ale teď je to zase tady: nabízím malému večeři: Chtěl bys to co bylo k obědu nebo ti zapeču rohlík. Vybral si nadšeně rohlík, položím to na stůl a on se rozplakal a že to nechce. Já už nevím…můžu se na hlavu stavět a nic mu není dobré
Takže jsem mu řekla, že ale nic jiného nemáme, že jsem mu dala na vybranou a prý bude hladem. Tak jo no.