Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nesnáším své dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Josef Ocelový
28.8.12 21:36
- Citovat
- Upravit
29.8.12 09:41
používej mozek
Jo mě tata taky řezal bala jsem se vracet se domů a sociálka mi nijak nepomohla a víte jak to dopadlo pár týdnů před 18týma narozeninama jsem ve škole omdlela odvezla mě sanitka zjistili otřes mozku polámaný žebra a něco s rukou pan doktor se zeptal jestli nejsem po autonehodě a já nevím kde se ve mě vzala ta síla říct jim pravdu začlo se to vyšetřovat tata skončil s podmínkou a pěknou pokutou a jak to celkově pro něj dopadlo nemůžu ho ani vystát vyhýbám se mu a nechci s nim mít nic společnýho jen tak dál a uvidíte jak se k vám budou chovat v dospělosti je mi jich opravdu líto já mám ted pěkný život ale tátu jsem z něj už dávno vyškrtla a ted se budu vdávat ale tátu na ni opravdu ale opravdu nechci ani se nedozví že se vdám a možná kvůly tomu rozešlu svatební oznámení po svatbě takže kolik vám zbívá času dokud vaše děti nedospějou a nebudou mít vlastní život?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.12 11:44
@Josef Ocelový píše:
Co máte za problém? Já jsem chtěl jen pomoct, nepotřebuju číst takové reakce! Já svoje děti nesnáším stejně jako autorka, a vybíjet si na nich vztek opravdu pomáhá. Měly byste to taky zkusit.
Provokace 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.8.12 17:30
Pepa bude asi tro(t)ll, co se tu snaží maminky nas*at. Ještě, že si z debilů nic nedělám. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
safargam
11.6.13 20:09
nedejte se
Prosím uvědomte si, že s dítětem nelze diskutovat - můžete, až bude v diskuzi na Vaší úrovni. Toto se mi jeví, jako fňukání frustrované matky - a ditě, ač je malé, pozná, že máma není pevná v kramflecích. Přesně, jako u výchovy pejska.
Vy jste vůdce smečky a vy musíte určovat a rozhodovat.
Hoďte se do pohody a malému nepovolte - v jeho zájmu. Naučte ho poslouchat a podřídit se. Zároveň mu dejte pocit jistoty a bezpečí.
- Citovat
- Upravit
28.3.16 00:01
@Gladys píše:
Vyroste z toho. Prvorozený byl jeden čas absolutně nesnesitelný, ale začíná se to lepšit, už si i sám hraje, jezdí s auťákama, hraje si s bráchou. Jen zkrátka nedělá takové ty běžné věci, kreslení ho nebaví, ani v miniškoličce většinou nic nevytvoří, motorka ho taky nebaví, koloodrážedlo by nezvládnul…
Hry s bráchou jsou taky takové jejich, třeba včera nejlepší hra za odpoledne bylo to, že švihal bráchu přes hlavu tričkem, oba se u toho řehtali jak prdlí
Mě přijde, že naše představa o tom, co by děti měli dělat, někdy silně naráží na to, co děti chtějí skutečně dělat. Ideální den mého syna by spočíval v ježdění autem, výtahem, po jezdících schodech, pozorování bagrů, popelářů, výběr několika růzbých aut, pořádně se naklepat v autíčku na mince, vyráchat se ve vaně a pak čumět na pohádky. Nic moc edukativního a žádné „vhodné“ činnosti pro rozvíjení jeho schopností
Hahaha, tak představa ideálního dne me velice pobavila - jako kdybys to psala o tom mém!:-) Akorát bych ještě přidala pozorovani masinek a stavení kolejí, nejoblibenejsi cíl procházek je u nás totiz nádraži, a taky krmení kachniček…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.2.17 13:11
Ahoj chápu, byt na mateřské neni lehké, obzvlášť když dítě ještě neumí pořádně mluvit..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.17 09:33
Holky, já mám doma to samé. Syn 22 měsíců, do roka to bylo hodné dítě, dostával na výběr zda chce tu nebo onu mikinu, zda chce na písek, nebo do herny. Vždy se s ním dalo domluvit.
Ale jako by něco uhodilo a po narození syna obrat o 180 stupňů. Jasně, dalo se to čekat, ale nečekala jsem, že až tak moc. Vzteká se, dupe, řve, hází věcmi, období vzdoru na plné koule. Upřímně, nebaví mě to s ním. Mladší je bezproblémový (ted má necelé 3 měsíce), starší se ještě začal počůrávat, co uměl, zapomněl - jíst lžičkou, obouvat se, nosit věci. Připadá mi, že vše dělá naschvál - ptám se, chceš čůrat, jdeme čůrat, nevyčůrá, vzápětí se počůrá. často se předvádí, už nevím, co s ním.
uff…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.5.20 12:43
Obnovuji diskuzi. Jsem uz skoro uplne na dne z vlastního ditete. Klukovi jsou dva roky a čtvrt a jeste nepřestal rvat. Vsechno je problem. Oblekame se ven - řev. Umýt ruce po příchodu - rev, u jídla řev proste porad kvuli něčemu vyvadi. Od malička byl dráždivé dítě, odmítal kontakt ( ten odmítá stále, vubec se nemazli) a hodne plakal. Zlepšilo se to s prvními slovy, ale porad nijak extra nemluvi. Musí mit vsechno hned. Rano jak vstane, okamžitě musim začít kmitat, rychle mu nachystat snidani, protoze se děsím, ze bude zase rvat. Uz jsem na ten křik tak alergicka, ze mam kolikrat i úzkosti. Ted mam doma navic skoro tříměsíční holčičku kterou kojim. Malá je zatim úplný opak, spinka, papa, nosím ji hodne v satku, protoze jinde nema klid na spani. Usne v kocarku či kolibce, kluk zarve a je po spanku. Je mi ji tak lito. Nekdy me napadá ze jsme meli s druhým jeste pockat, ale první je takový odmalička. Uz nevim jak na nej, venku neposloucha, musim jej rázně chytit za ruku a dat pres zadek aby nevletel do silnice. Nesnasim to. Nesnasim kdyz musim zvyšovat hlas nebo decko pres plinu plácat, ale to ho mam nechat se zabit? Uz me ani nebavi si s nim hrát kdyz každou chvili rve. Uznává jedine full servis, jak neco trva déle, jeci. Ani kojit nemuzu v klidu a zda se mi ze je toho mlika min. Mate nejakou radu jak tohle přežít??? Joo jeste mu 3× za den myju zadek, vi moc dobre na co je nocnik, chodim s nim curat i na wc, většinou úspěšně ale sám si neřekne. Jsem uz unavena. Radeji anonymně…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
2.5.20 12:50
Ja bych ho klidne nechala rvat s tim, ze dokud se neuklidni nebo nebude v klidu tak proste nic… a klidne bych ho kdyz pujde do hysteraku soupla pod ledovou vodu ( o dost ucinejsi nez placnuti pres zadek)… to dite se musi naucit mit hranice a vedet ze neni panem sveta a ze okolo neho fakt skakat nebudes vecne veku…
za nas na nas nasi proste vzali varecku nebo koprivy a byl klid… dnesni vychova je obcas postavena nahlavu a decka pak skakaj po hlave…
- Citovat
- Upravit
2.5.20 12:54
Asi to bude časem chtít vyšetření v poradně, jestli tam není nějaký závažnější problém, oni vám i poradí, jak na něj. Zatím vysvětlovat, snažit se pochopit, co chce, zapojovat ho do činností, zabavit ho, unavit. u nás se hodně osvědčilo nechávat na výběr, chceš k svačině jablko nebo hrušku, chceš modré nebo zelené triko… Že nechce na nočník a má plínu, bych viděla ve 2 letech jako nejmenší problém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
elibro
2.5.20 12:55
@Anonymní píše:
Obnovuji diskuzi. Jsem uz skoro uplne na dne z vlastního ditete. Klukovi jsou dva roky a čtvrt a jeste nepřestal rvat. Vsechno je problem. Oblekame se ven - řev. Umýt ruce po příchodu - rev, u jídla řev proste porad kvuli něčemu vyvadi. Od malička byl dráždivé dítě, odmítal kontakt ( ten odmítá stále, vubec se nemazli) a hodne plakal. Zlepšilo se to s prvními slovy, ale porad nijak extra nemluvi. Musí mit vsechno hned. Rano jak vstane, okamžitě musim začít kmitat, rychle mu nachystat snidani, protoze se děsím, ze bude zase rvat. Uz jsem na ten křik tak alergicka, ze mam kolikrat i úzkosti. Ted mam doma navic skoro tříměsíční holčičku kterou kojim. Malá je zatim úplný opak, spinka, papa, nosím ji hodne v satku, protoze jinde nema klid na spani. Usne v kocarku či kolibce, kluk zarve a je po spanku. Je mi ji tak lito. Nekdy me napadá ze jsme meli s druhým jeste pockat, ale první je takový odmalička. Uz nevim jak na nej, venku neposloucha, musim jej rázně chytit za ruku a dat pres zadek aby nevletel do silnice. Nesnasim to. Nesnasim kdyz musim zvyšovat hlas nebo decko pres plinu plácat, ale to ho mam nechat se zabit? Uz me ani nebavi si s nim hrát kdyz každou chvili rve. Uznává jedine full servis, jak neco trva déle, jeci. Ani kojit nemuzu v klidu a zda se mi ze je toho mlika min. Mate nejakou radu jak tohle přežít??? Joo jeste mu 3× za den myju zadek, vi moc dobre na co je nocnik, chodim s nim curat i na wc, většinou úspěšně ale sám si neřekne. Jsem uz unavena. Radeji anonymně…
Dráždivost, nemazlení, slabá řeč, důraz na rituály a jejich vyžadování… Nechci malovat čerta na zeď, ale uvažovali jste o poruše autistického spektra? Možná by bylo fajn dojít na konzultaci k dětskému psychologovi…
Edit: až teď vidím, že jsem si to špatně přečetla, že mu ještě nejsou tři. Tak to je trochu lepší… Ale možná bych si už nějakou tu poradnu vyhlédla i tak.
Příspěvek upraven 02.05.20 v 12:58
- Citovat
- Upravit
2.5.20 12:57
Takže u vás rodiče poslouchají děti. Bezva. A syn má nějakou diagnózu nebo jen nemá mantinely? Usuzuji z toho, že píšeš, že vyžaduje full servis a ty mu ho, aby neřval poskytuješ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.5.20 12:57
S tou ledovou sprchou souhlasím, na mně ji mamka zdárně aplikovala a po čase už stačilo jen že jsem začala natahovat, ona prohlásila „mám jít pustit vodu?“ a byl klid 
takže proč ne, je to takový poslední zoufalý gesto, ale účinný.. snad to pochopí brzo.
A taky bych to viděla na nějaký testy, adhd, porucha spektra či tak.. Nějaké děti vysírají, ale nějaké za to ani nemůžou, prostě je to v nich 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Co máte za problém? Já jsem chtěl jen pomoct, nepotřebuju číst takové reakce! Já svoje děti nesnáším stejně jako autorka, a vybíjet si na nich vztek opravdu pomáhá. Měly byste to taky zkusit.