Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nesnáším své dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.8.12 11:34
@renč píše:
Tak tady je zakopanej pes, ty sis prostě vysnila, že budeš mít milý, pohodový děťátko bez vlastního názoru, poslušné na slovo, neplakající, stále usměvavé a kdykoliv ochotné přizpůsobit se tvému časovému harmonogramu. A teď jsi zjistila, že to tak není a nemůžeš to ustát, doporučuju dívat se na dítě jako samostatnou osobnost a podle toho s ním i jednat. Jestli jsi chtěla oddanost, měla sis pořídit psa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 11:38
@andelka83 píše:
Jojo, můj si taky kolikrát vymýšlí..neví co chce a řve dokud to nedostaneno, nedostane, nevšímáme si ho, ať si poňamčí a je pak klid. Když něco nechce, nabídnu alternativu, když nechce ani to, tak nic. KDyž nechce co mu nachystám k večeři (a jindy to jí), tak dostane piškoty a mlíko a fertig.
Jako já se s ním kolikrát domluvím, že uděláme kaši, kývá že jo a že mňam a když to udělám a nachystám, tak to nechce. Tak to nechám na stole, někdy to sní až po koupání studené a někdy nechce vůbec, tak nemá nic.
Nedávno zkoušel trucovat, sedal si na zem venku, že dál nejde..no nepochodil, tak ho to přestalo bavit.Jsou věci, u kterých mu dám na výběr, a jiné, o kterých se nediskutuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 12:12
S tím jídlem… to bych asi tady moc pitvat neměla, páč to by mohlo být i na sociálku… já to prostě neřeším. Dostanou na stůl, a poflákete se. Teda pokud to moc přeháněj a jídlo je všude, tak razantní konec a odchod. Stejně jako když se v tom nimraj. Prostě jim talíře seberu. Jakomůžou si říct, co chtějí třeba na snídani, nebo co budeme vařit k obědu. ALE pokud jsou nějaké zbytky, tak je to prostě na stole. Nechceš, nejez. Dostaneš teda namazanej rohlík. S čím ho chceš? Nechceš? Tak nechtěj, odchod. Celý den teda mají k dispozici nějako zeleninu nebo ovoce na mlsání. Ale jako ještě je prosit jednu lžičku za maminku… no moje nervy!!! Mám žlučový kameny, mám močový kameny, ne díky, po žaludečnách vředech urvaných z traumat u stolu… fakt netoužím ani smykem. Lecketré maminky i babičky mně budou lynčovat, ale říkám vám - za ty čtyři roky dávám přednost mým zdravým nervům než nějakému pseudozdravému jídelníčku mých dětí!!! 
A propo, tohle vysedávání praktikovali mí rodiče i moje učitelky ve školních jídelnách. Dojíst. Výsledkem je, že nejím maso. Mám psychyckej blok. Z toho nuceného vysedávání nad tím zdravým školním jídlem!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 12:24
@Emilie Souhlasím, jíš nejíš, tečka. To vysedávání by se nemělo vůbec praktikovat kdysi jsem o tom někde četla, je to pro dítě stres a stejně to nesní a pak mají ty bloky jak o tom píšeš. Sestra se díky tomu stala taky vegetariánem-taky psychický blok. Dodnes si pamatuji jak jsme celý odpoledne museli sedět u stolu dokud jsme nedojedli 
Prostě sebrat a svatej pokoj však si dítko potom řekne samo, že už si to dá. Samozdřejmě, že mu necpu věci o kterých vím, že mě nikdy nejedlo, že to fakt nesnáší, to nemá význam, ale pokud jeden den jogurt jí s chutí a jiný den si vymýšlí? Sebrat a nazdar 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 12:30
Jinak se nám to zrovna s tím jogurtem stalo. Miluje Olmíky s lentilkama 
Drahý je to jak pes a on sní tři lentilky a konec. No moje nervy. Je zvyklej, že ráno jdeme vždy do obchodu a tam si koupí jogurt na další den.
No, tak jsem mu řekla - smolík pacholík chlapečku - máš doma nesnězenej, novej se nevejde do ledničky a když chceš jíst jen trochu, tak ho budeš jíst na vícekrát. Doma řval u ledničky jogurt jogurt, dostal ten načatej, vyškrábal ho do dna jak nikdy a odpoledne musíme jít do obchodu pro novej na zítra
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.8.12 12:34
Normálně to dělám přesně tak jak radíte, ale pak mi rupnou nervy a řeknu mu, že takhle teda ne, že to prostě sní, protože to se opakuje už po několikáté a vždy mu domlouvám, že pokud nechce jíst to co dostal (navíc to co si sám vybral z víc možností), tak nebude jíst nic.
Mám ale pocit, že s ním nevyjdu za žádných okolností, např. teď se naobědval a potom chodí spát. Takže vyčurat a do postýlky a on si začal vymýšlet, že se chce vykoupat, tak mu pěkně říkám, že se přeci koupeme večer a on hned spustí pláč, jak kdybych mu provedla bůhvíco! 
Konflikty kvůli ničemu a absolutním hloupostem. Ať si zachovám ledový klid, vysvětlím, cokoliv, ne prostě, vždycky něco vymyslí. Já mu nikdy neulevuju, neuhýbám, prostě si stojím za svým a on moc dobře ví, že mě v ničem nepřemluví a stejně to bude stále zkoušet a dělat ze sebe chudinku. 
- Citovat
- Upravit
24.8.12 12:41
@dorinka01 píše:
Mám doma 14 let starou puberťačku, 8 let straého hysterku a v bříšku dalšího prcka. To co cítíš není podle mě nenávist, ale hrůza z toho, že tě ovládá někdo jiný, někdo koho nepošleš jen tak do háje, miluješ ho, ale na druhou stranu ho nemůžeš vystát. Nečetla jsem předchozí příspěvky, tak jen co mě napadá.
Já mám několik postřehů. Ač se to zdá nekonečné…zkončí to…vyroste…není to navždy…dokňourá. Pokus se představit si na míste svého prcka sebe, co by ti pomohlo? Já jsem po všem tom běhání kolem dětí, trpělivosti, která občas už hraničila se šílenstvím a jako trpělivost se jen tvářila zjistila, že když kňourají, je blbost řvát, prostě řeknu ne, nebo tak si trhni nohou a hotovo. Tohle funguje i na moji 3 letou neteř ta je strašně rozmazlená, furt ci a neci, matka skáče, otec skáče. Když je u nás, tak prostě řeknu, zuj se vevnitř, on neci, tak se na ní normálně podívám a řeknu, koukej zalézt dovnitř nebo zavírám aty budeš venku a sakra ta jede. Jinak bych dveře fakt na chvilku zavřela. Ona tvá depka může pramenit z toho, že chceš být 100%, že myslíš na své dítě jako na drahokam a tak tě to unavilo, udusilo, že ho za to nenávidíš. Takže rada. Neprď se s tím tolik. Klídek, však pokud chce na ruku, tak ho nech vycukat když tobě se nechce. Za rok půjde do školky. Každým dnem je starší a každým dnem se mění. Zkouší mantinely, kam až může a pokud je to pokaždé jinak, jen podle tvé nálady je zmatený. Jednou maminka zařve hned, jindy za 20minut. Musí od malička vědět, že si s tebou nemůže manipulovat, že pokaždé to bude stejně. A to mám dojem, že tu manipulaci mu dopřáváš. Hlavu vzhůru
Pěkně napsané 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 12:41
@Anonymní píše:
Normálně to dělám přesně tak jak radíte, ale pak mi rupnou nervy a řeknu mu, že takhle teda ne, že to prostě sní, protože to se opakuje už po několikáté a vždy mu domlouvám, že pokud nechce jíst to co dostal (navíc to co si sám vybral z víc možností), tak nebude jíst nic.
Mám ale pocit, že s ním nevyjdu za žádných okolností, např. teď se naobědval a potom chodí spát. Takže vyčurat a do postýlky a on si začal vymýšlet, že se chce vykoupat, tak mu pěkně říkám, že se přeci koupeme večer a on hned spustí pláč, jak kdybych mu provedla bůhvíco!
Mně přijde, že s ním jednáš správně.. Kor, když mu dáš na výběr a on si vymýšlí. Moc se mi nelíbí to, že dítě dostane jednu věc a nedejbože mu to nechutná a jíst to nechce, tak nedostane nic! To ty evidentně neděláš… Připadá mi, že ze sebe děláš horší matku, než v reálu jsi.
Je problém, že ti s tím leze na nervy? To chápu. Ale snad to přejde..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 12:45
Oni to zkouší furt, doufají, že to třeba jednou vyjde. Myslím, že jsou ještě moc mladí na to, aby pochopili matčin přísnej výraz (můj syn se mi, když jsem opravdu naštvaná a přísná strašně směje) s tím, že to prostě neukecají
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.8.12 12:46
Asi toužím po dokonalosti, kterou nikdy nebudu mít, já to rozumově chápu, ale nedokážu to ovlivnit, hlavně ty svoje reakce.
- Citovat
- Upravit
24.8.12 12:51
@Anonymní píše:
Asi toužím po dokonalosti, kterou nikdy nebudu mít, já to rozumově chápu, ale nedokážu to ovlivnit, hlavně ty svoje reakce.
Ale dokonalost není krásná! A jestli ho netřískáš a neřveš na něj od rána do večera, tak to není taková tragedie. Jen ty asi potřebuješ výdech (a nebo se pořádně ožrat) 
Néé, to byl fór, aby mě tu některé nekamenovaly
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 13:14
@Petttulis píše:
Ale dokonalost není krásná! A jestli ho netřískáš a neřveš na něj od rána do večera, tak to není taková tragedie. Jen ty asi potřebuješ výdech (a nebo se pořádně ožrat)
A jako za co???
zakladatelko - že to bude zkoušet… to už je tak. Navždy. Spíš se mi chce říct - a bude hůř. Máme doma živé bytosti, lidská mláďata. I štěňata to zkouší - dokud nedostanou výcvik. A nejsem kynolog, ale taky to není hned od narození, ne? Jenže lidská mláďata se necvičí na cvičáku. Lidská mláďata… se učí třeba u toho stolu. Děti ještě moc nechápou význam slov, prootže tuhle zkušeost nemají. Musí pozorovat, a tím se učí. A nebo zažít. Vysvětlovat dítěti, že jogurt stál spoustu peněz - hele, to jsem nechápala do doby, než jsem šla na první brigádu a pochopila souvislost ranního vstávání a práce a peněz a věcí, které si lze za to koupit. Dítě se musí nejdřív naučit souvislost je jídlo/není jídlo. A že má volbu jíst a nejíst a nést zodpovědnost, že má hlad. 
Ja to jako s těma pověstnejma kamnama. Moje kluky můžu pustit ke sporáku a troubě, prootže vím, že mají respekt. Jo, už si sáhli, už ví! Už si daj bacha! Holt jsem asi divná, že jsem je nechala sáhnout, že jsem je nedoháněla od ploten… ale ta zkušenost, byť bolavá, za to stojí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 13:19
@Anonymní píše:
Asi toužím po dokonalosti, kterou nikdy nebudu mít, já to rozumově chápu, ale nedokážu to ovlivnit, hlavně ty svoje reakce.
Zatím jsi nenapsala nic, co by ve dvou letech nebylo normální. Spíš by bylo nenormální, kdyby to syn nedělal. To je jako kdybys jančila z toho, že mu rostou zuby. Jednoho dne z toho prostě vyroste a bude vymalováno, není třeba z toho šílet, pro žádnou matku to není med, ale zvládnou to nakonec skoro všechny, uvidíš, že to dáš i ty Tak co vyměnit tu psycholožku, když ti tahle moc nepomohla??? Co zkusit nějakou rodinnou terapeutku, ta bude vědět i něco o dětech…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.12 13:20
@Petttulis píše:
Za co?? Za to ožrání přece
Náhodou, v nouzi nejvyšší vřele doporučuji. Dát na stůl jídlo a ono se něco stane. Ale mně to už bude jedno
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
