Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Betty MacDonald ano, mam prave narocne dite. Ani ne tak na vztekani, ale spise na venovani pozornosti. Jedno dite mam narocne, druhe zlate. Takze vim, ze to neni jen vychova, ale i povaha ajine komplikace. Nejde deti shrnout do jednoho pytle a pristupova5 jednotne
@Berry77 me dite bylo narocne od prvni minuty narozeni, ale chapu, kdo nezazil, nepochopi. A nekdo ani pochopit nechce, vic energie do toho vkladat nebudu. ![]()
Jejda, jsem jedina, komu je tady lito toho ditete? S prichodem dokonale sestricky je najednou v ocich matky ten nejhorší. Parádní start do zivota..
A rada soukromé skolky? To vážně? Nezvladla jsem sve dite, at si ucitelky poradi? Ta ucitelka ma na starosti kolem 10 absolutne rozdilnych a jinak narocnych deti ( a to počítám malotridku o 20 kusech), ty mas doma 2 a jsi vyrizena…co tam s nim maji udelat za zázrak???
@e008 píše:
Já nikoho neobvinuju. Me samotnou to zajima. Dnesni doba se meni, vztah s rodici je urcite jiny nez pred 30 lety. Mladi navstevuji sve rodice min a min. Neco za tim bude…
Zajímavé, když v me a předchozí generace dostávaly na zadek běžne a vztahy jsou pohodovejsi než dneska, kdy se řeší každá kravina
@Venetia vidite, ma generace 30-40 let vida sve rodice 1× mesicne nebo si stezuji, ze babicky nefunguji jak maji, moje zkusenost je teda velmi odlisna. Azc hodne tvrdi, ze vztahy jsou ok, vidi se parkrat do roka
nikdo s rodici nebydli, radeji maji hypoteku do duchodu…
@Horká.cokolada skolka mu pomuze v tom, ze nebude s unavenou matkou, ktera instinktivne brani mladsi dítě a nezvlada starsi. On bude mit ve skolce program, kamarady, matka si odpocine, bude mit vic sil na jeho vzdor a bude se na nej tesit. Nejedna se o zadnou převýchovu, pomuze to vsem.
@Berry77 píše:
Ono to zní líp, že je dítě náročné, než si přiznat, že je nezvládnuté, protože doted se mu snášelo všechno (dalo se) a teď se nesnáší (už se nedá) a dítě nechápe, co se stalo a vztekem chce dosáhnout svého. On to zase takový hlavolam není. A rady šoupni ho do školky, nojako na převýchovu
?
Pokud někdo napíše, že je urvane náročné dráždivé dite už od miminka, tak to vůbec nemusí být tim, ze by ho někdo rozmazloval. Pevne hranice jsou jednoznačně potřeba, to u každého dítěte. Vidím to u syna, rozmazlovany nikdy nebyl, ale náročný prostě ano. Rok od roku je to lepší, ale užila jsem si s ním první roky své.
@Horká.cokolada píše:
Jejda, jsem jedina, komu je tady lito toho ditete? S prichodem dokonale sestricky je najednou v ocich matky ten nejhorší. Parádní start do zivota..
A rada soukromé skolky? To vážně? Nezvladla jsem sve dite, at si ucitelky poradi? Ta ucitelka ma na starosti kolem 10 absolutne rozdilnych a jinak narocnych deti ( a to počítám malotridku o 20 kusech), ty mas doma 2 a jsi vyrizena…co tam s nim maji udelat za zázrak???
Třeba by mu změna pomohla. Syn začal chodit že začátku na 2,5 hodiny a byl to pro něj přínos.
@e008 píše:
@Venetia vidite, ma generace 30-40 let vida sve rodice 1× mesicne nebo si stezuji, ze babicky nefunguji jak maji, moje zkusenost je teda velmi odlisna. Azc hodne tvrdi, ze vztahy jsou ok, vidi se parkrat do rokanikdo s rodici nebydli, radeji maji hypoteku do duchodu…
Tak to zase ano, třeba to zažili u rodičů a ví, že společně bydlení by k ničemu dobrému nevedlo. Já mám 30 + děti a vídáme se podobně dle situace, někdy častěji. Mezitím komunikujeme přes tf, msg.. Mně to přijde dostačující, všichni máme svůj život, práci… častěji to ani nejde
@Venetia vse jde, kdyz se chce. Moje spoluzacka ma tchyni na slovensku, jede sem 5 hodin busem za vnoucaty a pry bezne jezdi mezi smenami, kdy ma 3 dny volno. Mnohdy deti bydli par km a tvrdi, ze se casteji za rodici jak jednou mesicne nedostanou…
@e008 píše:
Já nikoho neobvinuju. Me samotnou to zajima. Dnesni doba se meni, vztah s rodici je urcite jiny nez pred 30 lety. Mladi navstevuji sve rodice min a min. Neco za tim bude…
Ale to, že mladí navštěvují rodiče míň je dáno úplně jinými aspekty, než tím, jestli dítě tlučeš nebo ne.
Dřív bylo normální, že se děti řezaly.
Málokdo z dnešních lidí 40+ nezažil situaci, že by o něho matka nebo otec nezlomili vařečku. A všichni mají své rodiče rádi a nikdo jim to nezazlívá. Všichni víme, že jsme si to občas zasloužili a pokud tam funguje všecko ostatní, tak toto je ten nejmenší problém.
To až teď se z toho udělalo bububu.
Znám několik psychologů a všichni razí teorii, že ruční vysvětlení je v některých momentech nejefektivnější.
A všichni, co od rodičů dostávali výprask ty rodiče normálně navštěvují nebo s nimi bydlí. Nebavím se o patologiích, kdy rodiče chlastali a mlátili děti vybíjejíce si frustraci z vlastního zpackaného života.
Jestli mladí rodiče nenavštěvují, tak je to tím, že jsou větší možnosti, jsou víc rozjetí po světě a možná je to dané právě tou volnou výchovou, kdy nejsou ukotvení nikde. Bez respektu a úcty k rodičům a zvyklí si dělat odmalička co chtěli.
Pozor, netvrdím, že je dobře děti bít a že je špatně ne nebít. Ale tvrdit, že tím, že dítě občas přehnu přes koleno ho doživotně poškodím, je fakt hloupost.
Moje dvouletá narozená v lednu. Když něco chce, musí pro to taky něco udělat - chceš snídani, připrav si na stoleček lžičku (tím člověk získá trochu manipulační prostor). A tak se vším, kde využiji to, co umí a tím ji zabavim (běž si obout boty, vybrat si tričko…) Když venku neposlouchas, budeš chodit za ruku. Když nechce jít za ruku dobrovolně - tak ji chytnu tak, že je jí to nepříjemné a příště si rozmyslí - radši jde hezky a pohodlně. Nechceš si umýt ruce? Umyju ti je já! A udělám to tak, aby jí to bylo trochu nepříjemné - trochu víc přitlačím apod. Nechceš si umýt zuby? Umyju ti je já a bude! A udělám to zase tak, aby jí bylo příjemnější příště otevřít pusu dobrovolně. Ale vždy jen o malinko nepříjemnější, žádné studené sprchy a podobná dramata. Už stačí se jen zle podívat. Ke studené sprše - to jsem staršímu synovi udělala jednou, asi v 3,5 letech, spustila se mu krev z nosu a na jeho pohled v životě nezapomenu.
@Berry77 nezažila jsi náročné dítě. Představ si mimino, co děnně probrečí i 10 hodin a víc a k tomu brečí půlku noci. Někdo si kýchne - řev. Venku štěkne pes - řev. Vrzne podlaha - řev. A není to o tom, že to z dítěte vychováš, ale je takové od narození. Mně syn probrečel celou dobu v porodnici. Sestra se mi omlouvala, že mi víc neporadí a jestli si chci odpočinout, vezme si ho k sobě.
Věř tomu, že jsem se opravdu snažila. On řval pořád - když jsem chovala, nechovala, vozila, nevozila. Starší z toho byl tak hotový, že se kýval a hučel. Do té doby byl normální 2leté batole.
Ano, některé děti jsou jen rozmazlené, ale on to je začarovaný kruh. Když máš mimino, které pořád brečí, tak uděláš vše, jen aby nebrečelo. My ho třeba vozili autem, aby spal. Vždy po 4 hodinách vyčerpávajícího breku.
Jak se dá vychovat mimino, nevím.
U nás z náročného mimina vyrostlo náročné dítě. Psycholožka mi jednou mezi řečí řekla, že mi nezávidí, že je to hodně náročné dítě, ale neberu to jako diagnózu, ale jen jako konstatování faktu. On je inteligentní, ale zároveň velice svéhlavý. Mantinely respektuje, ale snaží se je obejít. Když mu zakážu jít ven, tak tam bude skákat, protože to jsem nezakázala. Když jsem mu zakázala, aby trhal jahody, tak si ke keři klekl a ojedl je přímo z keře, protože jsem mu přece nezakázala ty jahody jíst, ale jen trhat…
Můj bratr byl stejný jako je můj syn. Naši byli důslední. Brácha byl kolikrát bitý jako žito, neustále měl nějakého zaracha. Je mu 40 a je to normální dospělý.
@e008 píše:
@Venetia vse jde, kdyz se chce. Moje spoluzacka ma tchyni na slovensku, jede sem 5 hodin busem za vnoucaty a pry bezne jezdi mezi smenami, kdy ma 3 dny volno. Mnohdy deti bydli par km a tvrdi, ze se casteji za rodici jak jednou mesicne nedostanou…
To je náš případ, jedno dítě bydlí 15 m ode mne, asi to nějak nepotřebujeme vídat se tak často.