Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nesnáším své dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.5.20 20:17
@warita píše:
kdyz myslis. Z tebe yase cisi to, ze nevis o cem mluvis.
Na to se vyprdni 
Moc ti fandím, i když nepřispívám zas tak moc dlouho, nactenýho něco mám. A tebe obdivuji, a teď dvojnásob, nevěděla jsem, že s tou princeznou je to tak těžké. A přitom ještě šiješ ty krásný věci z plátna 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.20 21:19
@warita píše:
njn. Nase dcera rvala od 2 tydnu do… kdy to vlastne prestalo? Ani nevim. Zacala rvat v 5 hodin rano a jela az do pulnoci. Prorvala bez prehaneni tak 90% dne, ja nosila a nosila… mezitim jsem nosila a kdyz jsem nenosila, tak jsem nosila. Takhle se to tahlo az do 11-12 vecer, kdy po nakrmeni milostive zalomila a spala 2-3h. Stejne se k ni x krat za noc vstavalo. Po nakrmeni neusnula samozrejme, takze casto nad ranem jsem s ni sedela 40min v obyvaku, spat se mi chtelo az bych brecela a kdyz konecne usnula, tak ani nemelo smysl jit spat, protoze dele nez 30min stejne nespala a zacinal novy krasny den plny jekoto a nekonecneho noseni.Moje matka nepomohla ani na par minut. Kdyz jsem ji upne zoufala volala, mela akorat povysene arogantni frky a radila mi, ze mam vic nosit. Na namitku, ze den ma jenom 24h a vic nosit se neda, nereagovala. Zjevne to nebrala vazne. Teprve kdyz se mi ji konecne podarilo dostat ke mne domu na delsi navstevu, to bylo dceri uz 8 tydnu, tak koukala dost vyorane, proc to decko tak silene rve. A ten vecer si sama vyzkousela, ze na dceru nezabira nic z jejich osvedcenych triku.
a k čemu bylo to nošení, když stejně pořád řvala? No mně povolat jako babičku k takovému dítku, tak taky zdrhám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.20 21:25
@Venetia píše:
a k čemu bylo to nošení, když stejně pořád řvala? No mně povolat jako babičku k takovému dítku, tak taky zdrhám
Tak moje mamka byla statecna a kazdy den opravdu prisla na hodinu a prevzala stafetu. Jinak bych tu uz mozna nebyla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.20 21:28
@e008 píše:
Tak moje mamka byla statecna a kazdy den opravdu prisla na hodinu a prevzala stafetu. Jinak bych tu uz mozna nebyla
já měla první dítě hodný, to si klidně naší brali ve 4.mesicich na vikend.
Druhý uřvánek, ale hlavně fixlý na mně si od sebe všechny příznivce tím řevem odehnal. Nedal se ani pochovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.20 22:09
@Betty MacDonald píše:
Na to se vyprdni
Dekuju, jses hodna. Obdiv si nezaslouzim, ale i tak dekuju. ´Snazim se, jak to jde, mam oporu v manzelovi, bez nej bych to nedala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.20 22:17
@Venetia píše:
a k čemu bylo to nošení, když stejně pořád řvala? No mně povolat jako babičku k takovému dítku, tak taky zdrhám
NO a co bys teda delala ty? Polozila dite do postylky a poslouchala ten rev, az dite modralo? Jako, ne ze jsem to 2× nevyzkousela. Ja byla docela slusne na sracky psychicky i fyzicky, prisel proste moment, kdy jsem se na gauci slozila a malou odlozila do postylky, at si tam rve, kdyz tak mermomoci chce. Zavrela obe dvere, aby byla slyset co nejmene (stejne jsem ji slysela) a brecela jsem na gauci. Mala rvala doslova 2,5h. Dnes bych si za to nafackovala, ale v ten moment jsem proste uz nemohla. Rvala, az se vyrvala do spanku, spala asi hodinku vycerpanim a kdyz se probudila, zdala se mi takova jina, uplne jsem citila, jak jsem ji tim ublizila. (mozna jsem si to vsugerovala, kdo vi. Psychika je mocna). V kazdem pripade jsem to nechtela uz opakovat. Jela jsem jako robot, cil natvrdo pred sebou: udelat VSECHNO pro to, aby dcerce bylo co nejlepe.
Co bych dnes delala jinak? Ja si myslim, ze dcerka mela nejaky zdravotni problem. To nebylo jen tak, ze tak silene rvala. Ja byla tehdy tak neskutecne vycerpana, ze jsem ani nemela energii to resit. A to byla chyba. Mela jsem se nejak zmobilizovat, zmenit pediatra, potoze tomu mojemu to bylo komplet sumak, vubec to neresil a nashledanou. Mela jsem trvat na vsech moznych vesetrenich a prijit na to, co moji zabicce je, ze tak silene place.
Ale byla jsem prvorodicka, netusila jsem, co je normalni a co uz ne. Byla jsem tak vycerpana, ze jsem ani nemela psychickou energii to nejak resit. A podpora v rodine zadna, jenom manzel stal pri mne a pomahal, co to slo.
Jo a myslim si, ze ty by si taky nosila. Ver mi, ze ano.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.20 22:57
@warita píše:
NO a co bys teda delala ty? Polozila dite do postylky a poslouchala ten rev, az dite modralo? Jako, ne ze jsem to 2× nevyzkousela. Ja byla docela slusne na sracky psychicky i fyzicky, prisel proste moment, kdy jsem se na gauci slozila a malou odlozila do postylky, at si tam rve, kdyz tak mermomoci chce. Zavrela obe dvere, aby byla slyset co nejmene (stejne jsem ji slysela) a brecela jsem na gauci. Mala rvala doslova 2,5h. Dnes bych si za to nafackovala, ale v ten moment jsem proste uz nemohla. Rvala, az se vyrvala do spanku, spala asi hodinku vycerpanim a kdyz se probudila, zdala se mi takova jina, uplne jsem citila, jak jsem ji tim ublizila. (mozna jsem si to vsugerovala, kdo vi. Psychika je mocna). V kazdem pripade jsem to nechtela uz opakovat. Jela jsem jako robot, cil natvrdo pred sebou: udelat VSECHNO pro to, aby dcerce bylo co nejlepe.Co bych dnes delala jinak? Ja si myslim, ze dcerka mela nejaky zdravotni problem. To nebylo jen tak, ze tak silene rvala. Ja byla tehdy tak neskutecne vycerpana, ze jsem ani nemela energii to resit. A to byla chyba. Mela jsem se nejak zmobilizovat, zmenit pediatra, potoze tomu mojemu to bylo komplet sumak, vubec to neresil a nashledanou. Mela jsem trvat na vsech moznych vesetrenich a prijit na to, co moji zabicce je, ze tak silene place.
Ale byla jsem prvorodicka, netusila jsem, co je normalni a co uz ne. Byla jsem tak vycerpana, ze jsem ani nemela psychickou energii to nejak resit. A podpora v rodine zadna, jenom manzel stal pri mne a pomahal, co to slo.
Jo a myslim si, ze ty by si taky nosila. Ver mi, ze ano.
A zjistilo se, co ji teda bylo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.20 23:16
@Venetia píše:
A zjistilo se, co ji teda bylo?
nezjistilo. S nejvetsi pravdepodobnosti kombinace refluxu a pohnute patere pri porodu. Doktor nejsem, takze nevim, ale veskere symptomy na to sedely. Ze reflux mela, to vim jiste, protoze ma zmeny na jicnu chronickeho razu. Jestli ji bylo jeste neco jineho, kdo vi. To se uz nedovime.
Syn je zlaticko v porovnani s prvorozenou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.5.20 23:33
@warita píše:
nezjistilo. S nejvetsi pravdepodobnosti kombinace refluxu a pohnute patere pri porodu. Doktor nejsem, takze nevim, ale veskere symptomy na to sedely. Ze reflux mela, to vim jiste, protoze ma zmeny na jicnu chronickeho razu. Jestli ji bylo jeste neco jineho, kdo vi. To se uz nedovime.Syn je zlaticko v porovnani s prvorozenou.
No tak hlavně, že je to už v pořádku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.20 00:25
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.5.20 06:16
@warita píše:
Taky. U tebe to je jeste aktualni?
Chci jit s nim na odblokovani…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.4.22 19:21
Ahoj,
dceři budou dva roky za měsíc. Vždycky jsem si přála dítě, děti mám ráda a rozumím si s nimi. Těhotenství probíhalo bez problémů, ale jakmile jsem porodila, nic jsem necítila. Dostanu tu strašnou držkovou a vím, že si ji právem zasloužím, ale nějakou lásku cítím opravdu málo kdy. Teď budou dceři dva roky a pravděpodobně procházíme i obdobím vzdoru. Strašné. Ona když se začne vztekat, tak jede a opravdu nepřestane. Předevčírem dostala záchvat a trval přes dvě hodiny. Neustále fňukala, házela po mě věcmi, kopala do mě. Dnes dopoledne prakticky to samé. Neudržela jsem nervy a jsem totálně psychicky vyčerpaná, unavená. Naplacala jsem ji, pak se zklidnila. Když začala vyslovovat první slova, slovo máma se naučila rychle, ale říkala tak každému. Dnes už dokáže pojmenovat, máma táta, babí, děda, strejda, ale teta neřekne a mé sestře neustále říká mami a mě si ostatní dobírají, že má dvě matky. Mě to osobně mrzí a shazuje. Začínám si myslet, že malá cítí, že ji nemiluji a běhá raději za mou sestrou. Mrzí mě to. Pořád nevím, jak vlastně tu lásku poznám. Proč to necítím, když jsem si vždy myslela, že na mateřství jsem. 
Děkuji ten co to dočetli až sem.
- Citovat
- Upravit
10.4.22 19:40
Asi bych vyhledala odbornou pomoc.
Je fakt, ze kazda prožíváme lásku uplně jinak.
Ja sem kolikrat tak hotova, ze si rikam, mas dve krasny, zdravy deti! Co by za to jiní dali.
Ale své děti miluju, dala bych za ně bez váhání život. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.4.22 19:40
Nevím proč by si měla dostat držkovou, citům neporučíš. Každému to prostě hned automaticky nenaskočí. Však tady prohledej víc diskusí a pročti si je, sama určitě nejsi. Pamatuji si jednu z diskutující co psala, že od dětí neodešla jen díky velké zodpovědnosti kterou cítila, ale lásku ne. Já mela děti císařským řezem, možná i k vůli tomu, se u mě žádná záplava mateřských citů nedostavila. Tady to období, kdy dítě zkouší co může je náročné, pro mě tedy bylo vždy nejhorší kolem tří let.
Ano je to náročné, tím že se budeš bičovat, jak jsi hrozná ničemu nepomůžeš. Mužů tě jen uklidnit, že jak děti rostou je to lepší, pokud nastavíš hranice dá se s nimi líp domluvit. Tak se drž a pevné nervy.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
