Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ubrečené dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
22.4.12 22:56
ubrečené dítě
Ahoj holky, prosím potřebuji poradit. Mám doma skoro sedmiletého syna a je dost uplakaný 
. Stačí maličkost a pláče. Už nevím co s ním 
. Pravděpodobně to má po mně, když jsem byla malá, tak jsem byla také taková 
.Myslím si, že je dost perfekcionalista. Stačí když se mu něco nepovede nebo něco špatně spočítá a už pláče.Ted jsme kvůli tomu měli i odklad.Jinak ho nebijeme. Je pravda, že někdy sem tam dostane, ale to už opravdu musí být. On je už od mala celkem hodný. Od září jde do školy a nevím jak to zvládne. Je neprůbojný a některé děti jsou docela zlé, tak se toho docela bojím. Jinak ve školce má spoustu kamarádů, ale tam ho berou takového jaký je, protože už se mezi sebou znají.Nemáte náhodou nějakou dobrou radu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
22.4.12 23:41
Syn je taky takový i když o dost menší.Za mě zvedat sebevědomí,hlavně neříkat věty typu kluci nebrečí,proboha proč brečíš apod.Zkoušet reagovat spíš,no to nevadí,ale už jsi byl blízko výsledku,tebe mrzí,že jsi to nespočítal správně,věřím,že se ti to příště povede apod.Věnovat mu tu pozornost a spíš ho povzbuzovat.Držím palce,taky mám trochu strach,ajk to syn zvládne ve školce,neumí se vůbec bránit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.12 23:41
Hodně chválit, verbálně podporovat, zajímat se o jeho city (zajímá mě, proč pláčeš, pojď mi o tom říct) a na nezdary reagovat pozitivně (příště už se ti to třeba povede). Jinak bych jeho pláč rozhodně nekomentovala ve smyslu: proč zase řveš; ve škole se ti budou smát; už jsi na to velkej; apod. a pokud by na to někdo takhle reagoval, velmi důrazně a tak, aby to syn slyšel, bych se ho zastala.
A pak bych taky popřemýšlela nad tím, jestli to zapadá do jeho povahy a standardu nebo je to obrat o 180stupňů. Pokud druhá varianta, snažila bych se zjistit, kdy to začlo a co to spustilo.
Myslím, že každý je někdy míň odolný než jindy, navíc když je ze své podstaty citlivější. Třeba se syn už teď začíná strachovat z neznáma, tj. školy a má na to nárok. Nebo se možná doma něco změnilo apod…
Držím palce. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.12 23:44
@TýnkaK píše:
Hodně chválit, verbálně podporovat, zajímat se o jeho city (zajímá mě, proč pláčeš, pojď mi o tom říct) a na nezdary reagovat pozitivně (příště už se ti to třeba povede). Jinak bych jeho pláč rozhodně nekomentovala ve smyslu: proč zase řveš; ve škole se ti budou smát; už jsi na to velkej; apod. a pokud by na to někdo takhle reagoval, velmi důrazně a tak, aby to syn slyšel, bych se ho zastala.A pak bych taky popřemýšlela nad tím, jestli to zapadá do jeho povahy a standardu nebo je to obrat o 180stupňů. Pokud druhá varianta, snažila bych se zjistit, kdy to začlo a co to spustilo.
Myslím, že každý je někdy míň odolný než jindy, navíc když je ze své podstaty citlivější. Třeba se syn už teď začíná strachovat z neznáma, tj. školy a má na to nárok. Nebo se možná doma něco změnilo apod…
Držím palce.
Hezká shoda. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.12 23:52
@TýnkaK píše:
Aspoň je vidět, že na tom něco je
No,kéž by si to někdy uvědomilo víc matek,ale to by bylo jiné téma…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ArankaC.
23.4.12 07:55
Zbytečně se tím nestresuj. Jestli měl odklad, určitě už teď na tom bude líp, než vloni. Hodně ho motivujte a povzbuzujte, snažte se mu vysvětlit, že není třeba plakat kvůli maličkostem, že jsou horší věci a vlastně o nic nejde. Jasně, že se ze dne na den charakterově nezmění, ale můžete na tom spolu pracovat, aby se to zlepšilo a neboj se. Pokud má kamarády ve školce, bude je mít časem i ve škole. Třeba to nebude třídní superstar, ale to neznamená, že bude stát sám bokem. Jistě si najde kamarády, kteří mu budou lépe rozumět. V každé třídě se najdou různé děti - hodné i zlé, zlobivé i hodné…
- Citovat
- Upravit
23.4.12 08:39
Aranko a to je právě to, s čím zásadně nesouhlasím- že o nic nejde a že není třeba plakat. Pokud má ON potřebu plakat, pak jeho potřebu považuju za oprávněnou a legitimní. Jde o to, pomoct mu s vyrovnáváním se se zátěžovými situacemi, ale to se začíná u podpory a zajišťování bazálního bezpečí, tedy u začátku (chybí jistota) a ne u konce, tedy pláče. Ten je jen reakcí a upíráním vyjadřování emoce ho opět jen znejistíš (chce se mi plakat, ale nemůžu, protože jsem kluk, už jsem velkej, nemám smrtelnou nemoc…).
Já bych byla vzteky šílená, kdyby mi někdo určoval, kdy smím a nesmím brečet, kdy smím a nesmím být naštvaná, nervózní, kdy je oprávněné se bát apod. A nemyslím si, že by měl člověk (dítě i dospělý) právo na konkrétní emoci a její míru jen tehdy, je-li to přiléhavé dané situaci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.12 08:54
malá rada
Ahoj, nevím jak u větších dětí, ale u našeho tříletého funguje to, že začnu „natahovat“ taky, on mi říká: mami nebreč, a já na něj, ať se ale začne smát první a většinou se usměje. Přišla na to naše babička, že to na malýho funguje. Nebyl to náš nápad. Občas také změníme téma a zavedeme pozornost jinam. A když nic nezabere, tak ho prostě konejším v náručí až se zklidní. Někdy má tohle brečení před spaním, nebo se v noci vzbudí, ale někdy se to děje, když se špatně probudí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.12 14:31
@emily2 No já nevím, trochu citová vydírárna… 
Když mě něco trápí, potřebuju vyslechnout, „pofoukat bebíčko“, vědět, že to někoho (manžela) zajímá a pak teprve jsem připravená se zhluboka nadechnout a začít se zase usmívat. Ale určitě bych poslala do háje toho, kdy by mi přišel říct: ale no tak, vyprdni se na to a usměj se! ve chvíli, kdy je to čerstvé a nezpracované.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.12 17:08
Týnko, ale uznej, že někdy to na nás dětičky prostě zkoušejí Vyprdni mu neříkám, prostě zkusím změnit atmosféru a ono to někdy funguje. Když ne, tak to si piš, že se s ním pomazlím. Jsou mu teprve tři.
A závidím ti manžela, takovýho se drž. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.12 20:41
Holky díky za rady, zkoušíme to i tak i tak, ale zatím se nám nedaří 
, nu uvidíme. Dnes zase plakal,malá Terka mu zbořila něco jako autodráhu a zase začal. Tak jsem mu říkala, že nemá kvůli čemu brečet, že mu to pomůžu postavit a je to. Tak jsme to postavili i se slzama a bylo zase dobře. Ale ten šílenej histerák před tím. Nu hrůza. Tak uvidíme. Máme na to ještě 4 měsíce. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.4.12 23:11
@rendy80 ale to je právě ono,co se snažila vysvělit @TýnkaK .On MÁ kvůli čemu brečet,to že pro tebe je to autodráha,která se hned postaví znovu,neznamená,že to tak cítí i on. Pro něj te třeba ta autodráha,co pro tebe nové auto.Zkus nepřemýšlet nad tím,že pro tebe je to prkotina,ale vžij se do jeho situace,pro něj je to důležité! Neříkám,ho v tom pláči podporovat.Ale třeba jen zkusit vyjádřit jeho pocity,aby viděl,že ho chápeš,že jsou pro tebe jeho pocity důležité.Třeba si tím i vydobývá pozornost,jestliže máš ještě i mladší dítě.Třeba jen říct,tebe mrzí,že ti sestra zbourala autodráhu? To chápu,je to nepříjemné,ale určitě se nám to spolu podaří vyřešit.Pojď postavíme jí znovu.A mluvit s nim v jeho výši z očí do očí.Třeba to nezafunguje hned.Ale mám odpozorováno i u dětí a to jim budou tři,že někdy nepotřebují litovat,když se praští jen chtějí,aby viděla,co se stalo.Ty jsi se praštil do hlavy,ty jsi upadla a jen tohle stačí.Nebudu jim říkat,nebreč,vždyť se nic nestalo.JIm se stalo a někdy se s bolestí dokáží vypořádat lépe a někdy hůře.Prostě se snažit o větší empatii,nebát se „snížit“ na úroveň dítěte a brát ho jako člověka s vlastími pocity a problémy,nebagatelizovat je.Tvůj syn je očividně citlivý kluk,tak prostě potřebuje citlivost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.3.22 19:16
Taky mám ubreceneho syna. Už je ve škole. Adaptoval se skvěle, ale poslední 3-4 týdny brečí ve škole. Někdy i několikrát za den. Učitelka už si mě zavolala, jestli se u nás něco neděje a neděje.
Doma byl takový vždy. Pravidelně probrečí půl odpoledne - dlouhý úkol, nechce číst, nechutná mu večeře, nestihl si hrát (když ho po hodině venku a 3 varováních volám domů), nechce se koupat, nechce se mýt tím a tím sprcháčem, padají mu kalhoty od pyžama… To je výčet dnešního odpoledne.
Máte nápady, co s tím?
- Citovat
- Upravit
17.3.22 19:49
@Anonymní píše:
Taky mám ubreceneho syna. Už je ve škole. Adaptoval se skvěle, ale poslední 3-4 týdny brečí ve škole. Někdy i několikrát za den. Učitelka už si mě zavolala, jestli se u nás něco neděje a neděje.
Doma byl takový vždy. Pravidelně probrečí půl odpoledne - dlouhý úkol, nechce číst, nechutná mu večeře, nestihl si hrát (když ho po hodině venku a 3 varováních volám domů), nechce se koupat, nechce se mýt tím a tím sprcháčem, padají mu kalhoty od pyžama… To je výčet dnešního odpoledne.
Máte nápady, co s tím?
Moje děti tohle dělají, když jsou unavený a je toho na ne moc. Případně když na ně něco leze, ale ani nemusí, prostě fakt ta únava. Řešení je být doma a nic moc po nich nechtít. Nechodit ven a nerozvijet, nechat na pokoji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
