Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ufňukaná čtyřletá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.1.21 22:34
@Aduš8 píše:
@e008 tak jste mi, děvčata, vzaly všechny iluze
Tak já ti je vrátím. Syn byl takový přesně do 4 a půl. Co já tady nezakládala anonymních diskusi v totálním zoufalství. Teď je pořád asi trošku náročnější, ale je to o milion procent lepší, den s ním je fajn.
Pomohly 3 věci:
- z toho trochu vyrostl
- jsem ho přestala omlouvat a nechala ho párkrát pořádně vyřvat ve vedlejším pokoji, když se začal vztekat kvůli blbosti
- na některých věcech jsem začala striktně trvat (že poprosí, poděkuje).
Podle mě u mého syna to bylo částečně i tím, že byl už moc velký na polední spánek a moc malý na to, aby vydržel celý den. Částečně to (kromě povahy) bylo i tím, že jsem se mu snažila velmi často vyhovět, aby pořád neřval. Ale mělo to opačný efekt.
Dnes už se na většině věci normálně domluvíme. Bude mu 5.@Trojlístek píše:
To bude povaha a buď z toho vyroste nebo taky ne.Osobně bych zavedla naprostou ignoranci, nebo dělala že nevidím, neslyším. Takové toxické lidi mám v okolí a určitě se jim vyhýbám, když byli malí, tak furt někde něco, to slyším z vyprávění jejich vlastních rodičů. A že už na to ani nereagují a nemají za ty roky na to už nervy.
On i ten trochu projeveny soucit paradoxně dokáže utvrdit tyhle typy lidí v tom, že je všechno na nic… Vnímam jako takový specifický model vzdoru a vzteku.
Jo, u nás tohle ten projevený soucit také spíš podporoval.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.21 22:35
Ale mám teda známou s holčičkou, které tohle u toho děcka (asi nevědomě) vyloženě pěstuje. Holce je sedm a tudle zakopla na zahradě, natloukla si koleno (ale ani to neměla odřené). Slzavé údolí, maminka hned přiběhla, všem děckám vynadala, co si vymysleli za hloupou hru (hráli na nějakou honěnou ) a holka se rozbrečela během následující půl hodiny asi ještě 3×, protože si na to vzpomněla, jak zakopla.
To už je pro mně hard core a v porovnání s tímhle je moje dítě asi naprostá Xena. Neb za mnou na rozdíl od téhle holčičky neleze s opravdu každou blbinou a bebíčkem (minule jí moje dítě chtělo vzít za ruku a omylem jí trochu škráblo a ona přišla okamžitě žalovat a ještě čekala, že z toho asi vyvodím nějaké důsledky, či co 
).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.21 22:39
@Anonymní píše:
Dceři je 4,5. Je lehce náročnější od malička, jako je strašně šikovná na logické věci, občas se zabaví legem nebo i výtvarkou, ale prakticky nejde dělat skoro nic, aniž by nehysterčila okolo. Jakýkoliv náznak nepohodlí, už je z toho hodinové řvaní, fňukání, deset tisíc připomínek okolo. Jako připomíná mi to jednoho člověka z rodiny (od něj to okoukané nemá), ale toho v tom asi ještě umocňovali a i jako dospělý v podstatě nedělá nic kromě práce, protože každé počasí, každá činnost ho nějakým způsobem obtěžuje. Takže možná je v rodině nějaký gen nespokojenosti, ale já ji v tomhle opravdu nechci podporovat. Je dobře oblečená, měla by být najezená, jsme třeba celá rodina venku a pořád problém za problémem - chce smrkat, studí ji vločka sněhu za krkem, moc fouká, moc svítí, tráva moc zelená a slunce moc sluncovaté..Snažím se o pochopení, že jí je to třeba nepříjemné, polituji, obrátím v legraci nebo nabídnu snadné řešení, ale jakmile přijde s něčím třikrát za pět minut tak už se mi otvírá kudla v kapse.
Kdy si takové dítě spojí v hlavě, že chce smrkat, tak stačí vytáhnout kapesník a ne s tím otravovat celou rodinu a hodinu kvůli tomu kvílet?
Hm mam doma čtyřletou v podobnem vydani Mozna ne az tolik, ale to s tim otravovanim a kvilenim treba kvuli blbymu smrkani, to presne sedi.. Nekdy mi taky z toho tecou nervy az do bot a hnusne se na ni utrhnu, ale to akorat situace jeste zhorsuje Co s tim nevim, doufám, ze z toho brzo vyroste..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.1.21 22:43
@Anonymní píše:
Celkem mě uklidňuje, že to není jenom u nás.
Mně dnes chtěl jít po schodech, když jsem šla s mladším oklikou po cestičce, kudy chodíme většinou. V půlce schodů si vzpomněl, že chce, abych se vrátila a šla s ním po schodech. Řekla jsem, že ne, že jdu normálně dal po cestičce ( už jsem byla skoro nahoře a malý po schodech nechtěl) a sejdeme se nahoře nad schody. On z těch schodů sešel dolů a začal tam řvát, jak kdybych ho vraždila. Lidi konsternovaně zírali. Trvalo to asi 5 minut.
Ale jak jsem teď celkem důsledná, tak jsem neustoupila a rozhodně neříkala, že ho chápu, že chce jít po schodech a bla bla bla, ale prostě vylezeš a nazdar. To pochopení pro podobné hysteráky už mám za sebou.
Ale je to teď jednou za čas a trvá to třeba 5 minut. Ne hodinu a 20× denně. S tím už se dá žít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
