Ufňukaný předškolák

@Hoa Mai píše:
Je to jen období, vyplatí se neustupovat. „Próč zas takový jogurt?“ - „Protože takový máme v ledničce. Jestli chceš jiný, až budeme příště nakupovat, domluvíme se. Teď sníš tento.“ Tečka. Neví, kde něco má? Ať si to najde. Někdo mu něco sebral? Ať se domluví s dotyčným. (A já u svých dětí ještě aplikuju to, že když se nedomluví a budou pokračovat v kňourání a hádání, zabavuju věc já. To funguje velmi dobře. Když si děti po sobě odmítnou uklidit, odmítnu jim to první, co po mě chtějí (jakože toho chtějí za den dost, takže příležitost se většinou brzy naskytne). K tomu se jich zeptám: Pomohl jsi ty mě? Ne? A proč myslíš, že já bych teď měla pomáhat tobě? A v klidu si sednu, založím ruce a řeknu, ať si poradí sami. Ne, že by šlapali jak švýcarské hodinky, ale výrazně víc se snaží, u některých povinnosti po krátké době není třeba ani připomínat a některé věci, jak mi pomoct si dokonce vymysleli sami. Já jim vždycky říkám, že pro ně ráda udělám, co bude v mých silách, ale že určitě nebudeme fungovat tak, že mi hodí všechno na hrb.

@Dollorres píše:
Asi je to věkem.
Můj pětiletý se často rozčílí, když mu třeba něco vypadne z rukou a je vzteklý. Nebo pokud mu něco nejde, třeba zavázat tkanicka, spadne z kola na kterým se učí, nepadne mu za 3 pokusy šestka. Tak s tím vztekle praští a pak brečí. On se potřebuje nechat vzteknout, nebránit mu. A pak přijde lítost, kdy běží za mnou. Já tomu říkám STOP období. Kdy mu řeknu, že vidím jak je mu líto, že mu 3× spadly klíče a že ty ručičky dneska pěkně zlobí. Nebo jak je těžké dlouho čekat, až ta šestka padne, a je to ještě těžší, když už všem padla. A přidám nějaký vlastní životní příběh. On to pak hodně rychle pochopí a do druhého pokusu, jde mnohem ochotněji a trpeliveji. S tím jídlem je to takové, že trochu počítám s tím, že když mu řeknu, že sice ten jogurt, potravinu, oběd, co chtěl nemáme, ale můžeme to jezeni posunout a zajít do krámu. S tím, že chodíme pěšky. A to si pak s povzdechla dá co je..

No tak to u nás vůbec nefunguje. To máš svaté dítě, že se „občas rozčílí“. Nějak jsem z toho nepochopila, co je stop období. Mě dítě fakt nejde do druhého pokusu klidněji a rozvážněji, právě naopak, začne vyšilovat a buď to nezkusí vůbec a nebo to ještě dělá schválně špatně. Co u toho říkám já ho vůbec nezajímá.