Ufňukaný předškolák

Anonymní
25.9.21 20:42

Ufňukaný předškolák

Pětiletý syn se mi zdá strašně ukňouraný. Prakticky ke každé větě přidá ublížený, ufňukaný tón a nafoukne „problém“ do obřích rozměrů. Několikrát za den mi nezapomene vyčíst, že je všechno jen podle mě a on chudáček nemůže nic dělat. :zed: Prostě nemůže pochopit, že se nebude svět točit jen podle něj. Přitom já na ty jeho fňuky nereaguji, že bych hned přiběhla a splnila přání. Vždycky ho napomenu, že až se mnou bude mluvit normálně, můžeme se o něčem bavit. On většinou ještě přidá, takže ho ignoruju. :nevim: Začne to ráno, chce jogurt, podám ho, on protáhne obličej „a próóč zas takový?“ Chci aby taky už něco doma dělal, takže když ho požádám, aby si šel odnést pyžamo a ustlat postel, kyselých „a próč“ má tisíc a prostě to neudělá. :nevim: Jako ráda bych mu dala nějaký prostor, ale prostě chci aby to udělal, ne, že bude kňourat až do oběda a stejně to neudělá. Stokrát za minutu je „něco“ - chci smrkat, on mi to vzal, nemůžu to najít. A místo, aby se takovou banalitu aspoň pokusil vyřešit sám, je jednodušší kvůli tomu hodinu kňourat. :zed: Co s takovým chováním mám dělat? Samozřejmě mu dopřeju i ty dny podle něj, může si semtam zahrát na počítači s tátou nebo jen tak lenošit, ale nehodlám mu z toho dělat celoživotní náplň. :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
26723
25.9.21 20:48

On nechodí do školky? jinak téměř 5letá dcera poslední dobou brečí kvůli každé blbině, která není podle ní - brečí častěji, než když byla miminko - asi je to nějaké období

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1386
25.9.21 20:52

Moje téměř pětiletá dcera taky začíná brečet kvůli každé blbosti. Třeba když ji neic nejde, nebo nemůže něco najít. Snadnější je pro ni říct, že to neumí nebo nemůže najít.. Moje nervy :roll: :) říkám si, že je to tím, že máme čerstvě miminko. Má ho ráda, ale podle mě žárlí. Ikdyž ne nijak šíleně.
Povinnosti doma má. Vykládá a nakládá myčku. Samozřejmostí je sklidit si po sobě že stolu a ráda prostira a nosí na stůl.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2508
25.9.21 20:54

Mám do puntíku stejného kluka, jen o rok staršího. Je to děs. Co s tím nevím. Sama tapu. Přitom on je hrozně chytrej, má potvrzený nadání, ale v sociální oblasti poněkud pokulhává. Knourani ignoruju, pobizim k normálnímu, hezkému, slušnému mluvení. Když si o něco výjimečně řekne hezky, vychvalim ho až do nebes. No a domácí práce? To je asi týrání dětí podle něj. On to umí, umí nachystat celé rodině snídani, obsloužit pračku, myčku, sušák, skříň, vysavač…všechno umí, ale dělat proste nebude. Resp bude, musí, ale těch keců kolem, xichty k tomu… přitom mu musí být jasný, že kdyby to udělal rovnou, má za 2 minuty pokoj, kdežto takhle se pereme půl hodiny.. No radost je to s ním. Ale mívá i světlé chvilky, je to moc sikovnej a hodnej kluk, jen někdy na zabití :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
25.9.21 20:55
@stinga píše:
On nechodí do školky? jinak téměř 5letá dcera poslední dobou brečí kvůli každé blbině, která není podle ní - brečí častěji, než když byla miminko - asi je to nějaké období

Chodí, ale tak stejně je víc času doma než ve školce. :nevim: Tam si na něj nestěžují, asi nic neobvyklého.

  • Citovat
  • Nahlásit
546
25.9.21 21:19

Ja se obavam, ze pokud byl takovy vzdycky, tak ma proste castecne takovou povahu a jen tak to nezmenis :lol: :lol:

Mam podobnou dceru, ted je ji 10, taky byla dost knoura, vlastne uz od malinka, negativista, vsechno problem, vsechno spatne. No tak postupem casu a usilovnou vychovou je to mnohokrat lepsi. Miva uz i hodne svetlych chvil, ale kdyz ji chytne nejaka emoce, tak je to proste zpet raz dva. Naucila jsem se to asi brat. Moc s ni nediskutuju a snazim se to neprozivat, nekdy mi to teda taky moc nejde. A zpetne teda fakt vidim, ze takova byla od miminka.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
54988
25.9.21 21:25

To je citlivější povahou. Byla jsem pět let u jedné třídy. Tam byl velmi uplakaný chlapec. Když se mu něco nepovedlo nebo nevyhrál soutěž, měl jinou známku, než je jedna. Tak začal natahovat. Ale je fakt, že se to postupně mírnilo chvilku. Pak se to zhoršilo, když se rodičům rozpadal vztah a nebylo to úplně klidné. Je průser, když se do rozpadu vztahu zatahují děti. Takže tohle citlivé dítě to opět rozložilo na kousky.
Teď jsem u prvňáků. Taky je tam jeden citlivější chlapec.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4628
25.9.21 21:28

Mam 5-ti letou dceru a poslední dobou se z ní stala malá … píp…. doslova koukam co se občas snaží předvádět a občas i zapomíná s kým mluví. Naštěstí pro ni jsem už stará matka 41 ( moje matka byla už ve 45 babička) a nehodlam to hrotit. Ale asi tohle období je normální..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1062
25.9.21 21:51

Kdyz mi syn na podane jidlo rekne,, a proc zrovna toooohle,, tak mu to seberu a nedostane nic. Vysvetlim mu, ze priste ma slusne pozadat o jine jidlo a vysvetlit, ze na to nema chut. Takze parkrat nebyla svacina a docela to u nej funguje a slusne si rekne o neco jineho. Kdyz ma jit neco udelat, tak ho slusne pozadam a jit proste musi, bez reci - vi, ze kdyz bude prskat, ja pak budu prskat, kdyz bude zase chtit neco on :mrgreen: a to se mu nelibi… bohuzel ted trochu bojujeme s argumenty typu,, ja to vezmu do pokoje pri jednom az tam pujdu treba navecer spat,, - joo ma to logiku a hold kdyz vymysli lepsi plan prace, tak se pousmeji a necham ho to udelat podle nej :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8962
26.9.21 07:30

Je to jen období, vyplatí se neustupovat. „Próč zas takový jogurt?“ - „Protože takový máme v ledničce. Jestli chceš jiný, až budeme příště nakupovat, domluvíme se. Teď sníš tento.“ Tečka. Neví, kde něco má? Ať si to najde. Někdo mu něco sebral? Ať se domluví s dotyčným. (A já u svých dětí ještě aplikuju to, že když se nedomluví a budou pokračovat v kňourání a hádání, zabavuju věc já. To funguje velmi dobře. Když si děti po sobě odmítnou uklidit, odmítnu jim to první, co po mě chtějí (jakože toho chtějí za den dost, takže příležitost se většinou brzy naskytne). K tomu se jich zeptám: Pomohl jsi ty mě? Ne? A proč myslíš, že já bych teď měla pomáhat tobě? A v klidu si sednu, založím ruce a řeknu, ať si poradí sami. Ne, že by šlapali jak švýcarské hodinky, ale výrazně víc se snaží, u některých povinnosti po krátké době není třeba ani připomínat a některé věci, jak mi pomoct si dokonce vymysleli sami. Já jim vždycky říkám, že pro ně ráda udělám, co bude v mých silách, ale že určitě nebudeme fungovat tak, že mi hodí všechno na hrb.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8962
26.9.21 07:37

@Midaku Zkoušela jsi třeba dělat to samé, co on, když po tobě něco chce? Příklad - chce něco koupit a ty:„Ježíííš a próóóč? Mě se nechce, já si chci koupit něco pro sebe a mě se nechce vstávat a někam chodit a něco zařizovat. Zařiď si to sám, za svoje kapesné.“

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2508
26.9.21 07:44

@Hoa Mai ano, nekolikrat jsem to zkusila, začal se smát a říkal, ať toho nechám. Tak jsem vysvětlila, že přesně toto dělá on a taky s emi to nelíbí. Vypadal, že to v tu chvíli chápe, pro tu jednu danou cinnost to i mělo smysl, ale nějak dlouhodoběji ne. Dělám to pořád dál, třeba mu to někdy dojde. Ale nejvíc teď funguje ignorace. Když knoura, nevnímám, musí říct normálně, co chce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
8962
26.9.21 07:56

@Midaku :lol: u nás taky funguje kombinace obojího. Jasně, ono to nezabere hned, děti zkouší, jestli rodiče nevyměknou. A že začátku jim to přijde veselé, když se to opakuje, už je to začne otravovat. Ostatně stejně jako rodiče :mrgreen:.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2508
26.9.21 08:38

@Hoa Mai přesně tak :mrgreen: No jednou jsem to na něj zkusila i venku, protože už jsem fakt penila, byla jsem na pokraji výbuchu negativních emocí, tak jsem zkusila opakovat jeho chování a myslím, že jsem zaujala celý hřiště… :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
411
26.9.21 12:48

Asi je to věkem.
Můj pětiletý se často rozčílí, když mu třeba něco vypadne z rukou a je vzteklý. Nebo pokud mu něco nejde, třeba zavázat tkanicka, spadne z kola na kterým se učí, nepadne mu za 3 pokusy šestka. Tak s tím vztekle praští a pak brečí. On se potřebuje nechat vzteknout, nebránit mu. A pak přijde lítost, kdy běží za mnou. Já tomu říkám STOP období. Kdy mu řeknu, že vidím jak je mu líto, že mu 3× spadly klíče a že ty ručičky dneska pěkně zlobí. Nebo jak je těžké dlouho čekat, až ta šestka padne, a je to ještě těžší, když už všem padla. A přidám nějaký vlastní životní příběh. On to pak hodně rychle pochopí a do druhého pokusu, jde mnohem ochotněji a trpeliveji. S tím jídlem je to takové, že trochu počítám s tím, že když mu řeknu, že sice ten jogurt, potravinu, oběd, co chtěl nemáme, ale můžeme to jezeni posunout a zajít do krámu. S tím, že chodíme pěšky. A to si pak s povzdechla dá co je.. :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat