Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Podporuj empatii a spolupráci, netrestej sebevyjádření a sebeprosazení.
Odměnuj správné chování, to co ti nevyhovuje a nikomu to neubližuje nech být.
Pozornost je odměna a to i vysvětlování a trestání, co odměňuješ, i když negativní pozorností, to se upevňuje.
Takže upevňuj žádoucí chování
Navíc teda nepopisuješ nic nápadného nebo přes čáru, prostě normální tříletou holčičku. Spíš bych prozkoumala vlastní vztah k sebepřijetí a sebeprosazení.
A teda vysvětlování má smysl jen v tom rozsahu, jak je dítě schopné mluvit. Takže dokud nevypráví v rozvitých větách, i tvoje vysvětlování musí být jasné a na pár slov. Cokoliv jiného projde jedním uchem dovnitř a druhým ven.
Příspěvek upraven 22.09.21 v 15:33
Přejde to samo, musíš vydržet. Neznám dítě, které by si neprošlo „moje“ fází 🤷🏼♀️ jinak rady, to ti každý poradí něco jiného, vysvětlovat, nebo si toho naopak nevšímat, ignorovat to,..
No jasný sourozence a doma budete na rozvod případně jen antidepresiva
prostě ji přihlaš do dětské skupiny a je to. Já a období vzdoru je normální vývoj dítěte. Náš kluk nechce dát nic ani nám, má takový svůj svět, kde má všechno svůj řád a místo a moje je prostě moje, čest vzácným výjimkám. Řvát na něj kvůli tomuhle neřvu, když je krize, tak chytnu a odnáším. Dávám tomu čas. Když jsme ho snažili to jakoby učit, odnesl si z toho, že to musí dělat vždycky a chtěl po nás, ať taky jime jablko, vždycky apod. Vysvětlujeme, ukazujeme… On teda respektuje, že něco není jeho, ale svoje prostě nedá.
@Asiina píše:
Přejde to samo, musíš vydržet. Neznám dítě, které by si neprošlo „moje“ fází 🤷🏼♀️ jinak rady, to ti každý poradí něco jiného, vysvětlovat, nebo si toho naopak nevšímat, ignorovat to,..
Mám syny 5 let a 3,5 roku a žádné moje období nebylo. Právě naopak, spíš s rádi podělili. Takze asi budou výjimky.
Jinak k zakladatelce- proč ve 3.5 nechodí do školky? Tam by se lépe vše naučila, nez doma s maminkou. Děti si k mamince a blízkým dovolí mnohem víc. Dcera se to naučí i od jiných děti, kteří se třeba takto nechovají a odkouka to. Věk už na to má a hodně se ve vsem posune.
A co je špatného apriori na tom moje?
Dítě se nemusí rozdat do poslední hračky. U nehračkových věcí prostě vysvětlit, ignorovat a jasně dát najevo, že to je nežádoucí chování (takové to tohle je moje místo a teď tu nikdo nebude sedět, i když já sedět nechci, a nikomu jsem to nedovolila apod.).
A že chce pozorost. jistě, je to tříleté dítě. A pokud je společenská, extrovertní, tak ji teda je být doma s matkou asi moc neuspokojuje a měla by mazat do školky. Tam bude mít objektů na hraní, povídání, sdílení minimálně 20.
Nikdy jsem nebazirovala na tom, ze se trilete deti musi povinne delit, zdravit, dekovat apod.
Ony se uci primarne napodobou.
Chovejte se doma k sobe a ostatnim hezky a okouka to.
(Btw taky nepujcujes svoje veci cizim lidem.)
@Lucie_Sx píše:
Nikdy jsem nebazirovala na tom, ze se trilete deti musi povinne delit, zdravit, dekovat apod.
Ony se uci primarne napodobou.
Chovejte se doma k sobe a ostatnim hezky a okouka to.
(Btw taky nepujcujes svoje veci cizim lidem.)
Další
nebo že „prosím“ vždy bude znamenat „ano“, bohužel to opravdu není kouzelné slovíčko ![]()
Přiznám se, že ne zcela rozumím dotazu. Pokud nechce půjčovat své věci, tak ty jsou opravdu její. Nemá povinnost cokoli svého půjčovat cizím dětem. V případě zábavných prvků hřišť je to samozřejmě jinak a osobně jsem ten rozdíl popisovala už malému batoleti. A jinak se docela vyplatí ty jejich emoce uznat, dát jim důležitost, ne z nich pořád dělat něco, zač je potřeba se stydět.
Ahoj, naše dcera 3,5 let (nechodí zatím do školky, bez sourozence, v dětském kolektivu je spíš jen na hřišti s neznámými dětmi, případně s bratranci, ale není to úplně pravidelně) se začala poslední dobou chovat jako „sobec“. Všechny hračky jsou JEJÍ (říká to opravdu s akcentem a velice důrazně), vlastně téměř vše okolo je její. Hodně se vzteká, když se jí něco nedaří. Hodně si teď přivlastňuje mně - mámu, neustále vyžaduje pozornost, abych se jí věnovala. Přitom ale nemám pocit, že by byla nějak rozmazlovaná coby jedináček, ani že bych se jí nevěnovala a ona si proto tu pozornost musela získávat takhle..
Pravdou je to, že tráví hodně času s babi, kterou zbožňuje. Možná i proto, že babi jí věnuje každou vteřinu času, kdy spolu jsou, malá pak toto vyžaduje i po mně?..
Toto chování netrvá pořád, umí se chovat i hezky (poprosí, když něco potřebuje - když ji nechám vycukat, nechám přejít ten vzteklý začátek a ona nad tím popřemýšlí. Umí poděkovat, zdraví ostatní lidi atd), umí se i sama zabavit hrou.
Její chování řeším většinou tak, že se jí snažím vysvětlit, že se nechová hezky, že musím udělat i já svoji práci a není možné, abych se jí věnovala pořád. Pokud nefunguje, nechám vyvztekat. Případně když dojde trpělivost, na ni zakřičím.
Každopádně budu vděčná za vaše zkušenosti a tipy, jak překlenout tohle JÁÁ a vztekací období. Jak reagujete vy (rázně to chování utnete, nereagujete, vysvětlujete)…???
Ocenila bych, aby byla samostatnější a nedožadovala se podle mně velice časté pozornosti. Rodiče radí pořídit sourozence, ale nejsem si jistá, jestli zrovna tohle je řešení

Díky a budu se těšit na rady