Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj mamky, zajímala by mě jedna věc…
Synovi bude za chvilinku 18m. a příjde mi zvláštní jedná věc.
Když syna krmím v židličce, tak má naproti sobě, vedle sebe a o kus dál na zdi rámečky s fotkama mě a partnera = mama a tata.
Když se zeptat, kde je mama a tata? Tak ukáže na všechny rámečky, kde s partnerem jsme, ALE když řeknu normálně během dne, kde je tata, kde je mama, tak neukáže, možná se sem tam podívá na konkrétního člověka. Příjde mi prostě zvláštní to, že na rámečky ukáže, ale normálně ne.
Co si o tom myslíte?
Co se týče celkově ukazování, tak ukazuje do prostoru (např. postaví se do prostřed místnosti a ukáže prostě do prostoru - možná myslí nějakou konkrétní věc, ale jak má člověk vypozorovat konkrétní věc v celém obýváku
), ukazuje na již zmíněné rámečky a to je asi vše…
Možná si to spojil jen s tím jídlem a obrázky
. Třeba ta slova bere jako symbol ne jako osobu.
Nemůže ukazovat na lustr? Nebo na letadlo, ptáka co někde viděl?
Vždycky jsem hned posmívala na co ukázala.
Ve vašem případě,, ano, to je strop, lustr,.
Me pomohlo vzit syna do naruce a chodit (např po obýváku) a rikat slova, co vidim s otázkou „myslíš…lustr- zidle-okno“ a ukazu na ty veci taky, nekde se mu pravdepodobne rozzáří očka, ze jsme ukazovanou věc našli. proste mluvit mluvit a mluvit, ono se mu to vštípí ![]()
A čím ho krmíš, to ještě nejí sám? Jinak první dcera ukazovala perfektně v knížkách, to by mělo předcházet mluvení…ukazovala správně věci, zvířata, barvy a vše poté velmi brzy říkala…a pokud dítě jí, tak bych ho nezkoušela z nějakých obrázků, asi na to potřebuje klid… a mluví? Druhá dcera má čerstvě rok a oslovuje nás, podává se zvukem, natáhne ručičky, pohybuje se za člověkem a volá…