Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Chtěla bych založit diskuzi spíš jen pro odlehčení, docela dlouho mi totiž v hlavě leží otázka „Čím to je?“.
Doma kluky musím do uklízení nutit (většinou ne moc úspěšně). Příchodem do cizího prostředí se z nich ale jako mávnutím kouzelnýho proutku stávají jedny z nejpořádnějších dětí. Začalo to příchodem staršího prcka do školky. Všichni ho chválí, jak hezky uklízí hračky, jak je pořádnej, v dětským koutku v Ikey dostal za odměnu lízátko, protože uklidil všechny hračky, na návštěvě bez problémů uklidí hračky, který s mladším vytahají (to se přidává i mladší anarchista).
Doma mi to ale přijde jako marnej boj, uklízí jen pod nátlakem a výhružkou, že donesu pytel a hračky odnesu jiným dětem, vytahuju vysavač na malý lego…
Proč doma neuklízí a jinde jo? Je to normální?
![]()
Dobrej dotaz. S dovolením budu sledovat, jestli někdo přijde s vysvětlením, protože u své dcery pozoruju úplně totéž. Kolikrát ve školce v šatně čekám třeba čtvrt hodiny, protože malá šúruje hernu a uklízí i po ostatních dětech, ale doma nad ní musím stát s pytlem na odpadky a vyhrožovat, jinak se nehne.
Nevím, asi ta chvála od cizích je nějak významnější, než ode mámy.
Ja mam zatim miminko, tak v tomhle zkusenost nemam, ale co si tak vybavuju sebe, tak ja to taky tak delala
Pripada mi, ze to dite se chce pred cizima predvest, jak je hodne a vychovane… ![]()
Mě napadá, že doma uklízet musí, jinak následují sankce, tedy má to dost negativní nádech. Jinde uklízet nemusí a když uklidí, tak se dočká obdivu a lízátka, takže to má pozotovní nádech.
Ve školce asi teda uklízet musí, ale tam ty učitelky dokážou děti tak zhypnotizovat, že jim to taky přijde jako zábava ![]()
jo, a byla jsem stejná - doma bordelář a pamatuju si, jak mě neskutečně sr.alo, že MUSÍM a TEĎ hned něco uklidit. Někde na návštěvě by mě ani nenapadlo nechat něco rozbordelené, to jsem byla vzorňačka ![]()
své děti se snažím vést k uklízení pozitivní motivací, ale jestli z nich vyrostou pořádníčci, nebo bordeláři, to netuším ![]()
Mám doma to samé u dcery. Doma je to boj, někdy si připadám, že neříkám nic jiného než slovo ukliď v různých obměnách. A taky celou dobu přemýšlím, abych v ní nezanechala pocit odporu a v dospělosti neměla averzi jak na mě, tak i na pořádek ![]()
Ale jak se ocitneme mimo domov nebo v přítomnosti jiných lidí, tak nestačím zírat, když jsme byli u švagrové a dcera dojedla oběd a šla si odnést talíř, při příchodu si srovná boty a pověsí bundu a všechny věci vrací na místo. Když si odnášela talíř, tak mi doslova spadla brada a donutila jsem se tvářit jakože je to normální, protože švagrová z toho byla nadšená, jak je dcera vychovaná k pořádku ![]()
Takže mám dvě možnosti-buď ji baví se mnou doma bojovat, kdo to vydrží dýl koukat na bordel a neuklidit, ale základy pořádku má vštípené nebo až nastane doba jejího samostatného života bude žít v chaosu a nepořádku a náramně si užívat, že nemusí poslouchat slovo úklid na 1000 způsobů ![]()
Zkušenost s dětmi též nemám, ale když to vezmu podle sebe, doma mě to neba - klasika, ale třeba na návštěvě u našich mě bavilo umýt nádobí nebo teď už dát do myčky, uklidit kuchyň, hračky po dětech… Jednak asi proto, že nemusím, že to není stále dokola, ale spíš zpestření a také mi asi dělá dobře, že si myslím, že to naši ocení (nekomentují to, ale stačí mi to v duchu). Uklízím po nás s myšlenkou zahladit všechny stopy. ![]()
Když už jsme měli doma myčku, vysloveně mě bavilo na návštěvě umýt nádobí. Hnala mě k tomu myšlenka, jaký to musí být pro hostitele opruz, že vím, kolik jsem si já doma myčkou ušetřila práce a když jsem to neměla doma, fakt mě to na těch návštěvách vysloveně bavilo. ![]()
@Etcetera78 píše:
Mě napadá, že doma uklízet musí, jinak následují sankce, tedy má to dost negativní nádech. Jinde uklízet nemusí a když uklidí, tak se dočká obdivu a lízátka, takže to má pozotovní nádech.
Ve školce asi teda uklízet musí, ale tam ty učitelky dokážou děti tak zhypnotizovat, že jim to taky přijde jako zábava![]()
jo, a byla jsem stejná - doma bordelář a pamatuju si, jak mě neskutečně sr.alo, že MUSÍM a TEĎ hned něco uklidit. Někde na návštěvě by mě ani nenapadlo nechat něco rozbordelené, to jsem byla vzorňačka
své děti se snažím vést k uklízení pozitivní motivací, ale jestli z nich vyrostou pořádníčci, nebo bordeláři, to netuším
Je fakt, že já taky uklízím radši „u cizích“, zůstalo mi to do teď…
Uklízení není moje oblíbená činnost…
(taky nám mamka vyhrožovala vysavačem,…
)
Já po nich doma nechci, aby šli „teď hned“ uklízet, mně by stačilo, kdyby to zvládli každej den před spaním… Jsem skromná…
Aby hračky nebyly ve všech pokojích a tak…
Občas to vypadá, jak kdyby jim v pokoji vybuchla bomba a rozmetala hračky do všech světových stran… ![]()
Tak to dělá většina dětí, že v cizím prostředí se chová jinak než doma. Chtějí se ukázat, předvést a jsou rádi, že je chálí cizí lidé.
Normální to je, na dni otevřených dveří ve školce to říkala i učitelka. Že ty naše obavy jsou zbytečné, že většina dětí se tam chová jinak, jak za maminkou zapadnou dveře, jsou to zlatíčka co poslouchají, uklízejí a jedí ![]()
@CokeLady přesně jsi vystihla to co si také myslím, ale neumím to takto vystihnout
![]()
Mám to samé u mladšího syna. Ve školce učitelkám pomáhá, uklízí. Vždy mi líčí, jak je syn hodný, pořádkumilovný, oblečení si složí, jak i židličku si zasune ke stolečku. Zkrátka úžasné dítě. Pokaždé se chci zeptat, zda mluví opravdu o mém synovi a ne o nějakém cizím dítěti.
![]()
Domnívám se, že @CokeLady důvody popsala přesně.
![]()
V cizím prostředí předstírají, že jsou ti nejhodnější andílkové
, kdežto doma ví, že se jim odpustí všechno a že už je stejně znáš
@CokeLady píše:
Ať se nám to líbí nebo ne, naše děti nás mají na háku.
Myslím, že kdyby touhle větou začínala každá příručka o výchově dětí, vystreslých mamin by podstatně ubylo. ![]()
Jediné co mohu říct tak vlastní zkušenost. Mám rozvedené rodiče a k mamce jsem jezdila jen o prázdninách a u ní jsem taky neustále uklízela i na zahrádce cestu jsem vyplevelila. Prostě mě to bavilo, je to něco nového, při úklidu si může prohlédnout plno věcí co doma nemáš a tak. A doma tam to bylo vždy příkazem a dokud to neuklidíš nikam nepůjdeš, vyhážu ti vše co je na podlaze, nedostaneš nic dobrého, nesmí k tobě nikdo na návštěvu,…
jo, je to normální
mé děti jsou na veřejnosti praví andílci, chovají se slušně, k sobě jsou milí, pomůžou si - a doma by se sežrali. Co doma musí, to jinde dělají sami a s radostí. Ale pořád si říkám, že je to takhle dobře, horší by bylo, kdyby se chovali naopak. To bych je asi prodala do otroctví.