Laktační poradna
MVDr. Anna Musilová
nic si z toho nedělej - moje první se odstavila sama v cca 9 měsících - prostě už nechtěla ode mě, páč se u toho musela víc snažit a s flaškou to bylo jednodušší a druhá v 7
Taky jsem chtěla kojit co nejdéle, ale co nadělám
Pokud jsou děti zdravé a v pohodě, nemá absolutně smysl se tím trápit
Jestli jsem s děckama něco pochopila, pak to, že pokud něco nemůžu ovlivnit, je zbytečné se tím stresovat ![]()
Rozumové argumenty všechny víš a chápeš. Ty psát nebudu. A pocitové - tak to chce čas, jako všechno. Když je člověk zamilovaný (a kojení je určitý druh velice citové vazby) a je mu to upíráno, tak to prostě zhojí jenom čas a pozdější nadhled na věc. Mrzí mě, že to musíš dítku a sobě upřít, ale určitě si to vynahradíte jinak.
![]()
To je mi líto, narozdíl od první je to horší, že ti to jde skvěle. Co radit, určitě se vše zlepší až to budeš mít za sebou. Holka drž se. Máš to v hlavě hodně srovnané, takže to ustojíš. Tomu věřím. ![]()
Holky, moc děkuju za milá slova.
Zatím se snažím vše ještě chvíli udržet s Ibalginem, ale to taky není asi na dlouho. Sama si připadám jako fanatická kojička nebo jak to napsat, ale mně se to vážně tak zalíbilo
. U první to bylo jen prostě jídlo. Ona se nechtěla přisát, takže já jí to musela vyždímat. I tak mě to mrzelo, ale ta intimnost u toho nebyla. Teď jak držím to mimčo, ještě si ji u toho můžu pomazlit, no škoda psát
. Vím, že i s UM o to pomazlení nepřijdu, ale jak se ty mé zdravotní problémy ze dne na den zhoršují, tak to na mě dnes nějak padlo a já mám depku jak blázen ![]()
Nic si z toho nedelej! Ja jsem taky nebyla schopna kojit, vydrzela jsem jen do 2,5 mesice. Ackoliv zdravotni sestry a laktacni poradkyne neshledali na mych prsou nic nenormalniho, tak me to tak strasne bolelo, ze jsem kazdy kojeni probrecela a trpela se zatnutejma zubama a chtelo se mi hrozne zracet. Pry se to stat muze…nechapala jsem to. Taky jsem si to vycitala a obvinovala se, ale ted jsou malymu dva roky a davno jsem pochopila, ze pro miminko je lepsi spokojena milujici mama s lahvi v ruce, nez vynervovana nabizejici prso!!!Hlavu vzhuru, vycitat si neco, co neovlivnis nema cenu…lasku diteti das i bez kojeni!
@Anonymní píše:
Holky, moc děkuju za milá slova.
Zatím se snažím vše ještě chvíli udržet s Ibalginem, ale to taky není asi na dlouho. Sama si připadám jako fanatická kojička nebo jak to napsat, ale mně se to vážně tak zalíbilo. U první to bylo jen prostě jídlo. Ona se nechtěla přisát, takže já jí to musela vyždímat. I tak mě to mrzelo, ale ta intimnost u toho nebyla. Teď jak držím to mimčo, ještě si ji u toho můžu pomazlit, no škoda psát
. Vím, že i s UM o to pomazlení nepřijdu, ale jak se ty mé zdravotní problémy ze dne na den zhoršují, tak to na mě dnes nějak padlo a já mám depku jak blázen
@Anonymní píše:
Holky, moc děkuju za milá slova.
Zatím se snažím vše ještě chvíli udržet s Ibalginem, ale to taky není asi na dlouho. Sama si připadám jako fanatická kojička nebo jak to napsat, ale mně se to vážně tak zalíbilo. U první to bylo jen prostě jídlo. Ona se nechtěla přisát, takže já jí to musela vyždímat. I tak mě to mrzelo, ale ta intimnost u toho nebyla. Teď jak držím to mimčo, ještě si ji u toho můžu pomazlit, no škoda psát
. Vím, že i s UM o to pomazlení nepřijdu, ale jak se ty mé zdravotní problémy ze dne na den zhoršují, tak to na mě dnes nějak padlo a já mám depku jak blázen
Ještě drobet útěchy. Starší dceru jsem kojila 1,5 roku a fakt si užívala tu intimnost a přikádala tomu i její obrovskou mazlivost. Má ji do dneška a to je ji téměř deset let. Mladší se mi podařilo kojit jen pět měsíců, ale neboj, mazlivá je taky hooooodně. Ta intimnost tam probíhala těch pět měsíců a setrvala i u flašky. Je fakt, že nechtěla pít u nikoho jinýho. Ale dnes je ji 21měs. a je to neskutečnej mazel a základ pro imunitu taky dostala dobrej. Takže ty jsi udělala co jsi mohla. Nastartovaný jste báječně a i s UM to bude krásný, neboj. Malá se do dneška mazlí k mým prsům a to si to kojení dle mého nemůže pamatovat. ![]()
@majka 4 pravda - já se s holkama též dost muckám i když už nekojím a starší dcerka sama od sebe kolikrát přijde, obejme mě a řekne „mám tě ráda“, takže to bude určo v pohodě i u zakladatelky ![]()
@ivulinaM píše:![]()
já ti nevím, ale ten Ibalgin při kojení taky není bůhví co - když jsem kojila, tak mi doktor tvrdil, že kromě Paralenu nemůžu žádné jiné léky na bolest
Asi co lékař, to názor. Revmatoložka říkala, že můžu až 3× denně. Snažím se co nejmíň, max jeden denně a pokud by to mělo jít na více denně, tak to utnu. Ono je to pár dní horší a pak zas lepší, tak pořád doufám v to, že se to ještě na chvíli zklidní.
5 měsíců, to je paráda! Kolika zdravým ženám se nepodaří plně kojit ani měsíc, natož 5 měsíců. Buď na sebe pyšná!!! Malému jsi dala výborný základ. Teď má beztak dle nejnovějších poznatků imunologické okno a je ideální ho seznamovat s dalšími potravinami a alergeny. Neobviňuj se. Každá má něco.. jedna nemůže otěhotnět, druhá kojit, já třeba neumím rodit.. a jsme snad kryplové?
Tak vidíš ![]()
@ivulinaM 100%ně ![]()
@Anonymní píše:
Asi co lékař, to názor. Revmatoložka říkala, že můžu až 3× denně. Snažím se co nejmíň, max jeden denně a pokud by to mělo jít na více denně, tak to utnu. Ono je to pár dní horší a pak zas lepší, tak pořád doufám v to, že se to ještě na chvíli zklidní.
A není to taky třeba počasím, teď bylo fakt dost divně, třeba bude líp, ale ty se tím nestresuj a užívejsi každý den i psychika je důležitá. Prostě vše souvisí se vším. Budu na tebe myslet
drž se
Dobrou dámy ![]()
Chápu, že máš z toho deprese a upřímně nedokážu si to ani představit. Ale jsou ženy, které třeba nikdy nekojily a taky to zvládly. Moje sestra přestala kojit, když malé byl měsíc a čtyři dny. Prostě už se jí nedělalo mlíko a když už, tak max 10ml a tak to vzdala úplně.
Mam Crohnovu chorobu, byla jsem na bio lecbe do konce druheho trimesrtu a ted nemam nic…Rodila jsem o mesic driv a akutnim cisarem nakonec… Nevedela jsem co streva, jestli budu moct vubec kojit nebo skoncim na lekach a ani to nezkusim… Maly je sest nedel a kojim zatim plne… Jsem rada za kazdy den co dostava to nej, co ji muzu dat, ale lehky to nebylo… Cisar, pak bez mlika, pak mala usinala se zloutenkou a nesala, pak se byla svitit a ja s odsavackou myslela, ze chcipnu… Muze se stat, ze za chvili bude zle a budu muset prestat… Ber to tak, ze mimi dostava co muzes dat a dokud to jde, tak je to super a do zacatku dostalo to NEJ! Kdyz to nepujde, stejne ho zahrnes laskou. A ubezpecuju, ze pro me by byla lepsi lahev a mit mimi u sebe nez kojeni v bolestech a pripadne v nemocnici… Dokazes to vynahradit i jinak
Mamka v pohode je pro mimi hodne dulezita!
Drz se ![]()
Jdu se spíš vypovídat… a taky vkládám anonymně kvůli osobním informacím ohledně zdravotního stavu.
Mám zdravotní problém, v podstatě trvale užívám léky. Vysadila jsem před otěhotněním a jakmile se začnou rozjíždět problémy, zase by bylo dobré léky nasadit. Jde totiž o to, že nemám vůbec odhad, kdy a jak rychle se můj zdravotní stav může zhoršit. Může to jít relativně ještě snést měsíce, nebo to může během týdne či dvou přejít ve větší zdravotní problém.
První dítě kojené 4 měsíce, z toho první dva měsíce ok, druhé dva měsíce jsem odsávala a jí dávala mléko v lahvi. Zdravotní problémy se začaly objevovat už kolem třetího měsíce a i s tím, jak to kojení vlastně nešlo a já to držela zuby nehty odsávačkou, prostě jsem to ukončila. Výčitky byly, pocity selhání taky, ale svým způsobem to bylo vysvobození. Já se vrátila k lékům, hned mně bylo líp a i bylo víc času díky tomu, že jsem netrávila dny a noci s odsávačkou na koze.
Teď u druhého dítěte jde všechno krásně. Krásně pije, přibírá, já si to neskutečně užívám a přijde mně to krásný, intimní a tak přirozený. Jenže zase se do pr.dele začínají vracet příznaky toho, že je na čase to ukončit a přejít na léky. Jo a zapomněla jsem zmínit - léky nejsou slučitelné s kojením. A mně to tak moc mrzí. Ten pocit selhání je fakt hrozný. Říkám si, co jsem to za kripla, že ani kojit nemůžu, no prostě síla. Jako logicky vím, že to je nesmysl, pátý ukončený měsíc je super. Všechno rozumově vím, ale pocitově jsem na dně.
Holky, nejsem žádná kojící fanatička. Pokud někdo nekojí, byť jen kvůli pěkným prsům, tak je mně to jedno. Ale prostě u sebe narážím na to, že já bych chtěla a brzy nebudu moct. Vím, že já v dobré zdravotní kondici jsem užitečnější, než prso a zbytek nemocná máma, ale jak se s tím smířit v srdci? Když mám to malý klíště přicucnutý, tak je to tak pěkný a když si představím, že za pár týdnů bude po všem, tak se s tím prostě neumím smířit. Zvlášť když to kojení, na rozdíl od první, jde skoro samo

Děkuju za přečtení toho elaborátu. Kdyby někdo uměl poradit, jak se vám podařilo s podobnou situací smířit, tak budu ráda. Kdyby kojení nešlo, dítě by nepřibíralo, tak je to prostě úplně jiné. Takhle se z toho obviňuju a užírám neuvěřitelným způsobem. A jak jsem psala výš - hlavou vím, že je to nesmysl, ale pocitově se přesvědčit neumím