Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Úplně vyšťavená z dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.2.11 20:43
No skoro jako bys popisovala to, co mám doma já. Rozdíl je ten, že můj se nespokojí jen s díváním na to, co dělám já, ale musí „pomáhat“, takže víc škody než užitku a pak není línej, ale nejraději by lítal po venku pořád. Pořád nechápu proč se mě doma tak drží u zadku a venku se klidně vypraví na vlastní pěst kam libo. Usíná tedy večer pěkně, bývá utahanej. Odpoledne už taky nechce spávat. Vzdorovitost u nás stále stoupá, vztekání a válení se po zemi jsou na denním pořádku. Sotva se horkotěžko, po týdnech tvrdého boje zbavíme jedné neplechy, příjde pět dalších. Už taky nevím co s ním a kolikrát si vyčítám, že jsem špatná, že nevím. Jenže jakákoliv rada se u nás míjí účinkem. Na domluvy a vysvětlování absolutně nedá, jediný když zařvu, jenže hlasivky mám taky jenom jedny a nechci na něj pořád řvát, chci klid a pohodu, aby bylo klidné a pohodové dítě. Vím, že to umí, ale musí mít min.38,5 teplotu. Jedině tehdy si společně vydržíme hrát, prohlížet knížky, povídat si…jinak… 
Jsou chvíle, kdy mívám ze zoufalství slzy v očích, navíc jsem s malým sama, takže žádný odpočinek. Už se těším do práce jak malá 
Takže já to zvládám dost blbě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.11 20:43
Já bych řekla, že jsme na tom s naším prckem podobně. Zrovna předevčírem jsem si říkala, jak jsem dobře udělala, že jsem si mateřskou nechala na dva roky a teď - na ten třetí - chodím aspoň na částečný úvazek do práce Připadám si taky občas úplně vyšťavená a do práce se vyloženě těším.
Já myslím, že kromě období vzdoru, které teď taky zrovna máme, to souvisí i s počasím, kdy se pomalu nedá vystrčit nos, nebo jenom na chvilku a zas domů. Ty dny jsou šíleně dlouhé, ať se snaží člověk dělat cokoliv. My jsme teď navíc byli v nemocnici se zápalem plic, což byl fakt záhul a vyšťavení se vystupňovalo do extrémů. Byli jsme zavření 5 dní v místnůstce 2×3 metry a byl to mazec donutit ho, aby tam jednak byl, a jednak to tam nezdemoloval. Od rána od půl osmé jsme s krátkou přestávkou na občad a prckovo spaní až do večera četli - fakt jsem už večer nemohla mluvit a na krtka a jeho paraple a kalhotky už mám vyloženě alergii 
BYlo to pořád dokola, třeba desetkrát za sebou. Malý si taky nedokáže pohrát sám, pořád potřebuje mou asistenci, nebo aspoň pokec s maňáskem (takže zase já).
Jinak - s chozením pěšky jsme na tom úplně stejně, i když teda u nás je 200 m absolutně nepředstavitelná vzdálenost. To by v životě neušel - „já už nemám nožičky“. Naposledy se to potvrdilo právě po propuštění z nemocnice, bylo to ve všední den, manžel nemohl, takže jsem musela dojít z nemocnice k parkovišti s prckem i kufrem sama - samozřejmě asi po 100 krocích scéna, on už nemá nožičky a nikam nepůjde, jenže tahat jeho i kufr jaksi nešlo, takže řev až k autu…
Doma pokračování ponorky z nemocnice - stále číst, prcek sice není mamánek - zvládne hlídání tatínka i babičky, ale prostě když jsem doma, tak to beze mě prostě nejde, i kdyby se tatínek rozkrájel, pořád musí všechno maminka…
Za poslední dny si navykl na super komfort, kdy maminka byla opravdu jenom jeho, tu péči v době nemoci samozřejmě potřeboval, ale vyžaduje ji neustále, jenom pozvolna se vracíme do normálních kolejí.
No - moc jsem nepomohla, ale aspoň snad přispěju trochu k tomu, že v tom nejste sami Je to sice záhul, ale když malý ležel 14 dní v horečkách, nic s ním nebylo a já nad ním brečela, protože už jsem nevěděla, co s ním, tak jsem si říkala, že pořád nadávám, jakého mám lumpa, a teď bych dala nevímco za to, aby byl zas takový… Takže ať je to jak chce, ať zlobí sebevíc a mně plešatí hlava, hlavně ať je konečně úplně zdravý 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.11 20:49
Ahojky.Já mám taky vzdorovitého křikolunka.Navíc k tomu začíná i druhej a jsem těhu.Někdy sjem tak hotová že ..Jdeme ven.Honzík začne utíkat kopat že se oblíkat nebude ječí , ktomu jsem podobný boj právě absolvola s mladším který už sedí v kočáře a začíná se nudit.
Než oblíknu i druhého jsem ..Venku je to něco podobného -nechce chodit.Když ale jdem tam kam chce spolu bez kočáru s druhým ujde pořádnou dálku bez remcání.A před chvííli než jsme šly byl doma nabitej, všude lezl , zlobil..Na procházce chtějí oba mojí pozornost.Malej pomoc když tape a starší leze po prolejzačkách.Přijdeme domů někdy už před barákem se starší sekne a celou dobu to ve vchodě proječí - doma pokračuje k tomu malej se nudí, svlíkám oba sebe a pak je dám do pokojíčku..Zase řev.Staršímu vadí cokoliv co maldší udělá, bere mu hračky .Díky tomu i ten mladší začne ječet což staršího vydráždí ještě víc.Já musím chystat jídlo.Po chvíli to nevydržím a beru malého k sobě do kuchyně, za chvíli to pokračuje.Staší přijde a zlobí malého i tady, do toho se pletou u linky , pod sporákem..malej mivisí na noze..nebo se začnou hrabat kde nemají, šahají do zadku lenice, oetvírají koš..A tak jedeme ve dne v noci.V noci se budí oba- často se slyší přestože jsou každý jinde a když konečně opět usnou tak já už nemůžu. 
Odpoledne mi spinkají.Ted jsem jim sjednotila spaní a mám hodku klidu- třeba na dnešní žehlení. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.11 20:51
Co je ještě lepší že to ječení vadí i sousedům.V noci když rostou zuby tak budší na topení, ve dne když potřebuju poklidit třeb apo jídle a nebo když vařím tak přijdou.Uplně děs je když jsou třeba nemocní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.11 20:51
Me to prijde, ze mas proste uvztekany dite… to nemyslim ve zlym, ja mam taky uvztekance.
Dulezity je nastavit pravidla a tech se drzet. A nepovolit, ani o pid. Nas mladej uz vi, ze kdyz reknu takhle ne/ano nebo… tak to nebo taky splnim pokud neposlechne (tudiz musis vymyslet veci, ktere muzes pak splnit).
S nejstarsim (ten uvztekany) to u nas bylo skoro stejny jak popisujes, nejhorsi to bylo od cca 2 let do asi 4 let nez zacal chodit do skolky. Behem prvniho pul roku s nim valcily i ucitelky ve skolce.
Zlepsuje se to s vekem, ale neco zustane.
Porad obcas fnuka a ted uz spis vrci, kdyz mame jit na vylet, porad se snazi si neco vydobyt vztekem… ty veci zustavaji, jenom jak mu pribyva „rozum“ tak nejsou vztekaci sceny tak caste, protoze mu dochazi, ze takhle cile nedosahne.
Jinak kdyz vypichnu treba tu lampicku pred spanim, to by mi treba nevadilo, ale trvala bych na spani v pokojiku. Proste si sama musis najit hranice, nejlip nejak kompromisni - aby syn mel pocit, ze i ty mu v necem ustoupis (lampicku necham svitit, ale budes spinkat u sebe v pokoji). Stejne tak pohadka a dobrou - bude pohadka, dobrou, ale treba zustanes a pockas nez usne (u nas to funguje, jsou vycviceni, ze ale musi mit zavreny oci, byt usadleni v postylkach a ticho - jak toto porusi odchazim - vedi a neporusuji).
Asi jsem nepomohla, ale chapu a soucitim 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.11 20:54
Ale ted třeba má takové milejší období.Oblékaní jde líp a před vchodem se neseká a i docela chodí jka je tepleji.Navíc si mladší zyvkla na odstavení a začal líp spinkat.Takže pokud nerostou zuby tak se budí 1-2 krát namísto a 2 hodiny jako třeba do jeho 13 měsíců.Právě si fakt vážím toho že jsou zdraví protože když ne..tak je daleko hůř.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.11 20:58
Myslím že je to dost k tomu věku.Náš si ale třeba je schopen pohrát sám, koukat hodku na pohádku…Je klidný když nejsou spolu s malým.Když je jen s jedním z nás rodičů tak je uplně zlatej.Třeba jedeme jen tak ve 2 na bazén.Prošlape celé město povídá..je veselej.Vůbec se nezvteká.žárlí i třeba ale na manžela nebo naopak na mě když je s manželem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.11 21:01
Taky chápu. A úplně z tvého příspěvku cítím tu šílenou zoufalost. A děkuju ti za ní - taky si občas případám hrozně, když začnu nebo když přilítne prdelačka. jenže ono to někdy jinak nejde. Nemůžu být furt v klidu - už taky proto ne, aby viděli, že ani máma nemá nekonečnou trpělivost a že oni si smí dělat co chtějí. Už nejsou miminka, už nastupují tresty. A já nevím jak kde, a asi to není nejlepší, ale prostě cukr a bič funguje. Pak to jde. Pět minut, deset minut … To, co mi moc nejde teda se vyvztekat (i jako máma), ale okamžitě se srovnat a vysvětlit, proč se máma zlobí. Co udělal konkrétního špatného a současné ujištění, že jinak ho mám ráda. A konečně - mám dva, takže věnovat 105% energie tomu staršímu zlobidlu prostě nejde. Když se vzteká, protože nedostane sušenku - je třikrát upozorněn, že prostě ne, a proč ne, a pak ho prostě ignoruju. Teda do tý míry, aby si někde neublížil. Když se vzteká, že nebude jíst, popřípadě že u toho bude ležet, tak prostě po třetím napomenutí na zadek dostane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.11 21:07
Emilie koukám že máme podobný věk u dětí. 
Hodně pomáhá bý důsledná.Pokud fakt hodně zlobí taky plácnu.On ted jak je starší tak si ale začíná víc uvědomovat.posledních 14 dní se fakt jako by ostaršil - je teda dost živej a řádí,ale vztekání ubylo.Tak doufám že se to nejhorší období už nevrátí.
Když byl malej a učil se chodit a žuchnul, tak kolikrát měl takový vztek že přestal dýchat .Já se lekla že má vyražený dech,ale po čase jsem poznala že to je vzteky.Malej už začíná taky, ani spadnout nemusí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.2.11 21:14
Ta důslednost, to je ten největší problám, strašně mu ustupuju a jsem si toho vědoma, ale to bych na něj pak opravdu řvala celý den, tak třeba když tu sušenku chce tak dostane, pokud teda jedl oběd, nebo snídal atd to zas neřeším. Lampičku má do té doby než neusne, pak zhasínám a to podotýkám, že od mala spal krásně, jen pusu dobrou a pak byl ve tmě zavřen v ložnici jsem byla pyšná na jeho krásné usínání.
U tv je nejhodnější dítě, a taky by na ni mohl koukat pořád, takže u ní snídá a pak pohádku po obědě a když jsme doma tak i kouzelnou školku. Řada z Vás mě za to odsoudí, že je to moc, jo asi je, ale taky chci mít chvíli klid 
Přijde mi, že si sním ani nestíhám hrát, vařit uklízet, chodit na nákup, s ním ven, no a pak si spolu ani moc nehrajem, mě to totiž taky moc nebaví tahat po pokoji auta, ale zase si spolu často čtem, to je asi důvod, že si neumí sám hrát nebo nevím. To by mě taky zajímalo jak moc máte času a chuti se děckám věnovat a vyloženě si s nima hrát?
- Citovat
- Upravit
18.2.11 21:51
Řešila jsem jednoduše - já do práce, dítě po 2. roce do školky!
Spokojenost na všech frontách, vše se tím vyřešilo 
a jsme zase po dvou letech utrpení docela normální spokojená rodina.
Výhoda takových „náročných“ dětí bývá v tom, že školku přijímají povětšinou dobře až nadšeně, doma jim to nesvědčí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.11 22:05
Anonymní píše:
Přijde mi, že si sním ani nestíhám hrát, vařit uklízet, chodit na nákup, s ním ven, no a pak si spolu ani moc nehrajem, mě to totiž taky moc nebaví tahat po pokoji auta, ale zase si spolu často čtem, to je asi důvod, že si neumí sám hrát nebo nevím. To by mě taky zajímalo jak moc máte času a chuti se děckám věnovat a vyloženě si s nima hrát?
času taky moc nemám, už jen proto, že všechno s ním trvá třikrát tak dlouho. Ale snažím se. Bohužel malý u hraní moc nevydrží. Jedna hračka 5 minut, druhá 3, třetí 2 a ukončí společné hraní skákáním mi po hlavě, což ukončím já oblíkáním a raději jdem ven. To jsem zvědavá co bude dělat ve školce. Jeho nebaví ani čtení, obrázky jsou taky chvilička, malování. Maximum soustředění si získá Krtek na DVD, celou půlhodinu sedí a jen vykřikuje „tytyty!“ „na“ „auvej“ „ahoj“ …
Jo ještě by tak 15 minut vydržel napouštět, vypouštět, různě přelívat vodu ve dřezu, bohužel to většinou skončí tím, že ji začne vylejvat i mimo dřez
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.11 22:12
vulpes píše: Řešila jsem jednoduše - já do práce, dítě po 2. roce do školky!
Spokojenost na všech frontách, vše se tím vyřešilo
Výhoda takových „náročných“ dětí bývá v tom, že školku přijímají povětšinou dobře až nadšeně, doma jim to nesvědčí.
Jo, je fakt, že si vůbec nelámu hlavu s tím, jak tam ten chudáček vydrží celý den, jsem přesvědčena, že po mamince ani nevzdechne. Jen budu ráda, aby mi ho vůbec do školky vzali. Třeba by zabralo doporučení psychologa. Otázka jestli mýho, nebo dětskýho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.2.11 22:35
Anonymní píše:
Ta důslednost, to je ten největší problám, strašně mu ustupuju a jsem si toho vědoma, ale to bych na něj pak opravdu řvala celý den, tak třeba když tu sušenku chce tak dostane, pokud teda jedl oběd, nebo snídal atd to zas neřeším. Lampičku má do té doby než neusne, pak zhasínám a to podotýkám, že od mala spal krásně, jen pusu dobrou a pak byl ve tmě zavřen v ložnici jsem byla pyšná na jeho krásné usínání.
U tv je nejhodnější dítě, a taky by na ni mohl koukat pořád, takže u ní snídá a pak pohádku po obědě a když jsme doma tak i kouzelnou školku. Řada z Vás mě za to odsoudí, že je to moc, jo asi je, ale taky chci mít chvíli klid
Jsem ženská, takže mě mašinky a autíčka neberou. Chvilku si s nima jezdím, ale … prostě hodiny fakt ne. Bez toho, pokud si nehraje se svojí oblíbenou vláčkodráhou, tak stejně ostatní ho přestává bavit do 5 min. Takže si třeba čteme, resp. povídáme o obrázkách. nejlepší je ho ale zaměstnat „reálnou“ činností. meje nádobí. On u toho vydrží hodinu, zatímco já vařím, a ani potopa není tak hrozná. Nebo věšení prádla - kontroluje kolíčky. Dokud jich tam není minimálně pět, musí je tam dodat Naučil se i prádlo sundavat a nosit do koše a čert vem, že není složený! A tak dále. Fakt je, že místo pěti minut jsem tam pak třeba davect minut - ale úkol je splněn a dítko plně zabaveno! A s tátou v dílně - to sjou prostě parťáci! Podává šrouby potřebné a správné velikosti, vrtá, atd. Faktem ale je, že tomu předcházelo učení a tudíž neskutečná trpělivost - kolikrát jsem měla chu´t mu říct, já si to udělám sama, ty to neumíš … vyplatilo se. Opravdu na to, kolik mu je, je neskutečně pracovitý a šikovný … kdyby nebylo těch pubertálních výlevů, tak je to kulíšek neušatější nejúžasnější … 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Ahoj,
, stále odmlouvá, neposlouchá, vzteká se, já vím období vzdoru, ale to u něj trvá už od roka, kňourá vlastně neustále, nechce chodit ven a to podotýkám, že od mala chodíme 2× denně, ale za chvilku tak cca 200 m ho už bolej nožičky a řve, že chce jet autem. Samozřejmě nejedeeme autem, ale pořád by jezdil, protože je línej. Noa co mě štve úplně nejvíc, je to, že si nehraje chvíli v pokojíčku sám, je neustále u mě za zadkem a raději kouká co dělám, jasný to je zajímavé, ale celý den? V pokoji je jenom se mnou sám ne. Máme malý byt tak na sebe vidíme i kdyby v tom pokoji byl. Z hračkama si nehraje vlastně vůbec. A už tak týden problém s večerním spaním, přes den nespí vůbec, nechce a nejde mi ho donutit a večer děs běs, scéna, že nebude spát v pokoji, ale bude s náma na gauči nebo půjde se mnou do ložnice, ani jedno nepovolím a pak řve jak tur klidně do 11 do večera, to už je přetaženej, řve jako když ho týráme a nejde s ním nic, je strašně hysterickej. Do teď vše bylo ok v posteli pohádka a zhasnout a dobrou, posledních 14 dní musí svítit lampička jinak se bojí no a teď toto, já už opravdu nemůžu. Každé ráno vstávám s úsměvema jsem naněj hodná abych nebyla na něj hnusná a nepřenášela tu náladu na něj, ale stejně se to pak zvrtne, udělá pár naschválů a je po pohodě. Doufám, že to přejde, ale přijde mi že je hůř a hůř 
já se chci asi jen spíš vypovídat, tady asi ani neni co poradit. Jsem úplně KO a mateřská pro mě neni moc radostné období. Na podzim půjde Tomášek do školky tak snad se vše uklidní. Přijde mi že na něj poslední dobou jen řvu a řvu
Máte taky doma některá takové zlobidlo? Jak to zvládáte? Partner pomáhá, no ale je skoro celý den v práci tak je to na mě. Jsme ho od mala pořád ňuuňali, pusinkovali a asi jsme si ho tím pěkně rozmazlili, ale ještě mu nejsou tři tak snad se to ještě změní, díky že se mám kde vypsat