Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Uřvaná čtyřleťačka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
26.6.17 23:44
Uřvaná čtyřleťačka
Nevím si už rady s dcerou. Je hrozně uřvaná, kolikrát prostě ječí bez důvodu. Jsme teď nějakou dobu u babičky a ta už je z nás šílená. Dcera je prakticky od začátku dubna doma ze školky, teď se stěhujeme a do nové půjde až v září, takže je to náročné pro všechny strany, dcera potřebuje kolektiv dětí, nudí se. Řve z různých důvodů, zakopne, spadne, bouchne se - ostatní děti ani nepípnou, ona řve. Dostat ji ke stolu k jídlu rovná se řev, dostat ji do vany, mytí vlasů, utírání, česání řev. Scéna skoro u každého jídla, nechce jíst, odbíha od stolu, když rázně zakročím řev. Už jsem z toho unavená. Má mladšího bráchu, na kterého od narození hodně žárlí, perou se o hračky, zase řev, tentokrát oba. Máma mi dnes řekla, že u nás se pořád jen řve???? Podle manžela je rozmazlená, nevím, snažím se dětem hodně věnovat, mají hranice, před narozením syna byla naprosto pohodová, teď s ní dost bojujeme. Ve školce s ní nebyl problém, když je sama u babičky, poslechne na slovo, vylíže talíř, ale jak je doma, neposlouchá a když zakročím, skončí to zase kraválem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
27.6.17 00:07
@Mandarinka01 píše:
Nevím si už rady s dcerou. Je hrozně uřvaná, kolikrát prostě ječí bez důvodu. Jsme teď nějakou dobu u babičky a ta už je z nás šílená. Dcera je prakticky od začátku dubna doma ze školky, teď se stěhujeme a do nové půjde až v září, takže je to náročné pro všechny strany, dcera potřebuje kolektiv dětí, nudí se. Řve z různých důvodů, zakopne, spadne, bouchne se - ostatní děti ani nepípnou, ona řve. Dostat ji ke stolu k jídlu rovná se řev, dostat ji do vany, mytí vlasů, utírání, česání řev. Scéna skoro u každého jídla, nechce jíst, odbíha od stolu, když rázně zakročím řev. Už jsem z toho unavená. Má mladšího bráchu, na kterého od narození hodně žárlí, perou se o hračky, zase řev, tentokrát oba. Máma mi dnes řekla, že u nás se pořád jen řve???? Podle manžela je rozmazlená, nevím, snažím se dětem hodně věnovat, mají hranice, před narozením syna byla naprosto pohodová, teď s ní dost bojujeme. Ve školce s ní nebyl problém, když je sama u babičky, poslechne na slovo, vylíže talíř, ale jak je doma, neposlouchá a když zakročím, skončí to zase kraválem.
Zkouší co může, je to pro ni asi těžké, když byla miláček a najednou se o přízeň dělí. To ji ale neomlouvá a hranice by být nějaké měly. Uřvance máme jednoho v rodině taky, vlastně dva 
První nemluví jen vříská a druhý se vzteká kvůli všemu také, ale jen proto, že ví, že pak všechno dostane, naučil se takto si vydobýt co chce a to je špatně. Už je dost velká na to, aby komunikovala, tak se jí zkuste zeptat, když začne histerčit, co je, co se stalo a třeba se vám dostane nějaké kloudné odpovědi.
Já jsem v tomto bohužel ráznější a zakročila bych tak, jak zakročil můj otec, když jsme se jako děcka začaly vztekat. Zavřel nás do pokojíčku a vylézt jsme mohli až jsme se uklidnily. Cca 3 měsíce a pak jsme pochopily, že to nikam nevede.
- Citovat
- Upravit
27.6.17 00:15
No ono to právě není vztekání, prosstě brek. Jenomže brečí dost často, například v těch případech, které jsem popsala a já nevím, jak tomu předcházet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.6.17 00:20
@Mandarinka01 píše:
No ono to právě není vztekání, prosstě brek. Jenomže brečí dost často, například v těch případech, které jsem popsala a já nevím, jak tomu předcházet.
Předejít tomu asi nepůjde, třeba je jen citlivější 
klidně může mít takové období, kdy ji všechno rozpláče..Třeba je to prostě kombinace více věcí, které se potkaly. Může žárlit na brášku, do toho být citlivější a pohroma je na světě Jen mě ještě zajímá, co se stane, když k ní příjdeš zrovna, když brečí??
- Citovat
- Upravit
27.6.17 06:40
Neni to jen takové období? U nas ted kolem 4 let taky rev kvůli každé blbine
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.17 07:38
@Mandarinka01 píše:
No ono to právě není vztekání, prosstě brek. Jenomže brečí dost často, například v těch případech, které jsem popsala a já nevím, jak tomu předcházet.
podle mě je to reakce na sourozence - „když mimino brečí, máma se mu věnuje, zkusím to taky“ - u nás to třeba tak bylo. Je to i nějaké dětské období, protože u nás to jelo cca 2 roky, do těch 6 let a nezávisle na mě mi to potvrdila kamarádka, co má taky holku v tomhle věku, že kolem toho 6 roku se to uklidnilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.17 08:51
Já bych řekla, že je dcera citlivější, proto reaguje plačtivě. Je to prostě její způsob jak ventilovat své pocity. Rozhodně bych jí za to netrestala zavíráním. Hodně mi to připomíná mého staršího syna, taky jsem z něj byla na nervy, protože řval kvůli každé maličkosti (upadnutí, mytí vlasů, stříhání nehtů, jakákoli změna zvyklostí - např. jídlo servírované trochu jinak, apod). Pokud na něj někdo třeba jen houknul, úplně ztuhnul nebo taky rovnou řval. Když se narodil druhý syn, všechno se ještě zhoršilo. Okolí to komentovalo, že mám hroznýho „uřvánka“, což mě hrozně trápilo. Musela jsem si to napřed srovnat v hlavě já, smířit se s tím, že už je prostě takový a přijmout ho. Teď zpětně vidím, že i pro něj to muselo být hrozně těžké, když měl nějaký problém, reagoval jediným způsobem který uměl, a namísto pomoci se od něj všichni odtahovali, protože ten řev jim byl nepříjemný. Takže dál pokračuj v nastavených hranicích, ale dceři dávej často najevo, že ji máš ráda, i když zrovna zlobí nebo řve. U nás nejvíc zabralo vlídné a láskyplné zacházení, plus empatická reakce. Zjistila jsem, že nikdy „nezlobí“ jen tak sám od sebe, vždy to má nějakou příčinu, kterou je třeba odhalit. Teď je klukovi 6 let a musím říct, že se to hodně zlepšilo, ale pořád je potřeba s ním nacvičovat kritické situace (např. prohra v kartách).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.6.17 23:03
@acimedaca Jo, to máme taky, kolikrát když brečí z nějakého důvodu syn, začne dcera taky, přijde a chce utěšovat stejně jako on. Tak snad se to časem srovná. @guanaco Děkuju, přesně jako u nás, uklidnila jsi mě. Dceru za její pláč nijak netrestám, naopak se snažím pofoukat, když má „bebí“, prostě být účastná a kolikrát mě napadlo, jestli to tím naopak nezpůsobuju, jestli z ní nedělám cukrovou panenku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.17 08:43
@Mandarinka01 Určitě z ní neděláš cukrovou panenku. Dcerka je prostě citlivější povaha, za to ty nemůžeš (pokud to nezdědila po tobě 
. Teď se navíc musí popasovat s bráchou „vetřelcem“ a to je pro ni hodně těžké. Potřebuje se neustále ujišťovat, že ji máš ráda a že jí pomůžeš, když se trápí. Já jsem kdysi na nátlak okolí zvolila špatnou cestu - tvrdší přístup - a byla to velká chyba. Ničemu to nepomohlo, syn „zlobil“ ještě víc a ke všemu se začal uzavírat do sebe.
Pokud jsi zastánce psychologických knížek o výchově, tak doporučuji knížku Sourozenci bez rivality. Jsou tam pěkně popsané různé konfliktní situace mezi dětmi a jak na ně reagovat, aby se ta rivalita nepodporovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
