Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj,prosím o zkušenosti těch kdo mají doma dvouleté dítko popř. i k němu mladšího sourozence.Starší dcerka (26mes.)vubec nechce usínat sama,a přitom dřív to krásně uměla.Prisuzuji to žárlivosti na mladšího sourozence(6mes.).
Spolu je spát ještě moc dávat nechci,bojím že by jí mohla něco udělat.
Většinou to vypadá tak,že ji dáme do postele a čteme pohadky.Jenže to ona po nás skáče,v lepším případě leží,ale mele třeba hodinu.Když se při tom skákání naštvu a odejdu,tak strašně řve a taky třeba hodinu.
Mě to takhle nebaví,navíc občas pláče i malá,chce zrovna nakojit,pochovat apod..
Mám starší nechat vyřvat,nebo je to jen období kdy nechce být sama a to ani při usínaní?Jestli jo tak kdy to tak u vás přestalo?
Ješte dodám že spí se mnou v ložnici,takže není nikde odstrčená sama.A mimčo bohužel usína tam kde ona zrovna neječí (v obývaku,v pokojíčku,i v kočarku).
Dik za rady a nazory.
No, já nevím, ale půl roku už je docela dlouhá doba na to, aby si trošinku zvykla na sestřičku… A taky už je dost velká na to, aby chápala, že je čas spinkat v postýlce… Takže podle mne v tomto případě nic než důslednost nepomůže - u nás třeba platí (už od narození Marka), že jsou věci, přes které nejede vlak, miminko nemiminko… a usínání je jedna z nich. Večer se s tátou koupe, přečtou pohádky, pak přijdu já (vždycky, i když Marek třeba zrovna pláče, musí vydržet s tátou, protože to je Helenky čas), třeba čtvrt hodinky se pomazlíme a jde se spát… Taky nechci, aby se cítila odstrčená, snažím se jí věnovat, když Marek spí, i některé ústupky dělávám, ale na druhou stranu všeho s mírou, pevné denní body kvůli tomu rozhazovat nebudu.
no ona si na mimco zvykla,jenze nase mimi prvni ctyri mesice prospalo
a tak ji vlastne vubec nezajimalo a nemela na co zarlit.Jenze ted uz se natahuje pro hracky,chce taky chovat,zacina bastit prikrmy a to je ta vetsi pozornost ktera tu starsi proste stve ![]()
Jinak jsem asi potrebovala slyset ze by mela pochopit ze je cas spat,holt si asi parkrat pobreci ![]()
Zoli, a to počkej, až se začne plazit… náš mladej teď začal a Helenka je z něj úplně šílená - doleze si, kam a pro co zrovna potřebuje, bourá jí postavené domečky…
Bude hůř, věř mi - zaveď si nějaké ty pevné mantinely, spaní v poledne, večer, jídlo a tak, jinak se z toho zblázníš…
ahoj zolino, souhlasím s bohunkou, nastav mantinely, zaveď řád … prostě to zkouší, kolik jí dovolíte .. a ano, bude hůř, počkej až poleze ..
Taky se přidávám, dokud se malá nezačla plazit, tak bylo všechno v pohodě, žádná žárlivost. Zato teď je to děs. Nemůžu je nechat samotné, Tobík ji každou chvíli praští, přetáhne po hlavě, rve ji věci z ruky… věčně ječí, stačí, že na něho Aňula jen šáhne a je zle.
Doporučuju zavést 1 pevný uspávací rituál a na něm trvat, za žádných okolností ho neměnit.
souhlasím s tím, co píší holky.. stejné zvyklosti na večer.
Navíc mě i mým kamarádkám hodně pomohlo, když jsme malého odstěhovali do jeho pokojíčku.. má tak svůj klid on i my ![]()
u nas je to naopak,v pokojicku byla doted a v poho..jenze pak zavidela mimcu ze je se mnou v loznici,k tomu jedna strevni chripka a je hotovo,veskery ritualy zapomenuty a je nastehovana taky v loznici
..takze vetsinou postupujete ja BohunkaP?treba ctvrt hodka cteni mazleni apod.,a pak uz si vase ditka usinaji samy?pokud teda neodpadnou uz pri pohadce ![]()
Ahoj, taky s tím teďka bojujem a moc nevím co s tím… hodinový rituál se protáhl na dvouhodinový se řevem na konci, bojím se nočních děsů, když tak blbě usíná
. V noci se nám ještě k tomu často budí na pití.
Zkusíme taky obnovit a asi obměnit usínací rituál a dodržovat ho… po nemoci se nám rozjel… v pokojíčku spí taky sama, jenže vylézá z postele třeba dvacetkrát než jde fakt spát… a v noci někdy chodí spát za náma. Malý spí se mnou v ložnici a manžel v obýváku (aby mohl vstávat k malé a nebudilo ho ještě miminko)a malá v pokojíčku.