Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj holky, zajímaly by mě rady vás zkušenějších maminek. Mám první miminko a tak jsem stále taková nejistá. Problém je v tom, že malý usne a spí jediné u mě/na mě. Co se týče uspavávání, tak asi ve dvou týdnech přestal usínat u kojení a od té doby je to děs běs. Musím ho uspavat i 5× denně a skoro vždy to trvá strašně dlouho a nekdy dokonce na 2× protoze kdyz už se mi zda ze spi a ja si sednu tak se treba probudi a jedeme na novo. Vždy poznám že je unavený, protože se chce pořád kojit, ale zároveň se u toho vzteká a pořád pouští prso a k tomu pořád zívá. Jenže usne jedině tak, že ho mám v náručí a on má oprenou hlavu o moji hruď a chodím s ním po bytě a nebo ve stejné pozici při skákání na balónu. Jelikož už váží skoro pět kilo, tak ke konci dne už skoro necítím ruce a záda. Jinak už jsem zkoušela snad vše možné. V šátku usne jen málokdy. V kočárku je to taky bez šance, to akorát řve, takze ho musim uspat, dat do kocarku a pak mame tak 45min alespon na prochazku nebo něco, ale musime vyjet hned, protoze jinak je v kocarku do par minut vzhuru a je po prochazce. V houpacím křesle už je to taky problém. Dudlík nechce, ten akorat plive. Občas pomůže když ho pevně zavinu, ale taky jen málokdy. Zatím se to dá, ale hrozim se až bude mít třeba 10kg jak to budu celý den dělat, jelikož je celkově takový kontaktní. Napadá vás ještě něco co by se dalo vyzkoušet? Jinak spinká většinou jen na mě, protože když se položí, tak do 15minut opět řev. Doma skoro nic nejsem schopna udělat, ale na tom zas až tak nezáleží. V noci ho mam u sebe v lůžku, protože představa, že vstávám k postýlce 10× za noc tak jsem druhý den úplně nepoužitelná. Tak ho kojím v polospanku a to celkem jde. Jinak teď začal nad raném mručet a strašně tlačit a to myslím, že má prdy, tak se mu snažím vždy pomoct masírovat bříško a tak. Dále by mě zajímalo, kdy se asi tak srovná kojení? Kojím na požádání a žádná pravidelnost v tom není. Kolikrát chce třeba 3× do hodiny, někdy až za dvě hodiny.. prostě nedá se nic naplánovat a já si doma připadám už trochu jako vězeň. Kdyby alespoň usínal v tom kocarku, abych s ním mohla ven
. Kdyz jsme treba u rodicu, tak tam je bez sance, aby usnul, tak vetsinou musime po chvilce domů, nebo i kdyz tu je u nas nejaka navsteva tak proste je hrozne tezke ho nejak uspat. Tak děkuji za rady, ale tuším, že je prostě ještě malinký a budu muset počkat až to nějak přejde. Vyřvávat ho nechci nechat. Děkuji.
Ta nejhorší kontaktní fáze trvala u obou dětí 3 měsíce, obě spaly jen na mně, v náručí za chůze a tak. U starší to bylo lepší že jsem musela chodit do školy, tak byl důvod ji jednou dvakrát týdně vrazit do náručí někomu jinýmu, mladší na mně byla přilepená pořád.
K tomu usínání - je to otřepaná fráze, ale platí stoprocentně: je to období a často se to mění. Uspávání starší i mladší se během prvního roku proměnilo třeba pětkrát šestkrát a ze všeho nejvíc se opakovaně osvědčují dvě zásady: 1) zůstat klidná, nespěchat, nevztekat se „proč ještě nespíš“ - dítě to cítí a uspávání si prodloužíš na dlouhé desítky minut 2) nebojovat s aktuálním obdobím - nemá to smysl, musela bys to dítě vyloženě zlomit a to předpokládam nechceš
něco jde naučit, směřovat, u starší šlo naučit aby usínala sama, u mladší to nejde. První měsíce usínala večer pevně zavinutá při hlazení po tvářičce (za mohutného řevu, ale neusnula při houpání ani kojení, jen takhle, pětem 5-10 minut dořvala a usnula), pak usínala dlouho výhradně u kojení, teď má deset měsíců a přes den spí jen v kočárku (uvozím na dvoře a zaparkuju) nebo v autě, večer usíná opět v postýlce při hlazení za mohutného řevu - nic jiného opět nefunguje ![]()
Ty začátky jsou prostě masakr. Je třeba se přestat nervovat a smířit se s tím, že ten život se nesrovná okamžitě, ale nějakou dobu to ještě potrvá.
Já to se synem měla podobně. Spal mi pouze na rukou a já z toho byla v pasti. No na radu kamarádky jsem si koupila houpátko - babybjorn a díky bohu za záchranu.
Dítě jsem tam přikurtovala, uhoupala ke spánku a běžela něco dělat.
Díky bohu jsem si houpátko nechala a teď v něm uspávám i dceru. Mám snugglebundl, takže když tvrdě spí, zvednu z houpátka, přenesu do postýlky a chrápej si na rovném ![]()
Kašlu na to, že to není úplně zdravé. Kdybych měla s dětma furt chodit na rukou, tak by mě už dávno odvezli na chirurgii pro novou páteř a pak rovnou k chocholouškovi.
Co ještě můžeš zkusit je bílý šum - ne nutně kupovat nějaké drahé plyšáky, ale je aplikace na mobilu, kterou můžeš stáhnout a vyzkoušet, jestli vůbec pomůže.
A s tím kojením - je to hrozné, ale je třeba vydržet. Měsíc je fakt krátká doba. Kojení se ustavuje tak po tom 3 měsíci a pak se to zlepší.
Mám tritydenni a spi hlavně na me. Kluk to měl první dva měsíce. V náruči, na hrudi, dudlík fluse první ligu…me spi teda alespoň v kočáru a v noci bere postýlku na milost. I ten satek, ale je třeba s tím chodit normální rychlosti a ne jen pohupovat. Zrovna se zas po me valí. Jinak teda míč nechodit, ale sedím, pohupuju se a poplacavam po zadku. Teď se ji začalo libit houpatko a někdy tam usne tak počkám 15-20 min než vytuhne a prenesu do postýlky
@LilyJane Šum poustim z YouTube nebo spotify - většinou déšť Nebo zvuky pralesa.
Mám tři děti a všichni spavali v sestinedeli na mne, nebo u mne.. pak se to začalo trochu srovnávat ale kromě prostřední dcery byli všichni kontaktní.
Já doporucuji hlídat bdela okna, takový novorozenec by měl být vzhůru třeba hodinu až dvě. To chce vypozorovat. A vždy od posledního spani nehledě na tom jak dlouho spal ho dat zase spinkat. Můžeš zkusit perovou zavinovacku, ani nemusis dotahovat. Jen položit na ni, hladit po hlavicce, houpat na rukách. Žádný tlak, jen jemne v klidu. To samé kočárek.. nakojit a položit do kocarku, tam ae nám jako podlozka taky osvědčila ta perova zavinka a jít na prochajdu, uhoupat.. Třeba bude chvilku plakat než na to přijde, ale nauci se to..podle mě treba 5 minut plakani není žádná hruza. Ty prdy ho můžou taky trápit, a kojení jw na prdy obecně fajn pac při kojení se mu rozhybou střeva a muže se i vyprdet. Vše bude lepší a lepší, uvidis ![]()
Ano, šum jsme zkoušeli už taky a zabral v takove horší chvilce kdy večer plakal a nešel utišit. Houpatko nějaké taky máme
tak bych ho mohla zas vyzkoušet
. Jinak teď v sobotu se mu nelíbilo už ani v autosedačce
. Když teď vidím kolik jsme utratili peněz za věci, které se malému vůbec nelíbí tak se musím smát
.
To, co popisuješ, je ale úplně normální.
Jak sis to v těhotenství představovala, že to bude probíhat?
Já mám teda super spáče, ale jsou děti, který fakt mají problém třeba i do roka věku.
No možná buď ráda, že to máš takto ze startu, kdy je miminko malinké. Moje dcera do 4 měsíců byla samotářka. Bylo ji jedno kde je a s kým. Když chtěla spát, usnula sama. Za to teď je to masakr. Má 5 měsíců a nemohu se od ní hnout skoro ani k lékaři. Zafixovala se na mě, takže ani manžel o víkendu si ji nemůže ráno vzít, abych se dospala. Po půl hodině brek, dokud mě nevidí. O koupání a uspávání někým jiným, než mnou ani nemluvím. To jsou takové hysteráky až se dusí. A to máme od narození nastaveno, že o víkendu koupe a uspává manžel a najednou totální zlom ![]()
Myslím že je to úplně normální, první týdny jsem chodila hodiny po kuchyni než miminko usnulo, je pravda že jsem naštěstí měla lehčí miminko.
Teď má dva měsíce a něco přes 4,5 kg a naštěstí už usne na mně i když jen sedím, to je velké vylepšení. Jakmile ale odložím do postýlky a jdu např na záchod, tak se vracím ke kvílítku ![]()
V noci jakž takž spí v postýlce, pokud předtím unosím a uspím v náručí nebo na sobě. Odložení do postýlky je ale většinou na několik pokusů ![]()
Pokud nemáš další dítě tak bych to vůbec nehrotila, záda to ještě pár týdnů vydrží (ano, bolí mě neustále
) a miminko ten kontakt prostě potřebuje…40 týdnů bylo u tebe nejvíc, co to jde, nemůže být po 4 týdnech v pohodě s tím, ležet někde samo ![]()
Jen by mě zajímalo, jak to dělají lidí co mají doma ještě batole ![]()
@Liberalissima já byla ty první měsíce tak vděčná že jsem počkala a starší byly čtyři, když se malá narodila - zas to byl z její strany ústupek že jsme na tři čtyři měsíce nechodily na kroužky protože to prostě nešlo. Ale byla už samostatná, teď už si v pohodě vyhrajou spolu, dokáže mi hodně pomoct (nemusí, chce). Představa že u toho honím ještě batole mě děsí.
@Velo píše:
To, co popisuješ, je ale úplně normální.Jak sis to v těhotenství představovala, že to bude probíhat?
Já mám teda super spáče, ale jsou děti, který fakt mají problém třeba i do roka věku.
Tak ono snad nikdo nepočítá s tím, ze nezabere nic dudel, kočár, postylka, houpatko, satek… me by stacilo kdyby vzala dudel- pak je uspatelna i od někoho jiného, ale když chce furt i to prso a tata nedá
taky se chci umýt bez toho aniž bych trnula, ze začne v půlce mytí hlavy brecet. Jasný jednou to nikoho nezabije. Ale každý záchod, sprchování, nebo jen prehodit věci z pracky do susicky…. Jednou ji brecet necham, ale 20× denně ne. Někomu kdo má super space se to blbě vysvětluje.
@hospodki píše:
@LilyJane Šum poustim z YouTube nebo spotify - většinou déšť Nebo zvuky pralesa.
Je to náročné no. Ony ty začátky jsou prostě o tom, aby se matka s dítětem sehrála a to chvíli fakt trvá.
Dítě v šestinedělí (a někdy i dlouho potom) nezná pojem den a noc, chce jenom matku, matku, matku, matku. Ty jsi jeho útěcha, jeho uklidnění, jeho psychická podpora, že neumře, že má někoho kdo se o něj stará.
Opravdu se obrň a přežij to. Já si u druhého dítěte říkala, že s každým dnem to bude o chloupek lepší a lepší, až to nakonec bude v pohodě. A je to tak. Byť teda nám chybí ještě tak čtyři bizoní kožešiny než se dostanem tam, kde bych chtěla být.
Ale je to furt lepší, než na začátku.
Ty začátky se zdají nekonečné, ale to přejde. Opravdu. Brzo najdeš způsob, jak dítě uklidnit a najít si čas na to co potřebuješ.
Jo jo…u nás jel odtah par v koupelně snad několik měsíců v kuse. Zabíralo to lépe, než bílý šum z YT. Záda si časem trochu zvyknou. Náš roční má přes 12 kilo, s láskou vzpomínám na těch prvních pět
Člověk je furt nastavený, že by potřeboval jít udělat tohle a tamto a cítí se jako tygr v kleci.. ale ono to všechno fakt počká. Tak si sedni, nech mimino spinkat ma tobě, nadechni se, vydechni.. v patnácti takhle spát nebude ![]()
Ahoj, jak já ti rozumim
Hned po porodu jsem se také všech ptala, kdy už to bude lepší atd, ale platí bohužel, že skutečně každé dítko je jiné… U nás ležení na mě trvalo cca 3 měsíce, kdy jsem časem pořídila nosítko pro nejmenší děti a jednoduše nosila, abych u toho měla alespoň volné ruce. Jakmile jsem denně dopoledne aspoň hodinu nosila (někdy spal, někdy ne), časem se syn asi nabažil mé přítomnosti a začal akceptovat i jiné formy pro spánek - napřiklad kočárek, auto nebo i postel, pokud jsem ležela vedle něj. Osobně tedy doporučuji skutečně ten kontakt dávat jak moc nyní potřebuje, případně zkusit i to nosítko, protože jen díky jemu se to zlepší a dítě začne zvládat být i mimo mámu. Dále hlídat bdělá okna a dávat ho spát, když je unavený, pokud totiž unavený není, spát nebude a bude plakat. Náš syn je měl trochu ‘posunutá’, takže zůstával vzhůru odmala až 2h, pomohlo mi si to ze začátku zapisovat (aplikace Miminko na tel je na tohle super) a vypozorovat, kdy přesně jí, vylučuje, je unavený. Následně jsem zjistila, že se to neustále opakuje a jeli jsme tedy dle jeho režimu, což ho hodně uklidnilo a začal fungovat celkově lépe. I tak to ale trvalo skoro 5 měsíců než jsme se sladili a uspávání šlo přirozeně (lehneme si s ním než usne, kojení nebo mlíko, někdy bílý šum).
Nyní je synovi 10m, stále hlídám bdělá okna - nyní jsme na 3,5h - nechce spát jinde než v posteli nebo v autě, kočárek na spaní těžce bojkotuje
, ale už uspání zvládáme do 5 minut - dokonce už může i manžel
(s odstříkaným mlíkem). Tedy návštěvy atd děláme tak, abychom se stihli vrátit domů nebo do auta buď do toho okna 3,5h, nebo si jde lehnout na návštěvě (například u prarodičů) normálně do postele. Spontánní akce typu celodenní výlet končí vždy přetaženým a plačtivým dítětem, tedy se jim zatím vyhýbáme, v zájmu klidu nás všech. Pro někoho oběť, pro nás etapa, která určitě přejde a nemáme problém se na nějaký čas zkratka přizpůsobit našemu dítěti
Tedy bude to jen a jen lepší, avšak chce to čas a klid
držím palce