Útěk v zápalu hry

22
7.6.13 06:22

Útěk v zápalu hry

Ahoj dámy,
po delší době jsem zase zde a opět Vás prosím o radu. Od včerejška nemůžu spát, protože se nám poprvé stala taková věc. Byli jsme s naším chlapečkem (2,5 roku v Tescu) a tradičně jsme blbli (vozil jsem ho ve vozíku a jemu se to moc líbilo). Byli jsme tam s babičkou. Jak jsem uklízel vozík, malého jsem z něj vysadil a řekl ať zde zůstane, ale on, jak byl tak rozdováděny, běžel za babičkou :zed:. Nic se nestalo, běžel pouze asi 5 metrů po tom parkovišti, ale já si uvědomil, že to bylo poprvé, kdy se mohlo něco vážného stát (viz před nějakou dobou, kdy couvající auto na parkovišti přejelo a zabilo stejně staré dítě). A také si uvědomil, že kdyby nešlo o parkoviště, ale rušnou silnici, mohlo být neštěstí na světě. Chtěl bych se zeptat, ajk na to. Jestli se prostě smířit s nutností určitého faktoru štěstí (což mi nejde a ani to nechci). Nebo používat nějaké kšíry (zase nechci aby byl jako pejsek… Prostě nevím. Budu vděčný za jakýkoliv názor a postřeh. Díky, s přáním krásného (hlavně nedeštivého) dne. Laďa

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
35115
7.6.13 06:30

Upřímně - dvouapůlleté dítě je ještě malé impulzivní tele a já bych ho na takovém místě neopustila ani na krok a nenechala nikde stát. Buď bych ho předala jiné dospělé osobě(třeba té babičce) nebo bych ho vezla do vozíku až do místa, kde chci vozík uklidit, vysadila ho a zase bych ho odvedla za ruku.
Stačí nenadálý podnět a neštěstí může být na světě. Tak malé dítě bych tam prostě stát nenechala a divím se, že to vůbec někoho napadlo(nutká mi to dodat „no jo, chlap“ :mrgreen: ) - ale bez urážky.

Toto není o štěstí, toto je plně neodpovědné jednání rodiče.
Kšíry taky nejsou nutné, jen to chce víc přemýšlet, bez ohledu na povahu dítěte.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Mufina
7.6.13 06:31

Já to mám tak, že když vím, že je dcera rozdováděná, tak ji víc hlídám - snažím se nebezpečným situacím předcházet. Kdyby hrozilo nějaké nebezpečí tak ji radši vezmu do náruče. Teď už je zas trochu větší, tak už je těch situací míň, ale když jdeme společně s někým třeba z hřiště a děti začnou po cestě řádit, tak vím, že hrozí, že třeba nezastaví u silnice, i když za normálních okolností je to už bez problémů. Takže ji včas odchytím a vezmu za ruku nebo když byla menší tak do náruče.

  • Citovat
  • Nahlásit
64469
7.6.13 06:44

V tomhle věku nepouštět, prostě vysadim z košíku, drapnu za ruku… A zkoušet vysvětlovat, i když je ještě moc malý..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15074
7.6.13 06:49

Jestli je dítě zdrhač, je potřeba ho prostě víc hlídat. Já takhle musela mít furt na očích dceru, když jsme šli do krámu kolem silnice, měla sebevražedný sklony. I jinde jsme někam šli a ona se najednou otočila a pelášila pryč. Prostě být furt krok za ní a když k tomu dojde, rychle čapnout. To bylo ve dvou letech, teď má 2,5 a je to mnohem lepší, z aut má respekt a při přecházení silnice se dokáže zastavit a rozhlídnout. Zdrhat ovšem umí pořád:-) Děti vyspívají, každé jinak.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
15811
7.6.13 06:53

Já myslím že stačí chvilka nepozornosti a tohle se může stát i ženě ne jen chlapovi, v takovém věku nepochopí dítě že je konec hry a neví co se může stát, když bude utíkat po parkovišti, a to nejen po něm. Zkrátka jak se říká, musíš mít pořád oči na stopkách a dítě mít stále u sebe, ikdyž se to někdy může zdát jako nadlidský úkol (taky si občas zažívám svoje :roll: )

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11690
7.6.13 06:57

@lada777 Mám taky syna 2,5 let a nikdy bych nepředpokládala, že mě poslechne aby na mě někde počkal. Prostě celou dobu ho mám v náručí nebo vedu za ruku, nikdy nepouštím.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Mišuna
7.6.13 07:05

Na štěstí v tomto případě taky nehraju a po pravdě, v tomhle věku bych na nějaké tady na mě počkej vůbec nespoléhala, rozdováděný nebo ne.
Syn byl mezi druhým a třetím rokem děsný zdrhač, ve velkém parku jsme ho nechali, jinak prostě za ruku a hotovo. Nejhorší bylo že mi ujížděl i na odrážedle a to bylo ve městě dost o nervy.To že má u křižovatky, u přechodu a podobně exponovaných míst počkat, funguje u nás tak od čtvrtého roku, naprosto spolehlivě až od pátého.

  • Citovat
  • Nahlásit
  • Upravit
11610
7.6.13 07:06
@Melody 4 píše:
@lada777 Mám taky syna 2,5 let a nikdy bych nepředpokládala, že mě poslechne aby na mě někde počkal. Prostě celou dobu ho mám v náručí nebo vedu za ruku, nikdy nepouštím.

Nikdy bych nepředpokládala, že mě poslechne… Jak trefné :lol:.

Já taky ne, mám dceru notorického zdrhače. Je to pro ni príma hra, pro mě je cesta na nákup srovnatelná s hodinou na běhacím pásu v posilovně. Zas to mám zadara, domu jedu pravidelně zpocená :lol:.

Příspěvek upraven 07.06.13 v 07:07

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
26100
7.6.13 07:06

Na parkovišti vytáhnout z vozíku až u otevřenýho auta a rovnou zapnout do sedačky… :nevim: nic lepšího mě nenapadá :-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
41882
7.6.13 07:23

Já ho prostě vyndám z košíku a rovnou ho dám do autosedačky. Spoléhat na štěstí mi přijde dost riskantní :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31600
7.6.13 07:32

Na parkovišti jsem vždycky buď sázela dítě z vozíku rovnou do auta nebo pokud bylo potřeba, aby počkalo, tak čekalo v uličce mezi auty a v ústíté uličky jsem stála já, takže kdyby běžel pryč, chytla bych ho. 2,5leté dítě je ještě absolutně nespolehlivé, i u ještě 3,5letého jsem byla hodně ve střehu a snažila se předvídat, co udělá. Teprve teď čtyřleťák už mi přijdev pohodě, poslechne pokyn, ale stejně nesmím jít moc z dohledu, protože za chvilku nevydrží a jde mě hledat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Gabika
7.6.13 07:40
@kate02 píše:
Na parkovišti vytáhnout z vozíku až u otevřenýho auta a rovnou zapnout do sedačky… :nevim: nic lepšího mě nenapadá :-)

Presne tak. Na nákupy som chodila s deťmi sama, a človek proste musí myslieť na všetko a zabezpečiť bezpečie všetkým. Na šťastie by som sa, čo sa týka detí, NIKDY nespoliehala. PREDVÍDAŤ, PREDVÍDAŤ, PREDVÍDAŤ.

(mmch, že nacúvam do dieťaťa je moja nočná mora :twisted: vzadu mám vysoké autosedačky, takže cez zadné okno vidím skoro prd (prípadne kúsok oblohy). Cúvam hlavne na bočné zrkadielka, a nemám z toho vždy ideálny pocit. Vletieť mi tam dieťa, ktoré nemá ani meter, keď čumím práve do druhého zrkadielka… No hrôza pomyslieť… :( )

  • Citovat
  • Nahlásit
15074
7.6.13 07:44

Já autem na nákupy nejezdím:-) Ale dítě vyndám prostě jako poslední, nákup na záda a než zapnu košík, jsem jako ostříž.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11233
7.6.13 07:46
@lada777 píše:
Ahoj dámy,
po delší době jsem zase zde a opět Vás prosím o radu. Od včerejška nemůžu spát, protože se nám poprvé stala taková věc. Byli jsme s naším chlapečkem (2,5 roku v Tescu) a tradičně jsme blbli (vozil jsem ho ve vozíku a jemu se to moc líbilo). Byli jsme tam s babičkou. Jak jsem uklízel vozík, malého jsem z něj vysadil a řekl ať zde zůstane, ale on, jak byl tak rozdováděny, běžel za babičkou :zed:. Nic se nestalo, běžel pouze asi 5 metrů po tom parkovišti, ale já si uvědomil, že to bylo poprvé, kdy se mohlo něco vážného stát (viz před nějakou dobou, kdy couvající auto na parkovišti přejelo a zabilo stejně staré dítě). A také si uvědomil, že kdyby nešlo o parkoviště, ale rušnou silnici, mohlo být neštěstí na světě. Chtěl bych se zeptat, ajk na to. Jestli se prostě smířit s nutností určitého faktoru štěstí (což mi nejde a ani to nechci). Nebo používat nějaké kšíry (zase nechci aby byl jako pejsek… Prostě nevím. Budu vděčný za jakýkoliv názor a postřeh. Díky, s přáním krásného (hlavně nedeštivého) dne. Laďa

Tak je dobře, že jsi si to uvědomil, protože chlapi na takové věci moc čuch nemají. Já strkám kluka do kufru :mrgreen: a podávám mu věci, dává je do tašky, potom ho přikurtuji do sedačky a až pak uklízím vozík ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat