Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Zdravím vás všechny,
jsem trošku zoufalý človíčk bez šance rozebrat svůj problém s kýmkoliv a potřebuji to prostě probrat (snad mi bude odpovězeno) …
Jsem silně zamilovaná do dvou mužů. No co, to se stává. Jenže je tu spousta velkých ALE.
Jednak jsem těhotná (už 4 měsíc) se svým přítelem, se kterým jsme spolu dost krátce. Těhotenství byla náhoda, ale oba jsme se rozhodli pro mimí, těšíme se, plánujeme spolu budoucnost, no prostě všechno. Přítele mám hodně ráda … ALE … je tu ten druhý muž. Asi se budete za hlavu popadat, ale tím druhým je můj šéf. Několik let jsme si drželi odstup, pak na jedné firemní akci odstup vlivem alkoholu povolil a od té doby se víc a víc sbližujeme a city jsou vzájemné. Jen poznamenám, že krom několik polibků jsme spolu víc neměli a to to trvá už spousty měsíců.
Další ALE je, že ten druhý je ženatý a má ročního synka. Oba víme, že je to beznadějná a bezvýchodná situace a oba jsme z toho zoufalí.
Jsem z toho hotová, protože když jsem s přítelem, tak se mi chce brečet a chci být s tím druhým, kolikrát jsem i na přítele protivná (možná i vlivem těhu hormonů). A když jsem s tím druhým, tak mám výčitky svědomí, že jako správná budoucí matka a správná partnerka, bych měla být s otcem svého dítěte.
Už nevím kudy kam
a ačkoliv se na mimí moc těším, tak mám chvilkové myšlenky, že bych raději těhu nebyla, a pak se cítím hrozně špatně. No a navíc kdybych těhu nebyla, tak bych rozbíjela rodinu a vztah někomu jinému.
Prosím, napište mi jakékoliv vaše názory ať pozitivní nebo negativní, jen nějaké … ![]()
Myslim že kolikrát je lepší řídit se rozumem než srdcem.Nebrala bych dětem tátu a tady by jsi to udělala hned 2×.
Zamilovaná jsi proto že ho vlastně ani neznáš,třeba by tě za pul roku omrzel a pak by jsi litovala že jsi rozbila něco co funguje.
Já takovému zamilovaní od muže moc nevěřim.myslím tím když někdo říká že ten chlap je s toho taky hotovej atd.. už kolikrát takovej příběh zde proběhl a zatím to vždy dopadlo tak že hotová z toho byla jen ta žena,ale chlap nakonec byl z manželkou a z dětma.radím zapomenout.za chvilku už do práce chodit nebudeš a zapomeneš
.
Nenič rodinu,tím spíš když přítele miluješ a na dítě se těšíte ![]()
taky bych neničila rodinu anisvoji ani druhou, kdyby s nemi nechtel být není s nemi už dávno,i když tam figuruje už dítě…a třeba takový muž nemá jako milenku..jen tebe..obzvlášt když ste jen u pusinek..určite .má nekde neco víc..i když taky nemusí…a pak.....druhá stránka veci..kdyby ses rozhodla pro nej..jakoubudeš mít jistotu že to nebude delat i tobe až budeš sedet s dítetem doma..s tvojím dítetem ne jeho…takže pokud te tvuj přítel má rád..ty jeho taky…tak se ho drž…ješte jedna otázka..je opravdu natolik zoufalí…že je se svoji rodinou a ne stebou za každou cenu…nebo je zoufalí..jen slovne ,
Uvědom si prosím, jak by ses cítila v pozici jeho manželky - maminky jeho ročního dítěte. A taky to, že kdyby odešel od své první ženy, klidně by to zvládnul i u té druhé
.
A taky se může stát, že jakmile odejde šéf od své ženy a bude mít tebe jistou, přestaneš ho jako ulovená trofej bavit.
A vůbec, kde bereš jistotu, že šéf od ženy odejde?
… ale já to všechno vím. Neodcházím o svého přítele a ani mě to nenapadlo, a rozhodně bych nesouhlasila, kdyby ten druhý chtěl odejít od své rodiny (navíc on tvrdí, že nechce rozbíjet můj vztah). Každý má svou rodinu, a tak to prostě zůstane.
Bohužel člověk nemůže poručit tomu, co cítí … Navíc v práci trávím víc času než se se svým přítelem … Chce to vydržet do mateřský.
tak potom tedy nechápu tvuj dotaz…to že máš v myšlenkách toho nebo toho si musíš vyřešit ty sama..když na povrchu v tom máš jasno že zustaneš u sveho a on taky…a pokud víš že až pojdeš na mateřskou pak nechápu proč si to nevyřešíš v práci už ted, holka až se ti narodí díte budeš muset řešit daleko složitejší situace a budešsi muset jako mamina dokázat poradit halvne ty sama
Souhlas s Petrou.
Držím palce a chápu, že hormonální těhukoktejl spolu s čerstvou zamilovaností a touhou musí být náročný a není jednoduché vidět věci objektivně.
Doufám, že se všechno vyřeší ke spokojenosti všech a ty se budeš v těhu těšit na miminko a jiné starosti mít nebudeš.
Vene píše: … ale já to všechno vím. Neodcházím o svého přítele a ani mě to nenapadlo, a rozhodně bych nesouhlasila, kdyby ten druhý chtěl odejít od své rodiny (navíc on tvrdí, že nechce rozbíjet můj vztah). Každý má svou rodinu, a tak to prostě zůstane.Pokud jsi takle rozhodnutá tak není co řešit
Bohužel člověk nemůže poručit tomu, co cítí … Navíc v práci trávím víc času než se se svým přítelem … Chce to vydržet do mateřský.
kamča přesne tak…človek si nedokáže vážit vecí až když je ztratí a uvedomí si to
zakladatelko držím ti palce at rozum zvítězí
Vene,
chci tě podpořit. Snadno se nám, ostatním, co se do toho nezamotaly, radí, že…
Je mi líto, že jsi se do takové situace dostala a jediné, co mi přijde smysluplné, je holt nyní trpět, a to tak, že prostě šéfa „zrušíš“ co nejdříve… a časem zapomeneš… protože když si ho budeš chtít třeba ještě na chvilku užít, riskuješ, že se to provalí, totálně se vše pokazí a pak zjistíš, že to za to nestálo…
S přítelem zatím fungujete bez problémů, s šéfem byste třeba nebyli s to spolu být.. tím se uklidňuj.. a uvidíš, narozením prcka nebudeš mít čas to moc řešit a ono by se to mělo nějak uklidnit…
Tak držím palce, at se z toho citového maléru dostaneš co nejdříve… bez pochybností apod. Zasloužíš si to i ty, i partner i mimko…
Tak ať je brzy líp!
E.
Ufff, já bych šla asi na nemocenskou - jako těhotná, tím pádem bych ztratila šéfa z očí a soustředila se na příchod miminka.
Tím si zaměstnáš mysl a utřídíš si v hlavě, co vlastně doopravdy chceš.
Buď tak nebo onak, každopádně Ti držím palce, abys to rozlouskla ke spokojenosti vás všech. A pokud to dopadne nakonec tak, že zůstaneš s přítelem a na šéfa se vykašleš, budeš si víc vážit sama sebe,........
.
hm tak mě napadlo lautr to samý jako radúnu. Jít na neschopenku.
Dál mám ale názor radikálnější.
S tímhle bys měla opravdu ale opravdu přestat.
Ona má rodinu a ty ji budeš mít taky - a nechtěj si ji kvůli pár feromonům nechat sebou samou rozbít.
To si zakaž. Zabiješ tím hned dvě mouchy jednou ranou:
přestaneš mít výčitky a neohrozíš rodinu.
A HOLKA - jednu věc ještě: to, co teď tvůj nadřízený dělá svojí manželce s tebou - TAK TO PŘESNĚ BY JEDNOU DĚLAL TOBĚ.
A ještě si představ, že by Tobě totéž dělal Tvůj trvalý partner. Hezká představa?
ujet může každej, ale stopni to včas.
Jo a jak píšeš, že „člověk nemůže poručit tomu, co cítí“ - může. Otázka je, jestli se poslechne. Jestli Tvá vůle je natolik silná, aby poručila hormonům.
Mimochodem - zkus sama sebe odradit představou, že hned až odejdeš na mateřskou, Tvůj šéf tam dostane novou kost a bude tam s ní provozovat to, co tam teď provozuje s tebou (i když říkáš, že to jsou „jen“ polibky).
A nedávno tady byl jeden maskovaný chlap, který řešil velmi podobný problém a potom zveřejňoval názory uživatelek kdesi na pánském webu.
Takže: proto se můžu zdá možná trošku ráznější, ale říkám to na plnou hubu jak si to myslím.
Tak já se přidávám k holkám, vykašli se na něj a rychle si poruč zapomenout, či jdi na neschopenku. Taky jsem byla zblblá do šéfa jeden čas, ale to jsem ještě nebyla vdaná ani jsem nebyla těhu, ale už jsem chodila s mým manželem. Sem tam padla mezi mnou a šéfem pusa, nic víc. Ale trochu jsem se do toho začala zamotávat a měla výčitky svědomí (šéf byl rozvedenej, ale vázat se nechtěl), tak jsem změnila práci a během měsíce jsem ho úplně vymazala z hlavy a došlo mi, že takového chlapa bych doma ani nechtěla a že vlastně mám suprového kluka, kterého jsem si pak za rok vzala. Takže za mě: „Sejde z očí, sejde z mysli“.
ahoj zakladatelko …
byla jsem v podobné situaci, milovala jsem prostě dva! Zůstala jsem s přítelem, protože ten chtěl do budoucna dítě, narozdíl od toho druhého, který byl starší a na své další dítě by se v jeho věku necítil, když jsem byla s jedním, měla jsem výčitky vůci druhému a naopak, chvíli jsem v tom měla maglajz, pak naštěstí hormony ustoupily trošku stranou a já se rozhodla rozumem a pro přítele … milenec mě doteď zřejmě miluje, občas se vidíme, mám ho pořád ráda, je to také skvělý člověk, ale vše je udržováno už jen v přátelských mezích … takže rozum zvítězil, jsem přesvědčenám, že jsem se rozhodla správně, protože chci rodinu … ![]()
hodně štěstí: rada,jdi na mateřskou ať tě to víc nezraňuje, soustřeď se na mimi a na přítele,oba dítě chcete a buď se to po narození dítětě a v době těhu zlepší, nebo po čase půjdeš vlastní cestou, teď se nic jiného dělat nedá, až přestaneš myslet na šééfa a začneš si tím pádem více uvědomovat, že v tobě roste nový tvůj + přítelův - váš společný život, tak tě tvůj přítel třeba tak podrží, podpoří, že budeš šťastná za chlapa, kterého máš doma … věř mi z té mé zkušenosti, hormony dělají divy, jsem ráda,že se to tehdá neprovalilo, ztratila bych skvělého chlapa pro život, kterého teď mám ![]()