Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Ahoj holky. V poslední době trpím takovými stavy, že kdybych je měla popsat jedním slovem - chce se mi vylítnout z kůze. Dřív jsem to nikdy nepoznala, špatnou náladu jsem občas měla, ale to přece každá z nás. Trvá to tak půl roku - často mi večer před usnutím buší srdce, nebo nemůžu vysedět (vyležet) na jednom místě, musím vstát a něco udělat, jinak bych se asi zbláznila. Není to nervozita, ale něco mnohem horšího, co se strašně těžko popisuje. Už mě netěší, co mi dělalo radost dřív a pak taky mívám nějaké zrakové potíže, nebo co - na různých místech vidím něco jako mlhu a nebo takové vteřinové záblesky jako od foťáku. Holky, předem díky za reakce a doufám, že mě uklidníte, že ještě nejsem blázen, že tím trpíte taky a je to normální u ženských, co jsou už dva roky na mateřské ![]()
ahoj pomy,
já nevím, ale zašla bych k doktorovi, ty zrakové potíže bych nepodceňovala (no, ono i to ostatní). Ať máš jistotu.
R.
Ahoj Pomy!
Asi vim jak ti pomoc,ale potrebuji vic info. jestli nechce verejne, posli mi je jako soukr. zpravu.
Masožravko, a co konkrétně Tě zajímá? Popsala jsem všechny příznaky ![]()
Klepes se, mas tres tela, poti se ti dlane? mas pocit nedostatku vzduchu? Brala jsi nekdy anxiolitika, nebo antidepresiva? navazuji tyhle pocity na nejakou stresovou reakci? Nebo to mas treba jen pred menses? Trpis na migreny?
Ahoj, příznaky které popisuješ odpovídají přesně něčemu co jsem zažívala/zažívám s mým manželem. Při ukončení VŠ žil v takovém tlaku a pod stálou depresí, že jsem myslela, že to bude jeho konec. Po státnicích se místo úlevy vyloženě složil a od té doby se u něho (teď už chválabohu občas) projevují stejné příznaky, o kterých mluvíš. Byl na x-vyšetření zraku, hlavy, mozku a všeho a nic… Je to už 6 let od té hrozné doby a přesto si i dnes ve chvílích stresu ztěžuje, že špatně vidí a bolí ho hlava. K psychologům bohužel důvěru nemá a k žádnému by nešel, proto s tím bojujeme sami.
Nepíšeš nic bližšího, ale tipuju, že jsi taky pod tlakem a nejspíš jsi „přechodila“ poporodní depresi. Pokud nejsi stejně nedůvěřivá jako můj drahý moc bych ti doporučovala nějaké konzultace s odborníkem - určitě to pomůže.
Držím palce a věř, že ti moc rozumím…
Kdo nezažil, nepochopí…
Jestli jsi z Phy, tak bych ti doporucovala navstevu Centra krizove intervence v Bohnicich. Nebo navstevu u psychologa, event. psychiatra. To co popisujes se zda jako Anxiosne-depresivni syndrom.
Neni to nic hrozneho
. Nekdy staci psychoterapie, zmena prostredi, slaba davka anxiolitik. Hlavne to nepotlacovat, ale lecit.
To se mi moc nezdá, sama mám právě anxiózní syndrom, ale příznaky mám úplně jiné. Určitě nic nezkazíš, když se poradíš s odborníkem, mně docela pomohl, ikdyž mě objednal až za půl roku, co jsem se odhodlala k němu jít ![]()
proto bych ti doporucovala jit do nejakeho krizoveho centra, je-li ta uzkost masivni. tam te vemou hned, pomuzou a daji doporuceni na odbornika.
Ahojky Pomy stejné stavy jsem měla já večer hrůza , bušilo mi srdce,špatně se mi dýchalo točila se mi i hlava a vzadu v hlavě jakési brnění to později přecházelo do nohou.Musela jsem něco pořád dělat abych se nezbláznila.Pak to dospělo tak že jsem se bála večer si jít lehnout že zase budu mít příznaky.Nakonec po kompletním vyšetření samozřejmně vše v pořádku jsem navštívila psychiatra.Můžu ti upřímně říct že po absolvování všech vyšetření kdy mi stále říkali že je vše ok,tento doktor už po popisování mých potíží mi řekl co mi asi je (agorafobie)se mi děsně ulevilo.Dostal jsem antidepresiva a dnes již jsem v naprostém pořádku.Moje doporučení zní -neodkládej to ,stav se může pomalu zhoršovat!!!Není to nic příjemného a věř že navštívit psychiatra dnes už není nic neobviklého
Holky, včera jsem četla něco o kineziologii, máte s tím zkušenosti?
Úzkost a deprese jsou nemoc a nemusíš se stydět jít k doktorovi a popřípadě brát antidepresiva. Já je beru, mám deprese od malička. Moje babička je měla a máma taky.
Ahoj holky, píšu svůj první přáspěvek. Mám krásnou Dianku, 7 týdnů a hnusnou depresi. Koncem šestinedělí jsem to nevydržela a zašla za psycholožkou - ta byla prima a pak psychiatričkou- ta je sama blázen , ale napsala mi antidepresiva. Tedˇ čekám kdy konečně zaberou - trvá to pár týdnů, manžel je se mnou doma na OCˇR a není to žádná sranda ani pro jednoho z nás. Vůbec se nestydím, že chodím na psychiatrii, jen už chci aby mi bylo líp. Malou jsem odstavila od prsu po 10dnech! Ale o těch věcech, co mě při kojení napadaly, mluvím opravdu jen s lékařem. Někdy mám pár dní klid a pak přijde tak silnej záchvat, že bych nejradši skočila z okna a musím si vzpomenout, že mám miminko a milujícího a milovaného manžela abych to neudělala. K malé hledám složitě cestu a mám pak jen další výčitky, že nejsem správná máma. Prostě kolotoč. Dnes mám lepší den a dofám, že budou přibývat. Nějaký depky jsem mívala už v pubertě, ale z toho se člověk vybulí a má pokoj, ale to, co zažívám tedˇ je opravdu horor a jestliže je deprese nemoc, tak já ji léčím! Připadám sis sice jako blázen , ale to je prý taky normální. Máte někdo podobný zkuenosti? Napište mi prosím, že to přejde!