Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Úzkosti, strach z nemocí, hypochondrie?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
6.10.20 19:28
Měla jsem podobné stavy… Pomohl psychiatr a Elicea.. Určitě si zajdi… Zbytečně se trápís…ja brala léky zhruba rok… A jse. Zase tam kde bych měla být.. Strach mám ale naprosto normální zdravý… Předtím mi 24 hodin v kuse jelo to že moje děti určitě umrou na všechno možné, nebo já… Spustila to moje náhlá operace, kdy se nakonec nádor nepotvrdil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.20 19:30
Než se k němu dostaneš nasad si magnesko… Já zkoušela čaje, Bachovky atd nepomohlo nic… Dle dr. Blokace tvorby hormonu po stresové situaci…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.10.20 19:44
Ahoj, řešila jsem nyní něco podobného - korona a vyhrocená situace v práci, přepracovanost a vyhoření, kdy jsem neměla už vůbec oddělený pracovní a soukromý život, před spaním jsem řešila pracovní e-maily a běžně si přehrávala, co musím dělat zítra. Na práci mi velmi záleželo a špatně jsem snášela, když se něco nepodařilo. K tomu složitá situace s tím, jak vyřešit bydlení a společný život s partnerem.
Rakoviny se kupodivu ani nebojím, ale náhlého úmrtí ano. Až letos díky koroně zjišťuju, co všechno se může v těle nečekaně pos*at 
. V noci jsem nespala, protože jsem měla strach zavřít oči, abych se nezačala ze spánku dusit. Nemohla jsem zůstat sama, přestala jsem jíst. Krom toho jsem měla/mám řadu i fyzických projevů, kdy nejsem schopná odlišit, co jsou nervy, a co vážný problém - bolí to stejně. Těch doktorů jsem tak oběhala dost a dost, vezla mě i záchranka.
Výsledek zatím je, že něco bude tetanie, něco panická porucha.
Jak dlouho tvůj stav trvá?
Zatím bojuju za pomoci psycholožky a také paní, která se mi několik hodin věnuje, mluví se mnou podrobně o dětství, vztazích, práci atd. a u toho mě masíruje. Bohužel je to finančně celkem nákladné, ale na akutní zklidnění něco takového vřele doporučuju. Sama jsem v nějaké alternativní věci nevěřila, ale zatím mi tento způsob zabral velmi dobře.
Zpočátku jsem brala Neurol, abych se uklidnila a dokázala vyspat. Předepíše jej i obvodní lékařka. Ten je ovšem návykový, měl by být pak nahrazen antidepresivy - a ty buď taky může předepsat obvoďačka, ale u rozjetých poruch už je to spíš záležitost psychiatra, kterému se teda zatím i se žádankou vyhýbám.
Valím do sebe čaje (kozlík, konopí, meduňka, třezalka), přírodní prášky na spaní, snažím se cvičit, chodit ven a hlavně zdravě jíst. Pomohly i aktivity s kamarády nebo s rodinou, kdy jsem unavila tělo i hlavu a čaj mě už jen příjemně „dorazil“. Pokud se situace zhorší, tak holt ty prášky jíst budu. Nechci AD brát proto, že s nimi zkušenost mám a sice se člověk zklidnil, ale dva roky byl ten svět takový nijaký, měla jsem vymazané emoce.
Zpočátku doporučuji jít na nemocenskou.
Nedokázala jsem po záchvatech nebo probděných nocích vůbec pracovat, potřebovala jsem přenastavit režim. Víc být offline - sezení u internetu zvyšovalo úzkosti, s knížkou, na zahrádce, neřešit pracovní věci třeba v osum večer, učím se nebýt pořád ochotná a k dispozici. Během chození do práce to nešlo, měla jsem záchvat za záchvatem, které se zhoršovaly prací.
Nemyslím si, že mám vyhráno, ale chci se poprat s příčinou. To doporučuji i Tobě - zajít za odborníkem a najít příčinu, ne jen řešit důsledky. Řeš to včas, jinak tě dají pak dokupy možná až v léčebně.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.10.20 20:00
@Anonymní píše:
Ahoj, řešila jsem nyní něco podobného - korona a vyhrocená situace v práci, přepracovanost a vyhoření, kdy jsem neměla už vůbec oddělený pracovní a soukromý život, před spaním jsem řešila pracovní e-maily a běžně si přehrávala, co musím dělat zítra. Na práci mi velmi záleželo a špatně jsem snášela, když se něco nepodařilo. K tomu složitá situace s tím, jak vyřešit bydlení a společný život s partnerem.Rakoviny se kupodivu ani nebojím, ale náhlého úmrtí ano. Až letos díky koroně zjišťuju, co všechno se může v těle nečekaně pos*at
Výsledek zatím je, že něco bude tetanie, něco panická porucha.Jak dlouho tvůj stav trvá?
Zatím bojuju za pomoci psycholožky a také paní, která se mi několik hodin věnuje, mluví se mnou podrobně o dětství, vztazích, práci atd. a u toho mě masíruje. Bohužel je to finančně celkem nákladné, ale na akutní zklidnění něco takového vřele doporučuju. Sama jsem v nějaké alternativní věci nevěřila, ale zatím mi tento způsob zabral velmi dobře.
Zpočátku jsem brala Neurol, abych se uklidnila a dokázala vyspat. Předepíše jej i obvodní lékařka. Ten je ovšem návykový, měl by být pak nahrazen antidepresivy - a ty buď taky může předepsat obvoďačka, ale u rozjetých poruch už je to spíš záležitost psychiatra, kterému se teda zatím i se žádankou vyhýbám.
Zpočátku doporučuji jít na nemocenskou.
Valím do sebe čaje (kozlík, konopí, meduňka, třezalka), přírodní prášky na spaní, snažím se cvičit, chodit ven a hlavně zdravě jíst. Pomohly i aktivity s kamarády nebo s rodinou, kdy jsem unavila tělo i hlavu a čaj mě už jen příjemně „dorazil“. Pokud se situace zhorší, tak holt ty prášky jíst budu. Nechci AD brát proto, že s nimi zkušenost mám a sice se člověk zklidnil, ale dva roky byl ten svět takový nijaký, měla jsem vymazané emoce.
Nedokázala jsem po záchvatech nebo probděných nocích vůbec pracovat, potřebovala jsem přenastavit režim. Víc být offline - sezení u internetu zvyšovalo úzkosti, s knížkou, na zahrádce, neřešit pracovní věci třeba v osum večer, učím se nebýt pořád ochotná a k dispozici. Během chození do práce to nešlo, měla jsem záchvat za záchvatem, které se zhoršovaly prací.
Nemyslím si, že mám vyhráno, ale chci se poprat s příčinou. To doporučuji i Tobě - zajít za odborníkem a najít příčinu, ne jen řešit důsledky. Řeš to včas, jinak tě dají pak dokupy možná až v léčebně.
Ahoj, děkuji všem. Už je to několik měsíců, ale přes léto to bylo lepší (sluníčko, dlouho světlo, dovolená). Též pracuji ve zdravotnictví, urgentní obor, práce s covidovými pacienty. Dlouhodobá přetíženost, špatné pracovní podmínky, stres, doma nepochopení…Také pocituji různé fyzické příznaky, které se mění…každý mě ale vyděsí a vidím ty nejhorší nemoci, úplně mě to rozloží, ale nechci lítat po vyšetřeních…zkoušela jsem lexaurin, někdy i neurol…pomůže, ale nechci brát pravidelně…v téhle době navíc omezení různých aktivit, které mi dělaly dobře…
- Citovat
- Upravit
6.10.20 20:03
Mám to samé. Silné fyzické příznaky, naštěstí bez odpovídajícího nálezu. Nemoci se bojím, právě kvůli těm fyzickým stavům. Je to děs. Neurolog předepsalNeurol, zatím neberu a zkouším to sama.. mám to už 4 roky a poslední rok se to velmi zhoršilo. Vyšetřena jsem byla snad na vše, takže zbývá psychika..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.10.20 20:24
Jaj, zdravotnictví je prekérka, i když zdravotníky obdivuji. U mě (také dělám s lidmi, ale ne zdravotnictví) jde přenastavit práci snadněji, u tebe to bude složitější.
No, fakt doporučuji zajít k odborníkovi, protože předpokládám, že není možné jen tak z práce odejít a stresu doma se člověk taky těžce vyhýbá. Někteří odborníci jsou zaměřeni přímo na psychosomatiku, rozeberou a poradí, co dál. Ale chce to teď jednak intenzivnější sezení (aspoň co týden, než se člověk stabilizuje) a taky trpělivost - jenže to zařídí možná tak psycholog na keš, než přes pojišťovnu.
Rozhodně neotálej, na tebe korona tlačí přímo, jsi v oboru, kde ten tlak bude nyní jen větší a větší.
Jen tak bokem, sestřenice pracuje ve školství a obor nyní opouští úplně. Jednak taky korona, karantény, a také už dlouho zvyšující se tlak rodičů i nadřízených. Do toho rozchod, citlivější povaha. Zapírala se tak dlouho, až ji tělo poslalo prostě do háje. Začíná od píky se spaním, stravou…
- Citovat
- Upravit
6.10.20 20:32
@Anonymní píše:
Ahoj, děkuji všem. Už je to několik měsíců, ale přes léto to bylo lepší (sluníčko, dlouho světlo, dovolená). Též pracuji ve zdravotnictví, urgentní obor, práce s covidovými pacienty. Dlouhodobá přetíženost, špatné pracovní podmínky, stres, doma nepochopení…Také pocituji různé fyzické příznaky, které se mění…každý mě ale vyděsí a vidím ty nejhorší nemoci, úplně mě to rozloží, ale nechci lítat po vyšetřeních…zkoušela jsem lexaurin, někdy i neurol…pomůže, ale nechci brát pravidelně…v téhle době navíc omezení různých aktivit, které mi dělaly dobře…
máte rozjetou úzkostnou poruchu, a to žel fest
vlastně si to celé popisujete sama, učebnicově, a ano, nedivím se
pokuste se něco s tím dělat, dělat pro sebe, než Vás to složí úplně a onemocníte i telesně, to by byla škoda, žádnej pacient na světě za to nestojí, zničit se kvůli němu psychicky, a když se ještě přičtou špatné pracovní podmínky…přetíženost
začněte to rozmotávat, vemte si dovolenou nebo na chvíli neschopenku s vycházkama…psychoterapii…cokoliv co pomůže…začít s terapií světlem až budou tmavé dny…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.10.20 21:01
@Anonymní píše:
Ahoj, děkuji všem. Už je to několik měsíců, ale přes léto to bylo lepší (sluníčko, dlouho světlo, dovolená). Též pracuji ve zdravotnictví, urgentní obor, práce s covidovými pacienty. Dlouhodobá přetíženost, špatné pracovní podmínky, stres, doma nepochopení…Také pocituji různé fyzické příznaky, které se mění…každý mě ale vyděsí a vidím ty nejhorší nemoci, úplně mě to rozloží, ale nechci lítat po vyšetřeních…zkoušela jsem lexaurin, někdy i neurol…pomůže, ale nechci brát pravidelně…v téhle době navíc omezení různých aktivit, které mi dělaly dobře…
Proto doporučuji psychiatra a vybraní vhodných léků… ELICEA např. Není žádná návyková hruza… Lepší pravidelně brát něco co účinkuje než být každý den na zhrouceni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.10.20 22:25
Přesně vím o čem mluvíte. Spustilo se mi to po porodu první dcery, porod složitý s komplikacemi po porodu a cca rok lítání po doktorech, ztráta laktace chvíli po porodu ze stresu a totální vyhoření, kdy jsem si dávala za vinu, že jsem neustále nemocná a nedokážu se pořádně starat o dceru. Dříve jsem byla veselá povaha, nebála jsem se a neřešila prkotiny. Nyní je ze mě uzlíček nervů. Neustále mám strach o děti, strach z každé nemoci, strach z toho, že onemocním já třeba rakovinou a manžel by byl na děti sám…řeším a mám stres jít na očkování k dr. jen abychom si něco neodnesli, neustále sleduju děti i sebe. Cítím se jako úplný blázen, stydím se za sebe a o to víc, když si toho všiml i můj manžel a okolí (rodiče) mi již několikrát řekli, že vše strašně přeháním. Trpí tím dcera, jelikož ve 4 letech není ve školce ze strachu, že by byla nemocná a nakazila i tu mladší.
Nikdy jsem pomoc nehledala, stydím se za to a zároveň jsem si vědoma, že semnou není vše jak dříve 
Poprvé až dnes vidím, že někomu se honí hlavou podobné myšlenky.
- Citovat
- Upravit
6.10.20 22:36
@Anonymní píše:
Dříve jsem byla veselá povaha, nebála jsem se a neřešila prkotiny. Nyní je ze mě uzlíček nervů. Neustále mám strach o děti, strach z každé nemoci, strach z toho, že onemocním …
ano, naopak, je to velice časté
často to spouští hormonální změny, např po porodu, kojení…kolem přechodu…nejste toho viníkem
kdyby měli chlapi čelit takovým hormon. výkyvům jako ženský, polovina z nich se houpe někde na stromě v lese
nemáte na tom žádnou vinu, pokuste se to brát tak, a ano existuje pomoc, má to řešení, nebojte se jej vyhledat
já byla po porodu prvního ten nejvíc happy člověk na světě co existoval
a po porodu třetího jsem padla do takovejch s–aček, až se tomu nechce dnes věřit…přitom vše bylo OK, zalito sluncem, poník blil duhu, a tak dále… a já měla v hlavě jen 50 odstínů tmy, něco z toho bylo hormony a zbytek totálním nevyspáním co se vleklo
humáč
matka má ještě jednu dobrou motivaci, proč s tím něco dělat, své děti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.12.20 17:39
Hele taky trpim Hypochondrii a ted treba celi den riham a hrozne to hroti ma nervama sem uplne v hajzlu a nevim co s tim je to spatny 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.1.21 19:54
Mam to stejně, jak deti vyboci necim z normálu už jsem na nervy.. Mam panickou hrůzu ze se jim neco stane. Ale ja mam ještě k tomu bonus, ze mam strach ze selhání sebe sama vuci nim. Ze neco udělám špatně. Hodně veci delam automaticky a jsem roztrzita a uplne trpim panikou ze neco udělám špatně. Mam 2,5 letou a 5,5 měsíčního. Treba pred chvíli jsme ji nalila dzus. A ona mi tvrdioa ze ti neni džus uplne jsem znejistela co jsem ji to nalila. Napila jsem se a chutnalo to jako džus ale kazdej normální clovek by se tim dal nezabyval a ja to radši vylila a jeste do ted blbka přemýšlím jestli to byl fakt ten dzus. A jde na me pak uplne panika jestli jsem ji tam nenalila třeba lestidlo do mycky.. Mozek mi sice reknen si blbá to by nepila a ty bys to taky na chuti cejtila… Navíc ho mam ve skrini uplne mimo kuchyn radsi ale stejne se mě dal ta představa drzi. Zacala jsem chodit k psycholozce.. Doufam ze me toho brzo zbavi… Uvedomuju si jakej jsem labil a nesnasim se za to. Ani nevim kdy to zacalo, ale taky se jedno těhotenství nepovedlo. Asi to me celkove psychice nepridalo ale ona uz predtim nebyla nic moc.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Ahoj, vždycky jsem byla úzkostnější, od doby co jsem opakovaně potrácela a zjistila, jak lehké je něco ztatit…ale nyní mám pocit, že to už překročilo únosnou hranici. Bojím se různých nemocí, pozoruju sebe i děti, mám strach o rodiče. Ve všem vidím to nejhorší. Poslední dobou mám i narušený spánek, budím se bušením srdce, cítím stres, vnímám každé píchnutí v těla, křeč, bolest…nejvíc se bojím rakoviny, ale i jiných vážných nemocí (infarkt, covid,…). Když někde něco slyším, mám strach že tím onemocní děti. Nejvíc se bojím usínat, k večeru je úzkost největší. Když jsem v práci či mezi lidma je to lepší, nemám čas se tolik pozorovat. Mám hrozný strach, že umřu brzy…v posledním roce jsem měla hodně stresů doma, a v tohle to asi vyústilo…Poradítě nějaký přírodní prostředek na potlačení úzkosti? nebo musím k doktorovi?