V domě je asi duch
- Fotoalbum (10)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@warita píše:
ano, u tebe to bude neco jineho…a muzu ti rict, ze kdybych ja videla nejake plazici se stiny, tak se zblaznim hruzou a to myslim doslova. Ja se totiz chorobne bojim duchu, i kdyz jsem zadneho nikdy nevidela.
Stejne jako ty se nemohu dovat na horrory. Videla jsem nejake utrzky hororu v detstvi a dodnes se bojim. Strach prichazi spolu se tmou, jit v noci po tme na zachod je nemyslitelne, taky se bojim zustat doma vecer sama. Ale to jak kdy. Mam dny, kdy jsem v pohode, a jindy musim mit v celem byte rozvicene svetlo.
Mam takove ruzne tiky. Napriklad se v noci bojim sednout na zachod. Znervoznuje mne to, ze pod sebe nevidim, stale mam pocit, ze tam neco v te mise na mne ciha. Kolikrat jsem se tak vyhecovala, ze jsem musela curat do odmerky, protoze jsem si proste na ten zachod nemohla sednout. Obcas se bojim se podivat i do zrcadla. Mam strach, ze v odraze neco za sebou uvidim, nebo zase naopak neuvidim to, co za mnou stoji al teprve, kdyz se obratim. Mohla bych napsat cele knihy o tom, ceho vseho se ja bojim, je to uplne absurdni a vubec nechapu, proc to tak mam. Manzel to nedokaze pochopit, ale respektuje muj strach a je strasne hodny, takze mi rekl, ze kdybych v noci potrebovala curat, tak at se nebojim ho probudit, ze se mnou na ten zachod pujde. Je zlaticko.
Tak to Tě opravdu lituju 
To musí být hrozně omezující. Co terapeut? Nepomohl by? Nebo nechat všude svítit? Ledky moc nebaštěj elektřinu 
Manžel musí být ze zlata! 
Víš já tyhle entity vídám od útlého dětství, snad od dvou let. Kam až mi paměť dosáhne. V dětství jsem na tom byla stejně. Taky strach ze tmy a pod. Ale ten strach zmizel s nástupem puberty. Když vidím pohybující se postavu, malý stíny, zvuky a pod, tak to prostě vysvětluju jako něco reálného, neparanormálního. Jinak bych už byla u cvokaře. Faktem je, že se to vysvětlit nedá, protože to nemůže být stín můj, tv vypnutá, okna zatažená těžkým závěsem. Je to bl. bý, ale dá se s tím žít. Nebo si zvyknout, i Ty by jsi si zvykla. V mých třinácti jsem šla na wc, vrátila se do pokoje, lehla a přikryla. Jen jsem to udělala, něco ze mě prudce strhlo přikrývku a odletěla 4m na druhý konec pokoje. Doběhla jsem pro ní a týden spala při světle 
Jednou mě něco chytlo ve spánku za nohu, ale to mohla být spánková paralýza. Všechno to zní hororově, ale ve skrytu duše doufám, že se to dá vysvětlit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
U mé kamarádky, která pracuje na ARO se jim objevuje nad pacienty pravidelně pán v klobouku. Prý mají odzkoušené, že když se zjeví pacient se uzdraví. Vidělo ho víc personálu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Marcam píše:
U mé kamarádky, která pracuje na ARO se jim objevuje nad pacienty pravidelně pán v klobouku. Prý mají odzkoušené, že když se zjeví pacient se uzdraví. Vidělo ho víc personálu.
Dobrý Mimochodem, jen ze zvědavosti, zjevuje se ještě někdo v opačném případě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Borůvka1990 ja myslim, ze to realne vysvetleni mit muze. I kdyz ta odletavajici pokryvka zni dost extremne.
Mne mama vypravela, ze jako dite casto trpela na namesicnost. Epizody si nevybavovala, ale ze po byte nejspise chodila vi, protoze obcas tomu neco nasvedcovalo. Napriklad mi rekla, ze se jednou probudila na to, ze ji je zima, protoze nema perinu. Myslela si, ze ji skopla na zem, ale nebylo tomu tak. Prohledala cely pokoj, nikde nic, sla se podivat na zachod, jestli nahodou nebyla s perinou tam a nenechala ji tam v polospanku, ale nebyla tam. Neco ji naseptavalo jit do kuchyne a tam ji taky nasla, uhledne slozenou na jidelnim stole. S nejvetsi pravdepodobnosti to udelala ve spanku.
I ja mam pribeh s amesicnosti, kdyz mi bylo cca 17. Uz jsem spala, bylo pozde vecer a mama se rozhodla, ze jeste povesi pradlo z pracky. Rozsvitila u nas na chodbe a to mne probudilo (mela jsem prosklene dvere). Myslela jsem si, ze jsem vzhuru, ale opet nebyla jsem tak uplne. Naraz sileny rev, mama busila do dveri, kopala do nich, rvala az otevru, lomcovala klikou… ja oci navrch hlavy, pribehla jsem ke dverim, snazila se je otevrit, ale nejak to neslo, byly zasekle. Tak kricim na matku, ze co se deje? Nemuzu ty dvere otevrit! A naraz bylo ticho, mama neodpovidala, tak jsem si rekla, ze uz je asi vse OK a sla si lehnout.
Rano jsem z mami lamala, proc tak silene vyvadela v noci. Mama na mne nechapave koukala a tvrdila mi, ze to ja jsem vyvadela a bratr to dosvedcil. Pry se to odehralo takto: mama vesi pradlo kdyz naraz z meho pokoje rev, kopani do dveri, lomcovani klikou a uplne nepricetny krik. Tak mama otevrela dvere a ja tam stojim, nepritomny vyraz ve tvari, nereaguju na otazky, koukam skrz matku. Tak mne mama vzala za ruku, odvedla k posteli, ja si bez jedineho slova poslusne lehla a spala dal.
Ja bych strcila ruku do ohne, ze to bylo presne naopak. Nemohla jsem tomu verit, mam to uplne obracene v pameti.
Co z toho plyne? Ze kdyz se clovek probudi, nemuze vubec verit nicemu abnormalnimu, co se deje, protoze to muze vse byt vyplod spiciho mozku. Takova je pravda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@warita píše:
@Borůvka1990 ja myslim, ze to realne vysvetleni mit muze. I kdyz ta odletavajici pokryvka zni dost extremne.Mne mama vypravela, ze jako dite casto trpela na namesicnost. Epizody si nevybavovala, ale ze po byte nejspise chodila vi, protoze obcas tomu neco nasvedcovalo. Napriklad mi rekla, ze se jednou probudila na to, ze ji je zima, protoze nema perinu. Myslela si, ze ji skopla na zem, ale nebylo tomu tak. Prohledala cely pokoj, nikde nic, sla se podivat na zachod, jestli nahodou nebyla s perinou tam a nenechala ji tam v polospanku, ale nebyla tam. Neco ji naseptavalo jit do kuchyne a tam ji taky nasla, uhledne slozenou na jidelnim stole. S nejvetsi pravdepodobnosti to udelala ve spanku.
I ja mam pribeh s amesicnosti, kdyz mi bylo cca 17. Uz jsem spala, bylo pozde vecer a mama se rozhodla, ze jeste povesi pradlo z pracky. Rozsvitila u nas na chodbe a to mne probudilo (mela jsem prosklene dvere). Myslela jsem si, ze jsem vzhuru, ale opet nebyla jsem tak uplne. Naraz sileny rev, mama busila do dveri, kopala do nich, rvala az otevru, lomcovala klikou… ja oci navrch hlavy, pribehla jsem ke dverim, snazila se je otevrit, ale nejak to neslo, byly zasekle. Tak kricim na matku, ze co se deje? Nemuzu ty dvere otevrit! A naraz bylo ticho, mama neodpovidala, tak jsem si rekla, ze uz je asi vse OK a sla si lehnout.
Rano jsem z mami lamala, proc tak silene vyvadela v noci. Mama na mne nechapave koukala a tvrdila mi, ze to ja jsem vyvadela a bratr to dosvedcil. Pry se to odehralo takto: mama vesi pradlo kdyz naraz z meho pokoje rev, kopani do dveri, lomcovani klikou a uplne nepricetny krik. Tak mama otevrela dvere a ja tam stojim, nepritomny vyraz ve tvari, nereaguju na otazky, koukam skrz matku. Tak mne mama vzala za ruku, odvedla k posteli, ja si bez jedineho slova poslusne lehla a spala dal.
Ja bych strcila ruku do ohne, ze to bylo presne naopak. Nemohla jsem tomu verit, mam to uplne obracene v pameti.
Co z toho plyne? Ze kdyz se clovek probudi, nemuze vubec verit nicemu abnormalnimu, co se deje, protoze to muze vse byt vyplod spiciho mozku. Takova je pravda.
Já taky bývala náměsíčná, naštěstí jen v dětství. Asi do cca 10ti let. Byla jsem kvůli tomu i u psychologa. Ten nic moc nezjistil. Bohužel se stalo, že se mě,,něco" pokusilo zabít. Tehdy poprvé mi doma uvěřily, že vidím duchy. Babička pozvala faráře, aby dům vyčistil. Zajímavý bylo, že mi rázem skončila náměsíčnost. Co se tehdy stalo jsem zjistila až o dva roky později, kdy mi to řekli. Do tý doby jsem ani nevěděla, že u nás byl farář, protože jsem byla ve škole. Pamatuju jak se mi ulevilo, když mi uvěřili, do tý doby mi říkali, že jsou to jenom výplody mý hlavy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Marcam píše:
@Borůvka1990 v opačném případě se nic neobjevuje
Nebo to jen nevidí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Si myslím že něco mezi nebem a zemí existuje 
kdyby neexistovala klinická smrt tak je těch důkazů odost méně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Měla jsem taky co dočinění s duchy a musím říct, že to není vůbec příjemné. Nakonec jsem dala na radu známé „čarodějnice“ (ona i tak vypadala), s duchem si slušně promluvila, že já mu opravdu nepomůžu a ať odejde. Pro jistotu jsme nastkali pod prahy a do oken alobal a byl pokoj. Vím zní to úsměvně, ale to je tím jak to raději píšu. Kdybych to psala natvrdo jak se to stalo je tady prázdno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj všichni, po dnešní noci potřebuji najít podobného blázna, pokud takový je. Včera jsme měly s přítelem zapálené dvě svíčky, zelenou a modrou, nic neobvyklého, už dva dny nám nešla zapálit žlutá svíčka, tak jsme jí tam nechali. Když jsme šly spát, sfoukly jsme svíčky, byla tma a usnuly jsme, ve čtyři jsem se vzbudila s pocitem, že se mě někdo dotkl, přítel spál, tvrdým spánkem a když jsem se otočila hořela TA žlutá svíčka, vzbudila jsem přítele a ten se ptal proč a jak jsem to zapálila, když jsem mu vysvětlila, že jsem to nebyla, dost se divil, usnuly jsme. Jsem od malinka nemocná a ted bojuji s pokročilou anorexií. Stalo se někomu něco podobného?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Myslis, ze ti ta anorexie zpusobuje halucinace, nebo jakou spojitost tohle ma s tou svickou.
Co se tyka te svicky, lidi v namesicnosti delaji vselijake veci. Moje mama napriklad odnesla perinu do kuchyne, uhledne ji slozila a sla si zase lehnout. Probudila se na to, ze ji je zima a nedokazala najit perinu. Nakonec ji teda nasla v kuchyni.
I ja mam zajimave zkusenosti s namesicnosti a se spankovou paralyzou. By ses divila, co clovek dela a zazije ve spanku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jo, já jsem kdysi dávno pod vlivem vylezla z bytu a kdyby mě tehdejší přítel nenasmeroval zpátky, tak bych se asi potulovala městem ještě dneska 
odchytil mě až u výtahu. Taky bych to viděla na náměsíčnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
převtělení, duchove??? jak to je??
Pročetla jsem si diskuzi, hodne zajímavé. Proč vlastně někdo bloudí na tomto světě jako duch a jiný ne? Možná je to všechno jinak, k této myšlence mě přivedla jistá vědma. Abych věděla co mě čeká zásadního, našla si mou duši pomocí čehosi v tomto čase…dokazala mi říct zdravotní problemy a zasadní mezníky v životě. Některé vědmy dokáží říct, že se v budoucím životě narodíme tím či oním a potkáme ty samé duše se kt jsme se setkaly v tomto životě a byly nám blízké, že duse našeho partera bude duše našeho dítětě v x tém budoucím živote atd.. Duše tedy mění tělo a podle toho jak to vidí ona jsme jen v okamžik v čase dané duše, ovšem naše duše prožila spoustu minulých životů, proto býva deja vu, neznámé fobiem nebo si něco pamatujeme.. atd.
Možná někteří zemřelí zůstavají jako duchové, protože nemají vnitřní harmonii nebo nechtějí odejit tzn převtělit se do jiného těla, a odejdou až bude jejich čas, nechtějí odejit protože tu žije ta jejich blízká duše nebo mají nejaké nevyřízené účty (zemřely nasilnou smrtí atd. ) Odejdou až naleznou klid či až odejdou i jejich spřizněné duše.. Anebo to může být tak, že duše je již převtělená, žije už v jiném těle ale dokáže se jako nějaká entita vracet do jiného času…tedy do naší přítomnosti…ve spánku, kdyz spí dokáže se dostat do svých min. životů ve formě entity, proto se duchové zjevují jen v noci či na sebe upozornují jen v noci…trosku sci fi ze jo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Žádný člověk to není. Duše člověka jde po smrti buď...
@Anonymní píše:.. Na věčnost do pekla, (očistce a pak do nebe) nebo do nebe. Toho démona (démonů) se zbavíte, když si budete odříkávat každý den Svatý Růženec. A proč to vím? No taky jsem měl poltergeista v bytě. Padali mi věci ze stolů, zapinala elektronika, v noci sem se pretlačoval s „někým“ dveřmi, abych mohl na záchod.
Ahoj, omlouvám se za anonym, ale to trochu citlivé téma.
V domě, ve kterém bydlí rodiče se poslední 2 roky začaly ozývat zvláštní zvuky.
Kroky po schodech, bouchání dveří jakoby někdo šel. A včera viděla mamka v noci bílou postavu, která prochází dveřmi. Nebo když se šla večer dolů napít, tak slyšela za sebou kroky.
Ty kroky a bouchání slíchávám i já a sestra, když jsme na návštěvě.
Jen je divné, že když jsme byly malé, nic jsme neslyšeli. Jediné co nás napadá, že je to teta- mamčina sestra, ta v domě ale nežila a ani nás moc nenavštěvovala. Zemřela celkem mladá na vrozenou poruchu.Nevíme, jak se toho zbavit. Přes den to tolik nevadí, ale v noci to nahání hrůzu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Když to napíšeš na tvrdo taky něco napíši
@Ebbi77 píše:
Měla jsem taky co dočinění s duchy a musím říct, že to není vůbec příjemné. Nakonec jsem dala na radu známé „čarodějnice“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
