Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Ahoj maminky. Takže momentálně jsem ve 30tt. Na poslední prohlídce se mě doktor zeptal, jestli už mám jasno jak chci rodit. Byl docela překvapen, když jsem řekla, že vavinálně a chci se vyhnout sekci. V následné konverzaci mi dost navrtal hlavu.
Je mi 41. Mám doma školou povinná dvojčata, která jsem rodila v půli 38týdne. Porod první šel snadno, bohužel s druhou nastaly kompilace a skončila jsem se sekcí. Samozřejmě vše dobře dopadlo a to je nejdůležitější. Zaměstnanci nemocnice byli tehdy všichni úžasní.
Celou operaci jsem ale dost těžce nesla a byl to tehdy taky jeden z hlavních spouštěčů mé velmi špatné poporodní deprese, se kterou jsem se delší dobu ambulantně a za pomocí medikamentů léčila.
Celkově i fyzické hojení atd bylo bolestivé a dlouhé. Proto jsem si jistá, že bych se podobné zkušenosti chtěla vyhnout, co jen to půjde.
Můj lékař mi ale teď vysvětlil, že vzhledem k porodní váze prvorozeného dvojčete necelých 2100g jsem vlastně teď v lékařských očích brána jako prvorodička a vzhledem k mému věku, vysokému krevnímu tlaku a preeklampsii by sekci podpořil.
Já samozřejmě chci, abychom oba - já i malé - byli v pořádku a nehodlám ani jednoho z nás vědomě ohrožovat. Jen jsem měla představu, že budu klasicky rodit a vyhnu se řezání a operaci s následnou dlouhou rekonvalescencí. Také mám strach, jak to mé tělo vezme a nechtěla bych znovu zažít postpartum na lécích a klinice, jako před lety.
Má někdo podobnou zkušenosti?
Popravdě ani nevím, co bych teď chtěla slyšet. Snad některá z vás chápe.
Příspěvek upraven 22.09.23 v 10:06
@Atisia píše:
Zaujalo mě to tvrzení lékaře.
Já tím byla upřímně zaskočená.
První z dvojčat - vag. porod měla 2090 gramů a právě se mě ptal, jestli to bylo opravdu 2090 nebo 2900, protože to je velký rozdíl. A tím, že to byly pouze ty dvě kila, tak jsem prakticky prvorodička ![]()
Prvorodicka rozhodne nejsi.
Ja jsem se taky po cisari chtela dalsimu vyhnout stuj co stuj. Zazitek prisernej.
Ale!! Vaginalni porod nerovna se prirozeny. Pokud te hodi na kozu na zada, napichaji stylem „popozenem to, pribrzdime, neco na bolest“, rupnou vodu, nastrihnou…
Tak abys ten zazitek nemela jeste prisernejsi.
Ja tehdy volila svoji PA, porodni plan, porodnice, a stejne byl ten porod nic moc a az treti dite s jinou PA v jine porodnici, kde primo ona smela vest porod, byl ok.
@Vlaaadena píše:
Já tím byla upřímně zaskočená.
První z dvojčat - vag. porod měla 2090 gramů a právě se mě ptal, jestli to bylo opravdu 2090 nebo 2900, protože to je velký rozdíl. A tím, že to byly pouze ty dvě kila, tak jsem prakticky prvorodička
To je kravina s tou váhou přece
Tělo donosilo děti, hormonálně a fyzicky se připravilo na porod a porodila jsi. Co na tom, že dítě mělo jen 2 kila a ne 5
Konzultovala bych to možná ještě s jiným gynekologem, ne s ohledem na porodní váhu, ale spíš tu preeklampsii a tlak.
Plánovaná sekce je jiná, než akutní. Já měla plánovanou (vysoký tlak a vyšší věk), byla jsem s tím srovnaná, věděla jsem to dopředu a měla jsem tak čas se připravit - mentálně, duševně, prakticky. Takže operace samotná i rekonvalescence pak byla v klidu. Hodně mi pomohlo nošení v šátku, nosila jsem od 2-3 týdnů.
Hlava dělá hodně.
P. S.: S depresí jsem se léčila, brala jsem antidepresiva. Fakt jsem se bála poporodní deprese, naštěstí se úplně nerozjela.
@Lucie_Sx píše:
Prvorodicka rozhodne nejsi.Ja jsem se taky po cisari chtela dalsimu vyhnout stuj co stuj. Zazitek prisernej.
Ale!! Vaginalni porod nerovna se prirozeny. Pokud te hodi na kozu na zada, napichaji stylem „popozenem to, pribrzdime, neco na bolest“, rupnou vodu, nastrihnou…
Ja tehdy volila svoji PA, porodni plan, porodnice, a stejne byl ten porod nic moc a az treti dite s jinou PA v jine porodnici, kde primo ona smela vest porod, byl ok.
Tak abys ten zazitek nemela jeste prisernejsi.
Přesně tak, jak říkáte. Přirozený je opravdu něco jiného.
Já rodila tehdy mimo ČR, měla jsem moc příjemnou PA, která se mi dost věnovala od nástupu do nemocnice. Celý porod jsem si vlastně užila bez problémů, bylo to minimálně nepříjemné a docela rychlé. Až do chvíle, než mělo přijít na svět druhé mimčo, prostě se sekla a bylo to.
Kojila jsem obě děti několik let, takže mohu jen souhlasit, že ten tělesný kontakt určitou mírou hodně pomohl. I přes to to pro mě byl prostě jeden z nejhorších zážitků. Asi jak sama říkáte, nebylo to v plánu a moje vize se prostě nenaplnila.
Děkuji za podporu.
@Vlaaadena Rodila jsem dvakrát vaginálně, už se mě to více netýká, ale kdybych byla mladší a měla rodit po třetí tak jedině plánovaným cisarem. Dítě přidusene, fialové, 3minuty nervů než ji rozdýchaly. Já zašitá jak vyšívání, tři týdny jsem sotva chodila a rok trvalo než jsem ten nástřich přestala vnímat. Se mnou na pokoji byla maminka po císaři a byla na tom fyzicky lépe než já.
Po prvním porodu jsi měla dlouhou rekonvalescenci, protože jsi najednou porodila klasicky, pak se to zkomplikovalo a ještě byla sekce. To zdevastuje každou a ten nástup poporodní deprese byl kvůli šoku z takovýho porodu. Tady bych neváhala ani vteřinu a volila sekci. Bála bych se toho, že ti první kontrakce spustí a připomene celý ten stres, co jsi zažila. U plánované sekce nic takovýho nebude a protože nebudeš mít dělohu namáhanou porodem a dlouhými kontrakcemi, bude rekonvalescence krátká.
První dítě jsem samozřejmě chtěla porodit vaginálně a ani mě nenapadlo že by to mělo být jinak, ale skončil sekcí. Druhé dítě se narodilo plánovanou sekcí ze zdravotních důvodů, a já byla ráda, mě se ulevilo že to nebude trápení jak minule. Já se tedy nijak nebičuju a ani nebičovala že mám děti porozené císařem. Důležité je že to dopadlo dobře a děti mám v náručí.
@Alušáček píše:
@Vlaaadena Rodila jsem dvakrát vaginálně, už se mě to více netýká, ale kdybych byla mladší a měla rodit po třetí tak jedině plánovaným cisarem. Dítě přidusene, fialové, 3minuty nervů než ji rozdýchaly. Já zašitá jak vyšívání, tři týdny jsem sotva chodila a rok trvalo než jsem ten nástřich přestala vnímat. Se mnou na pokoji byla maminka po císaři a byla na tom fyzicky lépe než já.
Před týdnem jsem vyslechla (ač nereda)jak na hřišti jedná maminka líčí svůj druhý porod. V podstatě to měla podobné. Detailní jako šedivé dítě, rozdychavani, obtočená šňůra.,…
V tu chvíli jsem byla vděčná za CS.
Ja také rodila CS, pro konec pánevní. A nechtelo se mi, ale uprimne, dneska uz bych byla zase nesva z toho, ze bych mela rodit prirozene … I kdyz se me to netyka… ![]()
Takhle, abych to uvedla do souvislostí, samozřejmě že hezký zdravý vaginální porod je to nejlepší co může být, podpořený kojením dítěte. Ale když to nejde, jedno z jakého důvodu, opravdu není třeba se za to duševně bičovat.
@Anna766 píše:
Takhle, abych to uvedla do souvislostí, samozřejmě že hezký zdravý vaginální porod je to nejlepší co může být, podpořený kojením dítěte. Ale když to nejde, jedno z jakého důvodu, opravdu není třeba se za to duševně bičovat.
Viz včerejší diskuze Nechci rodit přirozeně a fanatické názory uživatelky Bianca
![]()