Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Thomassss píše:
To je pro mě osobně poněkud zvláštní přístuptakhle zase v dítěti vyvoláš pocit, že miminko a jeho potřeby jsou jaksi podřadné. Já tedy k dětem od začátku přistupovala tak, že jsou si rovny a obě dvě si zaslouží stejným dílem moji péči a pozornost (jasně, jednou je třeba věnovat pozornost více jednomu, pak zase v jiný okamžik druhému, ale děti jsou si zkrátka rovny).
Nám to fungovalo. Děti sice nové mimino vítaly dost zaujatě, ale když začalo působit různá omezení, už z toho tak na větvi nebyly a myslím, že uvědomění si, že jsou rovnocenné lidské bytosti a jejich potřeby jsou stejně důležité, jsem po nich ve dvou letech (prvorozena) a později ve 3,5 a 1,5 (prvorozena a druhorozeny) prostě nemohla chtít.
Když jsem musela přerušit hru, protože mimino, chtěla jsem hlavně, ať to způsobí co nejmíň emocí. Kdybych začala vysvětlovat, že „Já tě mám moc ráda, ale víš, miminko taky potřebuje maminku“, tak je docela určitě nastvu a vyvolám žárlivost.
@topazio píše:
Dárek?
A peníze mu dát nechcete?
Moje dítě by se nutně ptalo, jak to to miminko zabalilo a jestli taky vyšlo z břicha. S navijákem by mi to nespolkl, že je to dárek od miminka ![]()
Nicmene ani traktor nezabranil, aby pak dítě ve třech letech neprohlasilo, že ségru jsme si pořizovat neměli.
Ale když jsem navrhla, že ji teda pojedeme, až se vzbudí, vrátit do porodnice, tak se zamyslel a že teda, když už ji máme, tak si ji necháme. ![]()
@Svistice píše:
To ale pochopí až starší dítě. Ne batole.U nás přístup „hrozny, mimino zase řve“ taky zafungoval. Pro staršího je to mimino prostě občas opruz a je fajn když vidí, že okolí z toho mimina není jen pordene, jak tomu v mnoha rodinách bývá.
Taky to dodá staršímu pocit důležitosti, že on už jako starší umí víc, nepotřebuje takovou péči (a eliminuje to případný pokus i regresi, aby taky dostal pozornost).
S tím pochopením to je pravda. Ale moje dcera, cokoliv jí učím, tak ona si to pamatuje, opakuje po mně a ten postup si zažije. A asi bych nechtěla, aby měla zažité, že je děsný opruz jít přebalit pokakané miminko
ale tak pokud takový přístup jinde funguje, tak je to samozřejmě v pořádku ![]()
@Russet píše:
Moje dítě by se nutně ptalo, jak to to miminko zabalilo a jestli taky vyšlo z břicha. S navijákem by mi to nespolkl, že je to dárek od miminka
Dítěti bylo v době narození sourozence 22 měsíců. ![]()
@Platanka píše:
Nám to fungovalo. Děti sice nové mimino vítaly dost zaujatě, ale když začalo působit různá omezení, už z toho tak na větvi nebyly a myslím, že uvědomění si, že jsou rovnocenné lidské bytosti a jejich potřeby jsou stejně důležité, jsem po nich ve dvou letech (prvorozena) a později ve 3,5 a 1,5 (prvorozena a druhorozeny) prostě nemohla chtít.Když jsem musela přerušit hru, protože mimino, chtěla jsem hlavně, ať to způsobí co nejmíň emocí. Kdybych začala vysvětlovat, že „Já tě mám moc ráda, ale víš, miminko taky potřebuje maminku“, tak je docela určitě nastvu a vyvolám žárlivost.
Já vím, on žádný správný návod neexistuje
tak je fajn, že jste přišli na něco, co u vás fungovalo
jen mě takový přístup překvapil, tak jsem zase o něco chytřejší ![]()
@Russet tak to už musí být starší dítě. Můj syn ještě nemá 2 roky a zas tak super nemluví, ale sama jsem zvědavá, co on na to
.
@Svistice píše:
Dítěti bylo v době narození sourozence 22 měsíců.
Tím spíš nechápe, že dárek je od mimina.
@Russet píše:
Tím spíš nechápe, že dárek je od mimina.
To chápal.
Staršímu bylo 22 měsíců, první den mého návratu z porodnice s miminem byl ještě u babičky, pak ho manžel dovezl, malý kouknul na mimino, neco zabrucel a šel si hrát. Bylo mu to úplně fuk.
Az když se malý začal plazit po okolí, tak si ho víc všímal. Žárleni se nekonalo, proste dalsi kus do rodiny.
Hračku jsme nedávali, stejne by si to nijak extra nespojil
Držím palce, my budeme brzo řešit sžívání s velkou předškolačkou.
Zatím si dáváme velký pozor, abychom v ní neživili pocit, že za změny v jejím životě může miminko. Třeba jsem přísnější v tom, že se obstará a i zabaví sama. Muž párkrát vypustil takový to „na tohle maminka s miminkem nebude mít čas“, tak tohle už si hlídáme a zdůvodňujeme tím, že už je skoro předškolák.
Taky mám pocit, že moc dobře působí, když cokoliv kolem mimina vztáhnu na ní. Ty jsi taky byla takhle v bříšku a hrozně jsme se na tebe těšili, taky jsi nosila takhle prťavý oblečky a podívej, už jsi slečna, taky jsi měla prťavý ručičky a neuměla jsi s nima zacházet, taky si v noci chtěla mlíčko a plakala..
S dvouletým to bude samozřejmě jiné.
Jo a jak už někdo radil-pozor co si říkáte s mužem, ony ty děti fakt slyší uplně všechno ![]()
Celkem pomáhá vyprávět staršímu, jaké to bylo když ono bylo miminko. Že to prostě bylo stejné a je to normální. Hlavně neříkat, ty jsi starší sourozenec a měl bys mít už rozum a tohle nedělat. Naopak, klidně se k němu, když chce, občas chovat stejně jako k tomu miminku. Třeba chce ochutnat mlíčko, pochovat, vykoupat, zkusit dudlík stejně jako miminko
Ja vždycky starší děti zapojila do péče o toho mladšího, nechat asistovat při přebalování, koupání, vozeni kočárku apod, připadali si pak hrozně důležitě
jinak sem nějaká zvláštní opatření nedělala, já teda děti učila samostatnosti už před příchodem mladších sourozenců, takže byli zvyklí se zabavit sami tak jako tak.
@Anonymní píše:
@Svistice taky mi to doporučilo dvoje známých. Prý si pak prvorozený to auto tuším hrozně moc vážil a moc se těšil, že ho dostal od ségry. Můj prvorozený, když něco ukazuje, taky říká od koho hračku dostal, vždy si to pamatuje. A traktor je dobrý tip taky, on má traktory rád a žádný doma ještě nemá
.
Starší syn kdysi dostal od dcery v porodnici taky autíčko, má ho ještě dnes a rád na to vzpomíná. Před měsícem se nám narodil benjamin a i když je synovi 10 a dceři 7, dostali každý drobnost od bráchy. Sice ne v porodnici, protože malej šel o téměř měsíc dřív, ale společně jsme pak dojeli vybrat. Opět jsou oba nadšení, i když ví, že jsem to kupovala já. Je to maličkost a ty děti si to pamatují a mají radost. Nevidím na tom nic špatného.
Tak u nas darek dostala starsi od babicky, ze je tak sikovna a pomaha ji atp. vybrala si ho sama cestou do porodnice, kdyz se sla na segru podivat… rovnou ji vybrala darek… aby miminko nebylo smutny 😁 dodnes ho ma.
Bylo ji tenkrat 20 mesicu.
Ona ze segry byla absolutne nadsena doted si vybavuji tu neskutecnou radost, kdyz jsme ji privezli a nejaky zaclenovani u nas vlastne ani neprobihalo…
U tretiho ( rozdil od starsich 10 a 12 let) to bylo stejny, obcas mi ho pujcily pochovat
![]()
Ovsem ted v puberte to obcas stoji za to ![]()