Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Vítání druhorozeného
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.8.22 09:25
Nechci Ti brát iluze, ale vše, co se tu píše, jsme udělali taky. Starší dceru milujeme a dáváme jí to najevo, měla spoustu našeho času, pozornosti, zapojovali jsme do péče atd. atd. A žárlí šíleně!!! A chce mladšímu ubližovat. Rozdíl 20 měsíců 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.22 09:33
@Platanka píše:
Pokud podíl mimina na neprijemnostech skutečně, skutečně nelze popřít (třeba si hrajete s legem, ale ty musíš jít přebalit), trochu otočit oči v sloup „prosimte promiň, já to musím jít rychle vyřídit, je to trochu otrava, teda…“
Tak tohle za sebe rozhodně nedoporučuju. Proč by měl legitimní požadavek mimina být automaticky prezentován jako opruz? Proč kolem věcí, které jsou a budou na denním pořádku dělat nějaký nepřirozený tyjátr? Já s tím mám tedy velmi negativní zkušenost, kamarádka dělala to samé a její starší dítě tenhle postoj přijalo a už se ho asi nezbaví. Cokoliv to mladší dítě chce (a už jsou mu 4 roky), nad tím se kroutí oči v sloup a vzdychá, jak zas otravuje. A to je to velmi příjemné dítě, které na sebe nestrhává pozornost a nic extra nechce, neotravuje. Ale v podstatě už i jeho příchod do mítnosti je doprovázený otrávený výrazem staršího. Kamarádka si to bohužel uvědomila dost pozdě a nezvládá ho to odnaučit, tím spíš, že ho k tomuhle postoji vlastně dovedla ona sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.8.22 09:43
Holky, díky i za negativní zkušenosti. Moji rodiče právě udělali to, že se všechno pak točilo kolem mimina a mladší byla vlastně celý život upřednostňována. My se pak hodně dlouho nenáviděli.
Je mi jasné, že se stejně ne všichni sourozenci budou mít rádi. Když si nesednou, tak smůla, ale nechci k tomu přidávat svůj podíl.
- Citovat
- Upravit
13.8.22 09:58
Asi z toho nedělat bůhvíco. Dodnes si pamatuju - byly mi čerstvě 4, když jsem přišla k sourozenci. Je teda fakt, že jsem byla dítě a už ve věku, který nepotřebovalo celodenní animační program od rodičů, takže tím to asi bylo lehčí. A pamatuju si, že jsem to brala normálně, nevnímala jsem to jako bůhvíjakou změnu, prostě tam bylo najednou mimino, všude visely pleny a voněl sunar a neměla jsem ani pocit žárlivosti (ty až mnohem dýl, kdy už jsme byly mnohem větší, to jsme si pak dávaly obě bacha, zda rodiče dělí spravedlivě 
). Naopak mě docela dost zajímalo pozorovat mámu při práci s tím miminem. A taky jsem si v tý době asi nejvíc užila táty, protože mě o víkendech bral k babičce a na procházky víc se zapojoval, myslím, že se mi dost o těch víkendech věnoval.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.22 10:40
Proboha, kdo ti tyhle nesmysly tlačí do hlavy, jaky dárek od novorozence, který ani neví, že je?
Mám rozdíl u dětí 23 měsíců a žádné zarleni se nekonalo, ani žádné silene „vitani“,kde by bylo další malé dítě odstrkovano.
Dvouletáci ještě nezařízený, ti do toho ještě Nedorostli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.22 10:58
@Hoa Mai Ono nic se nesmi přehánět s je potřeba přistupovat k tomu citlivé s ohledem na věk a povahu staršího dítěte (ne všechny děti jsou empaticke, pomahaci, ne všichni jsou mamani, ne každé si umi vystačit hrát si 5 minut v době přebalování samo…). Protože opakem, též často praktikovaným, je staršímu podsouvat, jak už je velký a má být rozumný a samostatný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.22 13:09
@Svistice píše:
@Hoa Mai Ono nic se nesmi přehánět s je potřeba přistupovat k tomu citlivé s ohledem na věk a povahu staršího dítěte (ne všechny děti jsou empaticke, pomahaci, ne všichni jsou mamani, ne každé si umi vystačit hrát si 5 minut v době přebalování samo…). Protože opakem, též často praktikovaným, je staršímu podsouvat, jak už je velký a má být rozumný a samostatný.
Souhlasím. Ono to totiž ve výsledku vede k tomu samému - mladší=opruz. Proto mi obecně nikdy nepřišlo produktivní podsouvat dítěti, jaké pocity by mělo mít (" jevto hrozné, viď„) nebo jak by se mělo v danou chvíli chovat (“jsi velký, vydržíš to"). Prostě jsem řekla, že jdu přebalit a přijdu za chvíli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.22 19:32
Klukovi bylo dva a půl, když dotal bruder traktor s vlníkem od brášky. Ale on bráchu chtěl a traktor byl bonus navíc. Vždycky i ted si pamatuje, že to bylo od bráchy 
a dělá si z toho srandu. Nicméně ten dárek se podařil a přesně splnil účel, po detailech se nepidíl. Když se narodil třetí, kluci byli velcí, jako dárek měli mimino, které hrozně chtěli. Koupili dárek jemu, každý za své a donesli mu je. Kdyby otevřel oči na déle, než dvě sekundy, tak by to i viděl 
. Doma nikdy scény nebyly, ale já mám v levé ruce mimino a pravou funguju, u kojení ležím a třeba čtu dětem nebo si povídám, vybarvuju 
, cokoliv, hlavně, aby se měli rádi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.8.22 20:32
Traktor jako dárek se mi líbí víc a víc, myslím, že ho dostane .
Brášku nevím jestli chce. Ví, že je v bříšku a že na něj čekáme, položí ručku na bříško, když kope a říká, že tam je bráška. Jenom mám silný dojem, že neví, co to " bráška" vlastně je .
K tomu kroucení očí nad miminem. Osobně mi je asi bližší prostě nedělat z toho vědu, udělat, co je potřeba a vrátit se. Tak to dělám taky teď. Vysvětlím, kam jdu, odejdu a malý hezky čeká. Kromě tedy činností, které nutně musí dělat se mnou. Takže tohle by mohlo fungovat i pak.
„Vydrž“ chvíli mu říkávám. Ne proto, že je veliký, ale je to potřeba. Někdy si to řekne i sám, když třeba vidí, že něco dělám v kuchyni. Řekne, co chce, a pak si sám řekne vydrž a čeká .
- Citovat
- Upravit
13.8.22 21:21
@Anonymní píše:
Traktor jako dárek se mi líbí víc a víc, myslím, že ho dostaneBrášku nevím jestli chce. Ví, že je v bříšku a že na něj čekáme, položí ručku na bříško, když kope a říká, že tam je bráška. Jenom mám silný dojem, že neví, co to " bráška" vlastně je
K tomu kroucení očí nad miminem. Osobně mi je asi bližší prostě nedělat z toho vědu, udělat, co je potřeba a vrátit se. Tak to dělám taky teď. Vysvětlím, kam jdu, odejdu a malý hezky čeká. Kromě tedy činností, které nutně musí dělat se mnou. Takže tohle by mohlo fungovat i pak.
„Vydrž“ chvíli mu říkávám. Ne proto, že je veliký, ale je to potřeba. Někdy si to řekne i sám, když třeba vidí, že něco dělám v kuchyni. Řekne, co chce, a pak si sám řekne vydrž a čeká
To bude dobrý, důležité je, že ví. Hezké je, když dospělí (i babičky, strýčkové) jdou pozdravit prvně velkého bráchu, pogratulují mu, pomuchlají ho. Aby bylo jsno, že přišli i za ním. A třeba řeknou, jestli by jim ukázal miminko a jak se jmenuje… Prostě, aby s ním mluvili, jak se má a jaké to ted je, co ho baví s miminem, jestli ho v noci třeba budí . Dítě se cítí dobře, důležitě a hlavně se dozvíš, co ho třeba trápí a co je fajn a můžeš s tím pracovat.
Že umí počkat je fajn. Pak můžeš dávat sliby, kdy budete spolu něco dělat, že ted ještě musíš něco dodělat. A celou dobu s ním mluvit, že přebalíš, oblečeš čisté, at vybere bodyčko, najde a umyje dudlíček, nachystá hračku pro miminko nebo at si nachystá svoji knížku/omalovánku, že u kojení to můžete dělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
