Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj ženy,
pro mě je to zvláštní téma k diskuzi. Nejedná se totiž o touhu mít třetí dítě. Hormony se mnou nemlátí, netoužím otěhotnět. Naopak se těším do práce, na seberealizaci.
Ale, do hlavy se mi vkrádá myšlenka o dítěti. Snažím se jí zahánět. Je to spíš jakýsi intuitivní pocit. Mám pocit, že se mi ta myšlenka vrací čím dál častěji. Včera mi dokonce ségra, jen tak mezi řečí, řekla, že by mi slušely tři děti
Nevím, jak jí to napadlo.
„Vědy“ mezi nebem a zemí by řekly, že chce ke mně nějaká duše. Nevím, co si o tom myslet…
Nemám žádnou otázku. Nebo vlastně jo
Jestli to někdo zažil a jak to bylo dál? ![]()
Pokud nějaké dítě máš ještě mít, zkrátka přijde…V podstatě bez ohledu na tvé ne-úsilí (pokud tedy nemáš špunt nebo partner uzel
).Toť má zkušenost.
Tak hodně štěstí, at už máš děti dvě nebo tři ![]()
Určitě jo, a pak můžeš napsat tady deníček „Můj krásný třetí porod“. Pokud chce k tobě nějaká duše, jak píšeš, tak si cestu najde v tvých plodných dnech, neboj…
Měla jsem to přesně jak píšeš hrozně moc jsem se těšila do práce po šesti letech na mateřské ale do hlavy se mi vkrádala ta myšlenka…
A nakonec se nám v srpnu loňského roku narodil Vojtíšek
![]()
A ještě chci dodat že ničeho nelitujivlastně je super mít tři děti
(teda aspoň já to tak mám )
Ten pocit jsem měla taky… od dcerky narození mám konečně pocit, že jsme úplná rodina… a jestli dvě nebo tři děti, to už není takovej rozdíl… ![]()
@Petrajtjv píše:
Měla jsem to přesně jak píšeš hrozně moc jsem se těšila do práce po šesti letech na mateřské ale do hlavy se mi vkrádala ta myšlenka…
A nakonec se nám v srpnu loňského roku narodil Vojtíšek![]()
No nekecej!
Já jdu taky po 6 letech. Na podzim.
Já to cítila podobně.
Měla jsem už jedno dítě - na základce, další neplánovala ani omylem. Ale v obchodě jsem se vždy rozplývala nad oblečky pro miminka.
Asi do půl roku jsem neplánovaně otěhotněla. Byl to šok, pro mě i pro manžela, dcera skákala radostí. Dneska máme prcka a jsme za něj moc rádi.
Cítím možná něco podobného…a přitom další mimčo nechci, jsem ráda, že už je s dětmi trochu řeč, mladší jde v září do školky a já se docela těším, že budu konečně pracovat přes den a ne pořád po večerech jako posledních 5 let…ale uvnitř mě je nějak zakotven ten počet 3 dětí, i když nevím proč…třeba se nám za 3-4 roky po mimču zasteskne, nebo naopak budeme rádi, že už jsou děti samostatnější…třeba se časem rozhodneme pro adopci…a nebo taky ne…líbí se mi, jak tu někdo psal, že pokud má třetí děťátko přijít, tak přijde. Nechme se překvapit ![]()
@Petrajtjv píše:
Měla jsem to přesně jak píšeš hrozně moc jsem se těšila do práce po šesti letech na mateřské ale do hlavy se mi vkrádala ta myšlenka…
A nakonec se nám v srpnu loňského roku narodil Vojtíšek![]()
Jako přes kopírák i u mě
. Nám se narodil Vojta předloni
.
Asi dva roky po narození druhého dítěte jsem pořád musela myslet na to, že musím mít tři. Přestože jsem se těšila do práce jako blázen, až vypadnu z toho kolotoče doma. Věděla jsem, že až si od toho odpočinu, přijde opět velká touha a třetí si pořídíme. Což se stalo. Nakonec jsou s druhorozenou skoro přesně o 5 let.
Ahoj Melory
Ja se jen chci zeptat, proč si myslíš, že ten pocit, že máš mít 3. dítě, nejsou hormony? Já tomu totiž nerozumím - píšeš, že touha ne, ale myšlenky se ti vkrádají. Ja bych řekla, že to určitá touha je. Podle mě, kdybys opravdu nechtěla, tak si budeš jistá, že opravdu ne.
@MeloryNox: „Ale, do hlavy se mi vkrádá myšlenka o dítěti. Snažím se jí zahánět. Je to spíš jakýsi intuitivní pocit. Mám pocit, že se mi ta myšlenka vrací čím dál častěji.“ A co to je, když ne touha? Co jiného je teda touha? Já to se všemi dětmi (čekám třetí) cítila přesně takhle - neodbytné myšlenky, intuitivní pocit, který prostě nešel zahnat, pořád se připomínal. Nějak si neumím představit, co jiného by se dalo cítit, abych to nazvala „touhou“, když ne tohle.
@MeloryNox Spíš to vypadá, že bys ho chtěla, ale máš pocit, že bys ho chtít neměla a měla se těšit do práce.
Tak ho mějte, proč ne. ![]()