Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Vodičák
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
12.5.08 11:14
Vodičák
Riešim momentálne dilemu…mnoho ľudí mi stále hovorí, že si mám urobiť vodičák. Najmä ujo stále podpichuje a tvrdí, že nie som moderná žena, že to nechápe, že študujem na výške a vodičák si urobiť nechcem.
Ja by som si ho aj urobila, ale mám strašný strach. Akoby normálne nejakú fóbiu, veď ja mám normálne strach po cestách chodiť i na bicykli, či pešo cez prechody…akosi od malička.
Mama vodičák má, no nejazdí vôbec…nechcem tiež tak dopadnúť. Máte niekto podobné skúsenosti? Rada by som strašne videla, že sa tiež niekto bál a potom to bolo úplne v pohode…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
12.5.08 11:36
teerinko: tak vítej v klubu. Mám přesný problém jako ty. Ráda bych tě uklidnila, ale loni jsem si udělala řidičák, chyba byla asi v tom, že jsem jezdila s autem na naftu a doma mame benzinak. V autoskole vse v naproste pohodicce, zkousky napoprve a potom jsem jednou jela s nasim autem za vesnici a potom jeste s dedovou starou skodovkou 120 a bohužel u mě se to nespravilo. Ale možná to je jen můj problém. Mám panickou hrůzu sednout do auta a řídit, řidičák mi doma leží, hrozně bych s tím chtěla něco udělat a pořád si říkám až to, až ono, až budeme mít jiné auto atd atd…
ale ty to určitě zvládneš, jsi šikovná!!!;-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.5.08 13:48
Ahoj.
Hlásím se do klubu. Též mám panickou hrůzu z řízení a řidičák jsem si ještě neudělala. Ovšem teď ho dodělala má teta, která měla obdobný blok, ale situace řídit vyžadovala, a mě to opět nakoplo uvažovat. Možná bydlet někde na vesnici, v místě malého provozu, tak to risknu … myslím, že tak „blbá“ abych se to nenaučila, snad nejsem. Ovšem ve velkém městě, plném křižovatek, semaforových i bezsemaforových, navíc okořeněných tramvajemi, … dopravních zácp, problémů s parkováním… No nějak si to nedovedu představit. Ach, jo. 
Poraďte, jak se přestat bát. Díky. 
Beruška
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.5.08 14:36
I já se hlásím do klubu, ikdyž mám řidičák 9!! let - ale nejsem řidička.
Testy a jízdu jsem udělala v úplném klídku a pohodě (obojí bez problému, přitom předtím mě ani táta nebral za volant třeba na chatě nebo tak, jak to někdy bývá a první jízda v autoškole hned na rušnou pražskou tepnu, pro znalé Smíchov-Zborovská a okolí a vše v naprostém pořádku).
Pak jsem během roku řídila jen asi 5× a řídila jsem vždy s někým, kdo případně poradil, upozornil. Ale byla jsem +/- v klidu. Jenže nebylo auto a hlavně nebyl důvod řídit - po Praze je rychlejší MHD, takže jsem neřídila několik let.
Pak mě manžel vzal cca před 4 lety 3× na jízdu za malým městem, kde nebyla skoro žádná auta a jednou jsem zajela až do města, ale nešlo mi to, nervy, třes, nevěděla jsem co a kdy dělat… pak přišlo těhotenství a když byla dcera malá, raději jsem seděla u ní a snažila se ji v autě zabavit.
Před rokem a půl jsem byla nucena řídit - manžel byl za svědka a přípitek se nedal odmítnout, takže jsem jela ze Staré Boleslavy do Prahy a doteď nevím, jak jsem to zvládla, zpocená jsem byla až na pr…, manželovi určitě zešedivělo několik vlasů a já málem odvařila spojku při špatném řazení, o spouštění stěračů místo něčeho jiného to ani nemluvím… no a od té doby šlus. Mám strach a nejraději bych šla znovu do autoškoly - nabrat tu sebejistotu, přeci jen tam je někdo, kdo má taky pedály a mimojié na „L“ na autě berou ostatní řidiči ohledy 
Manžel říká, že se bát nesmím, že to všechno přijde s časem, až budu řídit víc, ale těžko se to popisuje někomu, kdo řídí bez problémů.
Doufám ale, že má pravdu a jednou budu skutečně řídit v klidu, tak jako on.
Příspěvek upraven 24.08.20 v 17:54
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
andela
12.5.08 14:44
Ahoj,
přišla jsem vás kapánek povzbudit 
Ono asi strach má každý, i já ho měla … třeba dle své kamarádky ale vím, že někdo ho nepřekoná. Ona za celá léta (dělali jsme řidičák spolu) za volantem pořádně neseděla, když už si auto pořídila, max ho projela kolem bloku aby nestálo, a to bylo všechno. Pak auto prodala a bylo …
Ale … musíte se rozmyslet, jestli potom budete mít šanci řídit, jestli se vám řidičák vyplatí.Mít ho doma „ve vytrýně“ po celá léta jen tak, je zbytečné.
A když už si ten řidičák pořídíte, chce to jezdit, jezdit jezdit … z počátku třeba jen kousky, než se do toho dostanete.
Já jsem vždy mazala ze školy za tátou do práce a vozila ho domů … bylo to denně cca 17km z města na ves, ale bylo. Pak mě občas nechal řídit k babičce cca 75km.Tím že seděl vedle mě, měla jsempocit jistoty, že kdyby něco pomůže (stejně by zmohl prdlačku, ale mě to nevadilo).Pakkdyž jsem poprvé jela úplně sama a kousek, vylezla jsem z auta spocená až na podrážkách a klepala se jak ratlík. Ale i to se postupně vylepšilo.
My vlastní auto nemáme, takže jsem jezdila jen s našima, ale stačilo to.Loni jsem se nalítala nejvíc, a to i tam kde jsem dřív nejezdila. A je fakt, že mi to mooc pomohlo.
Co se týče jízdy po městě … ono to jde udělat taky tak, že zajedete někam, necháte tam auto a zbytek oběháte pěšo a busem a pak se vrátíte ke svému autu.To je jako parkování .. taky jsem se bála a parkovala na nejvzdálenějším konci třeba u krámu, kde nikdo nestál.
Teerinko - vidíš, mě moje býv. skorotchýně říkala že se mám držet vařečky.
Holky, fakt pokud budete mít možnost jezdit, řidičák si udělejte. Jinak je to dle mého zbytečnost …
- Citovat
- Upravit
12.5.08 15:34
Andelo - to je přesně můj případ. Řidičák jsem dodělala, když se naši rozvedli a auto bylo tímpádem fuč (vozila se v něm tátovo xxx), takže jsem z toho vypadla a bylo vymalováno teď se bojim sednout za volant o to víc, že je v autě malá.
Ale díky za útěchu a vidinu, že se to vážně dá překonat
Příspěvek upraven 24.08.20 v 17:53
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.5.08 16:07
Řidičák mám od 18, nikdy jsem se nebála jezdit, ale po první větší havárce, jsem přestala na půl roku jezdit. I když to bylo na dešti, v bouřce, odnesly to jenom plechy, ale prostě blik a bojím se a nikdy už nepojedu. Pak jsem dostala k půjčování auto v práci a že se mám zas naučit. Věděla jsem, že je pojištěný na havarijku, takže kdyby něco, pojišťovna to zaplatí a já dám jen spoluúčast 5 tis. Začala jsem jezdit sama, že kdybych zas bourala, ať nikoho nezraním, zezačátku snad 25 km/hod a jedině po takový polňačce za městem. Postupna jsem se osmělovala a pak jsem touhle pidi rychlostí jela na okraj města a když to šlo tak dál a dál a pohoda. Hlavní pro mě bylo mít klid, žádný rady spolujezdců!!! a vozit někoho až když jsem si skutečně jistá. I tak to bylo vždycky připoutat, první roky bez zapínání rádia a fakt upozornit, že jestli budou komentovat, tak je vy:,–(ím.
Jinak pro mě je auto o svobodě se přepravit tak, jak chci já, kdy chci já a kam potřebuju. Takže hodně důležitý!
A držím palce všem, kdo se toho bojí, ať vyzkouší a pak jezdí a jezdí a jezdí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
12.5.08 16:25
No tak u mě to bylo podobné. Překonala jsem to. Sice úplně v pohodě to není, ale tu příšernou fóbii jsem překonala s hodným učitelem autoškoly, to je strašně důležité, aby byl dobrý učitel. Jak je to nějakej blbec povýšenej, tak to nemá cenu.
Petra
- Citovat
- Upravit
12.5.08 16:33
Já už sice jezdím 9.rok prakticky denně a kamkoli, ale ze zkušeností kamarádek kolem, co mají řidičák „na ozdobu“, právě kvůli strachu:
zaplatily si několik lekcí jízd v autoškole, tam se i popřípadě domluvily, aby vyzkoušely alespoň dvě auta a situace jak v největší špičce, tak třeba večer za šera a paráda, po pár jízdách svým autem zase jezdí běžně a nepoznala bys, že měly někdy strach 
Jen ta jedna jezdí výhradně sama, bez pasažérů 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
