Vyčerpaná z mateřství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
No a pujde tedy pritel na cast rodicaku? Treba v roce, ze byste se vystridali? Od roka taky snaz sezenete detske skupinky, kam muze dite obcas chodit…
Příspěvek upraven 09.02.26 v 16:21
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
To je úplně normální. Byla si zvyklá že můžeš kdy chceš, kam chceš. A najednou je tady človíček, který tě potřebuje, a už to tolik nejde. I tak ale máš právo na volný čas jen pro sebe, dítě má i otce, tak si udělej třeba dva dny v týdnu odpoledne jen pro sebe.
A ne, nejsi špatná máma, mít dítě neznamená konec života. Jestli druhé dítě nechceš, tak se do něj hlavně nenech natlačit a chranˇse. Taky jsem druhé dítě nikdy nechtěla. Jedno prostě stačí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@arinecka Pritel argumentuje tím, že až jednou umřeme koho tady syn bude mít? Aby se měl na koho obrátit kdyby se něco dělo. Ale ja s jistotou vim, že druhé zkrátka ne
- Citovat
- Upravit
Vždyť pořád můžeš 
nikdo není jenom máma.
Zpětně mě trochu mrzí, že jsem s tím batoletem netrajdala víc. Když bylo v kočárku měla jsem pořád jenom jednu volbu. Tu svoji. Já se chtěla jet podívat na zámek. Jela jsem. Do lesa, jela jsem. Já rozhodovala plně.
Jak přišla Dětská chůze a vzdor už jsem byla víc svázaná zájmy dítěte.
- Citovat
- Upravit
Ja to měla podobně moje mamka kdyz mi bylo 16 a poprvé jsme spolu pily kávu řekla na tohle jsem se těšila celý život.. neni povinnost ženy užívat si mimino.. neboj a pokud přítel chce druhe oznam mu ze ty to nedáváš a at jde na rodicak on..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nejsi, mimo Česko a Slovensko není běžné být 3 roky s dítětem doma. Dej dítě do jeslí, běž aspoň na částečný úvazek do práce a hlavně z toho neměj výčitky. Budeš psychicky v pohodě, a vše co jsi dřív dělala bez dětí bude fajn i s dětmi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
Podívej ty sourozenci jsou spolu 50/50 někdo se spolu ani nebaví..nehroť to u mě touha po 2 dítěti přišla až po 5 roce toho prvního.. je to na tebe ještě brzy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše: Více
Táta je že tří dětí a já teda vůbec nevidím, že by spolu bytostně souzněli. Nikdy si se starší sestrou nebyli blízcí. Respektuji se, slaví, oslavují, povídají ale to je asi tak všechno. Druhou má vztah lepší ale taky nejsou něj kámoši 
.
Nemůže na to spoléhat
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše: Více
No holt tady bude mít x dalších lidí, jako ostatní. Že by měl sourozence neznamená, že se budou mít rádi a celý život budou držet spolu. Takže argument na nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A co ti konkrétně chybí? Máš doma podporu, čas na sebe nebo hlídání z rodiny? Děti nejsou jen pleny a opruz, můžeš dělat spoustu věcí i s nima. A když jsou větší, je to čím dál lepší
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Argumenty přítele jsou úplně mimo.
Ten začátek je nejhorší. Časem to bude lepší.
Hlavně si pořeš pořádně ochranu když další dítě nechceš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Úplně normální pocity. Já jsem dítě strašně moc chtěla, léta. No, jaké pak bylo překvapení, když jsem se potýkala s něčím podobným, co Ty. Je potřeba se sžít, přijmout novou roli, a to není hned. Jsi čerstvě matkou, na nějaké „už nikdy více“ je fakt brzy. S jedním dítětem se to dá vcelku snadno řešit od hlídání počínaje po dětskou skupinu a vším mezí tím..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak ono je ještě brzo na to abys s úsměvem na rtech šla s radostí rodit. Máš ještě malé ditě. Kdyby takhle přitel plánoval svatbu radši, to ne co?
Dej si čas. Nenech se tlačit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@PavelChytry Vždyť doporučuješ jesle na 2 dny dopoledne v týdnu a matku do práce.
Kdy u toho mít prostor na nějaké svoje rozhodování, užívání si, když dá dítě do jeslí, poběží do práce?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Ahoj, máme 9 mesicniho syna, nebyl plánovaný, ale strašně ho miluju. Hrozně se mi ale stýská po životě, který jsem měla před dítětem. Věděla jsem, že se všechno změní a že to nebude stejné, s tím jsem do toho šla. Myslela jsem si ale, že ten smutek po starém životě časem odezní, že si zvyknu a bude to lepší. Jenže ono to neodeznělo. Pořád mi chybí ta svoboda, spontánnost a pocit, že můžu dělat věci podle sebe, a někdy mě to strašně zasáhne a rozbrečím se kvůli tomu.
Mateřství mě hrozně vyčerpává a mám pocit, že jsem přišla o sebe. Těším se, až syn vyroste a budu mít aspoň trochu zpátky svůj život. A pak mám výčitky, že to takhle vůbec cítím.
Taky vím, že druhé dítě nechci. Ne teď a upřímně asi nikdy. Přítel ale druhé dítě chce a říká, že prostě jednou bude. Já ale vím, že tohle znovu už nechci absolvovat, protože bych se úplně ztratila.
Miluju sveho syna, fakt jo. Ale tohle období mi vůbec nesedí a mám hrozný strach, že jsem špatná máma, když to takhle cítím.
Má to někdo podobně?