Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
@Apaji
Díky, toho jsem se bála. Jeho biologický otec je něco podobného
no tak to je potom dost podstatná informace.. ![]()
@Anonymní píše:
@KralikcekTo by mohla být pravda, vždycky se choval jako dospělý, mluvil jako dospělý, pomáhal se vším. Připadalo mi nesmyslné, abych mu bránila v samostatnosti
Ja si nemyslim, ze jsi udelala nekde chybu. pokud si veris v tom co delas, jak vychovavas, vedes dite, muze byt problem plne nekde jinde.
Spis bych pokracovala v tom, jak vychovavas dal, jen nazorneji. misto psychologa bych zatim vybrala nejaky muzsky vzor v rodine, kteremu Ty rozumis a ukazovala mu, synovi, nazorne jak se resi situace domluvou, pochopenim, proste ukazkou. Treba na sourozenci, pokud ma bratra, nebo manzelovi
@Anonymní píše:
@ApajiNevíš, jestli se u těchto patologií dá chování vědomě ovládat? Nebo to vyřeší jen léky?
Nemusí mít léky, u dětí to bývá muzikoterpaie, arteterapie, hipoterapie, canisterapie…na wiki je k výsledkům terapie toto: "Pravá psychopatie se v jádru nedá příliš změnit, co se týče vnímání a prožívání situací a vztahů, ale chování se dá částečně ovlivnit výchovou, prostředím a sebevýchovou.
U lehčích nebo částečně psychogenních poruch osobnosti mohou být účinné terapie pomáhající rozvoji citového života".
Dobrý psychiatr je schopný i doporučit dobrého psychologa k následné terapii - podle zjištěné diagnózy. Ono ne každý psycholog pracuje se vším a může mít více zkušeností z jedné oblasti.
Uvažovali jsme o víceletém gymnáziu, i on by tam chtěl. Problém není v tom, že by na něj neměl, ale nebyl schopen se srovnat v přístupu k pomůckám a úkolům. Bez toho nemá smysl to ani zkoušet
Anonymní ty jsi tu nepsala o psychopatii. Vybíjí si na Vás svoje frustrace, že je takový jaký je a že mu neumíte pomoci. Pochop, že on prostě někde tu páru vypustit musí. I když je to strašně těžký.
Já bych samozřejmě takhle ráda pokračovala, ale zatím to nepřineslo ovoce. Stává se čím dál nezvladatelnějším a bojím se, že to dospěje do bodu, kdy už s tím nepůjde dělat nic. Minimálně bych chtěla vědět, jestli opravdu nemá nějakou diagnózu
Jenže možná, kdyby šel na to gymnázium a byl tam třeba mezi svýma, tak ho to motivuje k tomu se snažit.
Psychologa změnit. Chtělo by to asi nějaké psychoterapie, aby docházel. Je potřeba aby psycholog pracoval i s Vámi, abyste věděli, jak na něj. Nemá asi v tomto případě nastavené hranice. Dceři je šest let a také jí musíme pevně hranice stanovit. Má tendenci z nich uhýbat. Takže se snažíme nechat jí prostor třeba při výběru kroužků, já bych jí třeba nedala v předškolním věku žádný. Jen jsem chtěla, aby měla nějaký pohyb, takže chodila na kroužek. Také se jí tam moc potom nechtělo chodit, ale také jsem jí řekla, že si to vybrala, že rok tam bude chodit. Od září si mohla vybrat něco jiného. Vím, že kdybych jí uhnula, tak příště to bude ještě horší a bude si vymýšlet. Teď začátkem října už také zkoušela, že na ten kroužek chodit nechce, že chce jiný, tak zase jasné vysvětlení, že takto to nefunguje. Dost podnětné je také číst nějaké příběhy, aby se dítě mělo možnost nad tím zamyslet. Na to dcera hodně slyší. A pak to probrat, co je špatně, co dobře. A když udělala něco špatně, třeba přeběhla silnici bez toho aby se rozhlédla a běžela k baráku, tak jsem jí prostě vzala za ruku, dovedla na to místo a řekla jí, že nyní to bude jinak a lépe. Když to bylo opravdu přes čáru, tak jsem párkrát zvolila metodu ručně a stručně. Teď už ví, kdy to přehnala a sama se začně omlouvat. Je zapotřebí stanovit si několik zásadních oblastí a v těch nepovolit.
Já vím, opravdu mu nedokážu pomoct, neumím ho ani pochopit ![]()
Odkud jste? V Praze v Motole je dětská psychiatrie. Psychoterapie dělají na Andělu. Držím moc palce ![]()
Ale jak ho tam mám dostat??? Má napomenutí, je lajdák… Třídní mi k tomu řekla, že nemá šanci, tak my musel držet disciplínu a makat. To on nedokáže
Určitě bych zašla na psychiatrii, to o jeho otci je velmi podstatná informace. Škoda, že jsi si to neuvědomila dřív, protože pokud je jeho otec něco podobného i v dospělosti, tak mu tenhle kamarádský přístup se spoustou samostatnosti podle mě velmi uškodil.
Pokud má sklony k tomu, aby se nezařadil do společnosti a ještě navíc neumí moc komunikovat s lidmi a je přitom velmi inteligentní, tak mám obavy, aby jeho frustrace jednou nevyvrcholila v něco velmi ošklivého.
Na druhou stranu ti musím říct, že pokud nějak extrémně vybočuje a bude mít nějakou diagnózu, tak se neviň, asi jste nezvolili nejlepší přístup, ale já ještě nezažila někoho, komu by se podařilo vychovat z někoho, kdo má k něčemu takovému sklony, hodnotného člověka, i když se velmi snažil, a to měl přitom více dětí a ty ostatní jsou v pohodě a s partnerem vytvářeli harmonické prostředí.
Někdy se prostě stane a nenaděláš nic.
@Kla
Nebylo mým cílem ho očernit, hledám řešení. Musíme ale počítat se vším. Jinak ale nechápu, proč by se měl chovat hnusně k nám, kteří jsme při něm vždycky stáli