Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Nechci ti nakládat víc, než máš naloženo, takže si nechám své názory pro sebe, ale najdi si psychologa, ten by mohl s těma výčitkama pomoct. Jak koukáš na manžela? Mně tohle udělat ten můj, nenáviděla bych ho.
Ja bych na potrat nesla, asi bych to psychycky nezvladla. Mazelovi bych rekla ze je to i jeho chyba. Nevim jak na tom jste obecne ale je celkem sobec ze te k tomu nutil.
No, co se stalo už nezměníš a máš jiné dvě děti, které potřebují fungující mámu… zkus nějákou terapii…
To se bohužel po potratu často stává a moc se o tom nemluví. Byla jsi k tomu vlastně dotlačena, žádná svobodná volba, že? Snaž se si odpustit.
Pomůže asi jedině psycholog…snad si jednou odpustíš, víc si nechám od cesty
@Kriss Tina píše:
Ja bych na potrat nesla, asi bych to psychycky nezvladla. Mazelovi bych rekla ze je to i jeho chyba. Nevim jak na tom jste obecne ale je celkem sobec ze te k tomu nutil.
já musela, manžel nedává ani ty dvě děti, myslím, že je na ně ještě nevyzrálej… a zůstala bych sama, bez práce, bez peněz… takže by mi i ty dvě časem vzala sociálka… nemám nikoho, kdo by mi pomohl… ![]()
S tím už nic neuděláš, to tě bude pronásledovat celý život. Časem možná méně, ale nesmíříš se s tím asi nikdy. Možná bys mohla udělat nějakou osvětu, kdybys zabránila jedné jediné ženě to udělat, tak by to bylo skvělé. A tobě by to pomohlo, žes sice své miminko nezachránila, ale pomohlas svou zkušeností někomu jinému, aby stejnou hloupost neudělal také.
No, hloupost jsi udělala, ale manžel, který ti měl být oporou, tak se místo toho zachoval tak, že myslel jen na sebe. Své rozhodnutí už nevratis, ale vycitkami si taky moc nepomuzes. Najdi si psychologa, nebo ještě jedna rada - nevím jestli věříš v Boha, ale zkus jeho poprosit o odpuštění, věřím tomu, že ti bude líp, budu se za tebe modlit
. Chyby děláme každý, a i ty velké jsou odpusteny.
Je mi to moc líto, že jsi se /i když pod nátlakem /odhodlala k takovému nevratnému kroku. Nesoudím tě, jsem křesťanka. Vzala jsi tím na sebe těžký úděl. Někdy je nejtěžší odpustit sama sobě. Věřím, že tvoje dítě je v nebi. Bůh může odpustit každý hřích, pokud toho upřímně litujeme. Pokud chceš, napiš mi do SZ. Přeji tobě,
i vaší rodině Boží milost. ![]()
Ach jo, ty chlapi, ale to myslíš vážně, že by tě nechal s dětmi samotnou. To snad ne a jestli jo tak je to síla. Asi bych ho také nenáviděla jako @terinka4444 . Každopádně už to nezměníš, ta zkus zapomenout anebo opravdu lékařskou pomoc.
Snažím se nepřipustit si to, ale manželovi to budu mít za zlý už asi navždycky… on jako neřekl, jdi na potrat, ale jasně se vyjádřil, že další dítě nechce a že odejde…
a bohužel vím, že to nebylo jen tak a že by se časem smířil…
@Anonymní píše:
Snažím se nepřipustit si to, ale manželovi to budu mít za zlý už asi navždycky… on jako neřekl, jdi na potrat, ale jasně se vyjádřil, že další dítě nechce a že odejde…a bohužel vím, že to nebylo jen tak a že by se časem smířil…
A není lepší mít své dítě u sebe a neschopného a nezralého manžela od sebe? Pokud je takový, tak spolu stejně asi nezůstanete. A po takové zkušenosti už asi také ne, protože toto budeš mít v sobě a budeš mu to pořád dávat za vinu - i když možná jen v duchu.
@bigl píše:
A není lepší mít své dítě u sebe a neschopného a nezralého manžela od sebe? Pokud je takový, tak spolu stejně asi nezůstanete. A po takové zkušenosti už asi také ne, protože toto budeš mít v sobě a budeš mu to pořád dávat za vinu - i když možná jen v duchu.
jsem na rodičáku, bez práce, bez bydlení, bez rodiny, která by mi pomohla… nemůžu zůstat s dětma pod mostem…
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Hezký večer…

jak už název diskuze napovídá, v únoru jsem zjistila, že jsem těhotná i přes ochranu, ale protože už dvě děti mám a manžel další děti v žádném případě nechce, šla jsem na potrat… Těhotenství jsem zjistila docela pozdě, takže na ultrazvuku už bylo vidět miminko…
Je to skoro půl roku a pořád mám šílené výčitky… Nedokážu se s tím srovnat…
Ano, vím, že jsem hloupá a na potrat jsem jít neměla, ale zůstala bych s dětma sama, bez pomoci (nemá mi kdo pomoct),bydlení, práce, peněz…