Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Vyhodit syna z domu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.11.22 17:22
@Anonymní píše:
Dobrý den,
nevím jak začít, mám před sebou dilema. Mám syna, kterému je 20. Je to rok, co začal mít psychické problémy. Seběhlo se toho více, nechci to tu rozvádět. Navštěvuje psychiatričku, užívá léky proti úzkosti a AD. Myslela jsem, že po roce to bude lepší, ale je to horší. Celé dny spí, zkusil 3 zaměstnání, ale vždy ve zkušebce odešel nebo ho vyhodili. Říká, že nechce žít život jako my, běžná společnost. Že do práce prostě chodit nebude, to si raději podřeže žíly. Jenomže někdy i dva dny spí a nejí, max se přijde napít. dost zhubnul. Když navedu řeč na budoucnost, je agresivní a odmítá se se mnou o tom bavit. Manžel se tím nechce zabývat, takže jsem jen ta zlá a otravná, kterou jak sám řekl, nesnáší. Minulý týden jsem slyšela z jeho pokoje hrozný křik. Běžela jsem tam. On seděl na posteli, v jedné ruce držel ponožku, v druhé nějaký spray u pusy a měl jakoby záchvat. Něco mezi smíchem a pláčem. Nějakou dobu byl mimo. Až přišel k sobě, vše popíral a byl na mě hnusný. Ještě ten den jsem ho při tom přistihla znovu a spray hodila do popelnice. Slíbil, že už to neudělá. Chová se divně, kolem půlnoci odchází a vrací se třeba v půl 7 ráno. Dva dny po tom, co jsem ho našla v tom stavu, jsem mu dělala šťáru v pokoji, když nebyl doma. Našla jsem mu další spraye, 4 balení neurolu 1mg, xanax a nějaký kraton. Nic jsem mu hned neřekla. Vzpomněla jsem si, že mi někdy v létě říkal, že má kamaráda, který ma mamku doktorku a on přes něj může sehnat jakékoliv léky. Tak jsem zapátrala a jela k ním domů. Přišla jsem v klidu, slušně, a řekla jí o tom, co můj syn řekl. Byla v šoku, prý to by její syn neudělal a v práci se podívá do systému, jak to vypadá. Domluvily jsme se, že přes víkend neřeknu nic tomu mému a ona tomu jejímu. Jenže hned ráno syn přiběhl nepříčetný, ukazoval mi vyfocenou konverzaci mezi mnou a tou lékařkou. Slib nedodržela a navíc mi napsala jestli vím, co je to křivé obvinění. Napsala jsem jí, že ji neobviňuji, že jsem se přišla slušně zeptat, jako zoufalá matka a mrzí mě, že slib nedodržela a udělala, co udělala. Syn mi v ten den řekl, teda řval na mě, že mě nenávidí, že mu ničím život, proč se se**u do jeho života. Řekla jsem mu, že to evidentně nezvládá a měl by se jít léčit. To samozřejmě odmítá, prý radši chcípne, než být hospitalizovaný. Řekla jsem, že buď se bude léčit nebo půjde z domu. Teď o tom přemýšlím a bojím se. Dala jsem mu na to dva týdny. Prý má kam jít. Ale vidím, že se mu do toho nechce a byl hodně v šoku, když jsem to řekla. Bojím se, že si něco udělá, že jsem to přehnala, na druhou stranu už nesnesu ty jeho nadávky a urážky. Odmítání se se mnou bavit. Nevím co dělat.
Tady by pomohla hospitalizace na psychiatrii. Ale pokuď člověk nechce, tak s ním okolí nehne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.11.22 17:26
@Anonymní píše:
Dobrý den,
nevím jak začít, mám před sebou dilema. Mám syna, kterému je 20. Je to rok, co začal mít psychické problémy. Seběhlo se toho více, nechci to tu rozvádět. Navštěvuje psychiatričku, užívá léky proti úzkosti a AD. Myslela jsem, že po roce to bude lepší, ale je to horší. Celé dny spí, zkusil 3 zaměstnání, ale vždy ve zkušebce odešel nebo ho vyhodili. Říká, že nechce žít život jako my, běžná společnost. Že do práce prostě chodit nebude, to si raději podřeže žíly. Jenomže někdy i dva dny spí a nejí, max se přijde napít. dost zhubnul. Když navedu řeč na budoucnost, je agresivní a odmítá se se mnou o tom bavit. Manžel se tím nechce zabývat, takže jsem jen ta zlá a otravná, kterou jak sám řekl, nesnáší. Minulý týden jsem slyšela z jeho pokoje hrozný křik. Běžela jsem tam. On seděl na posteli, v jedné ruce držel ponožku, v druhé nějaký spray u pusy a měl jakoby záchvat. Něco mezi smíchem a pláčem. Nějakou dobu byl mimo. Až přišel k sobě, vše popíral a byl na mě hnusný. Ještě ten den jsem ho při tom přistihla znovu a spray hodila do popelnice. Slíbil, že už to neudělá. Chová se divně, kolem půlnoci odchází a vrací se třeba v půl 7 ráno. Dva dny po tom, co jsem ho našla v tom stavu, jsem mu dělala šťáru v pokoji, když nebyl doma. Našla jsem mu další spraye, 4 balení neurolu 1mg, xanax a nějaký kraton. Nic jsem mu hned neřekla. Vzpomněla jsem si, že mi někdy v létě říkal, že má kamaráda, který ma mamku doktorku a on přes něj může sehnat jakékoliv léky. Tak jsem zapátrala a jela k ním domů. Přišla jsem v klidu, slušně, a řekla jí o tom, co můj syn řekl. Byla v šoku, prý to by její syn neudělal a v práci se podívá do systému, jak to vypadá. Domluvily jsme se, že přes víkend neřeknu nic tomu mému a ona tomu jejímu. Jenže hned ráno syn přiběhl nepříčetný, ukazoval mi vyfocenou konverzaci mezi mnou a tou lékařkou. Slib nedodržela a navíc mi napsala jestli vím, co je to křivé obvinění. Napsala jsem jí, že ji neobviňuji, že jsem se přišla slušně zeptat, jako zoufalá matka a mrzí mě, že slib nedodržela a udělala, co udělala. Syn mi v ten den řekl, teda řval na mě, že mě nenávidí, že mu ničím život, proč se se**u do jeho života. Řekla jsem mu, že to evidentně nezvládá a měl by se jít léčit. To samozřejmě odmítá, prý radši chcípne, než být hospitalizovaný. Řekla jsem, že buď se bude léčit nebo půjde z domu. Teď o tom přemýšlím a bojím se. Dala jsem mu na to dva týdny. Prý má kam jít. Ale vidím, že se mu do toho nechce a byl hodně v šoku, když jsem to řekla. Bojím se, že si něco udělá, že jsem to přehnala, na druhou stranu už nesnesu ty jeho nadávky a urážky. Odmítání se se mnou bavit. Nevím co dělat.
Trochu mi to připomíná feťáky, u kterých se rozjíždí toxická psychóza.
Mám stejný pocit. To je na hospitalizaci. Dokud bude mít mamahotel, nezmění se nic, tedy změní, rodiče se zblázní, on si bude v klidu zobat dál.
Příspěvek upraven 20.12.24 v 01:42
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.11.22 17:28
Chapu tve zoufalstvi..ja bych zkusila syna dostat k jinemu psychiatrovi, je mozne, ze je opravdu nemocny, pak by to chtelo dobreho lekare a invalidni duchod..moc te nepotesim, znama ma syna schizofrenika a je to dost podobne..navic tvuj syn uziva ruzne leky na uzkost buh vi jak…no misto vyhozeni z domu bych zkusila jine odborniky, ne nutne hospitalizaci, je mi lito cim prochazite, nebude to lehke
- Citovat
- Upravit
mackA159
25.11.22 17:28
O sebe se nebojis??? Prosim te, starala jsi se o nej dlouho. Ted uz je to jeho zivot, jeho boj. Je na case aby za sebe prevzal zodpovednost.
- Citovat
- Upravit
Tala20
25.11.22 17:30
@Anonymní píše: Nevím co dělat.
V první řadě - syn potřebuje pomoc. Ty mu ji neumíš poskytnout, protože nejsi odborník. Zbytečně ztrácíš čas a tím synovi škodíš.
Kdyby měl otevřenou zlomeninu nohy, taky bys ho nechala ležet doma v posteli? Nezavolala bys mu záchranku? Taky bys rozvažovala jak ho vyhodit z bytu?
Pokud dostane záchvat, okamžitě volej RZP a natáčej video. Pokud bude agresivní (i jenom slovní výhrůžky fyzickým útokem), opustit byt, volat PČR a do telefonu průběžně na záznam popisovat co se děje. Pokud bude hrozit že si něco udělá, okamžitě zavolat RZP.
První krok: Vše si zdokumentuj, nafotografuj nalezené krabičky od léků. Videa z jeho záchvatů. Zapisuj si každý incident s datem a hodinou. Fakta, čísla, data, důkazy. Jen odborná pomoc ho může zachránit. A protože on sám se nerozpovídá o své závislosti, musíš ta fakta odborníkovi dodat Ty sama.
Druhý krok: Vyhledej odborníky. Řeš to s odborníky. Bude v tom zřejmě kombinace psychických problémů a toxikomanie, takže boj na dvou frontách.
Pokud to opravdu nepůjde a dospěješ k názoru, že nemůže bydlet s vámi, měla bys už mít na na policii více záznamů o domácím násilí a o zásazích hlídek PČR, případně také zázamy o opakovaném vykázání agresora z bytu. Ale to by byl stav, kdy mu nebudeš moci nijak pomáhat.
Příspěvek upraven 26.11.22 v 23:22
- Citovat
- Upravit
25.11.22 17:31
Smutný.
Myslím, že ho „vyhodit z domu“ teoreticky ani nemůžeš, musela bys jít přes soud.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.11.22 17:34
@mackA159 O sebe se nebojím. Bojím se, že když ho vyhodím, tak si něco udělá a já si to budu do smrti vyčítat. Vždyť i léky mu ráno nosím než jedu do práce, jinak by si je nevzala léčba by byla k ničemu. Kdyby byl zdravý, tak by to bylo snazší, ale je psychiatrický pacient, takže to není jen tak ho vyhodit. Hodně tím riskuji.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.11.22 17:36
@MrsNorris Tak vyhodit ho můžu. Tvrdí, že má kamarády a může k nim na byt. Spíše jde o to, že když tu má trvalé bydliště a někde nadělá dluhy, tak exekutoři přijdou k nám.
- Citovat
- Upravit
Janli
25.11.22 17:37
Máš nemocný dítě. Kdyby mu bylo deset, tak nebudeš přemýšlet o tom, že ho vyhodíš z domu, proč teď ano.? Já chápu, že je to těžký, ale ten kluk nemá nikoho jinýho než rodiče, když ho vyhodíš, můžeš ho rovnou odepsat. Má závažný psychický problémy, potřebuje hospitalizaci a léčbu. Zajdi za psychiatrem, promluv si o synovi, zkuste najít řešení. Tím krajním je i to, že zavoláš při prvním záchvatu RZ a nahlásíš pokus o sebevraždu. Pak by ho mohli hospitalizovat i proti jeho vůli. On potřebuje pomoc, ne vyhození na ulici. Nedokáže rozeznat, co je dobře a co špatně.
- Citovat
- Upravit
Janli
25.11.22 17:38
@Anonymní píše:
@MrsNorris Tak vyhodit ho můžu. Tvrdí, že má kamarády a může k nim na byt. Spíše jde o to, že když tu má trvalé bydliště a někde nadělá dluhy, tak exekutoři přijdou k nám.
Vyhodit ho nesmíš. Má na užívání bytu právo.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.11.22 17:40
Určitě je v tom i pervitin. Vyhoď ho zavčasu, takhle tě čeká minimálně 10 let peklíčko. Taky mám známého, co je proti systému, nechce mít rodinu, děti, pracovat, jen se nechat živit a nic nedělat. Feťák, který je psychicky nemocný.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.11.22 17:41
@Kipa22 píše:
Trochu mi to připomíná feťáky, u kterých se rozjíždí toxická psychóza.
To je přesně ono.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.11.22 17:44
@Tala20 Byla jsem u praktika a při té příležitosti se na to zeptala. Řekl mi, že až na něm bude znát, že si něco dal, tak zavolat policii, říct, že je psychiatrický pacient, že je nebezpečný jak sám sobě, tak i okolí. Zahrát divadlo, jak mě i dceru ohrožoval, všechno zveličovat a jen tak dosáhnu toho, že si ho odvezou a bude se chtě nechtě léčit. Dobrovolně ho nikam nedostanu. Psychiatra nového nechce, k psychologovi nebo na psychoterapie taky chodit nechce. Jeho psychiatrička je toho názoru, že si na všechno musí přijít sám. Nic víc mi neřekla a neporadila.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.11.22 17:45
@Anonymní píše:
@mackA159 O sebe se nebojím. Bojím se, že když ho vyhodím, tak si něco udělá a já si to budu do smrti vyčítat. Vždyť i léky mu ráno nosím než jedu do práce, jinak by si je nevzala léčba by byla k ničemu. Kdyby byl zdravý, tak by to bylo snazší, ale je psychiatrický pacient, takže to není jen tak ho vyhodit. Hodně tím riskuji.
Pokud se nebude léčit, tak v nejlepším případě spáchá sebevraždu. Doma, nebo kdekoliv. Pokud se u něj rozjedou halucinace a stihomam, pak je nebezpečný pro své okolí.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Dobrý den,
nevím jak začít, mám před sebou dilema. Mám syna, kterému je 20. Je to rok, co začal mít psychické problémy. Seběhlo se toho více, nechci to tu rozvádět. Navštěvuje psychiatričku, užívá léky proti úzkosti a AD. Myslela jsem, že po roce to bude lepší, ale je to horší. Celé dny spí, zkusil 3 zaměstnání, ale vždy ve zkušebce odešel nebo ho vyhodili. Říká, že nechce žít život jako my, běžná společnost. Že do práce prostě chodit nebude, to si raději podřeže žíly. Jenomže někdy i dva dny spí a nejí, max se přijde napít. dost zhubnul. Když navedu řeč na budoucnost, je agresivní a odmítá se se mnou o tom bavit. Manžel se tím nechce zabývat, takže jsem jen ta zlá a otravná, kterou jak sám řekl, nesnáší. Minulý týden jsem slyšela z jeho pokoje hrozný křik. Běžela jsem tam. On seděl na posteli, v jedné ruce držel ponožku, v druhé nějaký spray u pusy a měl jakoby záchvat. Něco mezi smíchem a pláčem. Nějakou dobu byl mimo. Až přišel k sobě, vše popíral a byl na mě hnusný. Ještě ten den jsem ho při tom přistihla znovu a spray hodila do popelnice. Slíbil, že už to neudělá. Chová se divně, kolem půlnoci odchází a vrací se třeba v půl 7 ráno. Dva dny po tom, co jsem ho našla v tom stavu, jsem mu dělala šťáru v pokoji, když nebyl doma. Našla jsem mu další spraye, 4 balení neurolu 1mg, xanax a nějaký kraton. Nic jsem mu hned neřekla. Vzpomněla jsem si, že mi někdy v létě říkal, že má kamaráda, který ma mamku doktorku a on přes něj může sehnat jakékoliv léky. Tak jsem zapátrala a jela k ním domů. Přišla jsem v klidu, slušně, a řekla jí o tom, co můj syn řekl. Byla v šoku, prý to by její syn neudělal a v práci se podívá do systému, jak to vypadá. Domluvily jsme se, že přes víkend neřeknu nic tomu mému a ona tomu jejímu. Jenže hned ráno syn přiběhl nepříčetný, ukazoval mi vyfocenou konverzaci mezi mnou a tou lékařkou. Slib nedodržela a navíc mi napsala jestli vím, co je to křivé obvinění. Napsala jsem jí, že ji neobviňuji, že jsem se přišla slušně zeptat, jako zoufalá matka a mrzí mě, že slib nedodržela a udělala, co udělala. Syn mi v ten den řekl, teda řval na mě, že mě nenávidí, že mu ničím život, proč se se**u do jeho života. Řekla jsem mu, že to evidentně nezvládá a měl by se jít léčit. To samozřejmě odmítá, prý radši chcípne, než být hospitalizovaný. Řekla jsem, že buď se bude léčit nebo půjde z domu. Teď o tom přemýšlím a bojím se. Dala jsem mu na to dva týdny. Prý má kam jít. Ale vidím, že se mu do toho nechce a byl hodně v šoku, když jsem to řekla. Bojím se, že si něco udělá, že jsem to přehnala, na druhou stranu už nesnesu ty jeho nadávky a urážky. Odmítání se se mnou bavit. Nevím co dělat.