Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jo to je ten panickej strach ze psů. Mamka to má taky a jen potvrzuje pravidlo, že nejhorsi smrt je z vyděšení ![]()
Mě se stalo něco horšího. Jela jsem s kočárkem najezdem ze shodu. Tehdy s 3-4 měsíčním. Bez fusaku. Na madle jsem měla tezkou tašku. Taška převážila kočár a madlo mi vyklouzlo z ruky mimčo z korbicky také. Sesunul se mi tedy nozickama. Taky řval, u doktora jsme nebyli. Tam jsme byli totiž, když mi spadl z gauce a tehdy mi jen řekli, ze mám sledovat reakce, blinkani, zvýšenou spavost, zornicky. Od ty doby parkrat ještě spadl no
A tak jsem vždy jen sledovala.
Upřímně, titulek mě prvně pobavil. A určitě bych jela do nemocnice.
Já bych asi neřešila, kdyby měla hnuto s krkem, tak by si nehrála a n smála se ![]()
Jestli někam jet nebo ne, to nevím, to musíš vědět ty…
Ale chci tě podpořit, že jsem taky vyspala dítě z kočárku:
běžela jsem pozdě na mamograf (s podezřením, celá vyděšená), protože jsem se ztratila při vystupování z metra na Hájích, kde jsem v životě nebyla. Měla jsem půlroční mimino v šátku na břiše, dvoulete batole v golfkach (skvělá sestava na návštěvu lékaře, co?), pršelo, já jsem dobihala ke dveřím, kočárem jsem vjela do louže, a ta louže byla mnohem hlubší, než se zdálo.
Kočár se zasekl v díře v louži, preletel obloukem dopředu, zůstal koleckama vzhůru, batole viselo v ksirach břichem dolů pár centimetrů nad chodnikem jako superman, kočár na něm. Já jsem o tohle všechno zakopla, spadla i s kojencem na zem do ty louže, kojenec si odrel hlavu o chodník (malinko), já jsem si zranila ruku. Taky jsme byli mokrý. A taky jsem přišli pozdě. Se řvoucíma dětma.