Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Vyšetření u soudního znalce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.12.14 10:16
Ahoj, tak to Te lituji. I Tvé deti.Deti by měl psycholog vyšetřit bez vaši pritomnosti, tak by měl poznat, jak na tom deti jsou ve vztahu k Tobe a k otci. Myslim si, ze se mimosoudní nemůžete dohodnout, protoze to je despota.Taky si myslim, ze by meli. Přihlédnout k jeho psychickym problemum.Deti lituji, protoze vim, jake to jezdit nekam, kam jezdit nechci. Preji Ti pevne nervy. K tomu domácímu nasili, vi o tom policie, lekari? Je k tomu nejaka zprava?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.12.14 10:33
Toho vyšetření se neboj - oni s dětmi umí mluvit a z dětí to dostanou snáz.. Ty řekni jen pravdu, nic víc. Máš nějaké doklady od té psycholožky, se kterou jsi mluvila? POkud ano, použij to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.12.14 10:33
Ahoj, kdyby to bylo, jak píšeš, moc lituji tebe i děti. Bohužel pravda je v těchto případech někde na půl cesty. Často si to rodič ani nemusí uvědomovat, ale zášť vůči nenáviděnému ex mu zaslepuje oči a nevidí, jaké chyby sám dělá. Prošla si tím před pár lety kamarádka, stála jsem na její straně, ale viděla, že ona má na všem 50% podíl. Tenkrát jsem se jí to snažila říct, marně. Pochopila to až o několik let později. Trvalo to roky, než to s ex začalo jakštakš fungovat.
Neříkám, že to tak je u i tebe, ale stálo by se zamyslet nad tím, zda neděláš někde chyby i ty. Nezapomeň, že už to není tobě, ale o dětech, a jednou se ti to vrátí (až budou mít vlastní svět a vlastní, ne přejaté, názory).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.12.14 10:35
Jinak se vyšetřují děti bez přítomnosti rodičů a každé zvlášť. Pokud je to, jak píšeš, nebála bych se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.12.14 10:38
@Eva Sz píše:
Ahoj, tak to Te lituji. I Tvé deti.Deti by měl psycholog vyšetřit bez vaši pritomnosti, tak by měl poznat, jak na tom deti jsou ve vztahu k Tobe a k otci. Myslim si, ze se mimosoudní nemůžete dohodnout, protoze to je despota.Taky si myslim, ze by meli. Přihlédnout k jeho psychickym problemum.Deti lituji, protoze vim, jake to jezdit nekam, kam jezdit nechci. Preji Ti pevne nervy. K tomu domácímu nasili, vi o tom policie, lekari? Je k tomu nejaka zprava?
Děkuji za reakci. Nejvíc mě bolí, že do toho zatáhl i ty děti. Prosila jsem ho, aby je nechal v klidu a měla snahu s ním vyjít i po tom všem. Domácí násilí se řešilo s organizací Spondea, kde mi vypracovali tzv. krizový plán, kdy jsem několikrát odešla na několik dnů i s dětmi do bytu mého bratra. Záznam o tom, že jsem tuto věc řešila s touto organizací, byla odeslána k soudu. Bohužel, to co se tam psalo u soudu nezaznělo (četli se zprávy ze sociálky a celé jednání trvalo jen asi půl hodiny). Vše bylo shrnuto jako psychické násilí a vyhrožování, s policií jsem to měla řešit až při fyzickém napadení.
Ke znásilnění došlo při mé hypoglykemii, kdy jsem se probírala z bezvědomí. Bylo mi šíleně zle, třeštila mi hlava, zvracela jsem, byly tomu přítomny i děti (Bylo to před 4 lety, tak doufám že to až tak nevnímaly). Řekl mi, že prý jsem to „chtěla“ (těžko něco takového chtít v bezvědomí) a že jsem jeho žena a nikdo mi to věřit nebude. Byla jsem hloupá a snažila se přesvědčit sama sebe, že se to nestalo.
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.12.14 10:42
@martina.se píše:
Toho vyšetření se neboj - oni s dětmi umí mluvit a z dětí to dostanou snáz.. Ty řekni jen pravdu, nic víc. Máš nějaké doklady od té psycholožky, se kterou jsi mluvila? POkud ano, použij to.
Děkuji, psycholožka odeslala zprávu k soudu. Byla však velice strohá, doporučila mediaci a pokud by bývalý nesouhlasil tak znalecké posudky u kterých to také skončilo.
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
21.12.14 10:42
@Anonymní píše:
Děkuji, psycholožka odeslala zprávu k soudu. Byla však velice strohá, doporučila mediaci a pokud by bývalý nesouhlasil tak znalecké posudky u kterých to také skončilo.
Zakladatelka
tak to je potom naprd 
proč se nerozepsala? nechápu..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.12.14 10:52
@Chawa píše:
Ahoj, kdyby to bylo, jak píšeš, moc lituji tebe i děti. Bohužel pravda je v těchto případech někde na půl cesty. Často si to rodič ani nemusí uvědomovat, ale zášť vůči nenáviděnému ex mu zaslepuje oči a nevidí, jaké chyby sám dělá. Prošla si tím před pár lety kamarádka, stála jsem na její straně, ale viděla, že ona má na všem 50% podíl. Tenkrát jsem se jí to snažila říct, marně. Pochopila to až o několik let později. Trvalo to roky, než to s ex začalo jakštakš fungovat.Neříkám, že to tak je u i tebe, ale stálo by se zamyslet nad tím, zda neděláš někde chyby i ty. Nezapomeň, že už to není tobě, ale o dětech, a jednou se ti to vrátí (až budou mít vlastní svět a vlastní, ne přejaté, názory).
Toho všeho co píšeš si jsem vědoma. Děti přijímají názory druhých a svůj vlastní názor si udělají časem samy. Poku však otec funguje tak, že po příchodu z práce jen děti pozdraví a maximálně se zeptá co dělaly, tak nelze očekávat, že za ním poběží. Jak jsem uvedla, byly svědky jeho chování, ale mají i své zkušenosti, kdy syna roztočil na otáčecí židli a chtěl aby se rozběhl. Stalo se to, že si malý rozrazil čelo o futra dveří.
Chtěla jsem jim dopřát čas, aby se po rozvodu všechno zklidnilo a pak by si pomalu budovaly s otcem nějaký vztah. Bývalý však celou věc zkomplikoval tím soudním řízením.
Možná chyby dělám, nevím, ale rozhodně dětem nezakazuji se s otcem stýkat a neřeším před nimi naše problémy.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.12.14 10:58
@martina.se píše:
tak to je potom naprd
Nepochopila to ani soudkyně. Kluci byli vyslechnuti na sociálce, starší kreslil obrázek (nakreslil sebe, brášku, mě a babičku s dědou), jednoznačně se vyjádřili, že k otci nechtějí, ale nevadí jim když se nimi půjde projít a půjdeme všichni. Psycholožka mi řekla, že nechce děti zbytečně stresovat, že by se bývalý s jejím vyjádřením stejně nespokojil a skončilo to u soudního znalce tak jako tak.
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
21.12.14 13:17
@Anonymní píše:
Nepochopila to ani soudkyně. Kluci byli vyslechnuti na sociálce, starší kreslil obrázek (nakreslil sebe, brášku, mě a babičku s dědou), jednoznačně se vyjádřili, že k otci nechtějí, ale nevadí jim když se nimi půjde projít a půjdeme všichni. Psycholožka mi řekla, že nechce děti zbytečně stresovat, že by se bývalý s jejím vyjádřením stejně nespokojil a skončilo to u soudního znalce tak jako tak.
Zakladatelka
já jen doufám, že ten znalec to uvidí stejně, jinak chudáci kluci 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.12.14 14:04
@martina.se píše:
já jen doufám, že ten znalec to uvidí stejně, jinak chudáci kluci
Děkuji za podporu, také doufám.
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.11.15 21:29
Dobrý den všem maminkám i ostatním.
Zakládala jsem tuto diskuzi před téměř rokem a chtěla jsem Vám dát vědět, jak to u nás po vyšetření soudním znalcem dopadlo. Závěr ze znaleckého vyšetření byl, že starší syn je příliš sebevědomý chlapec, který se rád předvádí, mladší byl označen za mentálně retardovaného s doporučením obě děti dále vyšetřovat. Ze mě byla „přecitlivělá“ matka a otec dětí byl označen za člověka, který s dětmi nemá příliš dobrý vztah, neumí dětem vymyslet ani program, nicméně za pomoci psychologa mu mělo být umožněno si vztah s dětmi nějak budovat. Po skončení znaleckého zkoumání, kde bylo domluveno aby otec měl možnost vidět děti každý týden na hodinu, se však otec stavoval za dětmi opět jednou za dva týdny na hodinu a nijak víc se o ně nezajímal, se mnou o nich nekomunikoval.
Kluci prošli různými vyšetřeními. Starší má ADHD, mladší má Aspergerův syndrom (na toto jsem poukazovala už dlouhou dobu, bohužel bez oficiální diagnózy jsem byly zkrátka „přecitlivělá“ matka. Otec je o diagnózách dětí informován, ale stav dětí a to co je s tím spojené, řešit odmítá, lépe řečeno na nic raději nereaguje.
Ještě před stanovením těchto diagnóz u dětí bylo u soudu rozhodnuto, že podle znaleckého posudku se otec bude s dětmi setkávat v rámci asistovaných kontaktů, které jsem však opět musela domlouvat já a konečné soudní rozhodnutí o styku otce s dětmi bylo opět odloženo na neurčito. Potom přišla vyšetření u kluků a s nimi závěr, že nejsou vhodné časté změny prostředí a rozhodně se nedoporučuje rozšiřovat kontakt s otcem - to tedy u mladšího syna. Mladší syn to co se kolem něj děje nese velice špatně, v noci nespí, počůrává se, zadrhává se v řeči, má strach z cizích osob. Starší syn měl zase při kontaktu s otcem úraz - modřina na hrudníku, tři dny se nemohl zhluboka nadechnout. Syn tvrdí, že ho otec držel, bolelo to, syn křičel ať ho pustí, jenže otec nechtěl. Nyní se tedy s otcem setkávají při asistovaných kontaktech, ale i na toto hlavně mladší syn reaguje špatně. Musím ho dovést do centra, kde kontakty probíhají, je to pro něho moc věcí, kterým zkrátka s Aspergerovým syndromem nerozumí. Tohle celé jsem konzultovala na OSPOD, kde mi však nedovedou poradit, co s tímto dělat. Oni se řídí závěrem ze znaleckého posudku, který však vznikl před osmi měsíci a kluci neměli stanovené diagnózy (na vyšetření na psychiatrii jsme čekali přes půl roku). Nevím tedy, co teď dělat. Navrhla jsem otci mimosoudní dohodu, kdy by mohl kluky vidět jednou za ty dva týdny na hodinu, ale obávám se, že ji nepřijme, už z principu. Nemáte někdo prosím zkušenost s tím, jak je to se stykem rodiče s dítětem s poruchou autistického spektra? Otec totiž na syna nehodlá brát žádné ohledy.
Děkuji za případné odpovědi, přeji hezký večer a omlouvám se za dlouhé rozepisování.
- Citovat
- Upravit
13.11.15 22:25
Starsi příliš sebevědomý, který se rád předvádí „tvrdí, že ho otec držel, bolelo to, syn křičel ať ho pustí, jenže otec nechtěl.“
A co tvrdi otec? Jelikoz je to cast tveho stezejniho sdeleni tak to asi spatne neses… Chlapec muze taky trochu kecat…
Ja osobne nejsem priznivcem nejakych velkych ohledu na „zlobive“ deti, spise se je snazit trochu socializovat a nerozmazlovat…
Zajimalo by me, nakolik si myslis, ze postizeni deti (8 a 10 let) je dano geneticky (manzel bere prasky na hlavu) a nakolik je to prostredim, stresem v tehotenstvi atp…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.11.15 22:43
@Roker píše:
Starsi příliš sebevědomý, který se rád předvádí „tvrdí, že ho otec držel, bolelo to, syn křičel ať ho pustí, jenže otec nechtěl.“A co tvrdi otec? Jelikoz je to cast tveho stezejniho sdeleni tak to asi spatne neses… Chlapec muze taky trochu kecat…
Ja osobne nejsem priznivcem nejakych velkych ohledu na „zlobive“ deti, spise se je snazit trochu socializovat a nerozmazlovat…
Zajimalo by me, nakolik si myslis, ze postizeni deti (8 a 10 let) je dano geneticky (manzel bere prasky na hlavu) a nakolik je to prostredim, stresem v tehotenstvi atp…
Zvažovala jsem i tu variantu, že to má kluk trošičku „přibarvené“ ten úraz, který s otcem měl, ale když jsem se ptala otce co se stalo, tak to v podstatě sám přiznal, prý dělali blbosti. Na OSPODu pok do protokolu uvedl, že syn spadl z houpačky. A komu bys věřil ty? Synovi, který ti do podrobna všechno popíše nebo bývalému, který se choval bezcitně už předtím?
Na kolik je postižení dětí dáno geneticky mi nezodpoví nikdo. Samozřejmě, že jsem nad tím přemýšlela, ale v situaci kdy se o ty děti starám a mám je ráda obě stejně, mi je to popravdě úplně jedno. Určit proč má dítě ADHD či poruchu autistického spektra zkrátka nejde, takové dítě může mít v podstatě kdokoliv.
Zakl.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Výživné na dítě celiaka
- 05.04.21
- marci adámková
Jak je to s alimenty u střídavé péče?
- 25.03.21
- Anonymní
Dobrý den všem maminkám.
Chtěla bych Vás požádat o radu či zkušenost. Mám dvě děti, kluky (9 a 7 let). Po manželových dlouhých nevěrách a úletech jsme se před dvěma měsíci rozvedli. Mimo tohle u nás docházelo k psychickému domácímu násilí (výhrůžky, zastrašování) a při jedné mé hypoglykemii (jsem od dětství diabetička) došlo i ke znásilnění. Rozvod trval dlouho, bývalý se nechtěl odstěhovat, vyhrožoval mi, že se postará že mi vezmou děti a udělá mi ze života peklo. Na majetku jsme se nějakým způsobem dohodli (vyplatím mu co chtěl s tím, že mi slíbil, že do celé záležitosti nebude tahat právě děti), vše co mělo nějakou hodnotu a to co usoudil, že nebudu až tak potřebovat, si nabalil a odvezl. Musím ještě doplnit, že v době společného soužití se bývalý o děti nějak zvlášť nezajímal, o domácnost a děti jsem se starala výhradně já. Děti byly svěřeny soudně do mé péče (bývalý neprotestoval) s tím, že na návštěvách otce se máme domluvit mimosoudně. Hned po tom co se bývalý odstěhoval, začaly problémy. Když zjistil, že nejsem doma, volal mi že si chce vzít děti ještě ten den odpoledne. Když jsem mu řekla, že to není možné, ať se zastaví následující den, řekl jen „dělej jak myslíš“ a položil mi telefon. Druhý den se za dětmi nezastavil, ale běžel na sociálku sepsat protokol, že mu děti nechci půjčovat. Takto se to táhlo bezmála půl roku, kvůli každé návštěvě si znovu a znovu stěžoval. Vždy si vše přizpůsobí své „pravdě“, ale skutečnost je zcela jiná. Snažím se s ním o dětech normálně komunikovat, vycházet vstříc jeho představám o návštěvách. Děti byly několikrát svědky jeho agrese vůči mě (stávalo se to i za manželství). Nutno podotknout že bývalý manžel, dochází k psychiatrovi a psychologovi (z psychiatrie má užívat léky, i na zmírnění projevů agresivity, ale za našeho soužití je nebral). Celý problém je v tom, že kluci za ním nechtějí. Jednak řešení rozvodových problémů nebylo mnohdy vinou bývalého bez jejich přítomnosti a pak s otcem moc vřelý vztah nemají. Doposud návštěvy otce probíhaly téměř vždy za mé přítomnosti (šli jsme třeba na procházku). Děti si to tak přály, tak jsem šla také. Jenže otci se to nelíbí, chce si je brávat na víkendy, ale místo aby s nimi byl sám, tak je chce vozit ke svým rodičům. Psycholožka, na kterou jsem se obrátila, doporučila mimosoudní dohodu a pomoc mediátora, hlavně řešení pokud možno v klidu. Řekla mi, že bývalý manžel si pravdu přizpůsobuje sám sobě a že se spolu zřejmě nedomluvíme, i když z mé strany je snaha vidět. Bývalý mi vyhrožoval, že pokud děti nepřinutím, aby šli za ním, mohu si za vše sama a celé to dá k soudu. Tak se také stalo. Nechápu, jak to dělá, ale má dokonalý přesvědčovací talent. Paní ze sociálky mu věří úplně všechno a takhle to bylo celé předloženo k soudu. Závěr je ten, že se máme všichni dostavit k soudní znalkyni, psycholožce z oboru školství a kultura, specializace psychologie dětí a dospívajících, syndrom zavrženého rodiče. Má prozkoumat jaké jsme osobnosti, jaké jsou naše výchovné schopnosti a kdo má lepší předpoklady pro další výchovu, zda jsou děti z mé strany ovlivňovány a jak jsou psychicky odolné. Bývalý tvrdí, že se tohoto zkoumání nebojí, má s psychology a psychiatry zkušenosti a ví na co se ho budou ptát a hlavně jak odpovědět. Jsem z celé situace zoufalá, nevím kam se obrátit o pomoc či radu. Bojím se, jak tohle celé může dopadnout. Ještě musím podotknout, že děti proti otci rozhodně nepopouzím, kdyby k němu chtěly jít, jsem ochotna je k němu kdykoliv zavést.
Máte prosím někdo podobné zkušenosti s otcem, který se vyloženě snaží dělat peklo a komplikovat život? Bojím se, že i soudní znalkyni přesvědčí o tom, že není většího chudáčka než je on. Omlouvám se za dlouhé popisování a předem děkuji za Vaše reakce.