Vytratilo se pouto k dítěti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Vytratilo se pouto k dítěti
Ahoj, nevím o co se přesně jedná, jelikož nemám pocit poporodní deprese (ale to asi říká každý, jelikož třeba ani nev, že jí má, že? 
), ale doufám, že to přejde a vrátí se to.
Mám 2 roky starého syna (porod přirozený) a teď měsíční miminko. Miminko se narodilo o měsíc dříve císařským řezem, ale ještě jsme si pobyly v nemocnici měsíc.
Nejdříve 14 dní kvůli miminku a pak 14 dní kvůli mě. Miminko se vyvíjelo dobře no a já měla problémy po epidurální anestezii.
Ještě než jsem jela do porodnice, tak ke staršímu synovi jsem cítila, teda spíš, když jsem se na něj podívala, tak jsem cítila takové to pouto jako to že máte pocit, že vám před očima pochoduje doslova vaše součást z těla (či i navázaná neviditelná pupeční šňůra).
K oběma klukům cítím lásku, mám je moc ráda. 
Ale mrzí mě, že u toho staršího se vytratil můj pohled tedy to cítění když se na něj podívám či když jsem s ním.
Někdy zažívám i pocit, jako by nebyl můj a přesto ho mám ráda… ale jsem z toho smutná…
Nepřijde mi, že by na miminko žárlil, ba naopak se na něj ptá, hladí ho, vyleze i na malé schůdky u přebalovacího pultu a kouká jak ho přebaluji.
Miminko ještě toho hodně přes den prospí, takže si se synem dost hraji, jako dřív.
Já už nevím, jak to více vysvětlit, tak snad to není napsané moc zmatečně…
Myslíte, že je to tím, že jsme se měsíc neviděli? Může se to zas vrátit zpátky ten pocit, který byl moc krásný, utvořen během dvou let a teď je pryč? 
Děkuji za odpovědi, a snad vám nepřijdu s tímto dotazem moc prdlá, říkají o mně že jsem až moc citlivá a empatická, a že si s tím jednou ublížím, ale tohle mi přijde jiné, tohle jsou mé děti…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
Myslím, že tvoje pocity nejsou ojedinělé a že, to tak má hodně žen, jen o tom nemluví. Vím od kamaradek, že to tak měly, láska k miminku přemohla tu lásku ke strašímu, někdy zase naopak miminko vnímaly jako vetřelce a zamilovaly si ho až postupne.Ty city se většinou srovnají když mladší vyroste z bezbraneho miminka a začne řádit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já tedy mám jen jedno dítě, kluka dvouletého, tak nemůžu soudit. Ale řekla bych, že teď podvědomě cítíš, že miminko tě potřebuje ještě víc. A časem se ta láska rovnoměrně rozloží. Teď jsi po porodu ještě citlivější, tak si to jen moc bereš a brzy už ti to tak nepřijde. Budeš milovat obě svoje dětičky stejně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Dominica87 moje sestra měla to samé… Pamatuji si, že se mi s tím svěřila… Pokud dobře pamatuji, tak po cca půl roce to přešlo…
- Citovat
- Upravit
Myslím, že je to normální. Mám tři děti a vždy když jsem měla malé miminko, jsem jakoby byla nejvíc napojená na něj. Asi přesně vím co myslíš a taky to nedokážu nějak vyjádřit. Vždycky to po pár měsících přešlo a teď je miluju všechny stejně (a úplně stejně bych je nejraději někdy vystřelila na Mars 
) Pokud to není tak, že bys byla na synka zlá nebo ho nějak odstrkovala, tak si s tím nelam hlavu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Neboj, s první teplotou u staršího dítěte znova naplno pocítíš všechnu svou lásku k němu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Dominica87 píše:
Ahoj, nevím o co se přesně jedná, jelikož nemám pocit poporodní deprese (ale to asi říká každý, jelikož třeba ani nev, že jí má, že?Mám 2 roky starého syna (porod přirozený) a teď měsíční miminko. Miminko se narodilo o měsíc dříve císařským řezem, ale ještě jsme si pobyly v nemocnici měsíc.
Nejdříve 14 dní kvůli miminku a pak 14 dní kvůli mě. Miminko se vyvíjelo dobře no a já měla problémy po epidurální anestezii.Ještě než jsem jela do porodnice, tak ke staršímu synovi jsem cítila, teda spíš, když jsem se na něj podívala, tak jsem cítila takové to pouto jako to že máte pocit, že vám před očima pochoduje doslova vaše součást z těla (či i navázaná neviditelná pupeční šňůra).
K oběma klukům cítím lásku, mám je moc ráda.
Někdy zažívám i pocit, jako by nebyl můj a přesto ho mám ráda… ale jsem z toho smutná…Nepřijde mi, že by na miminko žárlil, ba naopak se na něj ptá, hladí ho, vyleze i na malé schůdky u přebalovacího pultu a kouká jak ho přebaluji.
Miminko ještě toho hodně přes den prospí, takže si se synem dost hraji, jako dřív.Já už nevím, jak to více vysvětlit, tak snad to není napsané moc zmatečně…
Myslíte, že je to tím, že jsme se měsíc neviděli? Může se to zas vrátit zpátky ten pocit, který byl moc krásný, utvořen během dvou let a teď je pryč?
Děkuji za odpovědi, a snad vám nepřijdu s tímto dotazem moc prdlá, říkají o mně že jsem až moc citlivá a empatická, a že si s tím jednou ublížím, ale tohle mi přijde jiné, tohle jsou mé děti…
Ano u nás bylo to samé, je to opravdu tím, že to mimi je teď s Tebou víc propojeno, taky jaem staršího měla jako svoji součást a pak mimi a řešila jsem to samé co ty, ale ono to tak trochu i musí být, příroda…starší se musí odpoutávat a maminka malinko taky, teď je malýmu 10 mesicu vsude leze a porad se se starším mazlej a pištej, tak už to mam srovnany, jak lásku, tak i ten výstřel na Mars 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Pantalaimon píše:
Myslím, že je to normální. Mám tři děti a vždy když jsem měla malé miminko, jsem jakoby byla nejvíc napojená na něj. Asi přesně vím co myslíš a taky to nedokážu nějak vyjádřit. Vždycky to po pár měsících přešlo a teď je miluju všechny stejně (a úplně stejně bych je nejraději někdy vystřelila na Mars
Presne tak, taky jsem měla takové pocity, mám tři děti, to prejde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Dominica87 Já mám děti 17 a 12 let, ale teď si mi naprosto přesně připomněla moje pocity, když byl mladší novorozenec.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Měla jsem to stejně, při odjezdu do porodnice jsem syna milovala tak, že se mi dojetím chtělo brečet, když jsem se na něj podívala. Po návratu to bylo pryč. Přešlo to cca po měsíci 
teď se mi chce brečet dojetím nad oběma
- Citovat
- Upravit
No ja zase mela vuci starsimu (8lety) pocity viny, jako bych ho zradila. Prisel mi najednou takovy opuštěný
- Citovat
- Upravit
Podle mě je to normální
Když má někdo jedináčka, je to jeho „všechno“, pak se narodí další dítě a matky se od staršího opojí a najednou ten, kdo býval jejich všechno, je ten, kdo je ruší u kojení, budí jim miminko atd. Mají pocit, že už je velký a potřebuje je hlavně nimi.
Pak se to srovná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Káťa19 @ivašot. @PaníKadrnožková @Bábrdl
Děkuji Vám. Vím, že je to po dlouhé době, omlouvám se. Každopádně jste mě uklidnili a skutečně po 2 měsících od porodu se vše vrátilo do normálu. 
Dětičky jsou úžasné a oba dva moc moc miluji A teď jsou to raubíři a parťáci v jednom 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Dominica87 píše:
@Káťa19 @ivašot. @PaníKadrnožková @BábrdlDěkuji Vám. Vím, že je to po dlouhé době, omlouvám se. Každopádně jste mě uklidnili a skutečně po 2 měsících od porodu se vše vrátilo do normálu.
Dětičky jsou úžasné a oba dva moc moc miluji
Připomněla jsem si tu dobu taky. Je to úžasné, jak se najednou ta láska ne rozdvojí, to není potřeba, ale znásobí, je jí prostě dostatečné množství pro obě (nebo 3/4) děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
