Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
Ahoj děvčata/i kluci/. Pojďte trochu zavzpomínat. Máte z dětství nějaký ne úplně příjemný zážitek - nemyslím zrovna traumata, ale spíš nějakou blbinu, kterou si do dnešních dnů pamatujete a v některých situacích se vám vybaví?
Já si třeba dodnes vzpomínám na jednu učitelku ze školky. Byly mi 4 roky, mamka mě ráno přivedla do školky a protože mi byla zima, tak jsem si na sobě nechala pletený svetr. A tahle učitelka, když jsem vstoupila do třídy tak na mě hned spustila" No Ilonko ty zmrzlino běž si ten svetr sundat ty ostudo! Tak jsem ještě v šatně odchytla mamku, která se musela vrátit do třídy a učitelku požádat jestli si ho můžu nechat. Asi za dvě hodiny mi bylo už vedro a šla jsem tutéž učitelku poprosit, jestli si ten svetr můžu odnést do šatny, že už je mi teplo a ona škodolibě„Ne! Pěkně si v něm zůstaň, když seš taková zmrzlina!“ Takže jsem se coby čtyřleté dítě pařila za trest celý den v pleteném svetru
. Máte taky někdo takové podobné vzpomínky? Jakákoliv blbina vítána, pojďme se chvilku bavit ![]()
Tak já si vzpomínám, že když mi byly tuším 5-6 let, tak jsem mamce pomáhala s úklidem skleniček v počikách za sklem. Když mi podávala ty nejhornější, tuším, ručně malované kemarické, tak zdůraznila, ať to držím opatrně, aby to nespadlo a nerozbilo se. Já to co nejopatrněji vzala a co se nestalo, buch na zem, upadlo ucho. Já dostala takového mlatu za to… a přitom jsem to neudělala schválně, co nejvíce se soustředila, až jsem to pokazila. Ale jak na potvoru, co člověk vysloví, že se nemá stát, to se stane. Dodnes mi to je líto, když si na to vzpomenu. Proto k dceři přistupuji tak, že když jí něco spadne, tak to prostě spadlo a neřeším to. Taky je cíťa a sem tam zapláče, že jí něco spadlo, má tedy 2,5 r. Já byla starší.
Kdyz mi bylo cca 5, jeden chlapecek ve skolce porad rikal, ze si me vezme. Jednou si i nakreslil kravatu ke svatebnimu obleku
bala jsem se tehdy, ze se to opravdu stane, jeste dlooouhe roky potom jsem se citila pod tlakem, kdyz jsem ho treba minula na ulici
![]()
Když mi bylo sedm, měli jsme ve školní jídelně halušky, celý život je nejim. Naše vychovatelka z družiny mě tam tenkrát nechala sedět tři hodiny a brečet do halušek
ale nedostala do mě ani sousto
a jedna z mých úplně prvních vzpomínek (mamka říká, že mi bylo kolem tří let) je ta, že zemřela maminka manžela mé tety a moje máma s tetou po ní vyklízely její byt. Ze zdi trčely dráty od staré televize a mě nenapadlo nic lepšího než je strčit do zásuvky. Pamatuju se jak mě to odhodilo přes celý pokoj, naštěstí se mi nic nestalo, ale mám od té doby extrémní pud sebezáchovy, takže jako dítě jsem nikdy nesáhla na plotnu apod… Taky si vybavuju jak jsem spadla do mraveniště, k červeným mravencům… Dvakrát za sebou… V jeden den… Do toho stejného
to mraveniště máme na zahradě pořád, teď tam mravencům nosím dobroty aby mě nechali žít a nešli po mně ![]()
Příspěvek upraven 08.09.20 v 09:56
Pamatuju si, že jsem se od mala strašně bála tmy. Měla jsem malou lampičku zasunutou pod postelí, abych neměla v pokoji úplnou tmu. Jednou v noci myslím ta žárovka praskla, nebo ji máma zhasla, nevím úplně jak to bylo, ale já se probudila do tmy. Začala panika a já s křikem chtěla vyběhnout z pokoje za mamkou, ale běžela jsem na druhou stranu a čelně se srazila s topením
nikdy na to nezapomenu ![]()
Já si pamatuju ze školky, že mi vrtalo hlavou proč když odcházela jedna z holčiček učitelky volaly: nejedla, proč to jako musí těm rodičům říkat tak nahlas ![]()
Až s odstupem mi došlo, že to bylo přijmení, tedy Nejedlá
A já jsem cca v šesti letech spadla z lyžařského vleku do příkopu - tenkrát bylo strašně moc sněhu. Tak jsem tam ležela a brečela, protože jsem si myslela, že tam umřu. Ale taťka si pro mě přijel - no a pamatuju si, že jsem tenkrát myslela na to, že už nikdy neuvidím Simpsonovy ![]()
Ja si pamatuju ze skolky, bylo mi 5let, ze jsem si hrala s detskou zehlickou a prisly macaty dvojcata v puntikatych suknich a sebraly mi ji
. Ja byla v ty dobe hrozne neprubojna, ani jsem necekla, ale brala jsem to jako velke příkoří. ![]()
Vždy jsem hezky kreslila a učitelka z kroužku, co byl placený, po mě a pár dalších dětech chtěla, ať jí výtvory dáme na výstavu, že je tam prodá zájemcům. Peníze by si samo nechala. Mně a kamarádce se to nelíbilo a odmítly jsme jí naše pracně nakreslená díla dát. Učitelka nám nadala do lakomcu a sobcu a zbytek kroužku nám odmítala s čímkoliv poradit, že sobcum nepomáhá. Sice je to blbost, ale doteď mě mrzí, že jsem jako dítě neuměla tu picu poslat do prde*e ![]()
Mám celkem hodně vzpomínek, teď co mám děti, tak jsem nad tím přemýšlela, že mám vzpomínky, které jsou z věku cca od 18 měsíců. Jsem zvědavá, jestli budou mít moje děti paměť po mě a také si ponesou některé současné zážitky dál.
Jednou jsem se ve školce zapomněla na procházce, zabrala jsem se do hry na hřišti a oni odešli beze mě. Běhala jsem po okolí jestli je nenajdu a přiběhla do třídy asi po půl hodině, když už ostatní obědvali. Tenkrát mi učitelka hrozně vynadala a já to neřekla ani rodičům a ještě asi rok mě to budilo jako noční můra.
Tak ze školky si pamatuju, že mě strašně nutili do jidla a od té doby jsem strašně vybíravá v jídle.. jinak co si pamatuju ale to je spíš, taková srandovni vzpominka. bylo mi asi 5 a mamka me na me volala z okna at jdu na oběd a ja byla na hromosvode primo pod střechou, mamka než stihla sebehnout schody, tak jsem už čekala dole… je to jsem jich dostala na zadek
… a nebo kdyz nam dělali fasadu, tak jsme s brachou a s kamaradama vlezli k sousedum do bytu a vykradli jsme jim šuplík se sladkostmi.
![]()
je to bylo srandy ![]()
Já si pamatuju ze školky, jak mě nutila učitelka do jídla. Nutila mě vypít bílou kávu a sníst chleba s kakaovou pomazánkou (máslo s cukrem a kakaem). Brr, dodnes si pamatuji na ty cucky nerozmíchaného másla
Já jsem jí za „odměnu“ pozvracela boty, když do mě tlačila poslední kousek toho chleba s pomazánkou.
Já si pamatuju, že jsme byli u nějaké mamky tetky. Byla to stará paní, taková ta babička se šátkem na hlavě a v květované. Úplně vidím, jak sedí v kuchynce u stolu. Já sedím na zápraží. A taky že měla na zahrádce potůček. Nedávno jsem to mamce říkala, že si to pamatuju a mamka na mě koukala a říká, že si to pamatovat nemůžu, že jsem byla hodně malinká, asi dva roky.
Taky si pamatuju, že jsme měli doma akvárko, takové to ještě v kovovém rámu. A já ho nějak rozbila
Mamka přiběhla, já sbírala rybky ze země a brečela, že umřou. Nechápala jsem, proč mamka tak lítá. No měla jsem rozseklou hlavu
Taky jsem neměla ráda jakékoliv prášky, do dneška mám problém je spolknout. A když jsem měla angínu, jak jsem ty hořký léky nesnášela, tak jsem je házela za skříň
Přišlo se na to po pár letech, kdy se stěhoval obývák. ![]()
Ještě si vzpomínám když už mi bylo 14 a bráchovi 11, tak jsme šli s babičkou na nákup a brácha jel na dětské malé koloběžce. A cestou zpátky si na té koloběžce chtěl sjet takový kopeček. Tak si ho sjel a protože babička - vzácná to žena - chtěla aby obě vnoučata měla vše za každou cenu stejně, tak začala nutit mě, abych si kopeček na koloběžce sjela taky a nedala s tím pokoj a prostě na tom trvala a dál se nešlo, dokud si ho prostě nesjedu. Tak jsem čtrnáctiletá „kobyla“ co už se začínala malovat a randit s klukama MUSELA sjet kopeček na malé dětské koloběžce. No nehynoucí trapas tenkrát
![]()
@Hotaru píše:
Já si pamatuju, že jsme byli u nějaké mamky tetky. Byla to stará paní, taková ta babička se šátkem na hlavě a v květované. Úplně vidím, jak sedí v kuchynce u stolu. Já sedím na zápraží. A taky že měla na zahrádce potůček. Nedávno jsem to mamce říkala, že si to pamatuju a mamka na mě koukala a říká, že si to pamatovat nemůžu, že jsem byla hodně malinká, asi dva roky.Taky si pamatuju, že jsme měli doma akvárko, takové to ještě v kovovém rámu. A já ho nějak rozbila
Mamka přiběhla, já sbírala rybky ze země a brečela, že umřou. Nechápala jsem, proč mamka tak lítá. No měla jsem rozseklou hlavu
Taky jsem neměla ráda jakékoliv prášky, do dneška mám problém je spolknout. A když jsem měla angínu, jak jsem ty hořký léky nesnášela, tak jsem je házela za skříň
Přišlo se na to po pár letech, kdy se stěhoval obývák.
To s těmi prášky jsi mi připomněla opět mou babičku a chleba se škvarky, které mě nutila jíst, tak jsem jako mrně ty škvarky vyflusala pod koberec - takový ten kusový. No čuně na entou jsem tenkrát byla ![]()