Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Zdravím.
V únoru jsme se s přítelkyní přestěhovali k sobě. Já se stěhoval do jiného města, do města, kde ona vyrostla a miluje to tady. Já si myslel, že to bude fajn, atd.. Ze začátku to bylo super. Ale pak přišly i nějaké ty hádky, ano to ke vztahu asi patří. Ale já si začal uvědomovat, že tady vlastně nikoho neznám, když ona je v práci, nemám za kým jít. Chybí mi kamarádi, rodina a to hlavní je, že si tady připadám jako cizí člověk, nejsem tady šťastný. Chtěl bych se přestěhovat zpátky, ale přítelkyní mám stále rád stejně jako když jsme do toho vztahu šli. Ovšem ona odtud odejít nechce, ale já ano. Říkám si, že bych šel jen já a jezdil za ní každé volno, hledám nějaký kompromis, řešení, ale nevím. Nevím co mám dělat. Nechci ji ublížit, ale nechcu byt ani nešťastný. Prosím poraďte mi někdo, potřebuju asi odpornou radu ![]()
Shoda na místě bydlení je ve vztahu důležitá, bez toho to nemá cenu, i když ji máš rád.
Pokud není ona ochotna udělat nějaký ústupek tak bych to viděla bledě.
U nás to bylo podobně, manžel se přestěhoval za mnou, ale nebyl tady šťastný takže sme udělali změnu ke spokojenosti obou.
A co její kamarádi? Bydlela jsem v místě kde jsem na začátku nikoho neměla, přítelovy kamarády jsem ale postupně začala považovat za své… Našla jsem si i pár dalších, šlo to.. taky záleží odkud jsi ty, jak moc daleko to je..
Hlavně to s ní řeš otevřeně a co nejdříve. Je možné, že nějaký kompromis domluvíte. Hlavně to dlouho nedus v sobě a nenechej frustraci stoupat
@Anonyyyyyyym píše:
Zdravím.
V únoru jsme se s přítelkyní přestěhovali k sobě. Já se stěhoval do jiného města, do města, kde ona vyrostla a miluje to tady. Já si myslel, že to bude fajn, atd.. Ze začátku to bylo super. Ale pak přišly i nějaké ty hádky, ano to ke vztahu asi patří. Ale já si začal uvědomovat, že tady vlastně nikoho neznám, když ona je v práci, nemám za kým jít. Chybí mi kamarádi, rodina a to hlavní je, že si tady připadám jako cizí člověk, nejsem tady šťastný. Chtěl bych se přestěhovat zpátky, ale přítelkyní mám stále rád stejně jako když jsme do toho vztahu šli. Ovšem ona odtud odejít nechce, ale já ano. Říkám si, že bych šel jen já a jezdil za ní každé volno, hledám nějaký kompromis, řešení, ale nevím. Nevím co mám dělat. Nechci ji ublížit, ale nechcu byt ani nešťastný. Prosím poraďte mi někdo, potřebuju asi odpornou radu
To je těžký no, ona se nehne, ty nejsi spokojený tam, kde žijete. Když odejdeš, a budeš za ní jezdit každé volno, tak to asi není nejlepší nápad. Zkus si s ní promluvit. Blbý ale je, že když by se odstěhovala s tebou, tak zas nebude štˇastná ona tam ![]()
Když je přítelkyně v práci, tak děláš co? Tak někam vyraz, s někým se seznam ![]()
Odstěhovala jsem se za manželem už je to víc jak deset let. Nezvykla jsem si kamarády tu nemám, ani není s kým místní holky mě nepřijaly, kluci pozdraví, ale jsou těžký podpantofláci a těžce hlídaný. Občas prohodím pár slov s místními babičkami toť vše, manžel ví že tu štastná nejsem, on to tu miluje, odejít nemůžeme máme tu dům, majetek, děti to tu zbožnují.
Jednou jsem se takhle rozešla s fakt velkou láskou
. On chtěl žít tam kde vyrostl, mě se tam nelíbilo a on si neuměl zas predstaviť přestěhovat za mnou, nemělo to řešení. Já tehdy chtěla pokračovat na dálku že se pak uvidí, on to utnul, že by to bylo jen trápení a nic by se nevyřešilo. Asi měl pravdu. Teď žiju ve městě kde vyrostl manžel ale bylo mé rozhodnutí, že se mi tam líbí a budu tam. Nebo větší odhodlání, že jsem byla tak moc zamilovaná, že jsem nepotřebovala nic než jeho dostatečně dlouho abych se mezitím zabydlela…nevím. Ale zkusila bych se pobavit, jestli je vůbec nějaký kompromis možný.
Tak od unora je to teprve par mesicu.
Pokud vam to s pritelkyni jinak klape, tak bych tomu jeste dala cas… Ja uz se v zivote stehovala nekolikrat - velke vzdlenosti i zahranici a vzdycky mi trvalo min. rok, neu sem si nekde zvykla plus dalsi rok, nez sem si vybudovala slusne socialni vztahy.
No a jaké máš koníčky? Opravdu v tom městě není nikdo, s kým by si je mohl sdílet? Co nějakí známí z práce, co kamarádi tvé partnerky.
Ano - stěhování na nové místo je těžké, ale za pár měsíců nemůžeš čekat zázraky - naopak na tom, aby ses někde cítil dobře musíš aktivně pracovat, potřebuješ nové vztahy aktivně vyhledávat a pěstovat.
Počkej, ty ses v únoru nastěhoval k holce, se kterou si ještě nespal do nového města?
https://www.emimino.cz/…sexu-455266/
A máš vůbec nějakou práci?
Jste dospělý? Hodláte žít do smrti ve svém rodném městě, protože se neumíte socializovat v jiném prostředí? Proboha… Jste tam teprve od února. A jako chlap to máte mnohem jednodušší. To takhle člověk zajde párkrát do místní hospody (a ne, fakt nemusíte pít), v létě s přítelkyní obejdete (nebo uspořádáte) pár grilovaček, zúčastníte se pár obecních akcí a než se nadějete, jste dobrovolnej hasič, kopete okresní přebor, řešíte v něčí garáži problémy globálního významu a máte komu brnknout, když se vám vydělá auto.
V minulosti, kdo si neuměl najít místo v tlupě, nepřežil. Berte to jako zkoušku z dospělosti. Naučit se získávat sociální kontakty.
No ja nevim. Máš práci? Tam se snad nedá se nebavit. Co kamarádi přítelkyně? Máš nějaký koníček, sport? V dnešní době soc. sítí se lidi neumí seznamit normálně.
A co třeba se sebrat, sednout do auta a zajet zpět do rodného města za kamarády?
Domluvit se třeba s rodičema, nebo s nějakým kámošem, že u něj přespíš, aby jste mohli do hospody a pod.
Udělat si dovolenou s kamarády - vyjet někde do kempu, buď v karavanu, nebo pod stan, nebo do chatek.
Možností je spousta.
Ve vztahu jde o kompromisy a shodu. To jí budeš pořád takto ustupovat?
Můj muž se za mnou taky přestěhoval, hlavně kvůli tomu, že tu máme kde bydlet. A snažila jsem se ho zapojovat i já (zvala kamarádky i s jejich muži) a zároveň se zapojuje i on. Jde ven, někoho potká, baví se se sousedy. Zkus se více snažit, najít si nějaký koníček, jezdit za svými kamarády, kolegy z práce, muži od jejích kamarádek… ![]()