Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj mamky, ozivuji diskuzi…
Pročetla jsem stávající a v ledasčem se ztotoznim, souhlasim a i praktikuju. Jsem relativně klidas, ale co me vytoci a nechápu to, je to, že když se dcera ( lehce pres 3) dostane do te své agónie tak přestane absolutně vnímat okoli a muzu říkat co chci a ona hystericky place dal. Je to potom kdo z koho…
Já nechci na tak malé dite vyvíjet nějaký nátlak, ale nemůžu přece podlehnout. Rozmazlence a nevychovance doma nechci
Já ji i řeknu, ze jsem nastvana, ze se me todle chování nelíbí ale bez odezvy. Když to sni probram až se uklidni, stejne zni mam pocit že je ji to putna
Např dnes vstávala místo obvyklich 7 v 5:40, já pochopim ze muze byt vyspala, ale máme hrozne malý byt tak jsem ji řekla ze teda vstanem ale musíme být potichu at nerušime zbytek rodiny a ona vtu chvili spustila hysterak a byla k nezastavení. Bala jsem se aby nevzbudila i sousedy tak jsem ji teda vyšla vstříc, ale nerada. Pak se uklidnila, mluvily jsme o tom a já mam zas pocit ze si to stejne nepamatuje a je ji to jedno. Samozřejmě jak byla nedospala, prudila se vším dal, chtěla sundat nazouvaci sandale, já odmítla a zas řev na 10min
Navíc chce porad ještě nosit
Me je ji na jednu stranu líto, je to opravdu vytouzene dite ale blba ze sebe dělat nechci.
Co děláte když se dite dostane do takového stavu?
Navic strašně těžce nese i třeba miniaturní policek pres prdku, to hned spustí a říká „sundat“ (mysli ten políček) a je cela nerudna vzteky
Jinak je hodně samostatná, bystrá, šikovná až moc, pamatuje si tezke pisnicky atd. myslím ze normální dítě
Do školky začala chodit a tam se i vcelku těší a nepláče tam.
Vím, že je malička, navíc jsem ji to vše ztížila rozvodem a jednou za 14dni je na víkend s tatínkem a ten si ji bere i pres týden na odpoledne
ALE CO STOU AGONII?
Omlouvám se za román a dekuju za přečtení a snad i radu. Hezky den
@mumisek79 Neporadím, ale na radu počkám. Mám to samé v bledě modrém. Synovi je patnáct měsíců, takže rozumování veškeré žádné, přes domluvu se na něj nemůže. Když je ve své náladě, stačí sebemenší náznak odporu (ani nemusím sebrat hračku, stačí říct „ne“ u místa, kde něco nesmí) a spustí se řev jak v pavilonu opic.
Když mě nic netlačí, odnesu ho do jeho pokoje na vyřvání a nechám ho přijít až zklidněného (do té doby vracím). Když mě tíží situace, vrazím do ruky mobil nebo jiné šidítko. Bohužel, v tom je asi ta chyba, ale vysvětlete to v tramvaji spolucestujícím, že by bylo výchovnější nechat vyřvat ve vedlejším vagónu ![]()
@mumisek79 když už ten vztek dítě zaplaví, tak jediné co jde je pomoci to vyventilovat, případně někam směřovat a počkat až to přejde. A hlavně ho nezesilovat to vlastní emocí - tedy dokázat ovládnou svou vlastní frustraci a vztek. Což je zatraceně těžké i pro nás dospělé.
Docela zajímavé postřehy k tomu má přístup zvaný „nevýchova“, což rozhodně není o tom nechat děti dělat co si chtějí a omlouvat to volnou výchovou.
https://www.nevychova.cz/…muzete-uzit/
Není to hysterie - hysterie je neadekvátní emoční reakce na běžný podnět. Díky nezralosti dětské nerovové soustavy a prozatím téměř nepatrné schopnosti hrát emoce u tak malého dítěte jde o reakci zcela odpovídající síle emoce, která dítětem cloumá.
Dítě nad tím nemá kontrolu - teprve mu dozrál mozek k tomu, že se při prožívaných emocí začalo vylučovat fakt spoustu neurochemie a ono se pomalu musí naučit s tím nějak pracovat. Zároveń jak mozek bude dozrávat dál, tak ta reakce přestane mít tak silný dopad.
Jednou z příčin proč se děti do toho vzteknutí dostávají je, že ony jedou v nějakém svém rytmu a bez varování po nich chceme aby se najednou teď přizpůsobili našemu rytmu. Klasicky - dítě je zabrané v nějaké hře, ale je potřeba se obléct a někam jít. Když přijde tak akorát čas se oblékat, tak ho prostě ze hry vyrušíte a začnete připravovat. No a ta frustrace z toho spustí záchvat vzteku. Často pomáhá, když dítě předem připravujete, že až něco (třeba zazvoní budík), tak bude potřeba přestat si hrát a někam jít. Tyhle strategie hodně používají třeba v Montesorri přístupech.
Mám 20m syna (nemluví) a učím ho nadávat, aby emoce ventiloval jinak než řevem
Takže ho za mohutného řevu táhnu od kaluže a vysvětluji, pak ho postavím na zem, začne mlátit hlavou o zem a já řeknu, že je velkej kluk tak ať nadává a nebrečí, že se brečí jenom při důležitejch věcech, ať řekne do prkýnka, do prčic, do… hrozně se mu to líbí a rozesměje ho to.
Jsem prostě hrozná matka ![]()
U nás je vztek a hysterák obvykle spojený s hladem, únavou nebo jiným nepohodlím. Poslední půlrok, je jí 2,5 roku, se to hodně zlepšilo, protože většina problémů vznikala ze vzájemného nepochopení…
Neustupuji ani pod tíhou situace… když jednou povolím, nebude chápat, proč jednou ano a podruhé ne.
Nabídnu náruč /většinou bez většího úspěchu/ a až se uklidní, vysvětlím jí to /taky mám vždy pocit, že je to jak hrách na stěnu házet, ale kupodivu se to třeba za dva měsíce nečekaně vrátí/…
Holky dekuju, já se také dat nechci, ale jsou tak malicky
No aspoň mala úleva pro me je, ze jsou zde taci co to mají podobne. Připadám si vždy hrozne zoufale, já vydržím v klidu dlouho ale nelze mit pohodovou a klidnou naladukazdy den. Hrozne me mrzi ze jak píše @Bebuše ze vtu chvili nechce ani tu náruč. Znám to od sebe, já jsem celkem placka, a když je me ouvej tak me ta náruč pomůže vic jak křik. Opravdu zvysim hlas až po nejake dobe, ale je vidět ze pak je to ještě horší.
Tak doufejme ze ztoho špunti vyrostou a nebudou nam to mit za zle.
Dekuju vsem
Achjo, tak dnes me říkala učitelka ze školky ze má z malé stejny pocit…
Něco se říká všem dětem dohromady a princezna vůbec nevnima, tudíž pak dela to co je zakázané. Sama říkala ze když ji to vysvětlí v klidu samotné tak dobré ale kolektivně to nelze ![]()
Určitě to není jen výchovou ale i povahou :/ některé děti jsou ukázkové a nikdo nechápe jak je to možné. Pokud je dítě tvrdohlavý cholerik tak s ním nehnete a udělá vše pro to aby dostalo co chce
taky se toho hodně bojím.