Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Fakt myslíš, že má smysl bít dítě za to, že nemůže najednou usnout. Obě děti jsem v tomhle věku uspávala, protože se prostě nemohly uklidnit a nutilo je to prostě vstávat. Vztekaly se, protože jim nešlo to, co chtěly. Je to jen období, které přejde. Důležité je, hodit se do klidu.
Ne kvůli tomu, že nemůže spát jsem to nemyslela. Myslela jsem celkově, přes den když neustále kvůli něčemu jeci. Neomlouvá to, vím že je to špatné. Už mi prostě vypenili nervy..
Jinak já u něj jsem když usíná, nezaviram ho nikam. Doufala jsem, že už se k houpání nevrátíme..
Děti se mění s věkem, je pro ně změna třeba i to, že se naučí chodit/lézt/sedět…asi nic jiného než trpělivost nepomůže. Brečí hlavně proto, že neumí mluvit, aby ti řekl, co mu je. Takže já bych zkusila sledovat co ty výbuchy způsobuje, přizpůsobit tomu program, chodit spát s ním, nebo změnit nějak rituály pokud nefungují. Je to náročné, ale jednou to přejde ![]()
Nemůžeš mít klidné dítě, když ty sama jsi nervní! On není vadný..
Zkus se hlavně ty uklidnit, děti vnímají matčiny nálady a rozpoložení. Nech si malého pohlídat a bez třeba na procházku, za kámoškou
@acimedaca nás režim je už několik měsícu stejný, všechny stereotypy jsou stejné a ani za poslední měsíc nezačal dělat něco výrazného, staví se a sedí od 7 měsíce a chodí u nábytku už dva měsíce. Vím co jeho záchvaty vzteku vyvolává, ale je nereálné mu ve všech bránit. Začne třeba jen proto, že ho nenechám mačkat tlačítka na pračce nebo lézt do šuplíku. Musel by být zavřený v nějaké ohradce celý den a i tak by si určitě našel nějaký důvod ![]()
A proč nevypneš pračku a nenecháš ho mačkat tlačítka, ať si to zkusí? Nebo nevyndáš ze šuplíku nebezpečné věci a nenecháš ho tam pak zkoumat? Chce dělat to co ty, chce zkoumat. Přijde mi to normální. Stejně jako to, že ho naštve, když nemůže. Vycházela bych mu víc vstříc, příp. nabízela alternativy, které jsou pro tebe přijatelné.
Tady jsem k tomu tématu nezakazování psala článek https://petrush-cz.blogspot.com/…luprace.html
Já si osobně myslím, ze na nej prenasis stres a nervozitu. Je to zacykleny kruh, kdy ty cekas, ze bude brecet a on z tebe citi nervy. Oba se musíte hodit do klidu a bude to lepší, fakt. Na synovi taky vidím, ze čím víc jsem nakrkla, tak tím víc mě má v paži.
Dceri je 9.5 měsíce a vzteka se stejně… Podle mě je to období, jooo taky mě točí. Třeba se nechce vůbec nechat prebalit, v leze řve a toci se, ve stoje si seda, takže ho.vna všude. Už ji myju ve vaně, protože bych ji musela zabít.
Mlácení v tomhle věku fakt nemá smysl, maximálně dávám trochu přes ruce když zkouší rvát psa za hubu atd.. Nesouhlasím stím že by mělo dítě prolejzat všechny šuplíky apod. Tohle dělat nenechávám, stejně tak ji nedávám všechno co chce, a co vidí. Prostě ne a hotovo (chce můj telefon - půjčím ji ho, a rázem letí na dlažbu, manželova krabička od cigaret-kouše ji, vezmu jí ji, a rázem šílenej řev a vztekani se)… Ale neboj, taky se kolikrát neudrzim a zarvu na ni. Aspoň to nachvíli pomůže a zklidní se.
@mackA159 děkuju, jo přebalit je taky očistec. Největší scény přes s když je podělanej. Taky nechci aby lezl do šuplíku. Jednou ho nechám dělat něco takového a už to bude dělat furt ikdyz tam už bude něco co by mít neměl. U nás je řev kdykoliv najde něco co by mít nemel (a to si vždy říkám, že už nemůže nic najít). Doufám, že to přejde a nebude se to stupnovat. Snažím se mu nedat na zadek, byt v klidu, nedelam to pravidelně aby si někdo nemyslel, že ho biju.
@Anonymní píše:
@mackA159 děkuju, jo přebalit je taky očistec. Největší scény přes s když je podělanej. Taky nechci aby lezl do šuplíku. Jednou ho nechám dělat něco takového a už to bude dělat furt ikdyz tam už bude něco co by mít neměl. U nás je řev kdykoliv najde něco co by mít nemel (a to si vždy říkám, že už nemůže nic najít). Doufám, že to přejde a nebude se to stupnovat. Snažím se mu nedat na zadek, byt v klidu, nedelam to pravidelně aby si někdo nemyslel, že ho biju.
co píše @pet p je pravda. Můžeš šuplíky nebezpečné zadělat na pevno a tam ho nikdy nepouštět. Ale 80% věcí mu může být přístupných, když na tom budete pracovat, naučí se ty věci i uklízet - zbytečnými zákazy si přiděláváš stres sobě, že musíš pořád řešit, že dělá „něco co by neměl“. Je to blbý, ale je to vážně období. Hodně věcí se dá „okecat“ - mluvit pozitivně - místo „nešlapej do louže“ říct „louži můžeš obejít“. tohle aplikovat na věci v domácnosti - dítě se potřebuje naučit co MŮŽE né co nesmí. Když bude vědět, co může, bude se prioritně i o to zajímat. Pevné nervy
@Anonymní píše:
@mackA159 děkuju, jo přebalit je taky očistec. Největší scény přes s když je podělanej. Taky nechci aby lezl do šuplíku. Jednou ho nechám dělat něco takového a už to bude dělat furt ikdyz tam už bude něco co by mít neměl. U nás je řev kdykoliv najde něco co by mít nemel (a to si vždy říkám, že už nemůže nic najít). Doufám, že to přejde a nebude se to stupnovat. Snažím se mu nedat na zadek, byt v klidu, nedelam to pravidelně aby si někdo nemyslel, že ho biju.
Myslím, že bys měla přehodnotit svůj postoj k zákazům. Jak už bylo napsáno, vyčleň šuplíky, kam dítě může. Zbylé zavři na pojistku. Máš dítě, tak mu musíš domácnost přizpůsobit. Já třeba musela odstranit všechny velké kytky ze země, protože mi dítě furt hrabalo hlínu z květináčů. V dosahu dítěte byly pouze věci, které si mohlo brát. Žádné mobily, klíče nebo ovladače. Prostě minimalizovat třecí plochy. V kuchyni bylo několik spodních šuplíků, kde zůstaly dózy a plastové nádobí. Pravidelně to děti vyhazovaly ven, večer jsem uklidila a jelo se dál. Takhle malé dítě je zbytečný stresovat zákazy, ta touha něco zkoumat je silnější a pak jste z toho nervní oba.
Místo zákazů jsme syna učili, jak se věci dělají správně. Takže ne “na koš se nesahá”, ale “tady máš kapesník, jdi ho prosím hodit do koše”. Zkoumání věcí mu tedy bylo umožněno v provedení, které je zároveň užitečné. Učili jsme ho, jak se věci dělají správně.
Spánek se může měnit ze dne na den, zkus tomu nepřikládat takový důraz. Za týden může být všechno jinak. Teď to nějak potřebuje, tak se zkus tolik nebránit. Čím dřív se přestaneš nervovat, tím dřív se to zlepší.
A že se vzteká a rozčiluje? Zlobí se, když mu něco nejde nebo něco nesmí? Spíš bych se divila, kdyby to nedělal. Přijde mi to jako adekvátní reakce v tomhle věku. Přece si ještě neumí říct “nojo, máma říkala, že to nesmím, asi na tom něco bude, raději si jdu hrát sem…”.
Kdyby sebou syn v tomhle věku doma v bezpečí ze vzteku práskl o zem a kopal nohama, sedla bych si k němu, aby na ty emoce nebyl sám, a čekala s ním, až to přejde.
Nejsem zádný alternativec, syn velmi dobře zná “ne”, ale také zná spoustu “ano”. Chce to k těm dětem přistupovat s respektem a snažit se na svět dívat jejich očima. I u takto malých dětí je citelný rozdíl ve větách “ne, tady si hrát nebudeš” a “ty by sis tady chtěl hrát, já vím, ale tady jsou věci, ve kterých nechci, aby ses přehraboval. Mohl by sis ublížit. Pojď, tady je to mnohem lepší.”
Synovi je teď už 11 měsíců a kolem toho 10 to bylo opravdu náročnější. Ale mu první zub vylezl právě v těch 10, tak to trochu připisuju tomu. Nicméně nejvíc se vztekal, když jsem třeba dělala snídani, oběd, svačinu, prostě neviděl, co dělám. Manzel vyrobil takové ty vyvýšené schody a je po řevu. Jinak ho celkem nechávám vše objevovat. Jednak je to pro mě znak správného vývoje a já s tím problém nemám, nesmí trhat květiny, vyhrabávat hlinu nebo bouchat s věcmi, ale šuplík mu ráda otevřu a vytahuju s ním. Já sama s láskou vzpomínám na svoje dětství, kdy jsem babičce komplet vykramovala šuplík s nádobím a hrála si na vaření. Vím, že u něj to teď není to pravé hraní, ale beru to hraní přiměřené jeho věku.
A i kolem toho 10m začal hůř usínat, všimla jsem si, ale že když spí, tak hlavu záboří do mantinelu. Tak jsem mu při usínání dělám z peřinky kolem hlavy takové hnízdecko a zabralo to, od té doby, zase úplně bez problémů. Usíná se mnou v posteli, pak přenáším, ale mně to vůbec nevadí.
Přejí ti trpělivost a zlepšení ![]()
Ahoj, potřebuju radu nebo se jen vypovídat, slyšet vaše zkušenosti, nevím…

Od začátku co se syn narodil je náročnější. Chvíli to bylo lepší, ale poslední dobou je to zas očistec. Od začátku jeho křik snáším špatně, ale ten vztek poslední dobou mi prostě vaří krev. Pořád se vzteka, všechno je špatně, usinal sám u nás v obýváku, ale poslední 3 dny je řev jen co ho dám do postýlky. Spí 2× denně zhruba hodinu…nevím jestli to jsou zuby, povaha, nebo všechno možný, ale mé už se chce ze zoufalství brečet jen co trochu zaknuci. Cokoliv se mu jen trochu nelíbí, tak hned spustí řev co slyší snad i vedle v baráku. Dokonce si i lehne na zem a kope nohama…říkám si, co jsem kde udělala blbě že je taky, pokaždé mám pocit, že jsem selhala. Asi půl roku usinal houpáním postýlky, teď už usinal v klidu sám do q15 min. Teď 40 min řve a vzteka se jen co ho tam položím. Je jedno, jestli se před uložením smudla nebo ne. Už jsem z toho unavena, nějaké odvádění pozornosti je k ničemu…párkrát jsem mu už dala i přes plínu na zadek, vím že je to špatně a k ničemu, ale už to fakt nešlo…