Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Souhlasim s tim, ze investovat do prestavby domu, ktery vam nepatri, je nesmysl. Nicmene chapu i to, ze mas blok vuci panelakum, ja osobne jsem na tom stejne. Nebala bych se ani tak vytopeni nebo vypaleni, to zas podle me az tak pravdepodobne neni, ale naprosta vetsina panelaku je dnes velmi blizko nebo po sve planovane zivotnosti a uz puvodne byly stavene jako „levne“ reseni pro hromadni stehovani lidi do mest. Ted jsem v zahranici, kde jsou panelaky pouze jako socialni byty, proste levne kralikarny a ja se nemuzu prenest pres pocit, ze to je presne jejich ucel.
Ja osobne bych asi hledala dal, netusim samozrejme, jak to vase bydleni vypada, ani jak moc mate napjate vztahy, ani jake jsou kolem vas moznosti, ale 2+1 pro 3 lidi, pripadne i s malym miminkem, mi zas tak tragicke neprijde, aby jste se museli stehovat okamzite. Treba se najde neco treba v mensi cihlove bytovce (furt hrozi riziko vytopeni i spatnych sousedu, ale aspon zvukova izolace je lepsi…a tech sousedu by bylo mene), nebo treba mensi baracek, treba ve vzdalenejsi lokalite…to ale zalezi na vasich preferencich
Ked si z domu na panelak si tazko zvyknes
a so zlymi susedmi ratat treba, vzdy sa najde nejaky exot a mudrlant, tomu sa nevyhnes, ale to sa ti moze stat aj na dome… do rodicovskeho domu by som urcite neinvestovala, to by mohlo dopadnut zle, vrazis peniaze a potom sa budes delit zo sestrou, ak uz teraz nemate dobre vztahy nikdy sa ti nevrati co si investovala…
skusila by som hladat mensi domcek na vasom mieste, mozno starsi, ktory by ste si postupne opravili ked nemate na zaciatok tolko financii… ak by sa nedarilo, radsej by som sla do toho panelaku ako opravovat cudzi dom
Taky jsem z domku s obrovskou zahradou a navíc z malé zapadlé vesničky (350 obyvatel) a jak jsem v mini panelákovém bytě uprostřed Prahy spokojená
Máme teda štěstí, že tento panelák je řešený tak, že výtahy neslyšíme vůbec, jsou od našeho bytu daleko a od sousedů tu hluk taky nijak zvlášť není. Takže ono to nemusí být tak hrozné. Mě nejvíc hřeje ten pocit, že mi nemůže nikdo z rodiny do ničeho mluvit. Byleli jsme 3 roky u tchánů a úplně mi to stačilo.
Vždy je něco za něco a nikdy nebudeš mít všechno. Já bydlím na malém sídlišti v Praze. Kousek od metra, les u baráku. Hodně zeleně - a nemusím se o ni starat. Žádné sekání trávy a ošetřování stromů a keřů. V domě je klid, hluk jen při rekonstrukci. Výtahy, ty moderní, nejsou vůbec slyšet. Zvlášť, když máte pořádné dveře. V Praze sídliště nejsou sociální geta, bydlení je kvalitnější než v leckteré novostavbě.
Já bych taky neinvestovala do baráku pokud tam jsou takové vztahy. Můj sen bylo mít svůj domek, bohužel nemáme na to finance a s rodičema ani tchánovcema bych nebydlela. Není nad to mít svoje. Já jsem od narození v paneláku, pak jsme se s našima přestěhovali do domku a teď s manželem máme opět byt. Na byt si zvykneš. Někdy je to se sousedama otrava, ale většinou v poho. Toď za mě.
Taky jsem vyrůstala v domě se zahradou, podledních 6 let bydlím v bytě a je to svým způsobem pohodlné - odpadla starost o zahradu, dřevo do krbu, práce kolem domu (té je vždycky hodně) - prostě když chci mít doma teplo, otočím ventilem a teplo mám
já bych šla do bytu, však dům může přijít klidně později ![]()
Ja. resim opacny problem. Jsme. v pidi 2+1 V mensim panekacku na malem meste.
Zatim nam to staci. s.jednim deckem.
Ale. cekame. dvojcata a to bude hukot.
Resenim je koupit.byt v cihle vetsi nez 3+1 Tu nejsou, ale jsou zase velky.
Nebo dostanem dum od.dedy a to co do bytu, vrazime do rekonstrukce. Jenze oba sme. zvykli na klid byt. Zadny opravy, zadny starosti kolem domu.
Nemuze se rozhodnout, ale iedno vim jiste. S rodicema a to mame. vztahy vyborny bych nebydlela ani za zlaty prase
At se rozhodnete dobre
@e-lili : ja mit moznost jit do hezkeho cihloveho bytu, tak moc nevaham. V takovem jsem vyrustala, 3+1, balkon, terasa, garaz, sklep, v klidne ulici, kousek od centra, pred barakem kus travy, stromy, piskoviste…za me idealni bydleni, temer s vyhodami domu, ale bez tech starosti
Jo, se sousedy se obcas neco muselo resit, ale celkove jsme meli stesti, zadna divocina ![]()
Do klasického paneláků bych s detma nesla.ale Stryc bydlel v přízemní bytovxe a každý mel svou zahrádku. to bych už premyslela. ovšem osnipatrov panelák se ni ekluje.
Pocházím z domu, bydlím v domě a teď dům kupujeme, ale v bytě jsem bydlela a oproti domu to má opravdu nesporné výhody. Je tam mnohem míň práce a tím mnohem víc volného času. Za mě je ideál bydlet v bytě a na léto mít nějakou chatu, kde si užiju domu a až toho budu mít zase plné zuby, tak pojedu zpátky do bytu
Manžel se mnou tohle nesdílí, tak jdeme do domu.
Ale to všechno záleží na konkrétní osobě a povaze. Jsou lidi, kteří dokážou žít takřka všude, jsou pohodáři, kteří by v domě snad ani nepřežili
a někdo by se prostě ukousal v bytě.
Dlouho jsme bydleli na sídlišti. Vystřídali jsme několik bytů. Nejvíce se mi líbilo v dvoupatrovém domě se 7 byty, velkým balkonem a zahrádkou. Jenže byl 2 plus 0, přestěhovali jsme se do 4 plus 1 v osmipatrovém paneláku, byt velký, krásný, ale hluk, čmoud z cigár…
@marra2 píše:
Do klasického paneláků bych s detma nesla.ale Stryc bydlel v přízemní bytovxe a každý mel svou zahrádku. to bych už premyslela. ovšem osnipatrov panelák se ni ekluje.
a co teprve 17ti patrový ![]()
@Mufina píše:
a co teprve 17ti patrový
No fuj
Do toho bych se bála vejít.
Hmmmm, jsem z baráku a teď už 15 let bydlíme v bytě. S dětma má dům jedinou větší výhodu a tou je zahrada. V bytě se to dá řešit taky, ale prostě musíš s těma dětma ven a nestačí jen otevřít dveře. Pokud je panelák zrekonstruovanej, je bydlení v něm pohodlnější, než ve většině baráků, co se stavěj poslední dobou z papundeklu.
Co se týká sousedů, je to stejné jako baráku. Dokonce sem tam i lepší, protože v baráku řvou po venku, tady uvnitř a to skoro neslyšíš.
Byt má výhodu, že prostě bydlíš, o zbytek se nestaráš, v domě je pořád něco - zahrada, topení, opravy (pokud jsi v novostavbě, tak to poslední začne do pěti let) a to tě stojí jak čas, tak peníze. V bytě to prostě neřešíš. Navíc pokud nekoupíš barák v centru, tak sou baráky v nějaký psí pr.eli v satelitu, kde bez dvou aut nemáš šanci, shniješ tam a i děti budeš do 18ti ráno a odpoledne muset vozit. Byt máš dost často na spojení MHD, kde to prostě je vyřešeno.
Takhle - po letech jsem přišel na to, že se nedá jednoznačně rozhodnout, co je lepší - všechno má svoje a říct o baráku (pokud to není vila na Hanspaulce), že je jednoznačně lepší než byt, to nelze. Ale vždycky záleží na vkusu každého soudruha, to si musíš rozhodnout sama.
A u obojího platí, že se můžeš nastěhovat do vybydlenýho paneláku plnýho zvědavejch důchodců nebo do papundeklovýho baráku v nějakým satelitním konci světa, kde sousedi - sateliťáci z paneláků večer do půlnoci „grilujou“ a řvou u toho jako zvířata a v 8 ráno na druhý straně startujou sekačky ![]()
Takže - bytu se nebojte, ale vybírejte dobře ![]()
Řešíme ted doma nelehké téma - bydlení. bydlíme už 10let s mými rodiči v rodinném domku, oni v prvním patře, společná chodba a zahrada, my s manželem a malou dcerkou v podkroví. jenže čim víc holčička roste zjištueme, jak náš byt(2 pokoje, pidikoupelna a pidikuchyn) začíná být malý. je zde ještě půda, která by šla předělat na další pokoje, jenže… rekonstrukce znamená celé naše patro zbourat, udělat novou střechu a v podstatě začít od znova a netuším na kolik peněz by to vyšlo. další věcí jsou majetkoprávní vztahy - barák je psaný na mé rodiče a kdykoliv se s nima o tom bavim, jen se dozvim, at to neřešim, že půlka baráku bude jednou moje, půlka segry (s kterou nevycházim úplně nejlíp)a s rodičema jsou občas taky vztahy napjaté… ale hádky stylu proč má malá tričko růžový a ne modrý, ale prostě mě to občas vytočí. Tak sme se nějak s manželem shodli, že se nám nějak úplně nechce investovat do opravy baráku, ve kterém nám papírově nepatří ani cihla. vzhledem k tomu, že plánujem druhé miminko, je potřeba naší situaci řešit a to dost urgentně. Tak projíždim inzerci a zjistila sem, že na koupi domečku nemáme, ale je v mé relativně oblébené lokalitě na prodej moc pěkný prostorný byt 4 + 1( podstatě za cenukterou bych určitě musela investovat do rekonstrukce),jenže v paneláku. manžel s paneláku je, takže je mu to je jedno a je rozhodně pro, koupit vlastní byt v paneláku než investovat do oprav domu mých rodičů, já mám z paneláku blok, vždy když sem u něj byla kdysi ještě na víkend, nikdy sem se nevyspala, rušili mě sousedi, výtah, jakékoliv šustnutí a další věc, co mi v paneláku děsí jsou - špatní sousedi, vytopení někým nebou mnou někoho, podpálení bytu a podobné scénáře, manžel mi tvrdí, že na panelák se dá zvyknout, ale já o tom úplně přesvědčená nejsem, chyběla by mi naše velká zahrada a prostě ten dům, mám k němu velký citový vztah.jak byste to vyřešili v mý situaci?