Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Jsem těhotná a mám strach
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
21.8.10 10:52
sára88 píše:
děkuju všem.stále mám dilema.otec miminka ho nechce a mě se ho nechce dát pryč. nevím jestli bych ho zvládla vychovávat sama.mohli byste mi ještě poradit s tímto problémem?moc bych si ráda vyslechla názory jiných lidí.
ahojky já teda čekám druhý mimnko ale určitě by jsi to zvládla sama a třeba tatínek za někej čas změní názor.Já mám sce manžela ale rok jsem bydlela jidne s malou a jeho videla jen třbea dva dny v týdnu nebo jeden den takže jsem na to prakticky byla celí rok sama ze začátku je to tešký než si člověk zvykne ale nicc lepšího a krásnějšíhi mě nemohlo potkat určitě to zvládneš a užívej si toho mimnka.já čeklaa své první dítě v 19 letech a plánovaně sice ale i tak jak na mě koukali že jsem mladá ale sho si ic nemůžeš dělat na okolí kašli protže vždycky se někdo najde kdo bude mít plno kecu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.10 13:10
Ahoj Sáro,
já jsem před necelými dvěma měsíci byla na tom naprosto stejně. Otěhotněla jsem neplánovaně, doktorka mi potvrdila 6. týden těhotenství. 2 dny jsem probrečela, protože jsem nevěděla, jak bude reagovat přítel, jestli jsem na to připravená, jak to udělám se studiem a vůbec to byl šok. Přítel se naštěstí zachoval naprosto báječně a na miminko se těšíme. Ale stále se bojím.. abych nepotratila, aby bylo miminko zdravé, bojím se porodu.. no jsem takový chodící otazník 
Ale myslím, že jsem rozhodně klidnější než na začátku a že i ty se postupem času přestaneš bát 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.10 13:12
sáro, až teďka jsem si přečetla i další příspěvky od Tebe.. držím Ti moc palce, ať ti všechno dopadne dobře 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.10 19:33
werryjane děkuju jsem ráda že si mi napsala jak to máš. máme to podobný, bulím jak malá, protože nevím co bude a co mám dělat, strach jak hrom.
neustále mi lítají hlavou myšlenky jestli to dát pryč.jenže mám strach, byla jsem už jednou na potratu před 2 roky a kdybych šla znova jestli by to třeba potom to těhotenství nešlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.8.10 19:40
sára88 píše:
werryjane děkuju jsem ráda že si mi napsala jak to máš. máme to podobný, bulím jak malá, protože nevím co bude a co mám dělat, strach jak hrom.neustále mi lítají hlavou myšlenky jestli to dát pryč.jenže mám strach, byla jsem už jednou na potratu před 2 roky a kdybych šla znova jestli by to třeba potom to těhotenství nešlo.
Já to měla ze začátku tak, že potrat pro mě byl jediné řešení.. jenže po dvou dnech už jsem zase brečela při představě, že bych si to měla nechat vzít. Rozmysli se pořádně, protože to už nikdy nevrátíš. Ale jak říkám, držím palce, ať všechno dobře dopadne a ty se můžeš nakonec radovat z miminka. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.10 06:11
AHojky,
zadnou zkusenost nemam, moc ti neporadim, ale cetla jsem tvou diskusi a moc ti drzim palce…
urcite bych si miminko nechala a treba pritel zmeni nazor a kdyz ne, tak jeho skoda
Ale je to tvuj zivot, ale preju ti hodne stesti a sil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.10 06:35
Saro - jestli miminko chces ty, tak si ho nech. Ja myslim, ze vsechno se da zvladnout a vyresit. No, otec se tedy nechova prave pekne, kdyz „zaseje a pak nechce sklidit“, ale to je jina vec. Pokud vis, ze budes svoje dite milovat i presto, ze ho nechce tvuj partner, tak si za tim stuj. Urcite to nebude lehky, byt s ditetem sama, ale nekdy i vdane zeny jsou s detmi v podstate „samy“. V porodnici jsem lezela s holkou, co byla v podobne situaci, svobodna maminka, pritel se na ni vykaslal, dite nechtel, dokonce ani priznat otcovstvi…ale ona se na mimi moc tesila, porodila nadhernou sladkou holcicku a miluje ji, hodne ji podporoval jeji tata. Tak drzim pesti, at to zvladnes a spravne se rozhodnes.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.8.10 08:24
Taky přidám svým názorem k tématu…nevím kolik je holkám let, ale mě bude 30let, v životě jsem si prošla už ledasčím (láska jak hrom, nenávist, rozvod,nehoda atd), o mimi jsem stála už tak od 25 let. Na druhou stranu jsem byla perfekcionista, měla jsem život ve svých rukou, dělala si kariéru, vše plánované, atd… a tak jsem dospěla k závěru ve 28-29 letech, že je čas se už usadit a najít si chlapa na rodinu. Vše mám, ale také vím, že vše je pomíjivé…to, že nyní nemáš partnera co by to s Tebou sdílel neznamená, že ho za pár měsíců mít nebudeš, to že nyní pochybuješ, je naproto přizozené, i když jsem si myslela a šli jsme do míma s tím, že to zvládnu „primárně já to mateřství“, stejně hlavně na začátku jsem byla z toho taková nějaká…najednou se Ti vše změní, je Ti divně, najednou jsem ten život už neměla jen ve svých rukách, musela jsem čekat/což nemám moc ráda/ zda se potvrdí těhu, zda se nic nestane…zda mi bude méně či více zle atd, atd…mateřství je něco na co dle mě je opravdu připravena jen málo která žena, většina a já nejsem vyjímkou improvizují nejlépe jak to jde…mě se „mateřství“ netýkalo moc do doby než jsem byla tento čt na utz a na konci 8tt jsem tam viděla 
, bušilo a bušilo, pan doktor mi ho pustil nahlas, a já neudržela slzy…bylo to něco tak nádherného a neuchopitelného…řekla bych, že od té doby se cítím jako nastávající matka už jsme dva 
takže shrnutí: na chlapy se vyrpdni je to Tvé rozhodnutí, kdo ví jestli když bys mimi dala pryč to za dva roky nebylo to samé 
, rozhodni se tak jak to chceš a cítíš Ty a věř, že pokud si mimi necháš, nejspíš litovat nebudeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.10 08:50
takže je to tak udělala jsem hloupost.dítě jsem chtěla takže prášky jsem vynechala ale klukovi jsem nic neřekla.teĎ když to přišlo.nevím co mám dělat.jsem hloupá že jsem nad tímhle uvažovala 
pořád bych to dítě chtěla ale mám vyčítky kvůli němu že jsem to udělala bez jeho vědomí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.10 09:00
Sáro, každý si následky svých činnů musí nést sám, a bohužel jsi takto rozhodla ne jen o svém životě, ale i to tom prckovi a o chlapovi. To se prostě nedělá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.8.10 10:54
To za Tebe nikdo nerozhodne…lepší není ani jedno. Neměla jsi otěhotnět „na černo“, ani nyní řešit jesti si ho necháš či ne. Musíš se rozhodnout Ty sama…následky si poneseš tak jako tak.Co je pro Tebe lepší:
a) mimi si nechat, když už jsi ho chtěla, ale s tím, že kdo ví jaký budeš mít vztah s otcem a rizikem, že vás nebude chtít (a dá se to pochopit), a nést si následky, a starat se a případně zabezpečit jak finančně tak i emocionálně sebe a dítě
b) nebo to prostě „opět“ vyřešit potratem, nést si následek toho, že možná Ti osud už další šanci nedá, možná Ti jednou dojde jaká to byla chyba/dávat mimi pryč/ a prostě se chovat takto nezotpovědně a žít s tím, že prostě za vše se platí…
nevím jaká varianta je pro Tebe přijatelnější…v každém případě ať tak či tak by bylo fér to říct budoucímu tatínkovi, a dát mu šanci se k tomu vyjádřit, a říct mu pravdu jak se to stalo, a proč. Myslím, že Tvému rozhodování to pomůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.8.10 11:06
Taky nemám zkušenost a nejspíš nic moc neporadím, jen řeknu, dej miminku šanci.
Jestli Tě partner odmítne, tak ať (má nárok být naštvaný), ale přeci kvůli tomu neukončíš už druhé těhotenství.
Dítě neni hračka, aby jsi ho mohla jen tak bez rozmyslu vyškrtnout ze svého života.
Moc se za něj přimlouvám!
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Objeví se ještě srdíčko?
- 02.06.26
- Linkoping142
Farmakologické ukončení těhotenství a menstruace
- 29.05.26
- Anonymní
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
