Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Záchvaty pláče a vzteku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
27.12.15 19:14
Záchvaty pláče a vzteku
Ahoj všichni mám malý problém který už nevím jak řešit tak se obracím na ostatní co dělat. Naši malé budou 3roky za měsíc a ona vždy byla rozumná, nezlobila dalo se s ní jít kamkoliv. všechno chápala ale poslední dva měsíce strašně zlobí. to by se ještě dalo ale když od nás někdo odchází nebo mi od babičky od dětí má úplný záchvaty pláče a vzteku až se z toho málem poblinká. nikdy to nedělala a nenechá si vysvětlit že my nebo ostatní mají jít domů. už nás to vysiluje. plácat přes zadek nemá smysl.nebo jestli něco na sklidnění. už fakt nevím 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.12.15 19:19
@mischelka00 Klídek obodbí vzdoru. To přejde. Naše malá to má taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.15 19:34
No je fakt něco a co pomáhá nebo jak dlouho to bude trvat. už mi někdy dochází síly
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.15 19:46
@mischelka00 vydrž - období vzdoru. může trvat chvíli, může trvat třeba rok 
stanov mantinely, dodržuj, ono to to dítko pochopí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.15 19:50
No tak doufam že jí to přejde brzo.je jak blázen vždycky. myslela jsem třeba medunkovej čaj vařit nebo kapky na uklidnění jestli by to malinko nepomohlo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.15 20:22
Teda já mám doma malého 3leteho nerváka. Ale, že by mě napadlo dát prášky 
Můj syn má jedno vzdorový období za druhým. 2 měsíce jsou ještě slabej čajíček 
Nehrotila bych to a nastavila ty mantinely jak se už tady píše 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.15 23:20
Malý je taky hrozný nervák. Už přes dva roky má období vzteku, doufám, že to brzo přejde, ale moc s tím nepočítám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.17 09:56
Ahoj holky, píšu ještě vytočená. Od staršího syna znám záchvaty vzteku s ležením na zemi, kopáním a boucháním hlavou o podlahu. Mladší místo toho brečí. Ale kvůli každé kravině, dneska třeba kvůli tomu, že pro něj přišla babička a on se musel obléknout a obout. Ležel na gauči a brečel, že mu to nejde, že má vybitý baterky. Já vím, že se oblékat umí, tak jsem mu v klidu říkala, že se má oblékat, že na něj čeká babička. U obouvání babičce ruply nervy, došla k nám nahoru do patra a začala na mě křičet, že jsem to vyhrotila do extrému, že u nich takové scény nedělá (oblékají ho, obouvají, krmí, nosí), pak ho obula. Syn si protřel oči a byl najednou zase v pohodě.
Podle mě je to vzdor jako vyšitý a nemělo by se mu ustupovat. Podle babičky jsem neschopná a „neumím se ani o děti postarat“, když jsem ho neoblékla. Když je syn delší dobu doma, je to lepší a tolik scén není, ale teď musí být kvůli práci často u táty, kde se o něj stará právě babička a pro mě je to pak doma peklo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.17 10:07
@Tamtama našemu malýmu stačí půl dne s babickama - mámou a moji babi a doma pak hrůza. Oni ho rozmazluji, poponasi, dělají, co chce, že prý když se na ně podíva téma svýma ocickama, tak mu neodolaji… doma pak řev, pokud se mu řekne na něco ne. Podle mě to je všude dost stejny
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.17 10:08
@Tamtama ja vas chapu…kdybych male ve vsem ustupovala, cely den kolem.ni litala, hned ji rozptylovala nejakym uplatkem tak by sceny asi taky u nas vubec nebyly..ale existuju mantinely a hranice…babicka to taky vidi jinak ale ta ji hlida obcas a jeste vychvaluje jak je mala hodna…tak to asi nedelam spatne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.17 10:12
Dcera velmi brzy pochopila rozdíl (už v raném batolecím věku) - že u babičky je u babičky a doma je doma. Doma trvat na zajetých pravidlech, u babičky i kdyby se vykadila doprostřed obýváku, tak to hov.no překročím (pokud to babičce nevadí). Ale doma mi to dělat nebude. Doma mi nesměla kramařit v šuplíkách a lince, u jedné babičky směla vyházet všechny skříně i šuplíky v celém bytě, u druhé měla vyčleněné 2 šuplíky a jednu skříňku v lince na bordelaření, u prababičky zase nesměla nikde. A naprosto přesně věděla co u koho. Děti nejsou hloupé. Jak si to která babička nastaví, tak to bude mít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.17 10:27
Takže myslíte, že jsem udělala dobře, když jsem ho neoblíkla? Se úplně děsím toho, že to bude žalovat ex a ten na mě bude do telefonu zase ječet.
Včera jsme třeba byli na obědě u mé mamky, tam se mu nelíbilo, že by měl jíst u stolu a chtěl k televizi. Tak jsme ho s mamkou nechaly brečet, snědly si oběd a on se pak sám šel posadit ke stolu a jedl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.17 10:53
Podle mě jsi udělala dobře. Nejsi přece od toho, aby jsi plnila všechna jeho přání, už to není miminko, kolem kterého se logicky všechno točí. Nechce jíst u stolu, tak bude papat u telky, potom bude vyžadovat místo oběda jen sladkosti, v obchodě dostane to, na co ukáže - takhle přece nechceš skončit 
Jako jo, jsem pro dávat dětem jen podstatné mantinely (netrvat na kravinách), ale mezi to patří jídlo u stolu, oblékat se, mýt si ruce a čistit zuby, přes cestu za ruku apod. Klidně jsem dala dceři na výběr do školky ze tří triček nebo roláků - ve finále mi bylo buřt, jestli má žlutý, fialový nebo červený rolák, hlavně, že ho měla. Ona měla pocit, že si vybírá a já měla oblečené děcko.
A ex by na mě zkusil zvýšit hlas jen jednou - práskla bych mu telefonem. Nebo respektive bych nechala telefon někde na stole (v bytě zavřela do koupelny), ať si ječí a vybíjí kredit a šla bych si po svém. To by bylo překvápko, kdyby zjistil, že ječí do prázdného prostoru a ty mezitím věšíš na zahradě prádlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.17 10:56
@Apaji píše:
@TamtamaPodle mě jsi udělala dobře. Nejsi přece od toho, aby jsi plnila všechna jeho přání, už to není miminko, kolem kterého se logicky všechno točí. Nechce jíst u stolu, tak bude papat u telky, potom bude vyžadovat místo oběda jen sladkosti, v obchodě dostane to, na co ukáže- takhle přece nechceš skončit
Jako jo, jsem pro dávat dětem jen podstatné mantinely (netrvat na kravinách), ale mezi to patří jídlo u stolu, oblékat se, mýt si ruce a čistit zuby, přes cestu za ruku apod. Klidně jsem dala dceři na výběr do školky ze tří triček nebo roláků - ve finále mi bylo buřt, jestli má žlutý, fialový nebo červený rolák, hlavně, že ho měla. Ona měla pocit, že si vybírá a já měla oblečené děcko.
A ex by na mě zkusil zvýšit hlas jen jednou - práskla bych mu telefonem. Nebo respektive bych nechala telefon někde na stole (v bytě zavřela do koupelny), ať si ječí a vybíjí kredit a šla bych si po svém. To by bylo překvápko, kdyby zjistil, že ječí do prázdného prostoru a ty mezitím věšíš na zahradě prádlo.
u ex to všechno má, pokaždé jdou do hračkárny, sladkým se tam cpe od rána do večera..
s druhým odstavcem do puntíku souhlasím a na třetí asi nemám koule, na to jsem moc hodná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.17 11:14
Nu s rozmazlováním od otce asi nic neuděláš. Pracovala bych na tom, že u otce je u otce a doma je doma. Netrápila bych se tím, co nemůžu změnit.
Ale přece nemůžeš nechat po sobě ječet - nejsi jeho podřízená ani jeho dítě Nemusíš být sprostá nebo vulgární, nemusíš po něm ječet jako on po tobě, prostě telefon odlož a jdi pryč. Přes telefon tě neukousne. Když bude volat znovu a slušně se zeptá, co to mělo znamenat, můžeš mu slušně odpovědět, že po sobě nenecháš ječet a budeš s ním mluvit, jen když bude klidný a mluvit k věci. Pokud po tobě začne znova ječet, zopakovat, nebo mu telefon prostě položit. Přece opravdu nejsi malé dítě, které musí stát a trpně snášet kárání rodičů. Nemůžeš se ho přeci bát v tom kontextu, že „mi zavolá a bude mi nadávat a řvát po mně“ - to jsem se tak bála svého otce. Jsi dospělá žena, matka. Odnauč se mít stažený žaludek při pohledu na telefon, že je to zase ON. Jednej s ním jako rovný s rovným. On jedná s tebou z pozice „nadřízeného“, který má právo ti vyčítat, hledat „chyby“ (v jeho očích, z tvého pohledu se o chyby jednat nemusí), vyžadovat jejich nápravu, vyhrožovat co se stane, když to neuděláš a řvát, aby svým požadavkům (rozkazům) dodal důraz.
Věř mi, že změna je možná. Byla jsem stejná (možná horší, přece jen tě neznám. Jen z pár vět popisu tvé situace ) jako ty. Stála jsem v koutě a nechala po sobě řvát kýmkoliv, nechala se plísnit, snažila se zavděčit komukoliv, kdo na mě houknul. Nedalo mi moc práce naučit se říkat ne (podotýkám bez řvaní a vulgarismů), nejhorší to bylo poprvé. Byla jsem rudá jako rak ve vařící vodě. A potom to osvobození, to byl úžasný pocit. A nejlepší na tom je, že když se mě někdo zeptal proč ne, tak jsem mohla (i mimo jiné vysvětlování) říct, že prostě nechci a nemusím před nikým obhajovat své rozhodnutí. Takto jsem zatočila i se svou rodinou. Když po mě otec začal ječet (a u otce to byl těžký kalibr), prostě jsem mu položila telefon, když mě moje babka začala napadat, tak jsem ji slušně řekla, ať mi zavolá až se uklidní, že o tomto tématu s ní mluvit nechci.
Osvoboď se, bude ti opravdu lépe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
