Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, manželův syn mi taky občas řekne mami a to s maminkou žije, ale občas mu to prostě ujede, splete se. Já bych to nechala být, až bude trochu starší, sama si to určí, jak ti bude říkat. Máma je stejně ta, která se stará, která tě vychová a ke které se v dospělosti vracíš. Zatím bych to neřešila, samo si to najde řešení.
Ale pro ni seš maminka ty, protože se o ni staráš. Spousta dětí má dvě maminky, přesně jako to máte teď vy. Umím si to představit jaký to musí být, je maličká.
Ja bych poradila zkontaktovat detskeho psychologa. Nemusite tam jit s malou, ale sami. Jit si popovidat, co a jak ji vysvetlit a jak to podat.
U nas ma porad psycholog desne stigma - lidi se toho boji. Ale kamaradka resila problem s tim, ze otec jejiho ditete uplne zmizel z jejich zivota a nevedela, jak to synovi vysvetlit a detska psycholozka ji moc pomohla a ve spouste veci ji uklidnila a dala rady, jak co vysvetlit.
Na nekolik navstev rocne mate narok z pojisteni - nemusite nic platit.
No ono právě kdyby to bylo tak že se splete ale ona se vždycky tak tázavě podívá a jakoby se zeptá a mě to uplně děsí je tak malička a uplně je vidět na ní jak jí to v tý hlavince šrotuje
no a já právě nevím jak mám reagovat, mám jí obejmout a říct to víš že jsem maminka vždycky tu pro tebe budu, nebo to přejít, nebo…víte co myslim… já to nechci právě vubec nijak hrotit extremě taky bych nejradší aby to vyplynulo ale ted je vidět že čeká nějakou reakci a já nechci aby byl smutná když to jen přejdu ale taky n aby moje reakce jen vyvolala další a další otázky a zmatky
@Ali-Ali : jo o tom jsem už taky přemýšlela, spíš jsem to brala jakože jednou budeme určitě muset takže v tom nevidím problem
už jsem o tom přemýšlela právě i ted aktuálně co se tohohle týče, jen jsem chtěla vědět jak to vidíte třeba vy tady na emimču.
@Anonymní píše:
jaký na to máte názor?
Že tříleté dítě je ještě moc malé na to, aby chápalo, že „maminka“ je někdo jiný. Možná, až ji uvidí, si ji nebude ani pamatovat - je to smutné, ale bohužel je to tak.
Nechala bych ji, ať říká, jak sama chce - pokud se sama neptá, nijak bych to nekomentovala ani nevysvětlovala, prostě ji nechala oslovovat, jak to sama cítí.
Na oslovení „maminko?“ bych ji prostě pohladila po hlavičce a zeptala se „copak chceš?“
Příspěvek upraven 15.01.13 v 10:20
@every.lee
Ony deti spoustu veci resi, ale zase spoustu veci neresi a berou tak jak jsou. Myslim, ze pro ni je hlavne dulezite, ze ma zazemi, ze ji ma nekdo rad a dava ji to najevo.
Otazky casto vyvolavaji spis lide okolo - napriklad, kdyz ji slysi oslovit te jmenem, tak se pak zeptaji - a to neni tvoje maminka? Takze je asi dobre ji nejake odpovedi dat, ale jak konkretne to si musite probrat s partnerem a dobre rozmyslet. A rada pscyhologa vazne neni nekdy na skodu. Uz proto, ze zatim nevite tak uplne, jak to bude dal…
Je to tezke… hodne deti rika novym partnerum maminky „tato“… to je uplne stejna situace.
Asi bych ji to vysvetlila (i kdyz to moc nepochopi) a nechala si tak rikat… vzdy, kdyz na to ale prijde rec bych ji to zopakovala - aby s ti zila odjakziva… ![]()
Moje mala ma tatinka, ale memu priteli rika tati, proc ne, jsi jeji maminka. Jako kazdy dite ma dve babicky, neresi to je babicka alenka a babicka anicka, ty muzes byt maminka helena a prava bude napr maminka kazimira
jen ji dej ten pocit, ze ma maminku, ona to potrebuje, bude stastna a co je vic, bude mit pocit zazemi bobanek malej
Okkk tak dekuju za rady jste zlatý
Já jako neměla v plánu jí to nějak zakazovat nebo nedej bože se zlobit a já nevim co, přecházím to usměju se neřeším
jen mi šlo o to že zatim neoslovuje ale spíš se tak jakoby ptá… a tak sem si říkala jakou vlastně odpoved… mě jde o to jakože jestli to máme zavest postupne i my oficialne jakoze i prítel že by jí řekl jdi k máme a ne že by mě oslovoval jmenem… jestli by jí to pomohlo aušetřilo jí to trápení…ale trošku mě znervoznelo fakt toho že se za pul roku objeví ta pravá máma a bude jí vyprávet buh vi co a mala chudak nebude vedet tak…
zatím to asi necháme jak to je, když s tím přijde prdola tak budu jedna stejne jako kdyby cokoliv jineho no a časem asi toh oprychologa teda…
nebo jak to máte doma vy třeba @Anonymní: taky řikáš jdi za tátou nebo ty říkáš jménem a malej táto?
Jinak mě pobavila Kazimíra ![]()
Ja osobne to tak jeste nemam, az prijde novy partner, budeme to resit.
Kamaradka ma dvojcata. Nasla si noveho partnera v dobe, kdy bylo klukum pul roku. Sveho tatu sie znaji, vedi kdo to je, ale jinak nic… Novy partner proste je TATA, na verejnosti, doma, na dovolene…
Mozna se nepta, protoze v tom ma zmatek, ale protoze chce…ty jsi pro ni maminka, staras se, bydlite spolu…me to prijde hezke a prijala bych to..hold bude mit maminku Petru a nekde je mama Radka…Musi ji to byt lito, kdyz slysi deti volat maminko a ona tu moznost nema…u tatinku je to bezne, tak proc ne u maminek? A ty k ni citis co? beres ji jako dceru? potom mi to prijde naprosto v poradku.
Náš malej má doma tátu kterýmu říká náš táta a pak má tátu který s náma nežije a tomu říká můj táta, manželovi začal říkat táto cca ve třech letech a hlavně to začalo tím jak už tu někdo psal, prostě na ulici někoho potkáte a lidi automaticky předpokládají že k sobě ty dva patří a tak malému párkrát řekli ty jsi tu s tátou a už to bylo
)
Skutečný otec s tím sice měl problém ale malý na to zareagoval sám tím že před ním o manželovi nemluví jako o tátovi ale o Pepovi, má to tak nějak už zažitý
@wildcherry píše:
Mozna se nepta, protoze v tom ma zmatek, ale protoze chce…ty jsi pro ni maminka, staras se, bydlite spolu…me to prijde hezke a prijala bych to..hold bude mit maminku Petru a nekde je mama Radka…Musi ji to byt lito, kdyz slysi deti volat maminko a ona tu moznost nema…u tatinku je to bezne, tak proc ne u maminek? A ty k ni citis co? beres ji jako dceru? potom mi to prijde naprosto v poradku.
určitě jí beru dceru jako my opravdu žijeme jako normalni rodina, ja mam jen strach nejak z toho začít si řikat opravdu maminka… nevim bojim se abych ji jakoze nejak nelhala nebo tak… ale kdyz vidim ze to tak je normalni ze ma to decko treba dva tatinky tak to asi taky teda prestanu resit… ![]()
Můj přítel má ca. 3letou holčičku a ta svou maminku neviděla už skoro 2 roky. mě malá zná už skoro rok a pul a z toho spolu přes půl roku bydlíme.
začala ted chodit do školky a je vidět že už začíná mít zmatek v tom proč vlastně nejsem maminka. Sem tam když jsme spolu samy se opravdu tak važně podívá a tázavě řekne maminko… je to moc zvláštní až j mi to skoro líto protože tak malá a už zřejmě řeší v hlavičce takové věci
ale z druhé strany je to moc hezké 
Malá mn vždy oslovovala jmenem, tedy ted n+jakou dobu když začala pořádně mluvit
no každopádně by asi nebylo dobré aby mi řikala mami mě to samozřejmě moc lichotí a hřeje u srdíčka ale, nechci jí lhát, máma nejsem a svojí maminku možna ještě v dohledné době uvidí…a to by v tom teprve měla maglajs… Jen úplně nevím jak na to reagovat a tak to přecházím. Taky jí nechceme s přítelem vyprávět o její pravé mámě. Byla to závislačka a ted to sní vypadá lépe ale co když to nedopadne…
NEvím no… nechci jí ublížt a nevím co by bylo nejlepší v tuhle chvíli. Zatím to mami prostě přecházím jako kdyby řekla moje jmeno… jaký na to máte názor?