Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky ![]()
prosím o radu. Mám bezmála 14měsíční holčičku a chtěla bych brzo druhé, snad se zadaří. Jenže poslední dobou sleduju, že když obejmu manžela nebo vezmu do náruče jiné dítě, tak je řev a probojovává se ke mě. Podle mě žárlí. Sama je na cizí lidi zvyklá, nemá problém být beze mě, ale problém je,když já jsem s někým. Vím, že i dvouleté děti dokážou příchod sourozence prožívat celkem negativně. Co dělat po porodu asi tuším, ale chtěla bych ji „trénovat“ dopředu, jenže nevím jak a jestli to má vůbec smysl
Nechci ji trápit tím, že si ji nebudu všímat, nerada bych ji zavdala pocit, že ji nemám ráda. Jenže jak ji „vysvětlit“, že mám ráda i jiné?
Děkuju všem za rady ![]()
Myslím, že to smysl nemá. Jen ji měj dál ráda a ona má tebe a netrap se dopředu tím, co bude. Žij dneškem ![]()
myslím, že to nemá smysl. Ono se to hodně vyvine samo. Tím, jak budeš těhotná, nepoužitelná, tak se zapojí více tatínek a dítě se tak nějak postupně přestane tolik fiovat na tebe. Je to dané i věkem.
Mě to brzy čeká, v dubnu čekám své druhé dítě a dcera také měla a ještě někdy má takové mamánkovské období a občas žárlí, když za něco pochválím dítě kamarádky. Přitom ví, že ji miluju moc. Asi to chce to dítě zapojit do péče o sourozence, dát mu pocit důležitosti, že ta pomoc je pro maminku moc důležitá, a také jí třeba když bude nejhůř říct její " výhody " tím, že je starší… např. že si třeba může dát někdy nějakou laskominu a to miminko ještě nemůže a tak podobně.
Pravda je, že některé děti jsou na maminky fixované ještě ve 3 letech. Kája to měla něco podobného (tak mezi rokem a dvěma), nesměla jsem si pochovat cizí miminko. Teď jí jsou 3 a je v pohodě. kdy to přesně přešlo nevím. Jak přijme sourozence je fakt hodně individuální záležitost, holky jsou v tom prý obecně lepší. Ideální řešení neexistuje (co se týče věkového odstupu), takže to teď fakt neřeš. Ono to omezení přijde už s těhotenstvím a pak začneš vysvětlovat a připravovat na sourozence.
Mám 3letou dceru a půlročního kluka. Dcerka žárlila/žárlí tak nějak normálně v okamžiku, kdy se cítí být ohrožena. Mě z toho vyplývá, že ji musíš naopak ujišťovat, že ji miluješ. Když si bude jistá bude v pohodě. U nás to aspoň tak funguje.
Ahojky, když se nám narodil prcek, dcerce byl rok a půl. Taky jsem se bála, jak t bude.No prvních pár dní peklo, žárlila děsně, ale pak brášku přijala a dnes chodí okolo pokoje a dělá, pšššššššššš báška spinká, nebo pomáhá s přebalováním, chce, nenutím jí. Sice je nemotorná, ale snažím se být trpělivá a neodstrkovat jí, strašně jí u toho chválim a je spokojená. A předem jsem jí netrénovala. Naopak, věnovala jsem se jí co nejvíc, aby si mě ještě užila samotnou. Ona byla z brášky nadšená, nosí mu dudlíky i krade teda
někdy mu krade hračky, to se jí snažím usměrňovat, aby věděla, že zase nesmí vše, třeba když si s ní malý zrovna jakože hraje, ale jindy řeknu Barunko, poproš brášku a on hračku pučí, tak udělá posim posim a je to, hračku si vezme.Chce ho chovat, tak v sedě chová. když brečí oba, většinou uklidním nejdřív dcerku, protože je to rychlejší a pak malého. Přestěhovala se teda k nám do postele, zřejmě, že tam vidí malého, tak spí u nás no. Nevadí mi to. Naopak, ráno se přitulí a vleze kě mně pod peřinu
Myslím, že kdyby byla starší ponese to hůř. Jako jo žárlí, ale s měrou a opravdu se snažím být k dětem spravedlivá už ted, neupřednostnovat malého, protože je malý.
naše malá to dělá taky a to už je starší, s věkem je to lepší. nám se osvědčilo když mě manžel třeba objeme tak jí pak vzít mezi sebe a objímáme se všichni tři. A pak taky hrajeme hru, že se o tatínka pereme - já říkám můj tatínek a ona můj a skáčem mu po krku. Takhle ví že není jen její (to samé maminka). Je to nenásilné ale myslím že jí to pomáhá si uvědomovat danou situaci.
Mám sice jedináčka, ale myslím si toto:
Zatím se tím netrap, 14m a 2 roky jsou OBROVSKÝ rozdíl ![]()
Dcerku připravuj, až ti poroste bříško - vykládej o miminku, může bříško hladit, vykládej, jak ti bude pomáhat apod.
Trénovat ji jen tak a dlouho dopředu význam nemá, akorát ji (a sebe) budeš trápit.
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.