Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Večerní krize
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
ŠárušN
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.1.12 20:48
Co je ukládat postupně, nejdřív mladší a třeba za půl hodiny to starší?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.1.12 20:49
Jak jsi to popsala tak to úplně živě vidím (přesně tohle jsme dělali s bráchama večer). Radu nemám. Snad jen nechat dveře otevřený aby věděli,že je slyšíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ŠárušN
2.1.12 20:54
Gladys píše:
Co je ukládat postupně, nejdřív mladší a třeba za půl hodiny to starší?
A joooo, no vidíš, to by mohlo být řešení! Vlastně ten starší je starší, a proto má nárok na delší ponocování 
Jenom se bojím, aby ten mladší potom nežárlil a neodmítal spát když starší ještě nespí, popř. aby ten starší po uložení nerušil mladšího, již spícího (on totiž před spaním kecá i sám se sebou, bráchu k tomu nepotřebuje). To by se nám potom to uspávání docela prodloužilo 
- Citovat
- Upravit
2.1.12 21:19
Jojo,uplne vidim sebe a segru.:) si je to lba rada,ale nechala bych je,at se unavi.Pokud vylozene nebudi toho nejmladsiho,tak ja osobne bych asi neresila.
Asi je to hloupe prirovnani,ale ja dam take moji dcerku spat a ona si tam jeste treba hodku a pul hraje a povida.Jen u toho proste nedela takovy binec.
Chapu dobre,ze ti vadi,ten binec a rev,ne to,ze jeste ponocuji a nespi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ŠárušN
3.1.12 07:46
Mě vadí obojí - i to, že ponocují, i to, že jsou hluční. Právě nejhorší je to, že když spolu takhle dovádí, často jeden druhému něco provede a pak je řev, nebo prostě normálně vstanou, vahážou hračky a jdou si hrát, takže nemůžu být klidná, dokud nespí. A ještě k tomu nás pořád volají - dělají si z nás srandu. Večer bývám unavená, chci jít spát, do toho malý brečí kvůli bolení a když ještě ani ti dva nespí, je to o nervy. Přemýšlím jak víc je unavit. Když jdeme ještě k večeru ven a vyřádí se, tak potom usnou téměř okamžitě bez zlobení, ale právě kvůli miminku se s nimi každý den ven nedostanu a manžel chodí z práce až úplně večer, takže ten s nimi taky nepůjde. Njn, chce to prostě organizaci
- Citovat
- Upravit
3.1.12 08:01
Sama bych se je snažila pořádně unavit, když se nejde ven, zaměstnat doma-starší zapojit do úklidu, mladší může pomoct vyndat myčku, starší pomáhat s večeří, zaměstnat i hlavu, každý den jiný úkol, co do večere mají vytvořit, spolu nebo každý zvlášť (dle jejich dovedností). Dávala bych je spát později, pokud teda nemusí ráno brzo vstávat. Spí po obědě? Pak bych zkusila, pokud je to reálné, nenechat spát, třeba jen půl hodiny odpočinout při knížce nebo CD s příběhy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ŠárušN
3.1.12 09:05
No, tak co se týče toho zaměstávání, tak o to u nás není nouze, zapojují se sami od sebe - když vařím, přistaví si židle k lince a vaří se mnou, když třeba utírám prach, berou hadru a utírají taky. Oni jsou dost aktivní, rozhodně tu nesedí u telky, maximálně ten starší, když se vrátí ze školky (to bývá unavený). Jim hlavně chybí ta vycházka, vyřádit se venku na čerstvém vzduchu - to jim vždycky vyhládne, nají se a pak chrní jak zabití. To spaní po obědě u nás probíhá, ale když je nedám spát, jsou potom celé odpoledne úplně šíleně otravní a pak usnou třeba už v 17:00, bez večeře, bez koupání. Takže po obědě spát prostě musí. A když je probudím předčasně, tak hlavně ten mladší pak třeba hodinu v kuse řve. Když ho nechám spát jak dlouho chce a probudí se sám od sebe, tak potom většinou neřve a je v pohodě. Takže odpolední spánek raději neruším ani nekrátím. Ale unavit je ještě víc, to by mohlo být řešení.
- Citovat
- Upravit
ŠárušN
3.1.12 09:12
Jo a při knížce ani při CD s příběhy si zrovna naši kluci neodpočinou. Probere je to ještě víc, u ničeho nevydrží jen tak sedět nebo ležet. Jakmile vezmu do ruky knížku, skočí po mě a jsou schopni se o ni poprat. Čtení pohádek u nás probíhá dost divokým způsobem, musím být dobrá herečka, abych je zaujala, a stejně je musím pořád dokola napomínat a zklidňovat, popř. honit po celém bytě. 
Jsou to prostě lumpíci. Když chci, aby si odpočinuli, tak jediný způsob je: Uložit, zavřít dveře a čekat… 
- Citovat
- Upravit
3.1.12 10:11
No, nemáte to lehké. A co taťka? Ten by je večer mohl nějak pořádně unavit. A rychlou procházku s nějakými úkoly (skákání, dřepy, balon atd) by s nimi nemohl před večeří udělat? Jinak si pamatuju, jak na nás se setrou, když jsme večer řádili, zabíral taťkův přísný pohled, když vešel do pokojíku. Pak jsme si už nic nedovolili. Tak mě napadá, jestli by nepomohla trochu větší, samozřejmě stále láskyplná, přísnost, alespoň od jednoho z rodičů…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ŠárušN
3.1.12 10:20
Taťka právě chodí z práce moc pozdě, kolem 19:00, tou dobou už kluci večeří a chystají se spát, takže je akorát vykoupe, přečte pohádku, popř. pomůže s večeří a jde se spát. Procházku už nestíhají. Než by jsme je oblíkli, a pak zase vysvlíkli, a sousedka pod námi má taky jenom jedny nervy 
Já se snažím být hooodně přísná, s klukama to ani jinak nejde. Ale taťka právě moc není, trochu se snaží, ale on je prostě takový, neumí se pořádně zlobit, nemá autoritu, kluci v něm mají spíš zastání. Vždycky na ně posílá spíš mě, on si s nimi moc neporadí. 
A když už se fakt musíme zlobit oba, nedělají si nic ani z jednoho z nás. Právě se snažím zjistit, jak si získat větší autoritu, fakt už nevím jak na to…
- Citovat
- Upravit
3.1.12 10:33
Neustoupit ze základních zásad ani o píďu. Fyzické tresty bych nepoužívala, podle mě jen narušují důvěru dítě - rodič. Kluci to taky asi nemají lehké, do rodiny přišlo nové dítě, kterému je věnovaná velká část pozornosti. Chce to asi nějaký čas. Co nejvíc bych je zapojovala do péče o miminko, tzn. i večer, koupání, ukládání ke spánku. Asi až po uložení miminka bych je poslala do postýlek. A jinak bych udělala procházku i před večeří, šli by spát později. Večer by nějakou pro ně zajímavou pohádku poslouchat nechtěli?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ŠárušN
3.1.12 13:21
Do péče o miminko je zapojuji, pomáhají rádi. Ale kdyby měli večer čekat, než uložím miminko a pak teprve jít spát, nedočkali by se. Jak už jsem psala, malý má večer vždycky bolení, včera brečel do jedenácti A v noci pořád často kojím a jsem líná k němu vstávat (nebo spíš se bojím nevyspání, jak bych ty tři potom zvládala), takže spinká se mnou v mé posteli a do postýlky ho večer tedy vůbec neukládám. Prostě usínáme spolu… Je možné že by na něho mohli kluci žárlit, když oni musí jít spát a on zůstává s námi, ale nevšimla jsem si žádných projevů žárlivosti. Mají ho rádi a takhle, jak zlobí teď, zlobili už dávno před narozením malého brášky, nijak se teď nezměnili… 
A přes den zase spinká v postýlce on a já se věnuji jim, prospí skoro celé dopoledne a oni mě mají jenom pro sebe, takže nemají proč žárlit O tom, že by šli ven ještě večer po příchodu táty z práce, jsem přemýšlela, ale je to dost pozdě, on se vrací kolem 19:00 a já se snažím dát je do postýlek vždycky nejpozději do 20:00, protože tou dobou začíná být malý vždycky úplně nejvíc uřvaný, a jak už potom řve, býváme s manželem nervózní a ještě jim při tom řvaní číst pohádku, koupat je, večeřet atd., to je potom mazec… Není to vůbec jednoduché, ale starší je dnes konečně zase ve školce (zkončily prázdniny), takže předpokládám, že se opět vrátí unavený a večer by to usínání nemuselo být tak dramatické, no uvidíme… Jinak dík že pro mě obětuješ čas, určitě musíš mít sama dost svých problémů, a ještě mi tady pomáháš řešit ty moje, to je hezké
- Citovat
- Upravit
3.1.12 13:31
Není zač. Píšu dizertačku, takže si musím nějak odpočinout. Malého má u sebe děda, manžel je na služebce.
Myslím si, že dítě nemusí na sourozence-miminko nějak žárlit, může být jen nesvé ze změny. Každý prožíváme změny jinak.
Ještě mě napadá. Je nutná ta pohádka před spaním, když už je menší utahaný a pláče? Neusnul by rychleji bez ní?
A procházku, pokud víte, že je pohyb na vzduchu pěkně unaví, bych stejně dělala, třeba jen s odpadky a oběhnout dvakrát barák. Vzala bych třeba balon, jako malá jsem s dědou chodívala před večeří na zahradu kopat do míč, ráda na to vzpomínám a vždycky mě to příjemně unavilo.
Dá se vypozorovat, který z chlapců je takovým tím spouštěčem večerního zlobení - na toho bych se pak víc „zaměřila“.
Držím pěsti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ŠárušN
3.1.12 14:10
Dizertačku nezávidím, ale dědu na hlídání závidím My máme dědy takové darebáky. Večer nepláče menší, ale nejmenší Ti dva starší pohádku v pohodě snesou třeba i o půlnoci 
Já se bavím o miminku, to má večer prdíky a kvůli němu musím dát starší děti spát nejpozději do 20:00, abychom potom veškeré ty večerní rituály nemuseli provádět ve stresu z plačícího miminka. Ta večerní procházka je nejlépe realizovatelná v létě, to býváme venku do pozdních večerních hodin normálně. Ale teď v zimě - oba kluky teple obléct, a pak zase všechny ty vrstvy svlékat, to je vždycky dlouhý proces, a to jen kvůli 10ti minutám před panelákem…? Navíc se taky bojím sousedů, kluci na společné chodbě hrozně hulákají (líbí se jim ozvěna ) a už kolikrát jsme dostali zprda, a dělat takovýto rachot pravidelně po večerech…? 
Šlo by to zrealizovat, to jo, ale moc se mi do toho nechce Jo, a spouštěčem večerního zlobení bývá pokaždé někdo jiný, to už mám vypozorované Sotva za nimi zavřu dveře, jeden se vždycky ozve, pokaždé má tu odvahu někdo jiný, ale druhý se s radostí přidá Takže se zaměřuji na oba dva a po obědě je dávám spát odděleně, to jediné funguje, ale v noci to právě nejde, nemáme k tomu dostatečné prostory 
No jako nenudíme se, to teda ne!
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
Tak jsem tu opět s novým tématem, a to se týče našich večerních problémů. Mám tři kluky, dva starší (3,5 a 2 a čtvrt roku) spí spolu v pokojíčku, nejmladší (2 měsíce) spinká ještě s námi v ložnici. A večerní ukládání a usínání je u nás horor. Ti dva starší, jak dají hlavy dohromady, tak jsem z nich nešťastná. Uložíme je, přečteme pohádku, pomazlíme se, popřejem dobrou noc a odcházíme. Jsou zvyklí usínat sami, za naší přítomnosti neusnou. Jenomže poslední dobou místo spaní dělají akorát binec, hulákají, skáčou v postelích, hážou si plyšákama, smějí se, a když tam na ně přijdu, zavřou oči a dělají že spí, ale vysmáté výrazy nezamaskují a tak se vždycky prozradí
Můžu dělat co chci, vysvětlovat, uklidňovat, nebo naopak nadávat a dávat na zadek, a stejně je to bez efektu - sotva za nimi zavřu dveře, vysmějí se mi za zády a binec začne nanovo. Nejhorší je, že zrovna v době jejich usínání (které se někdy protáhne i na několik hodin), má nejmladší svoje večerní prdíky. Řve, kroutí se, takže nevíme co první - chovat a ulevovat malému a ještě každou chvíli lítat do pokojíčka a napomínat ty dva. No prostě blázinec. Taky míváte večer podobné problémy? Já vlastně ani nehledám řešení, protože si myslím, že žádné neexistuje, prostě vydržet 
Vlastně se jen potřebuji vypovídat a postěžovat si 