Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zase jsem to zvorala
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
13.5.23 13:15
Buď v klidu, nic si nezvorala. Jsou lepší dny a horší dny. Dobre pro dceru vidět, ze nejsi robot a mas taky emoce. Myslím ze maminy v afektu delaji i horší věci než ze jsou “odmerene”. Nic si neudělala, odpočiň si a další den začni znovu a lépe 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.23 13:20
Já ti nevím, jestli v roce a půl toto vše chápe, co vlastně po ní chceš.. A být na ni odměřená, to nechápu už vůbec.
Samozřejmě, že děti bývají vyčůraní, ale nelze být nikdy 100% jak u tebe tak u dítěte.
Vem to tak, ze i ty máš své dny, kdy se ti nic nechce. Mrně to má stejně.. a v tomto věku zkouší, skrz kojení je zvyklá a to že to bylo pár dní jinak je prostě normální.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.23 13:25
Ale to je úplně normální. Já měla stejné plány a teď zjišťuji, že má pojistka není nezničitelná. Občas zařvu na celý barák a jak to potom všechno jde, protože na to není zvyklý. Naopak to, že většinou udržíš klid je super - potom opravdu stačí jen houknout a dítě ví, že je něco špatně.
Po zadku nikdy nedostal, to si nechávám jako nejvyšší varování v případech, že by chtěl skákat do silnice apod.. A jak píše Nelka - je důležité sdílet pozitivní i negativní emoce. Když jsem smutná, naštvaná, tak to prostě řeknu. Pohladí, obejme nebo nepřilévá olej do ohně. Tohle jsou všechno důležité věci, pro vývoj dítěte.
A ta ignorace je opravdu nejlepší při vzteku.
Nevidím, že bys něco dělala špatně. Úplně naopak, dcerka má štěstí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.5.23 13:29
@Prdolinka86 no chci jen aby nehazela jídlem, tedy naschvál. Že to upadne je ok. Dobré 3 měsíce to nedělala, krásně jedla a teď to hází jak o život. Myslím, ze chápe, že to nemá dělat, ale asi ji baví že to řeším, nebo já nevím 
Jinak žádné nároky nemam, to, že jí řeknu, že mě nebaví jak zase nespí, to chápat nemusí, to já jen, že zdůvodňuji svou náladu 
A to spaní, ona od narození do cca 15m spala fakt tak, ze byla co hodinu vzhůru. Já už nemohla, chtěla jsem ukončit kojeni. Ze dne na den ale začala spat lépe a teď spi 21-2-4-6. To byl můj sen A já ze strachu, aby to zase nebylo jako dřív, aby zas nebyla zvykla na prso každou hodinu, proste odmítla prso dát, když se vzbudila moc brzy (před půlnocí) a zkoušela uspat jinak, ale neslo to. Cele to trvalo tak 30 min a od rána si to vyčítám, že jsem to neměla nechat tak dlouho a ze ji třeba něco bolelo atd atd. Ale ta panika, že zase nebudu dlouhodobě spat, byla dost silná
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.5.23 13:31
@AnnaNuvoletta07 
děkuju.
Cele je to asi i o tom, že já mám sice úžasné rodiče, ale nikdy jsem s nimi neměla ten kamarádský vztah, bála jsem se jim svěřovat (navíc jsem introvert). A strašně si přeji, aby to tak nebylo s mou dcerou a proto si pak asi vycitam každý takový přešlap.
- Citovat
- Upravit
13.5.23 13:54
Ona to hlavně nechápe - koncept, že ti přidělala práci, podle mě ještě není vůbec schopná pobrat, děti v tomto věku ještě nemají nijak zvlášť rozvinutou empatii, takže maximálně pochopí „dělám bordel = čekám dýl“, a to taky s otazníkem. Každopádně jinak jsi určitě nic nezvorala 
Já občas na dcery zakřičim, nebo jsem prostě už frustrovaná a unavená a trochu protivná, moc nevěřim na hraní divadla před dětma jak jsme my dospělí furt v zenu. Co pokládám za extrémně důležité, je každý moje nezvládnutí svých emocí holkám vysvětlit - mladší má 21 měsíců takže tu spíš potulit a ujistit ji že ji miluju, se starší šestiletou normálně otevřeně mluvím že i máma je člověk a dělá chyby Nevypadá, že by tím nějak trpěla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.23 14:34
Tyvoe, je ji rok a pul, dobry den.
Jidlo rozhazuji vsechny deti, normalka, zkoumaji. Bud koj nebo nekoj, ale proboha neodmeruj ji, kolikrat se muze nakojit, to je magorina.
Proc jste sly domu z vychazky, nechapu. Venku se prece unavi mnohem lip. Vybehat, zalehnout.
Delas si to sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.23 14:46
Nikdo není stoprocentně pořád v klidu. To Sand ani nejde. V tomhle věku jsem už žádné dítě nekojila. Nebavilo mě to. Jídlo po zemi házeli v tomhle věku všichny. Nebojkotuje spánek, protože ještě není unavená? Já děti tahala vždy ven, aby se unavily a pak usnuly v kočárku.
Krom nejstarší, tam spánek prostě nepotřebovala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.23 15:01
Jsi jen člověk. Každý má své dny.
Nedělala bych z toho konec světa. Neboj se. Nic jsi nepokazila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.23 15:05
Já nevím, jestli to moc nežereš. Jsi máma, tzn člověk a člověk je tvor živý, tzn má emoce. Tečka. K životu s dítětem patří hodně lásky, porozumění, něhy… Ale někdy ty negativní emoce musí být taky. Já nechápu tu honbu za dokonalostí, co vidím u některých mladých matek, všechno nalajnovaný, jak by to mělo být správně a z každé odchylky jsou vystresovaný tak, že jsou zralý na prášky.
Maminka by měla být hlavně prizpůsobivá potřebám dítěte a měla by mít pevný nervy. A že je občas blbej den, to už tak bývá. Nic si nevyčítej, tvoje malá si to určitě pamatovat nebude. A až bude starší, tak pochopí, že i maminka je jen člověk.
Chtělo by to trošku lehčí přístup a nebrat to tak vážně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.5.23 15:06
S tim uklidem jsi to udelala dobre. At vidi, ze je s tim prace a zabere to cas.
Asi budu mit nepopularni nazor, ale myslim si, ze rodic by mel pred ditetem projevovat emoce a rict mu duvod, proc je ted smutny, vycerpany, otraveny…
Slunickovy robot je ted sice ve vychove v mode, ale je to cesta do blazince - pro rodice i dite. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.5.23 15:10
Ted několik dní za sebou máme taky náročných(17M). V noci jekot třeba hodinu a nezabírá nic. Valí se po zemi, hází s věcmi, nechce nahoru, dolů, najíst, napít. Před cca hodinou jsme dorazili z města kde dělala taky parádní cirkus, zesouvala se z kočáru a chodit nechtěla, jíst, pít nic. Pokračování v autě i doma. Ted spí a já doufám, že večer se nebude opakovat. 
nemám páru co mám s tím dělat. Nechce nic a zároveň všechno. Naštěstí jsou tyhle hysteraky málo. Nebo krátké. Některé dny jsou u všech divočejší než je běžný standart no. Jo a jídlem se taky nové hází a taky kouká kdo si všimne.
- Citovat
- Upravit
13.5.23 15:20
Být primárním rodičem je prostě náročný, je to práce 24 hodin denně, ani svatej by to nedal bez nějakýho lapsu. Jde spíš o to to udržet v normě. Frustrovane si zarvat je OK, ale tomu dítěti bych to vysvětlila. Trestat batole „odmeřeností“ ne, to mu můžeš zadělat na pěkné problémy se sebehodnotou, naopak by měla vědět, že tvoje láska a pozornost není za odměnu, ale je tu furt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Ahoj maminky,
mam 1,5 letou holčičku a je báječná. Jen já to občas nezvladam.
Většinu casu jsem, doufám, hodna, tolerantní a chapava maminka. S dcerou jsem 90 % casu sama a užíváme si, chodíme hodne ven, doma mi pomáhá, vaříme, 2× tydne se vidíme s mými kamarádkami, co mají děti, chodíme občas na hřiště, čteme si, mazlime se…dcera mi často dava sama pusinky a začala mě objimat, což je fakt krásný. Spime spolu v jedne posteli už od narození, každý ráno mi dava pusinky dokud se neproberu (já jsem tedy vzhůru, ale v 5:50 dělám, že spím
)
A pak jsou dny jako dnešek, kdy všechno tohle podělám. Začalo to v noci. Dcera strašně špatně spala, každou noc co hodinu vzhůru, kojeni. Dala jsem to. Teď spi už dobre, 2-3 probuzení beru jako pohodu a standard. Dneska v noci se vzbudila a já ji odmítla dat prso ze strachu, aby si zas nezvykla a nevrátilo se to cele zpět. Hladila jsem, zpívala, nic. Nebrecela, spis to byl ten “vynucovací řev” a ten nesnáším a hlavně vím, ze chce proste jen prso. Dala jsem napít vodu, zpívala zas a znovu a nic, až mi ruply nervy a zakricela jsem - ne moc a ne na ni, spis ze zoufalství. Nakonec jsem ji to prso stejně dala, zbytek noci spala krasne. Pokračujeme. Začala zase házet jídlem na zem. Už to vůbec nedělala a teď to děla ve velkým a naschvál. Úplně čeká, až se podívám. Nepomáhá nic. Ukončit jídlo, vysvětlovat, ignorovat (to funguje nejlépe). A dneska mě to naštvalo, protože měla kasi a máchala rukou tak, až to mám na zacloně, která je za ní (dost daleko tedy). Řekla jsem, ze mě to fakt nebaví a ze ted bude cekat, až to vse zklidim, aby viděla, kolik casu navíc mi to přidělává. Pak už fnukala ze chce dolu a hrat si, ale vydrzela jsem to a doklidila. Pak venku vse ok, ale zase nechtěla usnout, máme s tim ted přes den problémy. Tak jsme jely domu (spi nejlépe v kočáru) a ja ji nechala blbnout aby se ještě unavila doma, potom zase ven. Celou dobu co jsme byly doma jsem na ni byla taková odmerena, řekla ji, ze mě to moc nebaví jak sabotuje spánek atd. Ale jako to jsem řekla normálně. Pak jsme šly ven a to už usnula.
A mě to cele strašně mrzí, chci byt hodna, chapava a tolerantní maminka a měla jsem radost, jak mi to jde a pak přijdou dny jako tyto. Nutno říct ze na mě koukala jinak než obvykle, možná smutně…
Jsem s ni dost sama, manžel je často v zahraničí anebo v práci a je s ni reálně hodinu denně, samozřejmě neřeší nic z toho, jen si hrají. Pak jezdí moji rodiče a ty miluje nade vse. Mám pocit, a asi obavu, ze každý takový můj “fail” si dcera zapamatuje a poznamená to náš vztah
Ale říkám si, jde být vždy “stoprocentní”?