Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Ahoj, je mi 26 a uvědomuji si, že mám problém. Vždy jsem byla šťastná holka a cestovala po světe a byla hodně ambiciózní co se týče práce a školy. Ve 23 jsem si musela projít něčím ne úplně hezkým a upadla do deprese a začala pít. Nejdřív jenom málo ale teď už to nejde zvládat. Již několik měsíců vím, že pokud ráno vstanu a nenaliju si tak mi je špatně (točí se mi hlava, třesu se, v noci nespím a jenom se potím a křeče jsou nejhorší). Kolikrát se nedokážu soustředit v práci, někdy si něco nepamatuji, někdy špatně vidím nebo slyším. Pracuji na hodně dobré pozici a troufám si říct že za hodně peněz ale všechno je díky alkoholu hned pryč…Nepiju protože mi to chutná, nesnáším tu odpornou chuť ale fyzicky mi je tak špatně…Nikdy jsem nikomu o tom neřekla a bojím se. Žiju sama, rodiče moc často nevidím ale jsou mi oporou. Vidím na sebe změny i vzhledově. Byla jsem i na klinice ale dostala jsem sedativa sebou a prý si je mám dát když mi je špatně co se mi úplně nelíbí… Je tady někdo kdo měl stejný problém a může si se mnou o tom popovídat a poradit mi? Omlouvám se případně za gramatiku, nejsem Češka. Chci zpátky svůj život bez alkoholu ale nevím už co dělat.
@Le219 píše:
Ahoj, je mi 26 a uvědomuji si, že mám problém. Vždy jsem byla šťastná holka a cestovala po světe a byla hodně ambiciózní co se týče práce a školy. Ve 23 jsem si musela projít něčím ne úplně hezkým a upadla do deprese a začala pít. Nejdřív jenom málo ale teď už to nejde zvládat. Již několik měsíců vím, že pokud ráno vstanu a nenaliju si tak mi je špatně (točí se mi hlava, třesu se, v noci nespím a jenom se potím a křeče jsou nejhorší). Kolikrát se nedokážu soustředit v práci, někdy si něco nepamatuji, někdy špatně vidím nebo slyším. Pracuji na hodně dobré pozici a troufám si říct že za hodně peněz ale všechno je díky alkoholu hned pryč…Nepiju protože mi to chutná, nesnáším tu odpornou chuť ale fyzicky mi je tak špatně…Nikdy jsem nikomu o tom neřekla a bojím se. Žiju sama, rodiče moc často nevidím ale jsou mi oporou. Vidím na sebe změny i vzhledově. Byla jsem i na klinice ale dostala jsem sedativa sebou a prý si je mám dát když mi je špatně co se mi úplně nelíbí… Je tady někdo kdo měl stejný problém a může si se mnou o tom popovídat a poradit mi? Omlouvám se případně za gramatiku, nejsem Češka. Chci zpátky svůj život bez alkoholu ale nevím už co dělat.
Dojit do adiktologicke poradny a nechat se hospitalizovat.
Na jaké klinice ti dali prášky?
Co se stalo, že tě to dovedlo až do té fáze, ve které jsi?
Kontaktovala jsi odborníka na závislosti?
Co děláš za profesi? V práci si nikdo nevšiml?
Jsi aktivní řidička?
Co všechno jsi ochotná pro změnu udělat?
Co je na tom pro tebe nejhorší?
Co je tou motivací se z toho dostat?
Díky a odpovědi.
Nějak tě nechápu. Dostala jsi léky, tak si je prostě vezmi, když ti bude zle. Snad cokoli je lepší, než dál pít ve stavu, který popisuješ.
@Le219 píše:
Ahoj, je mi 26 a uvědomuji si, že mám problém. Vždy jsem byla šťastná holka a cestovala po světe a byla hodně ambiciózní co se týče práce a školy. Ve 23 jsem si musela projít něčím ne úplně hezkým a upadla do deprese a začala pít. Nejdřív jenom málo ale teď už to nejde zvládat. Již několik měsíců vím, že pokud ráno vstanu a nenaliju si tak mi je špatně (točí se mi hlava, třesu se, v noci nespím a jenom se potím a křeče jsou nejhorší). Kolikrát se nedokážu soustředit v práci, někdy si něco nepamatuji, někdy špatně vidím nebo slyším. Pracuji na hodně dobré pozici a troufám si říct že za hodně peněz ale všechno je díky alkoholu hned pryč…Nepiju protože mi to chutná, nesnáším tu odpornou chuť ale fyzicky mi je tak špatně…Nikdy jsem nikomu o tom neřekla a bojím se. Žiju sama, rodiče moc často nevidím ale jsou mi oporou. Vidím na sebe změny i vzhledově. Byla jsem i na klinice ale dostala jsem sedativa sebou a prý si je mám dát když mi je špatně co se mi úplně nelíbí… Je tady někdo kdo měl stejný problém a může si se mnou o tom popovídat a poradit mi? Omlouvám se případně za gramatiku, nejsem Češka. Chci zpátky svůj život bez alkoholu ale nevím už co dělat.
Jsi mladá, nejsi závislá dlouho. Dostaneš se z toho. Musíš jediné. Opravdu chtít. Já bych šla na odvykačku a hledala psychologa zaměřeného na závislosti. A řekni o tom někomu blízkému. Aby tě podpořil. Abys mu mohla zavolat, až ti bude zle.
Primarne res pricinu, ktera ti zpusobuje stav, kdy piti je pro tebe naplasti na bolest a strach. Takze terapie a nasledne adiktolog. Alkohol je jen unikem z toho drive nezpracovaneho traumatu a pokud na tomto nezapracujes s odbornou pomoci, nic se v dlouhodobejsim horizontu nevyresi.
Jsi mladá, máš dobrou práci, jsi perspektivní. Nic není ztraceno. Vzhled neřeš, po měsíci abstinence se ti vrátí vše do normálu, ba naopak omládneš a přijde spousta benefitů - lepší spaní, lepší čištění jater, nebudeš zavodněná i zhubneš. Mám dotaz - kolik toho denně v průměru vypiješ? Pokud to máš zatím „pod kontrolou“, neválíš se na neznámých místech a nemáš okna, tak než se nechat hospitalizovat, bych se ohlížela po dobrém psychoterapeutovi či psychologovi a přijít společně na nějaký jiný životní stimul, než sklenku po ránu. Co ty léky? Bereš je?
To je divne, klinika- jaka? Jaka sedativa? A zadne kontroly?
Me to prijde na zvazeni hospitalizace- odvykacka pod dohledem.
Mrkni na rozhovory s Michaelou Dufkovou na YT, snad ti to trochu napovi s resenim.
@ontarova.stara píše:
Primarne res pricinu, ktera ti zpusobuje stav, kdy piti je pro tebe naplasti na bolest a strach. Takze terapie a nasledne adiktolog. Alkohol je jen unikem z toho drive nezpracovaneho traumatu a pokud na tomto nezapracujes s odbornou pomoci, nic se v dlouhodobejsim horizontu nevyresi.
Ona ma uz ale fyzicke priznaky zavislosti, i kdyby pominula pricina jsou tu ty fyzicky problemy takze bych to vzala z toho druhyho konce, nejdriv lecba ty samotny zavislosti a po nejhorsi fazi lecby zapocala terapii, aby se vyresila ta puvodni pricina..
Nezapíjej absťák
To je to nejhorší, bude trvat max 2 dny (ty noci jsou horší, ale dá se to zvládnout. Znám to, občas záchvěv těla, studené ruce a nohy, svědění kůže a neuvěřitelný strach z epileptického záchvatu). Tím, že ho zase přepiješ, si pomalu ale jistě koleduješ o ten nejsilnější - alkoholové delirium (delirium tremens). Mám za sebou už dva roky abstinence, léčba teda v soukromé léčebně - bez léků, zato 33 dní pořádného psychického zápřahu a rozpitvání skoro každé hodiny života. Klidně napiš ![]()
To chce strašně silnou vůli, a na sobě pracovat a alkohol úplně vymazat ze svého života. Alkolhol je démon, který dokáže zničit člověka a lidi kolem něj. Léčebnu můžete vyhledat a být tam, ale záleží jenom na vás jestli to zvládnete. Taky je důležité, co jste prožila, jak píšete ne hezkého, někomu říct a pokud můžete tak odpuštění a čas je nejlepší lék. Pokud máte hodnou maminku nebo taťku a mají vás rádi tak jim to řeknete. Staci třeba mamince a všechno říct co vás trápí, z čeho máte strach co se vám stalo. Přeji hodně síly, aby jste to všechno zvládla.
Ahoj,
Ahoj, děkuji za reakci. Ten spánek mi chybí nejvíc, zhubnout nemůžu protože jsem se snažila dlouhou dobu právě přibrat a dostala jsem se ze 44kg na 50kg a chci přibrat ještě víc (zní to hrozně špatně ale mám 160 cm tak když se dostanu tak na 56kg a víc bude to ideální). A ne, neválím se někde ani nemám „okna“ jenom mi opravdu není dobře když si něco nedám…A vypiju toho hodně, třeba dvě láhve vína a stydím se za to. Tvrdý alkohol vůbec nepiju. Co se týče léků tak se jim snažím vyhýbat vzhledem k tomu. že nemůžu být na sedatívach když jsem v práci. Beru si je jenom když vím, že nemusím jít na druhý den ráno do práce protože po nich usnu a vzbudím se tak za 12h. Mám neurol a pak morphin na bolest ale přijde mi to jako hodně moc… Spíš bych brala něco jiný, něco normální.