Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Závislost na dítěti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.5.19 09:16
Já tedy nemám zkušenost s nemocným dítětem ale zato spoustu zkušeností se zdravými dětmi, jezdím už léta na akce a tábory s dětskou neziskovkou. Spousta maminek to má stejně jako zakladatelka, při odjezdu na akci bulí maminky jako želvy a dítka jsou přitom většinou v naprosté pohodě. Teď netvrdím že je to případ zakladatelky, osobní zkušenost s dítětem s Downovým syndromem nemám ale skus se nad to trochu povznést. Co syn? těší se tam? s paní asistentkou vychází v pohodě? V dnešní době se určitě dá vše řešit a kdyby byl nějaký problém, dal by se syn jistě ze školandy odvést dřív. ale nedělala bych paniku dokud ten problém nenastane a nechala bych ho užít si taky nějaké nové zážitky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.5.19 09:16
Já mám taky 9 leté postižené dítě a kdyby jí někdo vzal na školu v přírodě, tak bych rozhodně neměla pocity, co ty 
Moje by byly: „Juch!“ 
Ona by byla nadšená. Personál jí zná, ví, že na ni musí dávat pozor, stejně tak znají i tvého syna. 
UŽIJ SI TO!!! Uvidíš, že to nakonec bude pro všechny fajn 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.5.19 09:24
Ženské, vsem moc dekuji za prispevky 
jsem teda rada, ze nejsem jedina 
Edík se těší, akorat si myslim, ze mu absolutne nedochazi jak dlouho tam bude. On skoro nemluvi, ale rozumi skoro vsechno a pak se mi snazi odpovedet rukama noham. Tak mu vzdycky rikam, ze pojede na vylet, ze tam bude ctyrikrat spinkat, ze tam nebudu ale zw tam bude mit svoje deti ze skoly (decka ho milujou, ma naprosto uzasnou tridu -je v normalni zakladce, s asistentkou) a svoji Evicku (ta je naprosto skvela, vim, ze se o nej postara dokonale) a rikala jsem mu, ze mi bude smutno a on bobik me vzdycky pohladi a reknw „halo, halo, jo“ takze on uklidnuje me, ze at jsem v klidu, ze si budem volat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.5.19 09:31
Jinak ja chodim do prace na dvanactky, takze jako ne ze bych nikdy bez nej nebyla. Jak je ve skole tak jsem rada, ze si od nej i odpocinu, ale zaroven se vzdycky moc tesim az budem zase spolu. Treba jak jedu z prace, tak uz se na nej tesim
Je fakt, ze ja mam tuhle citovou závislost, i kdyz v mensi mire, na svych rodicich… jako mala jsem ze vsech taboru prijela po dvou dnech 
proste mi bylo tak smutno, ze jsem si vymyslela nejakou strasnou nemoc a nasi proste pro me prijeli… a ted spolu i bydlime v jednom baraku, takze kdyz oni treba jedou na dovcu, tak mi je po nich normalne smutno. Jako ne ze bych je musela mit furt na zadkem, to ne, ale jsem s nima rada, mame hezky vztah.
No ja to rikam…jsem blazen do toho mam uzkostnou poruchu. Ale jako tak, ze neberu leky a jakz takz to zvladam… ale mam permanentní strach o vsechny sve blizke…ale tak to je zas na jine tema
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.5.19 09:53
@Brokianaa píše: Ženské, vsem moc dekuji za prispevky
Pracuji s lidmi s postižením. Někteří rodiče jsou na své děti nezdravě navázány a nedají jim prostor k osamostatnění se. Pro ty děti je to potom špatně, protože si postupně nezvykají nebýt jen s mámou. Jsou situace, kdy je dobré, když se o dítě může postarat i někdo jiný. Rodiče v dobré víře své dítě brzdí a bojí se rizik, někdy by jejich děti zvládly mnohem více, ale větší strach je na straně rodičů, kteří jim nedají možnost a šanci posunout se dál. Vidím, že pro ty rodiče je dobré se zapojit třeba do Sdružení pro lidi s mentálním postižením. Je hodně znát na jejich dětech, když jsou rodiče aktivní, když jezdí třeba na společné pobyty. Je to taková komunita, která si vzájemně pomáhá a podporuje. Určitě to není nic proti tobě, strach je běžná součást života, ale nesmí nás ovládnout. Ber to prosím jako doporučení. Setkávám se s různými životními osudy a různými typy rodičů. Sama jsem také rodič a vidím, jak naše strachy ovlivňují negativně život i našich dětí.
- Citovat
- Upravit
17.5.19 10:12
@Anonymní píše:
Pracuji s lidmi s postižením. Někteří rodiče jsou na své děti nezdravě navázány a nedají jim prostor k osamostatnění se. Pro ty děti je to potom špatně, protože si postupně nezvykají nebýt jen s mámou. Jsou situace, kdy je dobré, když se o dítě může postarat i někdo jiný. Rodiče v dobré víře své dítě brzdí a bojí se rizik, někdy by jejich děti zvládly mnohem více, ale větší strach je na straně rodičů, kteří jim nedají možnost a šanci posunout se dál. Vidím, že pro ty rodiče je dobré se zapojit třeba do Sdružení pro lidi s mentálním postižením. Je hodně znát na jejich dětech, když jsou rodiče aktivní, když jezdí třeba na společné pobyty. Je to taková komunita, která si vzájemně pomáhá a podporuje. Určitě to není nic proti tobě, strach je běžná součást života, ale nesmí nás ovládnout. Ber to prosím jako doporučení. Setkávám se s různými životními osudy a různými typy rodičů. Sama jsem také rodič a vidím, jak naše strachy ovlivňují negativně život i našich dětí.
Ja vim… ja jsem rada i za tento pohled na vec. Jsem si vedoma, ze je to spatne… uz jsem se teda posunula od toho, ze jsem mela myslenky, ze ho tam proste neposlu, k tomu, ze jsem ho prihlasila a ze proste pojede… vom, ze na sobe musim uz kvuli nemu proste pracovat…ale je to fakt tezke ve spojeni s uzkostnou poruchou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.5.19 10:19
@Brokianaa píše:
Ja vim… ja jsem rada i za tento pohled na vec. Jsem si vedoma, ze je to spatne… uz jsem se teda posunula od toho, ze jsem mela myslenky, ze ho tam proste neposlu, k tomu, ze jsem ho prihlasila a ze proste pojede… vom, ze na sobe musim uz kvuli nemu proste pracovat…ale je to fakt tezke ve spojeni s uzkostnou poruchou
To je dobrý posun, že jsi ho tam přihlásila a víš, že je na tom třeba pracovat. 
Má tam s sebou asistentku, která ho zná, takže jí dej tu důvěru. Není to určitě jednoduché s úzkostnou poruchou. Bylo by možná dobré vyhledat odborníka a trochu na tom zapracovat, jak jí lépe zvládnout. 
Vždycky poprvé je to nejhorší, člověk neví, co má čekat a jak to bude.
- Citovat
- Upravit
17.5.19 10:29
@Anonymní píše:
To je dobrý posun, že jsi ho tam přihlásila a víš, že je na tom třeba pracovat.
Ja v to taky doufam, ze prostě nejhorsi to je ted a jak uz bude pryc tak ty myslenky nejak snad zamestnam… ja u psychologa drive byla. Teoreticky vim co s tim delat… v praxi je to horsi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.5.19 10:57
@Brokianaa píše:
Ja v to taky doufam, ze prostě nejhorsi to je ted a jak uz bude pryc tak ty myslenky nejak snad zamestnam… ja u psychologa drive byla. Teoreticky vim co s tim delat… v praxi je to horsi
To je v praxi horší. Já vždycky raději posílala k autobusu při odjezdu dětí na školu v přírodě manžela. Věděla jsem, že bych ty rodiče a loučící se děti nedala. I pro děti to bylo lepší, ony se těšily a manžel je jako chlap více nad věcí. Stejně tak, když odlétají na tři týdny pryč na ozdravný pobyt, tak na letiště nejezdím.
- Citovat
- Upravit
17.5.19 11:14
@Anonymní píše:
To je v praxi horší.
Tak to bych nedala uz vubec ale jako chapu, je to dobre reseni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.5.19 11:21
Myslím si, ž tvé pocity nejsou nijak ojedinělé - tvůj syn pojede poprvé někam na víc dnů bez tebe a nezáleží na tom, že je mu už 9 let. Díky tomu, že má nějaký postižení, je jasné, že je situace trochu odlišná a je to pro tebe stejně náročné, jako třeba u jiných dětí odjezd v předškolním věku. A většina matek pociťuje stres před tím, než své dítě poprvé někam vyšle samotné „do světa“. Je ale dobře, že si uvědomuješ, že by nebylo dobré ho kvůli sobě držet stále doma, když má šanci něco zkusit. A když to dobře zvládne, budeš mít úžasný pocit a budeš si gratulovat, žes to dala, uvidíš! Já jsem byla podobně nervózní, když můj syn jel poprvé na školku v přírodě. Do té doby nebyl nikde sám a navíc byl dost ostýchavý a bojácný a neprůbojný a snadno ho všechno rozplakalo… On jet chtěl kvůli kamarádovi, tak jsem ho tam vypravila, i když jsem byla v duchu napůl přesvědčená, že pro něj budem muset na druhý den jet, že tam bude hysterčit No a proběhlo to nad očekávání dobře - byl tam spokojený a zvládl věci, které by doma sám nedal. Po návratu byl na sebe náležitě pyšný, že už je „velký“ a může někam jezdit sám, no a já byla tak trochu pyšná i na sebe, že jsem potlačila svoje obavy a umožnila mu to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.5.19 11:33
@zzpet presne jsi to vystihla. Je to pro me proste bezbranne detatko no snad to tak bude a Edik to zvladne a ja budu hrda na nej i na sebe…no a.snad to teda dám i ja
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.5.19 11:40
@Brokianaa píše:
Tak to bych nedala uz vubec
Já to znám od vlastní mamky, když jsem někam odjížděla, tak brečela a pro mě to bylo ještě horší. To loučení pro mě bylo proto ještě těžší. Tak to nechci dělat svým dětem. Já jsem spíše po taťkovi, ale přesto loučení nemám ráda.
- Citovat
- Upravit
17.5.19 11:50
Když moje děti jezdily do školy v přírodě nebo na tábor, vždycky jsem měla velké sluneční brýle, aby neviděly, že bulím. je to pro ně dobré, aby se trochu otrkaly a my je prostě musíme pouštět. Dneska jsou dospělé, máme pořád krásný vztah, jsem šťastná, když přijdou a i když mažou zase do svého.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.5.19 11:53
@babanci píše:
Když moje děti jezdily do školy v přírodě nebo na tábor, vždycky jsem měla velké sluneční brýle, aby neviděly, že bulím.
To je dobrá vychytávka.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
