Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše: Více
Diskuze je z roku 2011.
Zakladatelka už tvoje rady nepotřebuje.
@Anonymní píše: Více
Jak jste na tom? Ja jsem myslela, ze jsem jen ja blazen a to co popisujete jsem uplne presne ja!!!
@Anonymní píše: Více
Možná by pomohlo najít si práci? A nebo psychoterapeut… Tohle je šílené iracionální a mohlo by se to zhoršovat.
@Anonymní píše: Více
Tak bych zvážila návrat do práce. Tohle vysedávání je úchylný. Jako bys čekala na děti
. Aby se ti to nevymastilo. Sorry ale vídat takhle někoho u školky, den co den, tak volám. Měla bych strach z únosu vlastního dítěte. Měla bych tě za uchyla co si typuje děti. Koukej s tím něco dělat!
@Anonymní píše: Více
A co bys dělala kdyby jsi ty jako máma potkávala člověka pořád kolem školky? Vážně. Co bys dělala? Kdybys měla pocit že kolem školky někdo krouží?
@Anonymní píše: Více
A ten terapeut o tom ví?
Dítěti se tam líbí?
Co si domluvit sezení třeba 2 hodiny po odvedení syna do školky? Nejspíš tam musíš dojít, dojet?
Co nějakej kurz, kamarádka, návštěva rodiny? Zamesnej se!
@Anonymní píše: Více
Vždyť tam nemusí byt celý den.
můžeš ho brát před obědem nebo po domů. Takže odchod na 8? Domu v 1? To je kolik? 5 hodin? Z toho pracuješ reálné kolik? 2? Hodina na nákup? Hele, to není zase taková doba. Máš jedinou možnost jak udet víc práce doma o i v zaměstnání. Jediny čas pro sebe. Koukej toho využít!
Přidám se se svojí troškou do mlýna. Byly doby, když mě bylo tak 17+, kdy jsem neusnula, dokud nebyli všichni členové rodiny doma. Mám o 6 let mladšího bratra a nejhorší bylo, když začal chodit večer s kamarády ven, na čundr, do tanečních. To jsem klidně byla vzhůru třeba do tří do rána, než se vrátil. A když jsem pak měla vlastní rodinu, bylo to to samé. Dokud nebyl doma manžel a dcera, prostě jsem nespala. Až s postupem času mě to postupně přešlo. Až když jsem si uvědomila, že vlastně za toto může moje máma, která už od šesti odpoledne koukala na hodiny a pořád - kdy už přijde, jen aby se mu nic nestalo, kde může takovou dobu být, jak se dostane domů, neslyšela jsi klíče, atd. No a já to tak podvědomě chytla od ní. Schválně, zkus se zamyslet, jestli nemáš z dětství také něco podobného. Nějaké strachy, přehnané obavy, které na tebe třeba někdo přenášel.
@Buba mara píše: Více
Ano, mam toho z detstvi prave hodne… 100% se mi dost veci promita do nynejsiho problemu